Neautorizováno !

(17.00 hodin)

Poslanec Jan Kostrhun: Děkuji za slovo. Vážená paní předsedající, dámy a pánové, dovolte, abych přednesl několik pozměňovacích návrhů, v prvním bloku pozměňovací návrhy ke komplexnímu pozměňovacímu návrhu, tak jak jej předložil výbor pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu ve svém usnesení č. 111 z 26. schůze konané dne 2. února 2000.

První pozměňovací návrh k § 30 odst. 1. Můj pozměňovací návrh spočívá v tom, abychom ponechali původní znění podle vládního návrhu, jinými slovy, neřídili se usnesením výboru pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu.

Původní znění bude znít:

"(1) Za užití díla podle tohoto zákona se nepovažuje užití pro osobní potřebu; to neplatí pro zhotovení rozmnoženiny počítačového programu či elektronické databáze nebo rozmnoženiny či napodobeniny díla architektonického stavbou."

Druhý pozměňovací návrh je k § 96 odst. 1 písm. b), kde pod bodem 25 výše zmiňovaného usnesení sněmovního tisku 443/1 výbor pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu navrhuje vypustit písm. b).

Můj pozměňovací návrh je ponechat ustanovení písm. b) v tomto znění:

"b) právo na přiměřenou odměnu za pronájem originálu nebo rozmnoženiny díla či výkonu výkonného umělce zaznamenaného na zvukový nebo zvukově obrazový záznam,".

V této souvislosti je nutno upravit také § 49 odst. 3 v tomto znění:

"(3) Pokud autor poskytne licenci k pronájmu originálu nebo rozmnoženiny díla zaznamenaného na zvukový nebo zvukově obrazový záznam výrobci takového záznamu, vzniká mu vůči osobě, která bude originál nebo rozmnoženinu takto zaznamenaného díla pronajímat, právo na přiměřenou odměnu; tohoto práva se nemůže vzdát."

Dále doplnit § 100 odst. 1 písm h) bod 2 takto:

Za slovy "§ 96 odst. 1 písm. a) bod 1 a 2" se vkládají slova "a písm. b)".

A poslední pozměňovací návrh z tohoto bloku je k § 98 odst. 6, kde můj protinávrh proti usnesení výboru pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu je v tom smyslu, aby se ponechalo ustanovení § 98 odst. 6 ve znění podle vládního návrhu, a tedy by znělo:

"(6) Ministerstvo může udělit oprávnění žadateli."

Dovolte mi k tomuto bodu, který považuji za nejzávažnější, krátké odůvodnění. Pro Českou republiku vyplývá z mezinárodních smluv a úmluv a ze směrnice 93/83/EHS o koordinaci některých pravidel z oboru práva autorského a práv příbuzných právu autorskému, vztahujících se na satelitní vysílání a na kabelový přenos, povinnost zajistit určitou úroveň ochrany práv autorů a ostatních nositelů, a to nejen ve vztahu k tuzemským nositelům práv, ale i zahraničním, jejichž díla či jiné předměty chráněné autorským právem se užívají na území ČR. Adekvátním institutem této ochrany je kolektivní správa práv, která je typická pro země s kontinentálním právním systémem. Je mylná představa, že také tato oblast má být liberalizována a má se otevřít prostor všem subjektům, kteří o udělení licence správní orgán, v tomto případě Ministerstvo kultury, požádají. Kolektivní správa se vyvinula historicky jako přirozený či zákonem upravený monopol, který zaručuje jistotu ochrany autorských práv, ale z druhé strany i jistotu uživatelů děl, že právě od kolektivního správce obdrží takový uživatel souhlas ke světovému repertoáru, neboť na základě recipročních smluv uzavřených s obdobnými kolektivními správci v zahraničí garantuje tuzemský kolektivní správce přístup ke světovým dílům.

Monopol kolektivní správy práv podléhá dohledu Úřadu na ochranu hospodářské soutěže, který již v minulosti s některými kolektivními správci vedl správní řízení. Je to jediný způsob, jak dohlížet nad monopolním postavením kolektivních správců, který je uznávaný i v zahraničí, např. v Německu. Kolektivní správu nelze slučovat s agenturní činností vykonávanou po živnostensku, kterou může kdokoli vykonávat na základě živnostenského oprávnění. Existují desítky či stovky takových agentur či manažerů pro zprostředkování užití děl v oblasti kultury a nepodléhají žádnému dohledu či dozoru Ministerstva kultury.

Podle Světové organizace duševního vlastnictví (WIPO) je zásadním pravidlem, aby byl jeden kolektivní správce pro stejnou kategorii práv v každé zemi. Existence dvou či více kolektivních správců ve stejné oblasti může omezit či dokonce vyloučit přednosti kolektivní správy. Existuje-li jen jeden kolektivní správce pro stejnou kategorii práv a uděluje licenci hromadně pro všechny předměty ochrany, k nimž právo kolektivně spravuje, platí zákonná domněnka, že tak činí i za nezastupované nositele práv. Takový kolektivní správce zaručuje uživateli, že nezastupovaný nositel práva nebude vůči němu uplatňovat individuální nárok. Je proto mylná a falešná představa, že udělení oprávnění ke kolektivní správě nemá být předmětem správního uvážení, ale povinností správního orgánu oprávnění k výkonu kolektivní správy udělit každému žadateli, který splňuje podmínky zákonem stanovené. Dokonce by bylo vhodné podle mého názoru výslovně v zákoně uvést, že na udělení oprávnění není právní nárok. Jinak nemůže Ministerstvo kultury jako gestor účasti ČR ve Světové organizaci duševního vlastnictví a ke vztahu k Evropské unii garantovat adekvátní ochranu zahraničních nositelů práv, jejichž díla či jiné předměty chráněné autorským zákonem jsou užívány na území České republiky.

Tolik tedy blok mých pozměňovacích návrhů ke komplexnímu pozměňovacímu návrhu výboru pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu, tak jak je uveden ve sněmovním tisku 443/1.

A nyní mi dovolte ještě několik pozměňovacích návrhů k jednotlivým paragrafům vládního návrhu autorského zákona a předpisů s ním souvisejících.

Za prvé. Ustanovení § 21 se nahrazuje takto:

§ 21. Vysílání rozhlasem nebo televizí

(1) Vysíláním díla rozhlasem nebo televizí se rozumí zpřístupňování díla rozhlasem či televizí a jiné takové zpřístupňování díla jakýmikoli jinými prostředky sloužícími k šíření zvuků nebo obrazů a zvuků nebo jejich vyjádření bezdrátově nebo po drátě, včetně šíření po kabelu nebo vysílání pomocí družice původním vysílatelem.

***