Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1993 – 1996

Zásada č. 199

Řízení se zahajuje na návrh státního zaměstnance nebo navrhovatele nebo oprávněného představeného.

Řízení je zahájeno dnem, kdy je podání účastníka řízení doručeno oprávněnému orgánu. Pokud se řízení zahajuje na návrh oprávněného představeného, je řízení zahájeno dnem, kdy oprávněný orgán učinil vůči účastníku řízení první úkon.

Zásada č. 200

Účastníci řízení jsou povinni postupovat tak, aby svým jednáním neztěžovali řízení a nezpůsobili jeho průtahy.

Účastníci řízení mají právo nahlížet do spisu, s výjimkou protokolu o hlasování, a pořizovat si z nich výpisy.

Oprávněný orgán je povinen učinit opatření, aby nahlédnutím do spisu nebylo porušeno státní nebo služební tajemství.

Má-li účastník řízení pochybnosti o nepodjatosti některého člena disciplinární komise, oznámí to neprodleně vedoucímu služebního úřadu, u něhož je disciplinární komise zřízena. Vedoucí služebního úřadu uvedený v předchozí větě rozhodne, zda je člen disciplinární komise vyloučen; v případě vyloučení člena této komise z jednání, zároveň rozhodne, kdo nahradí vyloučeného člena.

Zásada č. 201

K dokazování je možné použít všech prostředků, jimiž lze zjistit a objasnit skutkový stav věci a které jsou v souladu s právními předpisy.

Důkazem je vše, co může přispět ke zjištění skutkového stavu věci, zejména výpovědi a vyjádření účastníků řízení a svědků, znalecké posudky, zprávy, vyjádření a potvrzení jiných osob, listiny a ohledání.

Účastník řízení je povinen navrhnout na podporu svých tvrzení důkazy. Oprávněný orgán je oprávněn rozhodnout, které z důkazů podle předchozí věty, budou provedeny. Oprávněný orgán je povinen provést i jiné důkazy, než byly účastníkem řízení navrženy, jestliže jsou potřebné ke zjištění skutkového stavu.

Oprávněný orgán hodnotí důkazy podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti.

Zásada č. 202

Náklady řízení, které vznikly služebnímu úřadu, hradí služební úřad. Náklady, které vznikly státnímu zaměstnanci nese státní zaměstnanec; má právo na jejich náhradu, jestliže byl v řízení úspěšný; náhradu mu poskytne služební úřad.

Služební úřad hradí svědku hotové výdaje a výdělek, který mu prokazatelně ušel, právní nárok je nutno uplatnit do 3 dnů, od jeho vzniku, jinak zaniká.

Náklady spojené s předložením listiny nebo s ohledáním, které vznikly tomu, kdo není účastníkem řízení, hradí služební úřad.

Náhrada hotových výdajů a poskytování odměn znalců a tlumočníkům se řídí zvláštním zákonem.

Zásada č. 203

Oprávněný orgán je povinen dát účastníkům řízení možnost, aby se před vydáním rozhodnutí mohli vyjádřit k jeho podklad i ke způsobu jeho zjištění, případně navrhnout jeho doplnění.

Rozhodnutí oprávněného orgánu musí být v souladu s právními předpisy, vycházet ze zjištění skutečného stavu věci, obsahovat výrok, odůvodnění a poučení o odvolání. Písemné vyhotovení rozhodnutí musí obsahovat též datum jeho vydání a musí být podepsáno s uvedením jména, příjmení a státně zaměstnaneckého titulu státního zaměstnance oprávněného orgánu. Rozhodnutí o vzniku, skončení nebo změně státně zaměstnaneckého poměru musí být vydána písemně.

Výrok obsahuje rozhodnutí ve věci s uvedením ustanovení právního předpisu, podle kterého bylo rozhodnuto, a rozhodnutí o nákladech řízení; jestliže rozhodnutí ukládá povinnost k plnění, stanoví pro ni oprávněný orgán lhůtu.

