(15.40 hodin)

 

Předseda PSP Miloslav Vlček: Děkuji, pane poslanče. Nyní pan poslanec Pleva s faktickou poznámkou. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Petr Pleva: Vážený pane předsedající, dovolte, abych vaším prostřednictvím vzkázal panu poslanci Rathovi, že ty nemravné příjmy, které ho tak pohoršují, může zcela určitě věnovat na charitu a nám to tady říci.

 

Předseda PSP Miloslav Vlček: Děkuji, pane poslanče. Nyní vystoupí pan poslanec David Rath s faktickou. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec David Rath: Je vidět, že pan poslanec Pleva nedělá to, co by měl, to znamená sledovat média. Jinak by se dověděl, že podstatnou část svých příjmů skutečně věnuji spoluobčanům, kteří jsou na tom podstatně hůř než všichni my tady. Dělám to naprosto dobrovolně od začátku. Na rozdíl třeba od vašich kolegů, kteří pobírají dva platy, jako třeba senátor Kubera, který řekne, že přece bude pobírat jak plat primátora, tak plat senátora, protože dělá dvě práce a byl by hlupák, kdyby nebral dva platy. Takže prosím, možná byste tu svoji výtku měl směřovat do vlastních řad.

 

Předseda PSP Miloslav Vlček: Děkuji, pane poslanče. Nyní pan poslanec Hovorka, připraví se pan poslanec Michalík, poté pan poslanec Krátký. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Ludvík Hovorka: Děkuji, pane předsedo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, já bych byl rád, abychom se skutečně zabývali tím, co máme před sebou k projednání.

Chtěl bych jenom upozornit, že pokud se bavíme o regulačních poplatcích, např. v případě pojištěnců Všeobecné zdravotní pojišťovny se vykázalo na příjmech těchto regulačních poplatků - a teď beru jenom regulační poplatky - 3,8 miliardy korun. Ale tyto peníze pochopitelně nejsou příjmem systému veřejného zdravotního pojištění, ale jsou příjmem konkrétních zdravotnických zařízení. Čili ten efekt, který z regulačních poplatků je, je pouze z úspor, to znamená že lidé buď nečerpali péči, nebo nechtěli předepsat lék na předpis apod. Čili odhadování úspor je velmi na vodě.

Pokud se chceme bavit seriózně o tom, co umožnilo našemu zdravotnictví přesunout významné finanční prostředky na léčbu závažných nemocí a na závažné operace, musíme se vrátit k faktům. To zcela zásadní, co zlepšilo stav našeho zdravotnictví, bylo navýšení plateb za státní pojištěnce v roce 2006. Nejdříve se navrhovalo tady v Poslanecké sněmovně o 16 %, když se tento návrh zákona dostal do Poslanecké sněmovny, tak ho pan ministr Julínek zvýšil až na 25 %, to vlastní navýšení. Čili to byla ta zásadní finanční injekce, která pomohla postavit systém veřejného zdravotního pojištění na nohy. Musíme vycházet z těchto skutečností. Druhá záležitost, která měla zásadní vliv na úspory systému, byla regulační opatření taktéž z roku 2006, i když byla nepopulární, ale řada zdravotnických zařízení v obavě, aby nepřekročila limity, předepisovala méně léčiv a to samozřejmě mělo vliv na velké finanční úspory. A potom jsou to odhadované úspory z nečerpání péče v případě zavedení regulačních poplatků.

Pokud se týká regulačních poplatků za léky, musíme si uvědomit vlastně, že tento regulační poplatek byl nastaven právě v této výši kvůli tomu, aby se kompenzoval nárůst DPH za léky, že došlo ke zvýšení sazby z pěti na devět procent, a byla snaha, aby nedošlo k navýšení doplatků, takže navýšení DPH se mělo schovat vlastně v poplatcích, plus samozřejmě se měla kompenzovat snížená marže lékáren. To je třeba si říci na rovinu a nepoužívat ideologii zleva ani zprava, ale mluvit o konkrétních číslech a konkrétních věcech a dopadech.

Pokud tady padla slova o konkurenci lékáren, musím říci, že mám signály od lékárníků, že nejen případy, kdy krajské lékárny přestaly vybírat poplatky za léky, narušily hospodářskou soutěž v případě lékáren, ale také zdravotnické řetězce, které prostě dávají bonusy, odpouštějí regulační poplatky apod. To si myslím, že je zcela zásadní věc, která se stejně řešit musí. Kupodivu se tím ještě nikdo ani nezabýval.

