Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1993 – 1996

Zásada č. 167

Státní zaměstnanec může podat ve věcech výkonu státní služby žádost nebo stížnost (dále jen "žádost" a "stížnost").

Stížnost může podat státní zaměstnanec jen v případě, má-li za to, že jeho práva podle tohoto zákona, ostatních právních předpisů a vnitřních služebních předpisů jsou nebo byla ve věcech výkonu státní služby porušena.

Žádost nebo stížnost podává státní zaměstnanec písemně a doručí ji služebnímu úřadu.

Žádost nebo stížnost vyřídí služební úřad. Žádost nebo stížnost vedoucího služebního úřadu, na kterého se vztahuje; tento zákon, vyřídí nadřízený služební úřad; stížnost vedoucího služebního úřadu ve služebním úřadu, který nemá nadřízený služební úřad, vyřídí Úřad pro legislativu a veřejnou správu.

Odůvodnění:

Státní zaměstnanec má mít právo podat žádost nebo stížnost ve věcech výkonu státní služby služebnímu úřadu. Na uvedená práva státního zaměstnance navazuje zásada č. 167.

Stížnost může být podána jen z důvodů uvedených v odstavci 2. Žádost státního zaměstnance může být podána, v jakékoliv věci týkající se výkonu státní služby. Pokud jde o vyřizování stížností, nesouvisí navrhovaná zásada s obecnou právní úpravou vyřizování stížností podle vládní vyhlášky č. 150/1958 Ú.l., o vyřizování stížností, oznámení a podnětů pracujících.

Navrhuje se, že stejně jako u služebního hodnocení státního zaměstnance podle zásady č. 166 bude i vyřizování žádostí a stížností podléhat řízeni podle navrhovaného zákona.

Zásada č. 168

Ten, kdo byl ve služebním poměru podle zvláštního zákona vykonával činnosti uvedené v zásadě č. 3 a jeho služební poměr skončil, může být, jestliže splňuje podmínky podle zásady č. 18 na základě své písemné žádosti, jmenování do státní služby stálé, aniž by musel projít státní službo přípravnou, jestliže od skončení služebního poměru

a) neproběhly více, než 3 roky, pokud znovu složí služební slib,

b) neproběhlo více, než 6 let, pokud znovu složí služební a kvalifikační zkoušku.

Jestliže od skončení služebního poměru proběhlo více než 6 let, musí být složen služební slib, vykonána státní služba přípravná a složena kvalifikační zkouška.

Žádost o jmenování a o vykonání kvalifikační zkoušky se doručí služebnímu úřadu.

Na vykonání kvalifikační zkoušky se vztahují zásady č. 22 a 24.

Odůvodnění:

Navrhuje se obdobně jako je tomu v zásadě upravující opětovné jmenování do státní služby stálé, aby navrhovaný zákon umožňoval též fyzickým osobám, které byly ve služebním poměru, např. podle zákona o služebním poměru příslušníků Policie České republiky, jestliže vykonávaly činnosti rovnocenné s činnostmi podle zásady č. 3, to je při

- řízení, nebo

- rozhodování, nebo

- kontrole, nebo

- měli podíl na řízení, rozhodování nebo kontrole ve státní správě nebo při plnění státních záležitostí, aby mohly být jmenovány do státní služby stálé po účinnosti navrhovaného zákona za zjednodušených podmínek, pokud k tomu dojde do navrhovaným zákonem stanovené doby.

Zásada č. 169

Státnímu zaměstnanci vystaví služební úřad služební průkaz; tento průkaz osvědčuje, že jeho držitel je státním zaměstnancem.

Při výkonu státní služby a jestliže toho je podle povahy věci třeba i v jiných případech se státní zaměstnanec prokazuje služebním průkazem.

Odůvodnění:

Navrhuje se zákonem stanovit, že každý státní zaměstnanec ve státně zaměstnaneckém poměru, musí mít vystaven služební průkaz. Tímto průkazem se bude státní zaměstnanec prokazovat při výkonu státní služby, jestliže toho bude v konkrétním případě třeba.