V odůvodnění rozhodnutí oprávněný orgán uvede, které skutečnosti byly podkladem rozhodnutí, jakými úvahami byl veden při hodnocení důkazů a při použití právních předpisů, na základě nichž bylo rozhodnuto.

Chyby v psaní, počtech a jiné zřejmé nesprávnosti v písemném vyhotovení rozhodnutí oprávněný orgán opraví i bez návrhu a vyrozumí o tom účastníky řízení.

Zásada č. 204

V jednoduchých věcech, zejména lze-li rozhodnout na základě dokladů předložených účastníkem řízení, je třeba rozhodnout bez odkladu. V ostatních věcech je třeba rozhodnout do 30 dnů od zahájení řízení; ve zvlášť složitých věcech do 60 dnů.

Zásada č. 205

Doručené rozhodnutí, proti němuž již nelze podat odvolání, je v právní moci.

Rozhodnutí je vykonatelné, jestliže proti němu nelze podat odvolání, a uplynula-li marně lhůta k plnění nebo je odkladný účinek odvolání vyloučen podle zásady č. 207.

Zásada č. 206

Opatření potřebná k výkonu rozhodnutí provede služební úřad. Výkon rozhodnutí se řídí zvláštním zákonem.

Výnos pokut uložených podle zásady č. 54 je příjmem státního rozpočtu.

Disciplinární opatření podle zásady č. 54 odst. 2 písm. b) až d) se vykonají i tehdy, jestliže státnímu zaměstnanci, jemuž byla uložena, skončil státně zaměstnanecký poměr.

Navrhovatel může rozhodnout, aby bylo upuštěno od výkonu zbytku zákazu činnosti podle zvláštního zákona. K rozhodnutí je příslušná disciplinární komise I. stupně.

Disciplinární opatření uložené za přestupek nebo jeho zbytek nelze vykonat, vztahuje-li se na přestupek amnestie.

Zásada č. 207

Proti rozhodnutí oprávněného orgánu může účastník řízení podat odvolání do 15 dnů, a jde-li o rozhodnutí o disciplinárním opatření do 8 dnů ode dne doručeni rozhodnutí.

Odvolání se podá u oprávněného orgánu, který rozhodnu vydal.

Pokud účastník řízení v důsledku nesprávného poučení nebo proto, že nebyl poučen vůbec, podal odvolání po uplynutí tímto zákonem stanovené lhůty nebo u nepříslušného orgánu, má se za to, že podal odvolání včas a u příslušného orgánu, jestliže tak učinil nejpozději do 3 měsíců ode dne, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

Orgán příslušný k rozhodnutí o odvolání (dále jen "odvolací orgán") může prominout zmeškání lhůty pro odvolání, jestliže k němu došlo ze závažných důvodů a účastník řízení o to požádá do 15 dnů ode dne, kdy pominul důvod zmeškání, a zároveň podá odvolání.

Podání odvolání nemá odkladný účinek; to neplatí v případech

a) uložení disciplinárního opatření,

b) náhrady škody ve státní službě nebo bezdůvodného obohacení,

c) služebního hodnocení státního zaměstnance a

d) žádosti a stížnosti státního zaměstnance ve věcech výkonu státní služby,

e) zřízení zástavního práva.

Oprávněný orgán, který napadené rozhodnutí vydal, může odvolání sám vyhovět jen vyhoví-li mu v plném rozsahu; neučiní-li tak, je povinen bez odkladu, nejpozději však do 15 dnů od podání odvolání, předložit odvolání se spisovým materiálem odvolacímu orgánu.

Proti rozhodnutí o odvolání se nelze dále odvolat.

Zásada č. 208

Odvolacím orgánem je

a) ve věcech disciplinárního řízení disciplinární komise II. stupně,

b) v ostatních věcech státně zaměstnaneckého poměru vedoucí služebního úřadu; pokud podle zásad upravujících jmenování 30 státní služby a vznik státně zaměstnaneckého poměru, odvolán ze státní služby, změnu státní služby, služební hodnocení státního zaměstnance a žádost a stížnost státního zaměstnance ve věcech výkonu státní služby rozhoduje nadřízený služební úřad; nemá-li služební úřad nadřízený služební úřad rozhoduje Úřad pro legislativu a veřejnou správu.

