(Jednání pokračovalo ve 14.30 hodin.)

 

Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Dámy a pánové, přeji vám příjemné odpoledne. Dalším bodem programu jsou

117.
Ústní interpelace

určené předsedovi vlády ČR. Dívám se na omluvy, premiéra nevidím. Už je tady. Nic nebrání tomu, abychom zahájili.

Mám interpelace na premiéra jako první bod našeho programu. Vylosovali jsme pořadí poslanců, v němž budou vystupovat, jako obvykle. Budeme tedy nejdříve interpelovat předsedu Nečase od 14.30 do 16 hodin. Připomínám, že na ostatní členy vlády budou následovat interpelace od 16 do 18 hodin. Seznamy máte stejně jako já.

Dovolte, abych tedy dal slovo první interpelující. Paní poslankyně Marta Semelová by měla interpelovat premiéra ve věci nepokojů na Šluknovsku. Žádám ji, aby přednesla první interpelaci.

 

Poslankyně Marta Semelová: Děkuji. Vážený pane premiére, situace na Šluknovsku je velice vážná, navíc hrozí nebezpečí, že se rozšíří i do dalších míst České republiky. Zodpovědnost za ni nese vaše vláda, ale i ty předchozí. Lidem jste vzali práci, zdražili jste bydlení, a nejen to. Odhlasovali jste škrty v sociálních dávkách a příspěvcích, zavedli jste platby ve zdravotnictví. Teď jim ještě chcete sáhnout na dávky v hmotné nouzi. Mnozí občané se tak díky vám dostávají do situace, kdy jsou bez prostředků, nemají z čeho žít a musí se vystěhovávat ze svých bytů. Toho využívají lichváři, exekutoři, různé peněžní ústavy a firmy pro svůj zisk. Ale nejen to. Nespokojenosti zneužívají také představitelé neonacistických stran a hnutí k rozdmýchávání rasové nenávisti a nabízení v uvozovkách jednoduchých řešení, na které bohužel mnozí slyší a které připomínají situaci 30. let minulého století. Kam to může vést, není třeba dodávat.

Tuto výbušnou situaci, kdy hrozí rozpoutání násilí, je nutno neodkladně řešit. Vy sám jste byl opakovaně vyzýván, abyste se na Šluknovsko osobně dostavil. Když jste konečně uznal za vhodné to udělat, očekávali jsme jako poslanci KSČM, že předložíte Sněmovně nejen informaci, ale také to, jak budete situaci řešit. Vládní strany však předvedly neskutečnou aroganci vůči poslancům i občanům ČR, když hlasovaly proti zařazení tohoto důležitého bodu na program jednání. Nezbývá mi nic jiného, než vás o přednesení této informace požádat formou interpelace. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Ano, v pořádku. Zazněla interpelace a já bych požádal premiéra Petra Nečase, který má, připomínám, pět minut maximálně k dispozici na odpověď v první fázi. Prosím, pane předsedo vlády, máte slovo.

 

Předseda vlády ČR Petr Nečas: Vážený pane předsedající, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, situace na Šluknovsku i v dalších několika stovkách tzv. vyloučených lokalit je velmi komplikovaná a neměli bychom si to zastírat. Je důsledkem procesů, které proběhly v posledních několika desítkách let. Připomenul bych především to, že především u romské komunity je tady horší uplatnitelnost na trhu práce a z toho důvodu samozřejmě zvýšená závislost na dávkových systémech.

Situace například na Šluknovsku eskalovala, na druhé straně bychom neměli zapomínat, že sociálně vyloučených lokalit, ne vždy definovaných etnicky, to je nezbytné zdůraznit, existuje v této zemi více než 300. Na druhou stranu chci podotknout, že za sociálně vyloučenou lokalitu někdy označujeme třeba jenom jeden bytový dům v rámci nějaké obce nebo města, čili abychom nežili v představách, že se jedná vždy o nějaké čtvrti nebo části měst. Ne vždy tomu tak je.