Navrhovaná zásada by měla umožňovat i to, aby státní zaměstnanec služebním průkazem osvědčil, že je státním zaměstnancem ve státní službě i v případech, kdy o výkon státní služby nepůjde. O takový případ, např. může jít tehdy, jestliže proti státnímu zaměstnanci bude zahájeno řízení o přestupku; toto řízení pak bude třeba zastavit a případ předat příslušnému služebnímu úřadu.

Zásada č. 170

Právo se promlčí, jestliže nebylo uplatněno ve lhůtě v tomto zákoně stanovené u služebního úřadu. K promlčení se; přihlédne, jen jestliže se ten, vůči němuž se právo uplatňuje promlčení dovolává; v takovém případě nelze promlčené právo tomu, kdo je uplatňuje, přiznat.

K zániku práva proto, že nebylo ve stanovené lhůtě u služebního úřadu uplatněno dochází v případě zániku disciplinární odpovědnosti, odpovědnosti za škodu na odložených věcech a nákladů řízení. Bylo-li právo uplatněno, po uplynutí stanovené lhůty, přihlédne se k zániku práva, i když to účastník nenamítne.

Jestliže účastník uplatní své právo a v zahájeném řízení řádně pokračuje, promlčecí lhůta po dobu řízení neběží; to platí i o právu, které bylo pravomocně přiznáno, a pro které se vede řízení o výkonu rozhodnutí.

Zásada č. 171

Lhůta počíná běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněna poprvé.

Bylo-li rozhodnuto o plnění ve splátkách, počíná běžet lhůta jednotlivých splátek ode dne jejich splatnosti, Stane-li se pro nesplnění některé ze splátek splatnou celá dlužná částka, počne lhůta běžet ode dne splatnosti nesplněné splátky.

Pokud tento zákon nestanoví jinak, činí lhůta k uplatnění peněžitých nároků ze státně zaměstnaneckého poměru 3 roky.

Jde-li o opětující se plnění, činí lhůta k uplatnění nároku na jednotlivá plnění 3 roky od jejich splatnosti.

Lhůta k uplatnění nároku na náhradu škody činí 2 roky; počne běžet ode dne, kdy se poškozený dozví o tom, že škoda vznikla, a o tom, kdo za ni odpovídá. Nárok na náhradu škody se však promlčí, nebyl-li uplatněn ve lhůtě 3 let, a jde-li o škodu způsobenou úmyslně, ve lhůtě 10 let ode dne, kdy došlo k události, z níž škoda vznikla; to neplatí, jde-li o škodu na zdraví.

Bylo-li právo přiznáno pravomocným rozhodnutím, promlčuje se za 10 let ode dne, kdy mělo být podle rozhodnutí plněno.

Promlčecí lhůta uvedená v předchozím odstavci platí i pro jednotlivé splátky, na něž bylo plnění v rozhodnutí rozloženo; promlčecí lhůta u jednotlivých splátek počíná běžet ode dne jejich splatnosti.

Úroky a opětující se plnění pravomocně přiznaná, jejichž splatnost nastala po právní moci rozhodnutí, se promlčují za 3 roky ode dne jejich splatnosti.

Zásada č. 172

Získá-li státní zaměstnanec bezdůvodné obohacení na úkor majetku svěřeného služebnímu úřadu nebo služební úřad na úkor státního zaměstnance, musí je vydat.

Bezdůvodným obohacením je prospěch získaný plněním bez právního důvodu.

Neprávem vyplacené částky je povinen státní zaměstnanec vrátit, jestliže věděl nebo musel z okolností předpokládat, že jde o částky nesprávné určené nebo omylem vyplacené, a to ve lhůtě do 3 let ode dne jejich výplaty.

Zásada č. 173

Uspokojení nároku služebního úřadu lze zajistit rozhodnutím o srážkách mezi ním a státním zaměstnancem z plat státního zaměstnance; srážky z platu nesmějí činit více, ne by činily srážky při výkonu rozhodnutí.

Rozhodnutí podle odstavce 1 lze vydat jen se souhlasem státního zaměstnance.

