Neautorizováno !

(9.50 hodin)

(pokračuje Čevela)

Ano, kolegové, uvedenou citaci nepovažuji za šťastnou a řeknu proč. V minulých měsících jsem si nechal udělat docela malý průzkum. Do lékáren přicházeli studenti se žádostí: Co mohu dostat na počínající chřipku? Očekáváme, že v lékárnách obdrželi léky? Ale kdepak. Doporučena dostali homeopatika - oscilococcinum nebo paragrippe. Domnívám se, že nemůžeme být příliš hrdi na citovanou větu sněmovního tisku. Co je to za odborníky, kteří na nemoc doporučují jakési homeopatikum? A co to vlastně je homeopatikum?

Naposledy se snažila, a to velmi, kolegyně Emmerová před rokem. Snažila se vysvětlit nebezpečnost, leč bez většího zájmu naší ctěné sněmovny. A tak dovolte, abych se k problematice homeopatik vrátil.

Homeopatie je založena na myšlenkách lékaře Samuela Hahnemanna, který v roce 1810 založil svou teorii na třech principech. Od té doby až dosud neznáme žádný vědecký důkaz terapeutického účinku homeopatik, zřejmě tedy jde o jakýsi placebo efekt. Závěr pak vyslovím jediný: z hlediska posuzování účinnosti a bezpečnosti farmak a technologií v lékařství jde o postup non lege artis. Současná oblíbenost medicíny zvané alternativní, tedy nikoli medicíny exaktní, akademické, vyplývá z nedostatku té druhé, tedy bohužel té akademické. I tato skutečnost je rukavicí hozenou do tváře profesních komor resortního ministerstva i nás, Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky. Považujeme totiž dle mého názoru za naši povinnost chránit spoluobčany, a nikoli umožňovat jejich tzv. léčení tzv. homeopatiky, která většinou nejsou ničím jiným než vodou či alkoholem.

Dovolte mi, abych ocitoval dvě věty z petice adresované Úřadu pro kontrolu potravin a léčiv Spojených států, FDA, v níž se obrátily desítky lékařů, farmakologů a vědců na dotčený orgán již před pěti lety. Vlastní citace: "Většina civilizovaných zemí nedovoluje prodej léků, u nichž nebyla prokázána bezpečnost a účinnost v dané indikaci. Na homeopatika se to dosud nevztahuje, a je proto čas to udělat."

Ano, ani na citovanou pasáž sněmovního tisku nemáme právo být hrdi a považuji za naši povinnost vyzvat k diskusi. Děkuji za pozornost.

Místopředseda PSP Stanislav Gross: Děkuji panu poslanci Čevelovi. Paní kolegyně Emmerová stahuje svou přihlášku do obecné rozpravy, takže v obecné rozpravě dále vystoupí paní kolegyně Jirousová a jako poslední do obecné rozpravy pan kolega Cabrnoch. Prosím.

Poslankyně Taťána Jirousová: Vážený pane místopředsedo, dámy a pánové, v obecné rozpravě bych chtěla zdůvodnit Poslanecké sněmovně svůj pozměňovací návrh, který přednesu v rozpravě podrobné.

Podle listiny lidských práv, čl. 31, mají občané na základě veřejného zdravotního pojištění právo na bezplatnou zdravotní péči, na zdravotní pomůcky. Proto budu ve svém pozměňovacím návrhu navrhovat, aby byla zachována povinnost lékáren mít v zásobě určitý sortiment léčivých přípravků hrazených z veřejného zdravotního pojištění, který by byl stanoven vyhláškou Ministerstva zdravotnictví. Tedy podzákonnou normou, to znamená, že zákon by se nemusel měnit při změně výroby nebo při změně hrazení určitého léku.

