Neautorizováno !

(17.00 hodin)

(pokračuje Výborný)

Nikoliv prohlásit velmi holou větu, že ČNB je ústřední banka státu a všechny ostatní podrobnosti včetně toho, jak lze do její činnosti zasahovat, stanoví prostý zákon. Je to velmi nebezpečné pro samostatné a rozumné postavení ČNB.

Myslím si, že debata o tom, jak má znít článek 112a, debata o tom, zda máme přistoupit k mezinárodní smlouvě, kterou bychom uznali a pro sebe stanovili příslušnost mezinárodního trestního soudu, je debata velmi vážná. Řadu argumentů, které přednesl pan poslanec Benda, bych na jedné straně neodsuzoval, na druhé straně nevítal s potleskem, protože debata musí proběhnout. Na rozdíl od pana poslance Bendy článek 112a nepovažuji za tak chybný jako on. Myslím, že kdyby tady byla jen tato novela, nic by mi nevadilo pro novelu ústavy hlasovat kromě špatné metody novelizace ústavy. Protože tady není pouze článek 112a a protože všechny ostatní zásadní změny ústavy nepřesvědčují ani o pečlivé přípravě, ani o tom, že by byly důvodné a nezbytné pro řádné fungování naší justice, je třeba tento návrh zamítnout.

Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji panu poslanci Výbornému. Slovo má pan poslanec Vojtěch Filip.

Poslanec Vojtěch Filip: Vážená paní předsedající, pane předsedo vlády, páni ministři, paní a pánové, dovolím si využít obecné rozpravy v prvním čtení k jinému vyjádření, než tady zatím zazněla. Nemyslím si, že debata, která se odehrávala, přímo souvisela s tím, jakým způsobem je tato novela předložena. Týká se buď přímo této novely a jejích konkrétních ustanovení, a netýkala se toho, jakým způsobem se má Parlament chovat k Ústavě ČR.

Mou první otázkou nad touto novelou je, zda je správné, aby se ústava měnila tzv. salámovou metodou - odpusťte mi to slovo ve spojení s ústavou, ale je to pravda. Není ochota spíše jednat o ústavě jako o celku, zhodnotit její fungování od roku 1993 a z této analýzy vyvodit určitý závěr. Proto jsou zde pokusy, abychom ten konkrétní článek, to konkrétní ustanovení změnili, posunuli jinam a rozhodli o něm bez debaty, která s tím souvisí. To samozřejmě vede k takovým názorům, které tady jasně zazněly, to znamená k odmítnutí návrhu, zamítnutí v prvním čtení, že by se o tom nemělo dále debatovat. Jsem přesvědčen, že salámová metoda pro ústavu je nesprávná, dokonce někdy i nebezpečná.

Z toho důvodu bych ve zkratce mohl říci: ano, nesouhlasím s tím, ale výsledek je přece jiný. Ústava je základním zákonem státu a nad tou je třeba diskutovat. Diskusi je třeba vést i na jiných úrovních, kdy jsou semináře na právnických fakultách nebo veřejné diskuse, které bude pořádat Ministerstvo spravedlnosti nebo jiný orgán.

Jsem přesvědčen o tom, že každá taková novela, pokud se k tomu vláda rozhodne, si diskusi zaslouží. Diskuse by měla probíhat jak na odborné úrovni, tak na úrovni Parlamentu, případně jeho orgánů. Stejně tak by taková debata měla probíhat i v těch místech, jichž se dotýká samotné téma novely.

Souhlasím spíše s kolegou Výborným, že samosprávu nebo kvazisamosprávu v soudnictví je třeba zavést. Nebojím se takového rozhodnutí, jen nevím, jestli to, co je dnes předloženo, je ten konkrétní výsledek diskuse mezi odbornou veřejností, mezi soudci a občany tohoto státu. Soudy se nezřizují pro soudce, ale pro občany.

Stejně tak mi v této věci vadí otázka neřešeného nejvyššího správního soudu. Myslím si, že to je věc, která se dotýká řady občanů ČR vzhledem k tomu, že nikdy nebyl přijat princip, že například v privatizaci platí správní řád, že je možné jednotlivá správní rozhodnutí podřídit přezkoumání soudům, a to včetně Nejvyššího správního soudu. Tak si totiž představuji ústavní princip, že občan nemůže být odebrán svému soudci.

Pokud jde o mezinárodní trestní tribunál, tato debata si zaslouží samozřejmě širokou mezinárodněprávní a odbornou debatu, kterou vedeme, která snad bude mít po určitých peripetiích určitý výstup. Možná že na ČR opět někdo tlačí, aby už konečně potřebný počet států se k této věci přihlásil a bylo to platné. Jsem přesvědčen, že onen mezinárodní trestní tribunál má smysl zejména po tom, jakým způsobem jsou specifikovány žaloby u mezinárodního tribunálu pro bývalou Jugoslávii, včetně žalob podání nejvyšší žalobkyni tohoto tribunálu na naše ústavní činitele.

Proto jsem přesvědčen o tom, že je potřeba se tímto tématem, byť je jen úzké a nezahrnuje potřebu ústavních změn po sedmi až osmi letech fungování Ústavy ČR, ve výborech zabývat.

Nebudu hlasovat pro jeho zamítnutí v prvním čtení. To ovšem také neznamená, že jsem ochoten přistoupit na salámovou metodu a podpořit tuto změnu ve třetím čtení. Děkuji.

Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji panu poslanci Filipovi. Hlásí se dále někdo do obecné rozpravy? Není tomu tak. - Diskusi ještě nekončím, hlásí se paní poslankyně Dundáčková.

Prosím všechny poslance, když dávám najevo, že se chystám ukončit rozpravu, aby se hlásili co možná nejdříve. Paní poslankyně, máte slovo.

Poslankyně Eva Dundáčková: Paní předsedající, omlouvám se, zvedala jsem ruku v okamžiku, když jste se ptala, zda se někdo hlásí. Váš zrak byl však upřen daleko více vpravo. Nedovolila bych si pokoušet se ukončenou rozpravu znovu otevírat.

Vážená paní předsedající, vážený předsedo sněmovny, dámy a pánové, připojím se k návrhu zamítnutí této předlohy. Krátce toto své rozhodnutí odůvodním.

Jsem si vědoma toho, že řada velmi vážných argumentů zde padla, některé z nich byly pro, některé proti. Pouze jsem přemýšlela nad tímto vládním návrhem, jakým způsobem k němu přistoupit, zda je možné ho propustit a diskutovat o něm na půdě výboru, s největší pravděpodobností ústavně právního, protože obsahuje řadu věcí, o nichž je potřeba diskusi vést. Vzhledem k tomu, že jsem zjistila, že téměř žádný z navrhovaných bodů není pro mě přijatelný v té formě, v jaké je navrhován, rozhodla jsem se tento návrh nepodpořit. V každém případě budu hlasovat pro zamítnutí, případně pro vrácení této předlohy k přepracování.

Krátce se vrátím k některým ustanovením. Myslím, že je správná úvaha o tom, že by možná soudci neměli vykonávat své funkce doživotně. Vedeme-li takové úvahy, nejsem přesvědčena, že máme začínat právě u soudců Ústavního soudu a že zároveň máme soudcům pro výkon jejich funkce stanovovat věkovou hranici omezující možnost výkonu funkce ať už na 70, nebo 65 let.

***