Ustanovení předchozího odstavce platí i pro jiné příjmy s nimiž se při výkonu rozhodnutí nakládá jako se mzdou.

Zásada č. 174

Vznikne-li podle tohoto zákona povinnost

a) státního zaměstnance zaplatit peněžní částku služebnímu úřadu,

b) služebního úřadu zaplatit peněžní částku státnímu zaměstnanci,

může se jiná osoba zaručit písemným prohlášením, že tento nárok uspokojí, jestliže tak neučiní sám povinný.

Služební úřad je povinen kdykoliv a bez zbytečného; odkladu sdělit ručiteli na požádání výši svého nároku.

Ručitel je povinen nárok služebního úřadu uspokojit, jestliže jej neuspokojil státní zaměstnanec, ačkoli k tonu byl služebním úřadem písemně vyzván.

Ručitel může proti služebnímu úřadu uplatnit všechny námitky, které by měl proti služebnímu úřadu státní zaměstnanec.

Ručitel může uspokojení nároku odepřít, pokud služební úřad zavinil, že nárok nemůže být uspokojen státním zaměstnancem.

Ručitel, který nárok služebního úřadu uspokojil, je oprávněn požadovat na státním zaměstnanci náhradu za plnění poskytnuté služebnímu úřadu.

Ustanovení předchozích odstavců platí obdobně i pro zajištění nároků státního zaměstnance vůči služebnímu úřadu.

Zásada č. 175

Nárok na náhradu škody v případě zvláštní odpovědnosti a nárok na náhradu škody, kterou státní zaměstnanec způsobil úmyslně, může služební úřad zajistit též rozhodnutím o zřízení zástavního práva k nemovitosti, kterou vlastní státní zaměstnanec. Má-li mít omezení zástavního práva právní účinky i pro dědice, musí to být v rozhodnutí uvedeno.

Zástavní právo vzniklé rozhodnutím služebního úřadu se zapisuje do katastru nemovitostí zápisem vkladu a řízení o povolení tohoto vkladu se zahajuje na návrh služebního úřadu.

Pořadí a způsob uspokojení nároků zajištěných zástavním právem při výkonu rozhodnutí upravuje občanský soudní řád.

Zánikem nároku podle odstavce 1 zástavní právo zanikne.

Rozhodnutí podle odstavce 1 lze vydat jen se souhlasem státního zaměstnance.

Zásada č. 176

Zánik služebního úřadu sloučením, splynutím nebo rozdělením Zanikne-li služební úřad na základě zvláštního zákona sloučením, případně splynutím s jiným služebním úřadem přecházejí práva a povinnosti ze státně zaměstnaneckého poměr v plném rozsahu na přejímající služební úřad.

Zanikne-li služební úřad na základě zvláštního zákona rozdělením, přecházejí práva a povinnosti ze státně zaměstnaneckých poměrů na služební úřady nově vzniklé. Zvláštní zákon stanoví, který z nově vzniklých služebních úřadů přejímá od dosavadního služebního úřadu práv a povinnosti ze státně zaměstnaneckého poměru, které do dne jeho rozdělení zanikly.

Zásada č. 177

Převádí-li se na základě zvláštního zákona část. služebního úřadu do jiného služebního úřadu, přecházejí práva a povinnosti ze státně zaměstnaneckého poměru vůči státním zaměstnancům této části služebního úřadu na přejímající služební úřad.

Práva a povinnosti dosavadního služebního úřadu vůči státním zaměstnancům této části služebního úřadu, jejich státně zaměstnanecké poměry do dne převodu zanikly, zůstávají nedotčeny.

Zásada č. 178

Ruší-li se na základě zvláštního zákona služební úřad stanoví tento zákon, na který služební úřad přecházejí práva a povinnosti ze státně zaměstnaneckého poměru státních zaměstnanců zrušeného služebního úřadu, a který služební úřad je povinen jménem státu uspokojit nároky státních zaměstnanců zrušeného služebního úřadu, případně uplatňovat jeho nároky.

Zásada č. 179

Uspokojením nárok zanikne.

