(19.30 hodin)
(pokračuje Klasnová)

Nyní přistoupíme k bodu číslo 10. Je jím

10.
Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 111/2006 Sb., o pomoci
v hmotné nouzi, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 99/1963 Sb.,
občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů
/sněmovní tisk 268/5/ - zamítnutý Senátem

Usnesení, jímž Senát zamítl tento návrh zákona, bylo rozdáno jako sněmovní tisk 268/6. Vítám mezi námi senátora Miroslava Nenutila.

Prosím, aby se za navrhovatelky k usnesení Senátu o zamítnutí tohoto návrhu zákona vyjádřila poslankyně Ivana Řápková. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.

 

Poslankyně Ivana Řápková: Vážená paní místopředsedkyně, vážená vládo, dámy a pánové, tento obsah předložené novely, respektive tato novela je tady již počtvrté. Bohužel o jeden hlas neprošla v Senátu. Co je obsahem? Obsahem této novely je umožnit exekuci na jednu ze tří dávek pomoci v hmotné nouzi, to je příspěvek na živobytí. Společně s možností exekuce navrhujeme i do zákona včlenit dohodu o srážkách na příspěvek na živobytí, což dosud nebylo možné.

Dovolím si jen reagovat na určité hlasy, že tento návrh je v rozporu s Listinou. Listina říká, že každý, kdo je v hmotné nouzi, má právo na takovou pomoc, která je nezbytná k zajištění základních životních potřeb. A existenční minimum, které příjemci dávky na živobytí zůstane vždy, je právě minimální hranice příjmu osob, která se považuje za nezbytnou k zajištění výživy a ostatních základních potřeb na úrovni umožňující přežití, přičemž existenční minimum navíc ještě nezahrnuje nezbytné náklady na bydlení, což je právě další dávka, ať už dávka v hmotné nouzi, či ze státní sociální podpory.

Mnozí z vás často říkají, že lidé by měli mít nejen stejná práva, ale i stejné povinnosti. Někteří také mluví o nulové toleranci. Ale je tomu tak dnes? Proč někdo pokuty a dluhy musí platit a jiný ne? Příjemce dávky pomoci v hmotné nouzi je platit nemusí, a proto mnohdy ani neví, jaké dluhy má. Prostě a jednoduše ho to vůbec nezajímá. Ale například důchodci, matky na mateřské, ale i samoživitelky, invalidi, dlouhodobě nemocní, což jsou právě lidé ohrožení sociálním vyloučením, své dluhy musí platit vždy, neboť jejich příjmy exekucím podléhají. Nebo tedy pro zachování rovného přístupu zrušíme exekuci pro všechny? Protože právě těmto lidem, kteří jsou ohroženi sociálním vyloučením, nezůstane po exekuci na jejich mzdu a na jejich účet nic. Přitom při navrhované exekuci jedné z dávek pomoci v hmotné nouzi, tedy příspěvku na živobytí, příjemci zůstane alespoň existenční minimum pro každého člena rodiny, vyjma dětí. Dávka na dítě se na exekuci nevztahuje, respektive exekuce se na dávku pro dítě nevztahuje, neboť v zákoně je uvedeno, že nezaopatřené dítě má vždy zajištěno životní minimum. To znamená, že nezaopatřených dětí do 15 let se exekuce vůbec nedotýká.

Navíc - co hovoří pro tento návrh. Exekuce, kterou na základě tohoto zákona budou moci uskutečnit správci daně, náklady na tuto exekuci, jsou zhruba 200 korun. Tak jak probíhají exekuce v současné době, tak náklady na soudního exekutora jsou minimálně 8 tisíc korun, 3 tisíce jsou náklady, 3 a půl tisíce odměna plus DPH. To znamená, že i v tomto případě bude exekuce mnohem levnější.

Navíc návrh povede k odpovědnosti za své chování, a to ať už se jedná o drobnou kriminalitu, tedy přestupky, nebo zadlužování se

Vážené dámy a pánové, dovoluji si vás požádat o opětovné schválení tohoto zákona. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Kateřina Klasnová: Také děkuji. Chce se k usnesení Senátu vyjádřit zpravodaj ústavněprávního výboru poslanec Jaromír Tejc? Prosím, pane poslanče, můžete a nemusíte, to je na vás.