Považuji především za nesmírně důležité, aby se základním prvkem, který má řešit situaci na Šluknovsku, stalo jednoznačně obnovení veřejného pořádku a bezpečnosti. Je to absolutní alfa a omega, je to podmínka naprosto nutná, nikoli však postačující, aby se situace v tomto regionu vyřešila. Znamená to také na druhé straně zavést celou řadu opatření. Tady bych chtěl zmínit mj. i to, že vláda pod mým vedením shodou okolností na včerejším jednání schválila vládní strategii pro sociální začleňování do roku 2015.

To, co je nezbytné obnovit, jsou i některá elementární fakta, některé elementární kauzality, některé elementární vzájemné závislosti. Začnu pojmenováním několika z nich.

První z nich je bezesporu, že děti do 15 let, děti povinované školní docházkou, patří v době, kdy mají být ve škole, do školy. Nemají být nikde jinde. Cesta k sociálnímu začleňování vede mj. přes vzdělanost. Přes elementární nabytí některých kompetencí, znalostí a schopností. Ty je možno samozřejmě plnohodnotně získat nikoli pouze v rodině, ale neobejde se to bez školy. Znamená to tedy skutečně velmi přísně vázat poskytování jakýchkoli sociálních benefitů či dávek na to, aby rodiče zajišťovali jednoznačně pravidelnou a nezpochybnitelnou docházku svých dětí do školy.

Jsem si vědom, že je tady širší problém ve školství, že můžeme vést debatu o tom, nakolik je např. vytěsňování romských dětí do speciálních škol mimo hlavní vzdělávací proud správné. Tady bych chtěl říci, že je to dvoustranný proces. Vedle jistého vytěsňování, které je v našem školství bohužel zabudováno, tzn. vůči dětem, které se nějak liší, nemusí to být vždy etnickým původem, může to být např. dané některými poruchami učení apod., tak je tady i druhá strana mince spočívající v tom, že velmi často i romské rodiny a jejich děti, které by naprosto standardně zvládly běžnou základní školu v hlavním vzdělávacím proudu, nechtějí být do ní zařazeny a vzhledem k sourozencům, spolužákům, kamarádům apod. chtějí být zařazeny do těchto speciálních škol.

Nicméně bez ohledu na to, zda dané dítě chodí na školu základní, nebo speciální, platí, že patří do školy, že ráno v 8 hodin tam má být. A tady je nezbytné říci, že jakákoli rodina, rodič žijící s dětmi v této vyloučené lokalitě, musí jednoznačně dbát na docházku těchto dětí do školy. Je-li bez práce, tak přece nemá jinou povinnost než ráno vstát a zaručit, včetně toho, že třeba osobně dovede toho žáčka, aby se dostavil do školy, a po skončení vyučování zkontroloval, zda v té škole opravdu byl, a odvedl ho případně domů. To je nezpochybnitelná povinnost, v tomto každá rodina, ať už romská nebo neromská, drží osud svůj a svých dětí a jejich školní docházky naprosto ve svých rukou a nemá právo, nemá nárok se na cokoli vymlouvat.

Zrovna tak je třeba obnovit druhou kauzalitu, druhou vzájemnou závislost, a tou je, že za to, že dostávám určitý finanční prostředek, např. v podobě sociální dávky, jsem povinen něco odpracovat, vykázat nějakou činnost ve prospěch svých spoluobčanů, z jejichž daní jsou tyto sociální benefity placeny.

 

Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Ano, prosím, paní poslankyně Semelová se ještě ujme slova k doplňku své interpelace. Prosím, můžete.

 

Poslankyně Marta Semelová: Děkuji. Nezlobte se na mě, pane premiére, ale velkou většinu svého vystoupení jste věnoval povinné školní docházce a vázání dávek na to. Za prvé, co se týká různých dávek a příspěvků, tady je potřeba se soustředit především na to, dát těm lidem práci. Oni potřebují práci, pak nebude potřeba tolik dávek a příspěvků. A když jste hovořil o několika desítkách let, kdy se zhoršila zaměstnanost Romů, já bych to upřesnila a zkonkretizovala na dvě desítky let, kdy došlo k výraznému zhoršení, protože dřív byla povinnost i právo pracovat. ***




Přihlásit/registrovat se do ISP