Zásada č. 180

Nárok je třeba uspokojit na místě k tomu určeném v rozhodnutí. Není-li místo plnění určeno v rozhodnutí, je jím bydliště nebo sídlo toho, jehož nárok má být uspokojen.

Není-li doba uspokojení nároku stanovena právním předpisem nebo určena v rozhodnutí,musí být nárok uspokojen do dnů ode dne, kdy o uspokojení oprávněný účastník požádal.

Uspokojuje-li se nárok prostřednictvím pošty nebo peněžního ústavu, je nárok uspokojen okamžikem doručení plnění.

Připouští-li to povaha plnění, lze je z důležitých důvodů týkajících se toho, jehož nárok má být uspokojen, složit do soudní úschovy, zejména odpírá-li přijmout plnění nebo není-li přítomen.

Zásada č. 181

Státní zaměstnanec i služební úřad jsou povinni přijmout i částečné plnění, neodporuje-li to povaze nároku, který má být uspokojen.

Jestliže služební úřad nebo státní zaměstnanec jsou povinni uspokojit více peněžitých nároků a plnění nestačí na vyrovnání všech, je vyrovnán ten nárok, o němž účastník při plnění prohlásí, že jej chce uspokojit; neučiní-li tak, je plněním uspokojen nárok nejdříve splatný.

Zásada č. 182

Požádá-li písemně státní zaměstnanec služební úřad, aby mohl nárok uspokojit ve splátkách, může mu služební úřad povolit přiměřené splátky; plní-li je v rozhodnutí stanovených lhůtách, jde o včasné a řádné plnění.

Neplní-li státní zaměstnanec některou ze splátek určené lhůtě, může služební úřad žádat zaplacení celého nárok jen tehdy, jestliže to bylo určeno v rozhodnutí. Práva podle věty první může však služební úřad použít nejpozději do splatnosti nejbližší splátky.

Je-li rozhodnutím stanoveno plnění ve splátkách a chce-li státní zaměstnanec nárok uspokojit zcela, je služební úřad povinen plnění od něho přijmout.

Zásada č. 183

Účastník, který včas neuspokojí nárok druhého účastníka, je v prodlení.

Účastník, jehož peněžitý nárok nebyl včas a řádné: uspokojen, může požadovat úroky z prodlení ve výši stanovené; pro občanskoprávní vztahy. Jde-li o prodlení s věcným plněním, odpovídá účastník, který včas a řádně neplnil, za ztrátu, poškození nebo zničení věci, ledaže by k této škodě došlo i jinak.

K prodlení nedojde, jestliže druhý účastník včas a řádně nabídnuté plnění nepřijme nebo neposkytne součinnost potřebnou k uspokojení svého nároku. Jde-li o věcné plnění, nese nebezpečí ztráty, zničení nebo poškození věci.

Zásada č. 184

Služební úřad nebo státní zaměstnanec, jejichž nárok byl uspokojen, jsou povinni vydat o tom písemné potvrzení požádá-li o ně ten, kdo nárok uspokojil.

Jestliže ten, jehož nárok má být uspokojen, odepře vydat zároveň s přijetím plnění o tom písemné potvrzení, je ten, kdo chce nárok uspokojit, oprávněn uspokojení nároku odepřít.

Zásada č. 185

Práva a povinnosti zaniknou uplynutím doby, na kterou byly omezeny.

Zásada č. 186

Peněžité nároky státního zaměstnance jeho smrtí nezanikají; do výše odpovídající 3 násobku platu ze státně zaměstnaneckého poměru přecházejí postupně na jeho manžela, děti a rodiče, jestliže s ním žili v době jeho smrti v domácnosti. Předmětem dědictví se stávají nároky uvedené v předchozí větě, není-li osob v této větě uvedených.

Peněžité nároky služebního úřadu zanikají smrtí státního zaměstnance, s výjimkou nároků, o kterých bylo pravomocně rozhodnuto, a nároků na náhradu škody způsobené úmyslně.

Zásada č. 187

Jde-li o nároky bývalých státních zaměstnanců, kteří musí mít opatrovníka, nebo o nároky proti nim, nezapočítává se do běhu lhůty stanovené pro uplatnění nároku doba, po kterou jim opatrovník nebyl ustanoven.