Pokud tady chceme diskutovat o tom, že se prodlužuje délka lidského života a stárnutí populace, to je obecně známá věc. Tím, jak se nerodí děti v České republice, tak máme problémy v sociálním systému důchodovém i se zdravotním pojištěním, ale to nevyřešíme regulačními poplatky.

Spoluúčast určitě je potřebná, ale pokud se chceme bavit seriózně o spoluúčasti, musíme zavést seriózní debatu o tom, že budou jasně stanovené úhradové standardy, to znamená nároky toho, na co budou mít pojištěnci nárok z veřejného zdravotního pojištění a na co si budou muset připlatit. Pokud toto nebude, žádné podobné konstrukce, které se objevovaly v návrzích novely zákona o veřejném zdravotním pojištění, prostě tady být nemohou. Teprve tyto standardy, úhradové standardy, umožní, aby tady vzniklo komerční připojištění na zdravotní péči, které by mohlo řekněme přinést do zdravotnictví odhadovaných pět procent. Ale řekněme si na rovinu, že v připravované reformě, která tady byla předkládána, se s tímto připojištěním vůbec nepočítalo, protože samozřejmě se jednalo o balík základního veřejného zdravotního pojištění, o který byl zájem největší.

Pokud se bavíme o solidaritě, ano, solidarita v případě poplatků ano, ten, kdo je nemocný méně, je solidární s tím, kdo je nemocný více. Ale pokud se chceme bavit o solidaritě na rovinu, musíme říci, že jsme nemuseli zavádět jednu sazbu daně, nemuseli jsme zavádět stropy na zdravotní pojištění. Potom bychom se mohli bavit o solidaritě třeba bohatších s těmi, kteří jsou méně úspěšní na trhu práce, jak se říká.

Byla tady zmínka o rozvoji vědy. Žádné zdravotnictví na celém světě, žádný zdravotnický systém nemá k dispozici tolik peněz, které by byl schopen utratit za péči o pacienty. Proto je třeba tyto prostředky vynakládat rozumně a především transparentně. A to se obávám, že u nás není. Není u nás průhledné financování nákupu léků, není u nás průhledné financování zdravotnických prostředků, nákupu přístrojů ani vlastní smlouvy se zdravotnickými zařízeními.

Musíme si také říci v oblasti výdajů na léky, že české zdravotnictví vydává na léky až 25 % ve srovnání s průměrem Evropské unie, což je zhruba 15 %. Musíme se zabývat vážně tím, proč tomu tak je.

To, co se navrhovalo v reformě transformace zdravotních pojišťoven a fakultních nemocnic na akciové společnosti, by nepřineslo více prostředků do zdravotnictví, spíše naopak.

Z těchto důvodů, které jsem uvedl, chci říci, že znovu nepodporuji návrh na úplné zrušení regulačních poplatků, ale v podrobné rozpravě, do které se hlásím, si dovolím načíst pozměňovací návrhy, které vám potom představím. Děkuji za pozornost.

 

Předseda PSP Miloslav Vlček: Děkuji, pane poslanče. Nyní mám dvě fakticky přihlášky - paní poslankyni Molendovou a pana poslance Borise Šťastného. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.

 

Poslankyně Dagmar Molendová: Dámy a pánové, dobré odpoledne. Já jsem vystupovat nechtěla, nicméně některá sdělení mého předřečníka mne k tomu donutila.

Bohužel jsem zažila v praxi na oddělení to omezení a limitování zdravotnických zařízení, které zde tak krásně popsal pan poslanec Hovorka, jak to zdravotnická zařízení pěkně omezila, tu preskripci, ale toto je jednoznačně krok k omezení léčby, k omezení péče. Je to jednoznačně krok k tomu, aby naši pacienti nedostávali to, co mají, protože ty limity vedly k tomu, že pacient nedostal adekvátní léčbu, a v mnohých případech to může vést třeba i ke smrti. Tuto cestu chceme opravdu nastolit?

 

Předseda PSP Miloslav Vlček: Děkuji, paní poslankyně. Nyní pan poslanec Šťastný, poté pan poslanec Hovorka s faktickou.

 

Poslanec Boris Šťastný: Vážený pane kolego Hovorko, prostřednictvím předsedajícího, já si vážím vašich snah změnit české zdravotnictví, ale chtěl bych vám připomenout, že jste to byl vy, který byl hybnou silou v této Sněmovně, že vláda, které vy jste byl coby příslušník strany, nebo člen strany, která byla jednou z koaličních stran, též odpovědný a též účasten, nemohla díky vašim postojům předložit jeden jediný návrh reformních zákonů. Čili nemohlo dojít k žádné reformě zdravotnictví, kterou vy žádáte, právě proto, že vy jste ji odmítl! ***


Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP