(Jednání pokračovalo v 14.30 hodin.)

 

Místopředseda PSP Tomio Okamura: Dobré odpoledne. Já tedy zahájím odpolední blok jednání Poslanecké sněmovny. Nejprve bych tedy přečetl omluvy. Z neúčasti na jednání schůze Poslanecké sněmovny se na celé odpolední jednání omlouvá z pracovních důvodů pan poslanec Stanislav Grospič. Od 14.30 do 17.00 hodin se z pracovních důvodů omlouvá pan poslanec Milan Hnilička. Mezi 17.15 a 23.00 hodin se z důvodu jednání omlouvá pan poslanec František Elfmark. Pan poslanec Antonín Staněk se omlouvá z dnešního jednání od 14.30 hodin do konce jednacího dne z pracovních důvodů. Pan poslanec Julius Špičák se omlouvá dnes do 16.30 hodin z pracovních důvodů.

 

Nyní přistoupíme k projednávání prvního tisku. Jedná se o

25.
Vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 167/2008 Sb.,
o předcházení ekologické újmě a o její nápravě
a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů
/sněmovní tisk 173/ - prvé čtení

Projednávání tohoto bodu jsme přerušili v úterý 11. září t. r. v obecné rozpravě. Prosím, aby místa u stolku zpravodajů zaujali místopředseda vlády a ministr životního prostředí Richard Brabec, ano, pan ministr právě přichází, a zpravodajka pro prvé čtení paní poslankyně Dana Balcarová.

Budeme tedy pokračovat v přerušené obecné rozpravě. Nemám tady nikoho přihlášeného do obecné rozpravy, nicméně mám tady - pan poslanec Stanjura se hlásí, ano, počkejte, pane poslanče Zahradníku, ale pan poslanec Stanjura má faktickou poznámku, tady je přihlášen. Ale to je ještě z 11. září, takže faktická poznámka zřejmě není již aktuální, takže pana poslance Stanjuru vymazávám a pana poslance Zahradníka poprosím o vystoupení v obecné rozpravě. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Jan Zahradník: Vážený pane místopředsedo, děkuji za slovo. Dámy a pánové, vzpomínáme si, že včera byl ten bod přerušen v obecné rozpravě, jak pan místopředseda připomenul. Já jsem skončil svou řeč, pak mluvil pan poslanec Václav Klaus a pak již tady byla 19. hodina a byl konec jednacího dne. Dneska tedy bychom měli hlasovat o předložených návrzích.

Já jsem se přihlásil dneska, abych připomněl, o co vlastně šlo. Předcházet ekonomické újmě a snažit se ji napravit je možné dnes poměrně velmi dobře. Kdokoliv se cítí být takovouto újmou poškozen, kdo si myslí, že by mohlo k ní dojít a že je potřeba tedy jí nějak předcházet a napravovat, tak tuto možnost má, může podat svoje podání a toto podání je pak řešeno z moci úřední. Příslušné orgány jeho žádost vyhodnotí a pak postupují. To je podle mého názoru naprosto vyhovující postup a není potřeba na něm nic měnit. Víme dobře, jak to funguje, jak mnoho různých ekologických organizací podává svoje podání, a tím způsobuje veliké problémy. Přesto ale Evropská unie shledala, že náš právní stav není postačující, není vyhovující, a nutí nás tady pod hrozbou velikých sankcí finančních, které by byly jak jednorázově, tak i každodenně od nás vymáhány, pokud bychom Evropskou komisí vynucovaný návrh nepřijali.

Já jenom sleduji, že ten zákon nebudí nějakou extra velkou pozornost. Jsem tedy poznovu jediný diskutující dneska, pan kolega Stanjura vlastně jen tak tak o několik vteřin nestihl svoji technickou poznámku, ale jinak se nikdo z vás k tomu nevyjadřuje. Možná že se vám zdá velmi tvrdý ten meč nad námi visící, těch milionů korun sankcí, nebo si možná myslíte, že ten zákon je nepodstatný. Nakonec pan ministr to tady zmiňoval, že vlastně žádná ekologická organizace ten nástroj ve stávající podobě nevyužila, že je to prostě jenom jakási formalita, že nemá cenu se tím ani zabývat a že to musíme schválit, teď tedy nechat projít prvním čtením, pak rychle odbýt pokud možno v nějaké zkrácené lhůtě čtení druhé a pak to tedy rychle schválit ve třetím čtení, nechat projít Senátem, panem prezidentem a mít pokoj od těch sankcí.

Jenomže ta věc se má trochu jinak. Jak už jsem tady řekl včera, ekologičtí aktivisté postupně ztrácejí možnost, jak by mohli svůj vliv uplatňovat a jak by mohli svá podání, kterými pak zdržují různé významné aktivity a stavby, podávat. Třeba jsem zmínil včera zákon stavební, který z určitých řízení nevládní organizace vynechal. Jaký cíl k tomu vede? Jaký účel mají ta podání? Zdali za tím není prostě nějaké nakonec ekonomické plnění, se dá těžko dokázat. Věřím tomu, že kdyby tomu tak bylo, že by asi nějaké orgány v tom smyslu pokračovaly. Přesto si myslím, že minimálně ta ideologie je určitě pro to zastávání veřejného zájmu škodlivá.

Já si jenom vzpomínám, že když se v televizních pořadech objevují lidé zodpovědní za stavění silnic u nás, třeba pan ministr dopravy Ťok nebo pan ředitel Ředitelství silnic a dálnic Kroupa, tak zdůvodňují to mnohaleté zpoždění v modernizaci dálnice D1 zejména tím, že jim v tom brání podání ekologických organizací. Děti Země podávají svá podání tři minuty před uplynutím dané lhůty, aby tak nějak prodloužily dobu projednávání stížnosti. Pak zase v nějakém procesu dohody svá podání stahují za obrovského mediálního zájmu. Blokují dálnici D11, blokovali dálnici D8. V podstatě se všude setkáváme s jejich působením. A my jim teď dáme do ruky takovýto veliký nástroj, takovouto zbraň tím, že je povýšíme nad jiné organizace, nad jiné instituce a dáme jim sílu prostě blokovat z jiného křídla ty stavby, aktivity, které ony nechtějí a kterým chtějí bránit.

Je to samozřejmě i popravdě určitý zárodek možného korupčního prostředí, které by tady mohlo vzniknout, a proto vás vyzývám, abyste podpořili můj návrh na zamítnutí toho zákona v prvním čtení, abychom se pokusili alespoň v něčem se postavit Evropské komisi a donutili naši vládu, aby s ní jednala o jiné podobě zákona, který by takto dramaticky aktivistům jejich velikou pravomoc bez jakékoliv odpovědnosti dával. ***




Přihlásit/registrovat se do ISP