Zásada č. 188

Lhůta určená podle dní počíná dnem, který následuje po události, jež je rozhodující pro její počátek.

Poslední den lhůty určené podle týdnů, měsíců nebo let připadá na den, který se pojmenováním nebo číslem shoduje se dnem, na který připadá událost, od níž lhůta počíná. Není-li takový den v měsíci, připadne poslední den lhůty na poslední den v měsíci. Polovinou měsíce se rozumí 15 dnů.

Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem nejbližší následující pracovní den.

Zásada č. 189

Zastoupení vzniká na základě dohody o plné moci nebo rozhodnutím soudu. Zástupce jedná jménem zastoupeného a ze zastoupení vznikají práva a povinnosti přímo zastoupenému.

Zastupovat jiného nemůže ten, kdo sám není způsobilý k právním úkonům, ani ten, jehož zájmy jsou v rozporu se zájmy zastoupeného.

Zástupce musí jednat osobně; dalšího zástupce s i může ustanovit, jen jestliže je to právním předpisem stanoveno. I z právních úkonů dalšího zástupce vznikají práva a povinnosti přímo zastoupenému.

Překročí-li zástupce rozsah svého oprávnění, je tím zastoupený vázán, jen pokud úkon schválí nebo na jeho základě jedná.

Zásada č. 190

Státní zaměstnanec se může dát zastoupit jiným státní zaměstnancem nebo advokátem; služební úřad se může dát zastoupit jen advokátem.

K zastoupení je třeba písemné plné moci, v níž musí být uveden rozsah zástupcova oprávnění, jinak je neplatná.

Plná moc může být udělena jen jednomu zástupci.

Zásada č. 191

Plná moc zanikne, jestliže ji zastoupený odvolá nebo jestliže ji zástupce vypoví. Odvolání nebo vypovězení plné moci musí být učiněno písemně, jinak je neplatné. Plná moc zanikne též smrtí některého z nich.

Pro jiného než zástupce a zastoupeného je zánik plné moci účinný teprve tehdy, až se o něm doví.

Zemře-li zastoupený nebo vypoví-li zástupce plnou moc, je zástupce povinen učinit vše, co nesnese odkladu, aby zastoupený neutrpěl na svých právech újmu. Úkony takto učiněné mají právní následky, jako kdyby zastoupení ještě trvalo, pokud neodporují tomu, co zařídil ještě zastoupený nebo jeho dědici.

Zásada č. 192

Soud může ustanovit opatrovníka státnímu zaměstnanci, jehož pobyt není znám, jestliže je to třeba k ochraně jeho zájmů nebo vyžaduje-li to veřejný zájem. Za týchž podmínek může soud ustanovit opatrovníka i tehdy, jestliže je to třeba z jiného vážného důvodu.

Dojde-li ke střetnutí zájmů opatrovníka se zájmy zastoupeného nebo ke střetnutí zájmů těch, kteří jsou zastoupeni týmž opatrovníkem, ustanoví soud zvláštního opatrovníka.

Odůvodnění k zásadám č. 170 až 192:

Jako je tomu v pracovněprávních vztazích podle zákoníku práce, je třeba upravit i pro účely navrhovaného zákona některé obecné otázky, bez nichž se nelze obejít.

Jedná se o

- promlčení a zánik práva,

- lhůty,

- bezdůvodné obohacení,

- zajištění práv a povinností ze státně zaměstnaneckého poměru,

- přechod práv a povinností ze státně zaměstnaneckého poměru,

- zánik práv a povinností ze státně zaměstnaneckého poměru,

- uplynutí doby,

- smrt státního zaměstnance,

- zvláštní ustanovení vůči státním zaměstnancům, kteří musí mít opatrovníka,

- počítání času,

- zastoupení.