Jestliže nejde o disciplinární řízení, musí rozhodnutí o odvolání předcházet projednání odvolání v poradní odvolací komisi.

Jestliže jsou pro to důvody, odvolací orgán rozhodnutí změní nebo zruší, jinak odvolání zamítne a rozhodnutí potvrdí

Odvolací orgán rozhodnutí zruší a věc vrátí oprávněnému orgánu který je vydal, k novému projednání a rozhodnutí, jestliže to je vhodnější zejména z důvodu rychlosti nebo hospodárnosti; oprávněný orgán je vázán právním názorem odvolacího orgánu.

Zásada č. 209

V případech uvedených v zásadě č. 208 odst. 1 písm. b), zřizuje se k projednání odvolání poradní odvolací komise. Poradní odvolací komise musí mít nejméně 3 členy, má-li více členů musí jich být lichý počet. Poradní odvolací komise se zřizuje ze státních zaměstnanců státní služby stálé, pokud možno s právnickým vysokoškolským vzděláním. Poradní odvolací komisi předsedá nejvýše služebně postavený státní zaměstnanec je-li v této komisi více stejně služebně postavených státních zaměstnanců, určí se předseda poradní odvolací komise losem.

Poradní odvolací komise je schopna se usnášet, přítomen plný počet členů, a to většinou všech hlasů.

Členem poradní odvolací komise nesmí být oprávněný představený, státní zaměstnanec oprávněného orgánu, který se podílel na rozhodnutí v 1. stupni ani jiný státní zaměstnanec, který by mohl mít na projednávaném odvolání právní zájem.

Má-li odvolatel pochybnosti o nepodjatosti některého člena poradní odvolací komise, oznámí to neprodlené vedoucímu služebního úřadu nebo orgánu uvedenému v zásadě č. 208 odst. 1 písm. b). Vedoucí služebního úřadu nebo orgán uvedený v zásadě č. 208 odst. 1 písm. b) rozhodne, zda je člen poradní odvolací komise z projednání odvolání vyloučen; v případě vyloučení člena z této komise z projednání zároveň rozhodne o tom, kdo nahradí vyloučeného člena.

Výsledkem projednání odvolání v poradní odvolací komisi je doporučení vedoucímu služebního úřadu nebo orgánu uvedenému v zásadě č. 208 odst. 1 písm. b); toto doporučení obsahuje:

a) označení poradní odvolací komise, jména, příjmení a státně zaměstnanecké tituly členů této komise, kteří projednali odvolání,

b) místo a datum zasedání poradní odvolací komise,

c) označení odvolatele, jméno a příjmení a jeho státně zaměstnanecký titul,

d) napadené rozhodnutí nebo jeho část,

e) doporučující výrok, jeho odůvodnění, výsledek hlasování a podpis předsedy poradní odvolací komise.

Zásada č. 210

Jestliže se dodatečně zjistí mimořádně závažné okolnosti, které účastník řízení nemohl bez své viny v řízení uplatnit, a které odůvodňují podstatně příznivější rozhodnutí v jeho prospěch, může oprávněný orgán na jeho návrh změnit nebo zrušit pravomocné rozhodnutí. Oprávněný orgán, který rozhodnutí zrušil, rozhodne ve věci samé. V případě uložení disciplinárního opatření může návrh podle předchozí věty podat jen státní zaměstnanec.

Návrh na zrušení rozhodnutí podle předchozího odstavce může účastník řízení podat jen do 3 měsíců ode dne, kdy se dověděl o okolnostech odůvodňujících navrhovanou změn nejpozději však do 3 let od nabytí právní moci rozhodnutí.

