Neautorizováno !

(14.30 hodin)

(pokračuje Mandík)

V této souvislosti je rovněž zavádějící a jednoznačně účelová filozofie navrhovatele zákona zdůvodňující záměr hradit pouze některé škody. Označení škod volně žijícími živočichy za vlivy přírody charakterizující prostředí by totiž bylo možné akceptovat pouze v teoretické rovině a pouze v případě neregulovaných společenstev, která by se dlouhodobě nacházela v přírodě v rovnovážném stavu. V antropogenně ovlivňovaných a regulovaných systémem to bohužel neplatí. Škody způsobované chráněnými živočichy na rybách musejí být hrazeny ve všech povrchových vodách, tedy i v rybářských revírech, ve smyslu zákona č. 102/1963 Sb., o rybářství. Z pohledu tohoto zákona totiž jde i při obhospodařování rybářských revírů o chov ryb. Stát se tedy nemůže zbavit odpovědnosti za škody vzniklé chráněnými druhy na tzv. volně žijící živočichy z hlediska výkonu rybářského práva, obdobně práva myslivosti.

V případě volně žijících druhů ryb došlo vlivem dlouhodobého silného znečišťování vod k takovému narušení jejich prostředí, že u řady druhů nefunguje přirozená reprodukce. Jejich výskyt je zajišťován vysazováním násad z umělého chovu, a to nejen v případě lovných druhů ryb, ale také u druhů ekologicky ohrožených. Tato povinnost je nositeli rybářského práva stanovena zákonem o rybářství a uživateli revíru konkrétně předepsána Ministerstvem zemědělství České republiky. Vysazování rybích násad je finančně plně kryto úhradami za povolenky z rybolovu. Škodami vznikajícími na rybách v rybářských revírech je tak postihováno na 300 000 sportovních rybářů, kteří v rámci České republiky každoročně financují zarybňování těchto revírů rybími násadami v hodnotě zhruba 100 milionů korun.

V této souvislosti potom sotva obstojí prohlášení navrhovatele zákona, že okruh potenciálně postižených škodami vybranými druhy chráněných živočichů tvoří malá skupina osob. Nerespektování tohoto stavu může způsobit také vážný sociálně politický problém. Zcela jednoznačně to dokumentuje situace s kormoránem velkým, jehož početní stavy v posledních letech vykazují výrazné přemnožení druhů v rámci celé Evropy. Také v podmínkách České republiky již byla prokázána devastace rybích společenstev říčních toků vlivem predace zimujících hejn kormoránů, jako je např. na řece Dyje, v Národním parku Podyjí, řeka Bečva, na Přerovsku atd.

Za takové situace ztrácejí rybářské organizace zájem o výkon rybářského práva. Prostřednictvím koho potom stát zajistí péči o rybí společenstva tekoucích vod? Zde tedy zdaleka nejde pouze o problém hospodářský.

Je všeobecně známo, že kormorán velký působí na našem území největší škody v zimním období, což je od listopadu do dubna, kdy zde zimují hejna v početnosti řádově tisíců jedinců. Škody způsobované hnízdícími kormorány totiž představují jen 10 až 20 % z celkových škod působených druhem. Navržená úprava tedy deklaruje snahu řešit problém pouze symbolicky, nikoli věcně, čemuž odpovídá i předpokládaný dopad náhrady škod způsobených kormoránem na státní rozpočet v roční výši 2 miliony korun.

V roce 1996 byla odhadnuta početnost výskytu kormorána velkého na území České republiky na 16 800 jedinců a jen výše přímých škod predací na rybách na 23 milionů korun. Z toho 19 milionů korun představovaly škody na rybách členských subjektů Rybářského sdružení České Budějovice a zhruba 4 miliony korun škodu na rybích společenstvech tekoucích vod. V této úvaze navíc zahrnut strmý nárůst početnosti populací kormorána velkého v Evropě. Například v roce 1980 to bylo 50 000 jedinců, v roce 1997 už 700 000 jedinců, v roce 1998 již 1,5 milionu jedinců. V závislosti na tomto nárůstu početnosti již byly v roce 1999 přímé škody na rybách způsobené kormorány odhadovány na 59 milionů korun. Celkové škody na 71 milionů korun.

V případě tohoto chráněného živočišného druhu tedy navrhovatel zákona projevuje vůli hradit necelá 3 % celkově způsobených škod. Pokud je navrhována náhrada způsobených škod tímto druhem pouze v období od 1. 4. do 15. 7., tzn. v době hnízdění, a ne celoročně, potom nemůže druh po zbývající čas roku požívat zvláštní ochrany. Domnívám se, že ochrana přírody by neměla tkvět v samoúčelných aktivitách, kdy se osobní zájmy promítají do ovlivňování oprávněných zájmů občanů a neberou přírodu jako celek.

Pro mne je málo pochopitelné, že ze strany Ministerstva životního prostředí není činnost zájmových organizací rybářů a myslivců vnímána jako činnost prospěšná životnímu prostředí, že není intenzivním způsobem hledáno komplexní řešení v zájmu všech.

V souvislosti se stávajícím pojetím návrhu zákona o úhradě škod způsobených zvláště chráněnými živočichy považuji předložené pojetí zákona právě za špatné a scestné, a to z těchto důvodů:

1. Nadřazuje jedny živočichy druhým. Zvláštně kontrastní je nadřazení přemnožených kormoránů a neúnosně vysokých počtů vyder nad rybníkářství jako historické a významné hospodářské činnosti a dále rybím společenstvům tekoucích vod, kde se doposud vyskytují i rybí druhy, které byly prokázány v minulém století, včetně lososa.

2. Neumožňuje úhradu škod a ztrát na říčních revírech či v mysliveckých revírech, a to bez ohledu na skutečnost, že ryby, a to včetně vzácných a chráněných, zde existují jen díky nákladům, které vznikly jen a jen uživatelům revírů, a obdobně je tomu i u myslivosti, kde myslivci odpovídají za škody způsobené zvěří, o kterou jsou povinni pečovat - zdůrazňuji ze zákona pečovat - a kterou nemohou odpovídajícím způsobem chránit.

3. Ztráty způsobené predátory jsou jen na rybách řádově vyšší než souhrn škod, se kterými zákon počítá jako s celkem.

4. Nejsou hrazeny škody a ztráty nepřímé, které jsou vesměs řádově vyšší než škody způsobené přímou predací, např. zadušení ryb v komorovém rybníce, při vniknutí vydry, stres z náletu kormoránů, poškozování ryb zraňováním a následně zaplísněním atd. Ze strany ochrany přírody nebylo nikde řečeno, že kormorán, než jednu rybu uloví, zhruba tři zraní, že vydra i rys loví za záliby, zvláště mají-li co, a že osazují i vyloženě nevhodné lokality, a to nejen z hlediska ochrany přírody. Výskyt vyder na rybničních soustavách není svými dopady srovnatelný s výskytem vydry na Slapech a rys v Národním parku Šumava bude mít jiný dopad na příslušná společenstva než na Benešovsku.

Takzvaná objektivní odpovědnost za škody by měla být zákonem stanovena pro obě strany.

***