(12.30 hodin)

 

Místopředseda PSP Jan Hamáček: Děkuji. Nyní pan ministr. Prosím.

 

Ministr spravedlnosti ČR Pavel Blažek: Jenom stručná reakce směrem ke kolegyním a kolegům z TOP 09. Tam je dobré, aby věděli jednu věc. Když jsem nastoupil, byl zpracován nějaký věcný záměr, a když jsem potom do vlády tento záměr nesl, tak jsem tam nesl schválit některé body, aby nebyly schváleny tak, jak v záměru byly a aby se o nich ještě velmi diskutovalo. A jednou z těch věcí bylo zrušení vrchních státních zastupitelství, kdy to byli právě ministři za TOP 09, kteří se velmi divili, proč se o tom chci ještě bavit, neboť je jasné, že se mají zrušit vrchní státní zastupitelství. Chci jenom aby to kolegové věděli. Jestli ve vládě někdo už tehdy bez diskuse o rušení vrchních státních zastupitelství byl přesvědčen, tak to byli jejich kolegové z ministerstev. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Hamáček: Děkuji. Zeptám se, zda jsou nějaké další přihlášky do obecné rozpravy. Nikoho nevidím, tím pádem končím obecnou rozpravu.

Zeptám se pana ministra, popřípadě pana zpravodaje, zda se chtějí ještě vyjádřit. Nechtějí. Zeptám se pana zpravodaje, zda jsou návrhy, které bychom měli hlasovat, případně na vrácení nebo zamítnutí. Nebylo tomu tak.

Budeme se nyní zabývat návrhem na přikázání. Organizační výbor navrhl přikázat tento návrh k projednání ústavněprávnímu výboru. Zeptám se, zda někdo má jiný návrh. Není tomu tak.

 

Budeme tedy hlasovat o přikázání ústavněprávnímu výboru.

Zahajuji hlasování a zeptám se, kdo je pro, ať stiskne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu?

Přihlášeno bylo 177 kolegyň a kolegů, pro 108, proti nikdo. Návrh byl přijat.

 

Konstatuji, že jsme tento návrh přikázali k projednání výboru ústavněprávnímu. Končím projednávání tohoto bodu a děkuji panu ministrovi.

 

Budeme pokračovat dalším bodem, kterým je

51.
Vládní návrh zákona o změně některých zákonů
v souvislosti s přijetím zákona o státním zastupitelství
/sněmovní tisk 1055/ - prvé čtení

Z pověření vlády se slova ujme pan ministr Pavel Blažek. Prosím, pane ministře, máte slovo.

 

Ministr spravedlnosti ČR Pavel Blažek: Děkuji za slovo. Já se trošku bojím kolegyně Klasnové to říci, ale řeknu to. Toto je zákon, který je opravdu legislativně - a teď to slovo - technického charakteru, ale on takový opravdu je. A v zásadě cílem tohoto zákona je, aby tím, že bude existovat, vytvořil doprovodné nutné legislativní kroky v ostatních zákonech. Takže on je skutečně legislativně technický. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Hamáček: Děkuji panu ministrovi a prosím pana zpravodaje, kterým je pan poslanec Marek Benda.

 

Poslanec Marek Benda: Děkuji. Vážený pane místopředsedo, já také jenom doporučím, aby byl tento zákon přikázán ústavněprávnímu výboru, abychom ho mohli projednávat současně, ale je asi zbytečné se jím tady na plénu nějak šířeji zabývat.

 

Místopředseda PSP Jan Hamáček: Děkuji. Otevírám obecnou rozpravu, do které zatím nemám žádnou přihlášku, tudíž obecnou rozpravu končím.

Zeptám se pana ministra a pana zpravodaje, zda chtějí využít svého závěrečného slova. Nechtěji. Budeme tudíž hlasovat o přikázání výborům. Bylo navrženo, aby tento zákon byl přikázán výboru ústavněprávnímu. Zeptám se, zda má někdo ještě jiný návrh. Není tomu tak.

 

Zahajuji hlasování. Zeptám se, kdo je pro, abychom přikázali tento tisk výboru ústavněprávnímu, prosím, stiskněte tlačítko a zvedněte ruku. Kdo je proti tomuto návrhu?

Hlasování má číslo 50, přihlášeno je 177, pro 122, proti nikdo. Tento návrh byl přijat a končím jeho projednávání.

 

Budeme pokračovat dalším bodem, kterým je

9.
Vládní návrh ústavního zákona o rozpočtové odpovědnosti
/sněmovní tisk 821/ - druhé čtení

Tento tisk byl projednáván dne 11. června 2013 a byl přerušen v obecné rozpravě. Mám zde přihlášku pana poslance Davida Šeicha. Pane poslanče, prosím, máte slovo. Po něm vystoupí pan poslanec Jiří Dolejš.