Jestliže se dodatečně zjistí, že pravomocné rozhodnutí je v rozporu s právními předpisy, může je zrušit v disciplinárním řízení disciplinární komise II. stupně a v ostatních věcech státně zaměstnaneckého poměru vedoucí služebního úřadu; v případech zásad upravujících jmenování do státní služby a vznik státně zaměstnaneckého poměru, odvolání ze státní: služby, změnu státní služby, služební hodnocení státního zaměstnance a žádost a stížnost státního zaměstnance ve věcech výkonu státní služby, může je zrušit nadřízený služební úřad; nemá-li služební úřad nadřízený služební úřad může je zrušit Úřad pro legislativu a veřejnou správu.

Pravomocné rozhodnutí lze zrušit do 3 let od nabytí právní moci.

Zásada č. 211

Písemnosti týkající se státně zaměstnaneckého poměru (dále jen "písemnosti") musí být doručeny státnímu zaměstnanci do vlastních rukou.

Písemnost doručuje služební úřad státnímu zaměstnanci Ve služebním úřadu, v jeho bytě nebo kdekoli bude zastižen; není-li to možné lze doručit písemnost poštou.

Písemnosti doručované poštou se zasílají na poslední známou adresu státního zaměstnance, jako doporučená zásilka s doručenkou a poznámkou "do vlastních rukou".

Státní zaměstnanec doručuje písemnosti určené pro služební úřad zpravidla osobním předáním služebnímu úřadu.

Povinnost doručit písemnost je splněna, jakmile ji státní zaměstnanec převezme nebo jakmile byla poštou vrácena jako nedoručitelná a státní zaměstnanec svým jednáním nebo opomenutím doručení písemnosti zmařil. Účinky doručení písemnosti nastanou i tehdy, jestliže státní zaměstnanec přijetí písemnosti odmítne.

Doručení písemnosti státním zaměstnancem nastane dnem, kdy služební úřad písemnost obdržel.

Zásada č. 212

Přezkoumání rozhodnutí vydaného podle tohoto zákona je vyloučeno; to neplatí v případech

a) skončení státní služby,

b) uložení disciplinárního opatření,

c) odvolání z funkce představeného státního zaměstnance státní služby stálé,

d) náhrady škody nebo bezdůvodného obohacení, které přesahují částku 5 000 Kč,

e) nesouhlasu s obsahem služebního posudku nebo potvrzení o státní službě,

f) přídavku za státní službu k důchodu.

Žalobu na soudní přezkoumání podle odstavce 1 je možné podat až po vyčerpání opravného prostředku podle zásady č. 213, a to ve lhůtě 30 dnů od nabytí právní moci rozhodnutí.

Požádá-li státní zaměstnanec, který podal návrh na přezkoumání rozhodnutí soudem podle odstavce 1 písm b) a d) o odložení výkonu rozhodnutí, služební úřad jeho žádosti vyhoví.

Přezkoumání podle odstavce 1 se řídí zvláštním zákonem.

Odůvodnění k zásadám č. 193 až 212:

Jedním z důležitých předpokladů vybudování veřejnoprávního vztahu státního zaměstnance ke státu, kterým podle navrhovaného zákona má být státně zaměstnanecký poměr je, že věci týkající se tohoto státně zaměstnaneckého poměru budou realizovány v řízení ve věcech výkonu státní služby, které se navrhuje v zákoně upravit.

Navrhuje se opustit soukromoprávní koncepci, která je vlastní zákoníku práce, a je založena na dvoustranném právním úkonu, kterým je pracovní smlouva. Z tohoto důvodu navrhovaný zákon neupravuje otázky právních úkonů, protože to není třeba. Řízení ve věcech výkonu státní služby podle navrhovaného zákona se bude uskutečňovat mezi stanovenými účastníky, z nichž jedním bude státní zaměstnanec a druhým zpravidla příslušný služební úřad.

Řízení ve věcech výkonu státní služby se má vztahovat v podstatě na všechny věci týkající se státně zaměstnaneckého poměru státního zaměstnance. Tomuto řízení, které zahrnuje zejména takové otázky, jakými jsou vznik, skončení a změny státní služby a disciplinární řízení mají podléhat též služební hodnocení státního zaměstnance a vyřizování žádosti a stížnosti státního zaměstnance ve věcech výkonu státní služby.