Zúžení subjektů, které budou moci státního zaměstnance a služební úřad ve věcech státně zaměstnaneckého poměru zastupovat, je odůvodněno tím, že státní služba podle navrhovaného zákona se má týkat úzkého okruhu fyzických osob. Je proto důvodné, aby se také zúžily zastupující subjekty. Jiní státní zaměstnanci, u nichž je třeba předpokládat znalosti služebního zákona, nebo advokát se budou moci s úspěchem úlohy zástupce zhostit. Komerční právníci jsou vyloučeni proto, že podle služebního zákona nepůjde o podnikatelské vztahy.

Nenavrhuje se upravovat ustanovení o právních úkonech včetně jejich neplatnosti, stejně jako otázky uzavírání smluv (dohod). Důvodem je navrhovaná koncepce zákona. O právních vztazích státních zaměstnanců bude rozhodováno v řízení podle navrhovaného zákona.

Zásady č. 176 až 178 se navrhuje koncipovat s ohlede na čl. 79 odst. 1 Ústavy České republiky, podle něho ministerstva a jiné správní úřady lze zřídit pouze zákonem, z čehož je třeba výkladem a contrario dovodit, že rušit je lze rovněž jen na základě zákona.

Zásada č. 193

Právní úprava řízení ve věcech výkonu státní služby podle tohoto zákona (dále jen "řízení") se vztahuje, pokud není dále stanoveno jinak, na věci týkající se státně zaměstnaneckého poměru.

Řízení se nevztahuje na věci týkající se

a) kvalifikační zkoušky a opakované kvalifikační zkoušky,

b) obsazování kvalifikační komise, disciplinární komise a poradních orgánů zřizovaných podle vnitřních služebních předpisů,

c) služební cesty.

Zásada č. 194

Účastníky řízení jsou

a) státní zaměstnanec,

b) služební úřad; za služební úřad v řízení jedná:

ba) v disciplinárním řízení navrhovatel,

bb) v ostatních věcech státně zaměstnaneckého poměru představený, o němž to stanoví vnitřní služební předpis (dále jen "oprávněný představený").

Zásada č. 195

Řízení v 1. stupni provádí a rozhoduje ve věcech disciplinárního řízení disciplinární komise I. stupně; v ostatních věcech státně zaměstnaneckého poměru řízení v 1. stupni provádí a rozhoduje v něm osobní úřad, pokud podle zásad upravujících jmenování do státní služby a vznik státně zaměstnaneckého poměru, odvolání ze státní služby, změnu státní služby, služební hodnocení státního zaměstnance a žádost a stížnost státního zaměstnance ve věcech výkonu státní služby nepřísluší rozhodnout jinému orgánu (dále jen "oprávněný orgán").

Zásada č. 196

Oprávněný orgán postupuje před vydáním rozhodnutí tak, aby byl přesně a úplně zjištěn skutkový stav věci: za tím účelem je povinen opatřit si potřebné podklady pro rozhodnutí.

Oprávněný orgán při posuzování věci objasňuje se stejnou pečlivostí všechny rozhodné okolnosti bez ohledu na to, zda svědčí ve prospěch nebo neprospěch státního zaměstnance, jehož se řízení týká.

Zásada č. 197

Jestliže to stanoví tento zákon je třeba učinit podání písemně a doručit je oprávněnému orgánu. Jinak lze učinit podání ústně do písemného záznamu u oprávněného orgánu.

Podání se posuzuje podle jeho obsahu. Z podání musí být zřejmé, kdo je činí, jaké věci se týká a co se navrhuje.

Na žádost státního zaměstnance musí být přijetí podání oprávněným orgánem potvrzeno.

Zásada č. 198

O ústních podáních, důležitých úkonech v řízení provede oprávněný orgán písemný záznam.

Z písemného záznamu musí být zejména patrné, kdo, kde a kdy řízení prováděl, předmět řízení, které osoby se ho zúčastnily, jak probíhalo, jaké návrhy byly podány a jaká opatření byla přijata; v písemném záznamu týkajícím se disciplinárního řízení se uvede též výrok rozhodnutí a výsledek hlasování.

Písemný záznam podepisuje ten, kdo úkon provádí, podle povahy věci i osoby na úkonu zúčastněné odepření podpisu, důvody tohoto odepření a námitky proti obsahu písemného záznamu se v něm uvedou.