 

Poslanec Jeroným Tejc: Já budu velice stručný. Senát tento návrh zákona zamítl. Jako zpravodaj doporučuji, abychom vyhověli tomuto návrhu, tedy nehlasovali pro tento návrh v původním znění, tak jak byl schválen Poslaneckou sněmovnou, abychom tedy tento návrh zamítli. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Kateřina Klasnová: Děkuji. Chce se k usnesení Senátu vyjádřit zpravodajka výboru pro sociální politiku poslankyně Jitka Chalánková? Není tomu tak. Otevírám tedy rozpravu. V rozpravě jako první vystoupí senátor Miroslav Nenutil. Prosím, pane senátore, máte slovo.

 

Senátor Miroslav Nenutil: Vážená paní místopředsedkyně, paní poslankyně a páni poslanci, děkuji za slovo. Zdržím se dalších komentářů a citace zákona a rovnou nad rámec zprávy, již máte před sebou. Sami víte, že tento návrh si klade za cíl umožnit, aby jedna z těch dávek hmotné pomoci, a to příspěvek na živobytí, podlehla za určitých podmínek výkonu rozhodnutí, respektive aby mohla být předmětem dohody o srážkách, kdy - a teď bych chtěl obrátit vaši pozornost na ta slova - jednou ze smluvních stran by byl orgán výkonné moci nebo orgán územního samosprávného celku. Tady spatřujeme už první nerovnost věřitelů, kdy na jedné straně orgán státní správy nebo samosprávného celku má možnost od věřitelů pohledávku vymáhat, ale fyzické osoby nebo jiné organizace jsou o tuto možnost ochuzovány. (Hluk v sále.)

Co říci k údajným pozitivům tohoto návrhu? Snad to, že se sleduje odstranit nerovnost při vymáhání pohledávek, tak jak tady paní poslankyně přednesla, kdy obce nemají vůči těmto lidem potřebný nástroj, když chtějí vymáhat poplatky nebo pokuty za přestupky, nebo v tom vidí nástroj k vymožení plateb, jež nějakým způsobem souvisejí s úhradou místních poplatků. Dále uvádíte, že tato úprava má vést lidi k odpovědnosti a má také omezit zneužívání sociálních dávek. Proti těmto argumentům bylo naopak poukazováno na to, jaký je vůbec účel dávek pomoci v hmotné nouzi, respektive návrhem dotčeného příspěvku na péči, za jakých podmínek je tato dávka poskytována.

 

Místopředsedkyně PSP Kateřina Klasnová: Omlouvám se, pane senátore. Dámy a pánové, já vás prosím o klid v jednacím sále. (Hluk trvá.)

 

Senátor Miroslav Nenutil: Děkuji vám, paní místopředsedkyně.

 

Místopředsedkyně PSP Kateřina Klasnová: Není bohužel zač.

 

Senátor Miroslav Nenutil: Nebudu to komentovat.

Potom také, jaké mohou mít dopady na ty, již jsou dlouhodobě neaktivní a podle té platné úpravy mají příspěvek na živobytí na úrovni částky existenčního minima. V podstatě se domníváme, že nebude mít v zásadě žádný dopad právě na tyto lidi, takže jejich stavu se navrhovaná úprava nijak zvlášť nedotkne. Bylo také argumentováno tím, že navrhovanými změnami mají být řešeny dopady existujícího problému, ale ne ten problém samotný.

Z hlediska legislativního, a to je jeden z těch hlavních úkolů Senátu, při obecném pohledu na to, co a v jakých směrech se navrhuje změnit, nezbývá, než vyjádřit názor, že jde o řešení, jež je svým pojetím nesystémové. Jak totiž zákon o pomoci v hmotné nouzi vyjadřuje již ve svém vymezení předmětu své úpravy, tento zákon upravuje poskytování pomoci k zajištění základních životních podmínek fyzickým osobám, které - atd., jak je psáno. V této souvislosti bych odkázal na Listinu základních práv a svobod, kde se v článku 30 odst. 2 píše, že každý, kdo je v hmotné nouzi, má právo na takovou pomoc, která je nezbytná pro zajištění základních životních podmínek, a dodávám, že tu nezbytnost stanovila vláda svým usnesením. ***




Přihlásit/registrovat se do ISP