Případy, které nemají řízení ve věcech výkonu státní služby podléhat jsou taxativně uvedeny v zásadě č. 193 odst. 2.

Právní úprava řízení podle navrhovaného zákona není řízením správním, nýbrž zvláštní právní úpravou pro účely navrhovaného zákona. Za východisko této úpravy byla vzata právní úprava podle § 122 až 136 zákona o služebním poměru příslušníků Policie České republiky.

V zásadě č. 195 bylo třeba navrhnout specificky úpravu toho, jaký orgán řízení v 1. stupni provádí, jakož i toho, který orgán v něm rozhoduje. V disciplinárním řízení jde o orgán totožný, bude jím disciplinární komise I. stupně. V ostatních věcech státně zaměstnaneckého poměru bylo třeba vzít zřetel na případy, že podle zásad upravujících jmenování do státní služby a vznik státně zaměstnaneckého poměru, odvolání ze státní služby, změnu státní služby, služební hodnocení státního zaměstnance, žádost a stížnost státního zaměstnance ve věcech výkonu státní služby bude v řízen rozhodovat jiný orgán, než ten, který bude řízení provádět. Navrhuje se, aby řízení v těchto případech prováděl osobní úřad a v tomto řízení, aby rozhodoval orgán uveden v citovaných zásadách.

V případech přezkumného řízení, se navrhuje, aby odvolacím orgánem byla ve věcech disciplinárního řízení disciplinární komise II. stupně a v ostatních věcech státně zaměstnaneckého poměru vedoucí služebního úřadu, s výjimkou případů uvedených v předchozím odstavci; v těchto případech by měl podle návrhu rozhodovat, buď nadřízený služební úřad nebo Úřad pro legislativu a veřejnou správu.

Obdobné řešení se navrhuje i v případě přezkoumání pravomocných rozhodnutí.

Náhrada hotových výdajů a poskytování odměn znalcům a tlumočníkům se má řídit zvláštními předpisy; zákonem č. 36/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících, ve znění pozdějších předpisů a vyhláškou ministerstva spravedlnosti č. 37/1967 Sb., k provedení zákona o znalcích a tlumočnících, ve znění vyhlášky č. 77/1993 Sb.

Výkon rozhodnutí se má řídit občanským soudním řádem. Doručování písemností týkajících se státně zaměstnaneckého poměru se navrhuje upravit podobně jako je tomu podle § 266a zákoníku práce.

Právní úprava soudního přezkoumání ve věcech podle zásady č. 212 se navrhuje se zřetelem k čl. 36 Listiny základních práv a svobod. Podle uvedeného ustanovení se každý může domáhat stanoveným postupem svého práva u nezávislého soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu. Kdo tvrdí, že byl zkrácen na svých právech rozhodnutím orgánu veřejné správy, může se obrátit na soud, aby přezkoumal zákonnost takového rozhodnutí, nestanoví-li zákon jinak. Z pravomoci soudů však nesmí být vyloučeno přezkoumání rozhodnutí týkajících se základních práv a svobod podle Listiny základních práv a svobod. Podmínky a podrobnosti práva na soudní a jinou právní ochranu má upravit zákon. Je proto třeba vyrovnat se s touto otázkou i v navrhovaném zákoně.

Pokud jde o právo státního zaměstnance má soudní přezkoumání pravomocně uloženého disciplinárního opatření je respektováno ustanovení čl. 6 od.st. 1 úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (č. 209/1992 Sb., podle kterého zejména má každý právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo 0 oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění vůči němu.

Výše náhrady škody nebo bezdůvodného obohacení v částce 5 000 Kč, jejíž překročení má opravňovat státního zaměstnance obrátit se na soud je analogicky převzata z § 137 odst. 1 písm. b) zákona o služebním poměru příslušníků Policie České republiky.

