(12.10 hodin)
(pokračuje Zaorálek)

Dobře, děkuji. Ptám se, jestli bylo podle všech hlasováno o všech návrzích. Zdá se, že nikomu tedy opravdu nic nechybí. Můžeme hlasovat o celém návrhu zákona.

 

Přednesu návrh usnesení: "Poslanecká sněmovna vyslovuje souhlas s vládním návrhem zákona, kterým se mění zákon č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, podle sněmovního tisku 528, ve znění schválených pozměňovacích návrhů."

Zahajuji hlasování. Kdo je pro, stiskne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti?

Hlasování má pořadové číslo 148, přihlášeno 168, pro hlasovalo 111, proti 18, takže konstatuji, že s návrhem zákona byl vysloven souhlas. Můžeme ukončit projednávání bodu 59.

 

Máme ještě další program. Máme tu bod

64.
Návrh poslanců Kateřiny Klasnové, Miroslavy Němcové, Vlasty Parkanové,
Lubomíra Zaorálka, Zbyňka Stanjury, Petra Gazdíka, Bohuslava Sobotky,
Víta Bárty a Pavla Kováčika na vydání ústavního zákona, kterým se mění
ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky,
ve znění pozdějších ústavních zákonů
/sněmovní tisk 469/ - třetí čtení

Prosím poslankyni Kateřinu Klasnovou a poslankyni Ivanu Weberovou, aby zaujaly místo. Pozměňovací návrh máme uveden v tisku 469/3.

Otevírám rozpravu ke třetímu čtení. Do rozpravy se hlásí paní poslankyně Klasnová. Prosím, máte slovo.

 

Místopředsedkyně PSP Kateřina Klasnová: Vážený pane předsedající, děkuji za slovo. Vážení členové vlády, vážené dámy, vážení pánové, já pevně doufám, že nyní před vás předstupuji již vlastně zbytečně a že přesvědčovat vás, abyste schválili tuto novelu ústavy ve třetím čtení, není třeba, protože jste se tak už dávno rozhodli učinit.

Po květnových volbách v roce 2010 zasedlo v této Poslanecké sněmovně 114 nových tváří a těchto 114 nových tváří vzbudilo obrovské očekávání veřejnosti, očekávání změny politické kultury, očekávání změn v politice. Já si nejsem jistá, že se nám vždy daří tyto změny a tato očekávání naplňovat. Ale tato obměněná Sněmovna, zdá se, má odvahu změnit něco, co bylo po mnoho let terčem kritiky odborné i laické veřejnosti. Po marných pokusech o omezení či zrušení imunity snad v následujícím hlasování zrušíme, zjednodušeně řečeno, doživotní trestněprávní imunitu zákonodárců a ústavních soudců, podobně jako jsme již omezili imunitu v případě hlavy státu, když jsme nedávno, na sklonku minulého roku, hlasovali o přímé volbě prezidenta republiky.

Když jsem před vás v říjnu předstupovala poprvé, abych hájila za navrhovatele návrh této změny ústavy, byla jsem si už tehdy plně vědoma i po své krátké osobní zkušenosti ve vysoké politice, že i dnes bohužel může být trestní stíhání člena Parlamentu účelové a politicky zabarvené. Přesto, nebo právě proto se domnívám, že podobné věci by měly vést k systémové změně ve fungování policie a justice, a nikoliv k vyjmutí určité skupiny osob z jurisdikce obecných soudů tím, že se zamezí jejich trestnímu stíhání navždy.

Ještě jednou před závěrečným hlasováním chci poděkovat všem, kteří spolu se mnou tuto novelu ústavy předkládají, tedy celému vedení Sněmovny a předsedům všech poslaneckých klubů. Právě tato podpora všech stran zastoupených zde v Poslanecké sněmovně mě vede k neochvějné naději, že v následujícím hlasování tato změna ústavy získá potřebnou ústavní většinu a že bude mou milou povinností poté za navrhovatele poprosit o podporu této novely ústavy také kolegy z horní komory Parlamentu. Neumím si představit, co by tuto jednoduchou změnu ústavy, jejíž znění si ale přesto vyžádalo poměrně dlouhá politická jednání a kompromisy, mohlo nyní při jejím průchodu Sněmovnou zastavit. Doufám a pevně věřím, že se mi v následujícím hlasování nerozšíří meze mé představivosti a že společně a napříč politickým spektrem změníme a napravíme to, co se za dvacet let nepodařilo. Já vám předem za to děkuji.