 

Poslanec David Šeich: Vážený pane předsedající, vážené dámy, vážení pánové. Při projednávání tohoto tisku v prvém čtení jsem říkal před touto Poslaneckou sněmovnou, že mám do značné míry slavnostní pocit, protože jsem nebyl v tomto sále při přijímání první Ústavy České republiky a že tento dokument v mnohém skutečně ústavou, ale v tom finančním smyslu, je, čili že je to velmi významný moment. Nevím, do jaké míry tento slavnostní pocit mohu sdílet, protože v této chvílí není ani jasné, jestli sociální demokracie takový návrh podpoří, nebo je víceméně jasné, že takový návrh nepodpoří, takže není ani jasné, jestli návrh bude přijat.

Myslím si, že to, co se nám tady kolegové ze sociální demokracie snaží namluvit, je, že je to nějaký návrh exotický, zvláštní, netypický, že v podstatě nemá téměř nikde obdoby, a přitom platí v zemích, které považuji v otázce rozpočtové disciplíny za země vzorové. Platí v Německu, Rakousku, Švýcarsku, Polsku. Mně to připadá jako reprezentativní množina. Dokonce vyslovím tezi, že existuje určitá míra přímé úměry mezi tím, jestli země takový dokument mají a jsou rozpočtově disciplinované, mají zdravou ekonomiku, anebo takový dokument nemají a zdravé příliš nejsou a zdravou ekonomiku nemají.

Myslím si, že se nemusíme přesvědčovat o tom, že země jako Rakousko a Německo v Evropské unii a Švýcarsko v Evropě patří k zemím, které se mohou chlubit vyrovnanými rozpočty, mohou se chlubit velmi zdravou ekonomikou a velmi zdravými veřejnými financemi. Naproti tomu země spíš jižního křídla Evropské unie - Itálie, Španělsko, Portugalsko, Řecko - takový dokument, jako je rozpočtová ústava, nikdy neměly. Čili nebojím se vyslovit takovou tezi, že určitá míra přímé úměry mezi rozpočtovou odpovědností, zdravou ekonomikou, zdravými financemi a nějakého dokumentu, který zajišťuje finanční stabilitu země, existuje.

Ztroskotává to jako vždy na sociální demokracii, která není schopna trvale po dobu již řady svých posledních předsedů být rozpočtově odpovědnou, není schopna být ani zodpovědnou vůči České republice. Myslím, že tento trend začal za pana předsedy Špidly, kde zdroje byly, za pana předsedy Paroubka, kdy státní dluhy se platit nemusely, a pokračuje za pana předsedy Sobotky, kdy vlastně neplatí už téměř vůbec nic ani z těch předešlých tvrzení. Myslím si, že také za doby předsedování pana poslance Paroubka - a velmi úspěšně v tomto trendu pokračuje sociální demokracie i nyní - svůj program začala vytvářet na základě denních průzkumů veřejného mínění, že si prostě ráno sociální demokracie vytáhne průzkum veřejného mínění a odpoledne se rozhodne jaký bude mít ten den program. Je to tedy trend neblahý a neumožňuje žádnou státnickou dohodu na tom, jak by Česká republika a její ekonomika v zájmu jejích občanů měly fungovat v nějakém střednědobém nebo dlouhodobém horizontu.

Není možná státnická a odpovědná dohoda s partnerem, a bylo by velmi přirozené, aby právě vládní koalice, nejsilnější vládní strana, ale také nejsilnější opoziční strana byly schopny vytvářet nějaké dohody o tom, jak se česká ekonomika bude pohybovat v nějakých střednědobých cyklech, a nejen o tom, jak bude fungovat do příštího rána. Ale právě neschopnost sociální demokracie nějakým způsobem přehlédnout za roh, podívat se za roh, podívat se za horizont nejbližších volebních výsledků, nejbližších voleb, nejbližších volebních zisků neumožňuje takovouto dohodu. A je to velmi smutné, protože v této chvíli promeškáváme už druhou příležitost. A zase díky sociální demokracii, protože musím znovu připomenout, že Česká republika poté, co takovýto dokument mělo pouze Polsko v roce 1997 a Švýcarsko v roce 2001, mohla být hned třetí zemí v Evropě, která mohla mít pevnou rozpočtovou disciplínu stanovenou zákonem na bázi ústavního zákona.

Václav Klaus v roce 2002 dokument velmi podobný, a řekl bych, představte si tu státnickou prozřetelnost, před více jak deseti lety, kdy dokument ve velmi podobné textaci, s nějakými mírnými změnami, předkládal této Poslanecké sněmovně, kdy takový dokument byl zamítnut v prvním čtení sociální demokracií. A Česká republika již v době, kdy se zrodila i úplně první myšlenka Paktu stability a růstu v roce 1999, bezprostředně po tom, jen něco málo přes dva roky po vzniku tohoto Paktu stability a růstu, mohla být jednou z prvních zemí po Švýcarsku a Polsku, která by takový dokument měla. Mimochodem, Polsko patří k nejzdravějším ekonomikám z hlediska veřejného zadlužení právě z ekonomik nových členských zemí, chcete-li postkomunistických zemí, ze zemí střední a východní Evropy, které se do Evropské unie nově připojily.***




Přihlásit/registrovat se do ISP