Soudní přezkoumání v případě nesouhlasu státního zaměstnance s obsahem služebního posudku nebo potvrzení o státní službě, se navrhuje upravit, jak z povahy věci vyplývá rovněž jako přezkoumání.

Přezkoumání soudem se má řídit § 247 až 250k občanského soudního řádu.

Zásada č. 213

Systemizace podle tohoto zákona se provede tak, aby mohla být plně uplatněna od 1. ledna kalendářního roku následujícího po účinnosti tohoto zákona.

Odůvodnění:

Plné uplatnění systemizace podle navrhovaného zákona přichází v úvahu až od 1. ledna příslušného kalendářního (rozpočtového) roku po nabytí účinnosti navrhovaného zákona. Z povahy věci vyplývá, že ode dne účinnosti navrhovaného zákona, nepůjde-li o 1. leden kalendářního roku, bude postupováno podle zákona o státním rozpočtu na příslušný rok, to je podle stanoveného objemu prostředků na platy pracovníků orgánů státní správy a jim podobných orgánů.

Zásada č. 214

Ve lhůtě 15 dnů ode dne účinnosti tohoto zákona může pracovník, který je v pracovním poměru ke služebnímu úřadu a vykonává činnosti při výkonu státní služby nebo při plnění státních záležitostí podle zásady č. 3 (dále jen "pracovník"), splňuje-li podmínky podle zásady č. 18 odst. 1 písm. a) až d) a g) a nedovršil věk 70 let, písemně požádat služební úřad o přijetí do státní služby podle tohoto zákona.

Na přijetí do státní služby podle tohoto zákona není nárok.

Jestliže pracovník nesplňuje podmínky podle zásady, 1 odst. 1 písm. a) až c) a g), skončí jeho pracovní poměr ze zákona uplynutím doby 15 dnů ode dne účinnosti tohoto zákona; v tomto případě náleží pracovníku odstupné ve výši podle zvláštního zákona.

Jestliže pracovník nechce vstoupit do státní služby podle tohoto zákona, písemně to sdělí ve lhůtě uvedené v odstavci 1 služebnímu úřadu; v tomto případě jeho pracovní poměr skončí 16 dnem ode dne účinnosti tohoto zákona. Ustanovení předchozí věty platí i tehdy, jestliže ve lhůtě uvedené v odstavci 1 pracovník služebnímu úřadu nesdělí žádné stanovisko.

V době po podání žádosti o přijetí do státní služby podle tohoto zákona do doby rozhodnutí o přijetí do této služby, trvá pracovní poměr.

Rozhodne-li vedoucí služebního úřadu, u vedoucího služebního úřadu, na něhož se vztahuje tento zákon, vedoucí nadřízeného služebního úřadu a nemá-li služební úřad nadřízený služební úřad vedoucí služebního úřadu v Úřadu pro legislativu a veřejnou správu o přijetí pracovníka do státní služby podle tohoto zákona, vznikne mu státně zaměstnanecký poměr ve státní službě stálé doručením rozhodnutí o přijetí do státní služby; tímto dnem skončí jeho pracovní poměr.

Rozhodne-li vedoucí služebního úřadu, u vedoucího služebního úřadu, na něhož se vztahuje tento zákon, vedoucí nadřízeného služebního úřadu a nemá-li služební úřad nadřízený služební úřad vedoucí úřadu v Úřadu pro legislativu a veřejnou správu o nepřijetí pracovníka do státní služby podle tohoto zákona, skončí jeho pracovní poměr ke služebnímu úřadu uplynutím doby 3 měsíců po doručení rozhodnutí o nepřijetí do státní služby. Ustanovení odstavce 3 o odstupném platí i zde. Pracovník má nárok na pracovní volno s náhradou mzdy před skončením pracovního poměru na vyhledání nového zaměstnání na nezbytně nutnou dobu, nejvýše na 1 půlden v týdnu, po dobu 3 měsíců. Pracovní volno lze se souhlasem služebního úřadu slučovat.