 

Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Děkuji. To bylo vlastně uvedení textu v rozpravě. Do rozpravy je přihlášena paní poslankyně Jana Černochová, v tuto chvíli jako jediná. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Jana Černochová: Dobré poledne, dámy a pánové. Já představivost kolegyně Klasnové rozšiřovat rozhodně nebudu, ačkoliv s tím, co tady bylo řečeno, mám trošku problém, protože se domnívám, že tato Poslanecká sněmovna vyhověla žádosti pana poslance Bárty, aby byl zbaven imunity, takže není to o žádné manipulaci nikým, mediálních zkratkách a špatné práci policie či nedejbože státního zastupitelství. Proto ale nevystupuji.

Máme před sebou již opakovaně návrh novely Ústavy České republiky, která omezuje poslaneckou imunitu pouze na dobu trvání mandátu. Není to poprvé, co Sněmovna tento návrh projednává. Pokusy novelizovat článek 27 ústavy, upravující poslaneckou imunitu, zde byly již od samého počátku ústavy v roce 1993 a Sněmovna se jimi zabývala prakticky každé volební období až do současnosti. Je překvapivé, že za těch téměř dvacet let tento článek nikdy nebyl novelizován a existuje stále v nezměněné podobě. Pevně věřím, stejně jako moje předřečnice, že tentokrát je tomu naposled a omezení imunity dnes schválíme.

Při této příležitosti je vhodné připomenout, co je hlavní podstatou tohoto institutu. Historicky se jedná o ochranu zákonodárného sboru vůči panovníkovi. Toto pojetí přetrvává v modifikované podobě dodnes. Jedná se tedy o funkci ochranářskou vůči každému členovi Sněmovny, která mu zajišťuje nerušený výkon zvoleného mandátu. Nejedná se tak o osobní výsadu jednotlivce narušující rovnost občanů před zákonem, nýbrž o ochranu nerušeného výkonu mandátu. Imunita tedy není výsadou občanskou, nýbrž profesní. Nahlíženo na institut imunity tímto prizmatem je nesporné, že návrh, který leží před námi, je potvrzením výše zmíněné funkce poslanecké imunity.

(V sále je velký hluk, poslankyně Černochová přestává mluvit a od řečniště se obrací k předsedajícímu.)

 

Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Pardon. Vážení kolegové, jestli má paní poslankyně vystoupit v této rozpravě (zvoní), potřebovala by k tomu trochu klidnější prostředí. Prosím vás, abyste se ztišili.

 

Poslankyně Jana Černochová: Širší pojetí výkladu imunity, tedy že je trestní stíhání navždy vyloučeno, je historicky typické pro evropské kontinentální právo. Podle dr. Kudrny je to tím, že se ústavní legislativa vyvíjela vždy v rámci převratu, kdy se nový popřevratový parlament snažil chránit své členy před konzervativní exekutivou.

Časově neomezená imunita, tedy širší pojetí tohoto institutu, byla v českých zemích již od roku 1918. Zakotvení této imunity, vedené pravděpodobně přetrvávajícím strachem zákonodárců, bylo dokonce přijato formou zákona dříve než samotná prozatímní ústava v roce 1919. Jedinou výjimkou byl paradoxně vládní návrh ústavy z roku 1992, tedy naše platná ústava, která ve své původní verzi předložené České národní radě obsahovala ustanovení, že odepře-li komora souhlas, je trestní stíhání po dobu trvání mandátu vyloučeno. Je paradoxem doby, že toto ustanovení bylo přeformulováno ústavněprávním výborem České národní rady v rámci legislativního procesu a bylo přijato znění, které známe dodnes, tedy již zmiňované širší pojetí imunity. Po téměř dvaceti letech fungujícího stabilizovaného ústavního systému se tak vlastně vracíme k původní formulaci vládního návrhu ústavy. Formulace navržená v roce 1992 je totiž naprosto shodná s tou, která dnes, v roce 2012, leží před námi.

Dvacet let je doba symbolická, je to doba skládání maturity, symbol stability a vyspělosti. Je to i za poslední staletí nejdelší doba, kdy máme svobodné státní zřízení, kdy přijímáme zásadní rekodifikaci práva občanského. Pevně věřím, že předkládaná novela je jedním z dalších kroků tímto směrem a jejím přijetím završíme zmiňovaných dvacet let diskusí o pojetí imunity. Jsem přesvědčená, že tato Sněmovna autenticky dokazuje, že si váží ústavních principů a nealibisticky plní úkoly vyspělé společnosti.

Děkuji za pozornost. ***




Přihlásit/registrovat se do ISP