Chci upozornit na to, že při projednávání zákona o zdravotnických prostředcích vypadl v zákoně 20 z roku 1966, který s tímto zákonem souvisí, odst. 2 § 20, dávající povinnost lékárnám a zdravotnickým zařízením tuto zásobu udržovat. Pokud bude schválen zákon tak, jak je předložen, dojde k situaci, že lékárna nebude povinna mít plně hrazené léky v zásobě. Bude pro ni lukrativnější mít zásobu dražších, i když ne plně hrazených léků. Pacient se pak může dostat do situace, pokud svůj předepsaný lék bude chtít neodkladně obdržet, že bude muset dražší lék doplatit. Lékárna totiž levnější, plně hrazený lék nebude muset mít na skladě.

Jsem lékařka a z vlastní zkušenosti vás mohu ubezpečit, že se mi tento případ již opakovaně stal. Děkuji.

Místopředseda PSP Stanislav Gross: Děkuji paní kolegyni Jirousové, nyní jako poslední zatím přihlášený do obecné rozpravy je pan kolega Cabrnoch.

Poslanec Milan Cabrnoch: Vážený pane předsedající, vážené dámy, vážení pánové, dovolte mi jen velmi stručně k tomuto zákonu.

Tento zákon, jak již zde bylo naznačeno mými předřečníky, obsahuje některé vítané nové principy a zahrnuje v sobě výsledky již proběhlé diskuse a dokonce, což není zcela obvyklé, i výsledky již proběhlého hlasování.

Já se domnívám, že je velmi dobře, že se do zákona podařilo začlenit nové principy registrace léčiv, které jsou v souladu s evropskými pravidly. Jsem rád spolu s občany této země a jsem přesvědčen, že se podařilo zařadit vydávání léků v lékárnách osobám mladším 15 let věku.

Velmi pozitivní princip je princip vybavování pacienta léčivy ve zdravotnických zařízeních. Je to v podstatě legalizace, jak všichni dobře víme, probíhající reality, neboť pacienti jsou v nezbytných případech již dnes v rozporu se zákonem vybavováni léky na dobu nezbytně nutnou.

Jedním z témat diskusí byla a bezpochyby zůstává otázka případného navrhovaného zúžení možnosti vybavovat pacienty léčivy na zdravotnická zařízení prvního kontaktu, kde variantou zůstává vybavování pacienta léčivy při každém způsobu poskytování zdravotní péče. Osobně se kloním, jak mnozí asi již víte, k názoru omezit tuto možnost vybavování na zdravotnická zařízení prvního kontaktu, tedy na praktické lékaře, praktické lékaře pro děti a dorost, lékařskou službu první pomoci a zdravotnickou záchrannou službu.

Za pozitivní pokládám zavedení a upřesnění kusové evidence léčiv, za pozitivní také pokládám další nové momenty, které se konsensuálně v návrhu zákona, resp. v pozměňovacích návrzích výboru pro sociální politiku a zdravotnictví podařilo uplatnit.

Rád bych diskutoval jednu otázku, která zůstává podle mého názoru ještě otevřená. Chtěl bych pozměňovacím návrhem, který přednesu vzápětí v podrobné rozpravě, odstranit jistou a nikoli nevýznamnou nerovnost, která v otázce zacházení s léčivými přípravky v České republice a v naší legislativě je zakotvena. Je to otázka, komu smí distributor léčivých přípravků dodávat léky. My celkem správně rozhodujeme o tom, že léky může distributor dodávat veterinárním lékařům, tedy přímo, nikoli přes lékárnu. Je otevřena diskuse o tom, zda pouze veterinárním lékařům, nebo všem osobám, které jsou oprávněny poskytovat veterinární péči, tedy stručně a jednoduše řečeno také veterinárním technikům, asanačním zařízením, kafilériím apod.

Diskutujeme, a jeden z pozměňovacích návrhů reflektuje tuto diskusi, o možnosti distributorů dodávat dezinfekční a dezinsekční léčivé přípravky také přímo chovatelům hospodářských zvířat. I to pokládám za logické a správné.

V této situaci je pro mne ale velmi obtížně přijatelné, že když na jedné straně distributor dodává léčivé přípravky veterinárnímu lékaři a veterinární ošetřovně, nemůže distributor dodávat léčivé přípravky fakultní nemocnici se všemi ctihodnými profesory, docenty a s velkým množstvím odborných pracovníků.

***