Požádal-li pracovník o přijetí do státní služby podle tohoto zákona, může vedoucí služebního úřadu, u vedoucího služebního úřadu, na něhož se vztahuje tento zákon, vedoucí nadřízeného služebního úřadu a nemá-li služební úřad nadřízený služební úřad vedoucí služebního úřadu v Úřadu pro legislativu a veřejnou správu rozhodnout o jeho jmenování do státní služby dočasné; státní služba dočasná trvá 2 roky ode dne účinnosti tohoto zákona. Státně zaměstnanecký poměr vznikne pracovníku doručením rozhodnutí o jmenování do státní služby; tímto dnem skončí jeho pracovní poměr. Zásadu č. 16 odst. 1 větu první a třetí nelze použít.

V době trvání státní služby dočasné může orgán uvedený v odstavci 8 se souhlasem státního zaměstnance rozhodnout o jeho jmenování do státní služby stálé.

Nejmenuje-li orgán uvedený v odstavci 8 státního zaměstnance podle předchozího odstavce do státní služby stálé, skončí jeho státně zaměstnanecký poměr uplynutím doby trvání státní služby dočasné uvedené v odstavci 8.

Rozhodnutí podle odstavce 6 až 8 musí být vydáno a doručeno státnímu zaměstnanci do 30 dnů ode dne doručení žádosti o přijetí do státní služby podle tohoto zákona řízení podle tohoto zákona se na něj nevztahuje.

Rozhodnutí podle odstavce 7 a 8 nelze přezkoumat soudem.

Zásada č. 215

Státní zaměstnanec, který byl jmenován do státní služby podle tohoto zákona, je povinen do 3 pracovních dnů od dne doručení rozhodnutí o přijetí do státní služby složit služební slib.

Odmítnutím složit služební slib nebo služební slib s výhradou anebo nedostavením se ke složení služebního slib bez neprodlené náležité písemné omluvy doručené služebním úřadu, skončí státně zaměstnanecký poměr ze zákona; v tomto případě služební úřad doručí fyzické osobě oznámení o tom, kterým dnem její státní služba skončila.

Státnímu zaměstnanci, kterému zabránila dostavit se ke složení služebního slibu vážná překážka na jeho straně, pokud své nedostavení se ke složení služebního slibu omluvil podle předchozího odstavce a zároveň písemně požádal služební úřad o složení služebního slibu v náhradním termínu, povolí služební úřad náhradní složení služebního slibu.

Jestliže nedošlo ke složení služebního slibu ani v náhradním termínu, platí ustanovení odstavce 2.

Nepožádal-li státní zaměstnanec o složení služebního slibu v náhradním termínu, skončí státně zaměstnanecký poměr ze zákona; v tomto případě služební úřad fyzické osobě doručí oznámení o tom, kterým dnem její státní služba skončila.

Zásada č. 216

Státním zaměstnancům podle zásady č. 15 odst. 2 vznikne státně zaměstnanecký poměr ve státní službě dočasné.

Odůvodnění k zásadám č. 214 až 216:

Navrhovaný zákon se musí vyrovnat v přechodných ustanoveních i s tak citlivou otázkou, jakou je přechod dosavadních smluvních pracovníků služebních úřadů do státní služby podle navrhovaného zákona.

Jde o zásadní systémovou změnu, protože dosavadní pracovníci mají pracovní poměr ke služebnímu úřadu na základě pracovní smlouvy. Navrhovaným zákonem má být pracovní poměr nahrazen novým právním vztahem - státně zaměstnaneckým poměrem.

Návrh vychází ze dvou základních předpokladů:

a) na přijetí do státní služby podle navrhovaného zákona nemá mít fyzická osoba právní nárok,

b) fyzická osoba, protože nemá žádnou vinu na tom, že právní poměry státních zaměstnanců se mají napříště řídit jinou právní úpravou, než zákoníkem práce a další trvání pracovního poměru proto není možné; nebude-li fyzická osoba přijata do státní služby - na což nemá právní nárok - měla by být finančně reparována. Tento přístup je přiměřený i s ohledem na neratifikovanou úmluvu Mezinárodní organizace práce o skončeni pracovního poměru z podnětu zaměstnavatele č. 158/1982. Navrhuje se, aby bylo postupováno podle zákona č. 195/1991 Sb., o odstupném poskytovaném při skončení pracovního poměru.

Kdo bude na základě své písemné žádosti přijat do státní služby podle navrhovaného zákona, bude určovat vedoucí služebního úřadu nebo vedoucí nadřízeného služebního úřadu anebo vedoucí služebního úřadu v Úřadu pro legislativu a veřejnou správu. Z procesního hlediska se na přijetí do státní služby nebude vztahovat řízení podle navrhovaného zákona.

Dosavadní pracovník, který se hodlá ucházet o státní službu podle navrhovaného zákona, bude muset splňovat uvedené podmínky. V tomto případě se navrhuje podmínky pro přijetí do státní služby uvedené v zásadě č. 18 pro účely přechodných ustanovení modifikovat.

Na rozdíl od zásady č. 19 odst. 2 nemá státně zaměstnanecký poměr podle přechodných ustanovení vznikat až dnem složení služebního slibu, nýbrž již dnem, kdy bude fyzické osobě doručeno rozhodnutí o jmenování. Toto rozdílné řešení je odůvodněno tím, že kdyby měl být vázán vznik státně zaměstnaneckého poměru až na složení služebního slibu, mohlo by docházet k případům, že by se fyzické osoby nedostavily ke složení služebního slibu a jejich dosavadní pracovní poměry by mohly dále trvat, pokud by nebyl takto vzniklý s tav navrhovaným zákonem jinak vyřešen. Taková úprava se nejeví žádoucí.

Zároveň se navrhuj, aby v případech, kdy vedoucí příslušného služebního úřadu nerozhodne o přijetí dosavadního pracovníka do státní služby stálé, aby mohl být tento pracovník jmenován do státní služby dočasné. Tato státní služba dočasná by měla trvat nejdéle dva roky od účinnosti navrhovaného zákona. Nejpozději v poslední den trvání státní služby dočasné může vedoucí příslušného služebního úřadu rozhodnout. o jmenování státního zaměstnance státní služby dočasné do státní služby stálé; jinak státně zaměstnanecký poměr státního zaměstnance státní služby dočasné skončí uplynutím stanovené doby trvání této státní služby. V době trvání státní služby dočasné bude moci být dostatečně ověřeno, zda se státní zaměstnanec hodí pro státní službu stálou. Takto bude vhodné postupovat zvláště u fyzických osob, které před nabytím účinnosti služebního zákona pracovaly v příslušném orgánu, na který se má vztahovat navrhovaný zákon jen krátkou dobu. Návrh má však také umožnit, pokud tak vedoucí příslušného služebního úřadu rozhodne, aby mohl být do státní služby stálé jmenován dosavadní pracovník, který v pracovním poměru k příslušnému orgánu, na který se má vztahovat tento zákon jen krátkou dobu.

V době trvání státní služby dočasné bude fyzická osoba státním zaměstnancem se všemi právy a povinnostmi z vyplývajícími. To znamená, že bude podléhat disciplinární odpovědnosti podle navrhovaného zákona. Může tedy skončit jeho státně zaměstnanecký poměr i z jiných důvodů podle navrhovaného zákona, než jen uplynutím stanovené doby trvání státní služby dočasné. Zároveň se navrhuje vyloučit ustanovení zásady č. 16 odst. 1 věty druhé a třetí o zkušební době.

Navrhovaná úprava přechodu dosavadních pracovníků služebních úřadů nepočítá s konáním kvalifikační zkoušky. Vzhledem k tomu, že na přijetí do státní služby podle navrhovaného zákona, nemá být právní nárok, není žádný důvod obávat se toho, že by se do státní služby mohly dostat fyzické osoby, které pro ni nejsou vhodné.

Zásada č. 217

Státní zaměstnanec je povinen do 15 dnů ode dne vzniku státně zaměstnaneckého poměru skončit výkon činností uvedených v zásadě č. 50.