Neautorizováno !

(13.10 hodin)

(pokračuje Gongol)

Toto zdůvodnění totiž postrádá jakoukoli logiku.

Uvedenou zprávu odmítám ze zcela jiných důvodů. Státní úředník, který tuto zprávu zpracovával, který měl být loajální ke své sociálně demokratické vládě, by si měl alespoň přečíst programové prohlášení vlády, své vlády. Jinak si totiž nedovedu vysvětlit, proč po úvodní části, do které vložil školení pro poslance, proč jsou lepší soukromé statky než veřejné, a zdůvodňuje to slovy Karla Englische, následuje pro sociálně demokratickou vládu odsouzeníhodná formulace jiná.

Místopředseda PSP Stanislav Gross: Pane kolego, já se vám omlouvám, ale prosím o klid v jednacím sále, aby alespoň těsně před řečništěm se nekonaly věci, které zcela nepochybně nepatří ke kulturnímu způsobu jednání v Poslanecké sněmovně.

Prosím, pane kolego, pokračujte.

Poslanec Jaroslav Gongol: Totiž ta, kterou tato vláda možná svým občanům dosud tají, a to nahrazení bezplatného školství financovaného dosud z veřejných zdrojů soustavou školství placeného příjemci školských služeb, tj. žáky a studenty, nebo nahrazení soustavy veřejného zdravotnictví financovaného státem nebo solidárními zdravotními pojišťovnami, zdravotními službami hrazenými pacienty. Tak je totiž uvedena tato zpráva ve své preambuli.

Předpokládám, že předkladatel, tj. pan premiér, ale ani pan zpracovatel, tj. pan ministr Mertlík, tuto zprávu nečetli, což je podle mého názoru při množství administrativy omluvitelné. Zcela neomluvitelné by ale bylo, kdyby tato formulace byla použita s jejich vědomím. Troufám si ale říci, že další obsah této zprávy, kde je uvedeno v privatizaci státních podílů s významnou účastí státu celkem 25 podniků, byl vyjmenován s plným vědomím této vlády.

Doporučuji všem občanům této země, aby si dokonale znovu přečetli volební program sociální demokracie, na základě kterého tuto stranu volí či volili, a tak jí umožnili vejít do Strakovky hlavním vchodem. Privatizace bank a rozhodujících strategických podniků tam totiž byla cudně opomenuta.

Zaprodanci českého národa totiž i tento výprodej tzv. rodinného stříbra provádějí tak, že např. IPB byla prodána asi za necelé 4 miliardy korun bance Nomura, která jen část takto získaného portfolia ve formě dvou pivovarů obratem ruky prodala za více než 10 miliard korun. Jiným příkladem je prodej zbytku akcií Mostecké uhelné společnosti, a. s., vlastněných státem, za 600 milionů korun zahraniční firmě, která je obratem ruky prodala za 3 miliardy korun, a to krátce poté, co pan premiér od tohoto řečniště označil tento prodej pro stát za maximálně výhodný.

Živě si vzpomínám na tvrdou kritiku a odmítavou reakci tehdy ještě ne vládní sociální demokracie při ztrátě majority ve dvou významných uhelných společnostech, a to je MUS, a. s., a OKD, a. s. Dnes jsou v programu vlády uvedeny nejen další uhelné společnosti, ale přenosové energetické sítě ČEZ, a. s., a další.

Jak si mám vysvětlit ostrou kritiku na adresu zastupitelstev, která připustila výprodej akcií, které dostala od státu právě v oněch regionálních distribučních společnostech v energetice, vodovodech a kanalizacích, do privátních zahraničních společností? Nejtvrdšími kritiky byla i řada pravicových poslanců, kteří měli obavy z toho, že na to doplatí v budoucnu naši občané. Ano, zde s nimi souhlasím. Samozřejmě že doplatí, ale je to pláč na nesprávném hrobě.

Argumentem těchto zastupitelů bylo, že se jim nedostává prostředků do obecních a městských rozpočtů. Nepřipomíná vám to argumentaci i dnešní vlády?

Jak si mám vysvětlit věrohodnost tohoto nám předkládaného materiálu, když pan premiér na protest odborářů Sokolovské akciové společnosti prohlašuje, že není důvodu se privatizace obávat, neboť podnik dosahuje zisku, a tak nevidí nutnost privatizace, ale přitom v tomto programu je tato uhelná společnost mezi uvedenými 25 podniky určenými touto vládou k privatizaci? Všiml jsem si, že pan místopředseda vlády pan Mertlík zde uvedl, že Sokolovská uhelná společnost tam nepatří. Nevím, z jakého důvodu, jestli to je důvod slibu pana premiéra, nebo že se domnívá, že už je zprivatizována.

Dosud není ani dořešena další existence dolu Koh-i-noor, kde vláda přislíbila další provoz po okupační stávce horníků, kteří nevyfárali z dolu. Vláda přislíbila pomoc, ale soukromý vlastník se k tomuto slibu nezná a před několika málo dny prohlásil, že stejně důl Koh-i-noor bude utlumen.

Jak je vidět, i v sokolovské akciové společnosti zapůsobil silný odpor odborů a dělníků a pan premiér údajně ustoupil od této privatizace. Jak by to ale dopadlo, kdyby už byl podnik zprivatizován? Řešení by opět zůstalo na státu, soukromý vlastník by to koupil za hubičku a následně s velkým ziskem prodal. Že vůbec nepřeháním, svědčí už zmíněná analogie privatizace Mostecké uhelné společnosti. A to už vůbec nechci rozebírat nebezpečí plynoucí z připravovaného energetického zákona, který bude znamenat otevření naší energetické soustavy cizím výrobcům energie a umožní likvidaci hornických provozů, ale i některých našich elektráren v rámci tak ve všech pádech skloňované globalizace.

Metoda je stejná. Atomizace, privatizace a pak globalizace. V konečné fázi pak ožebračení českého občana a uzavření českých podniků.

Jsem samozřejmě pro ekonomická řešení. Ta ale musí jít ruku v ruce s řešením sociálních otázek. A protože komplexnost řešení postrádám a nevidím ani ekonomičnost tohoto výčtu privatizovaných podniků, tak tuto zprávu vlády nemohu přijmout. Děkuji za pozornost.

Místopředseda PSP Stanislav Gross: Děkuji panu poslanci Gongolovi. Hlásí se ještě někdo do všeobecné rozpravy? Pan kolega Jičínský.

Jen bych, pane poslanče Gongole, vás upozornil, že nikdo nedal návrh na zamítnutí ani vrácení. To rozhodně v usnesení rozpočtového výboru obsaženo není.

Nyní ve všeobecné rozpravě vystoupí pan kolega Jičínský.

Poslanec Zdeněk Jičínský: Pane předsedající, kolegyně a kolegové, není příliš vhodné mluvit v době páteční odpolední schůze, kdy už se očekává, kdy schůze skončí, to samozřejmě není vhodná doba pro to, aby člověk příliš zaujal pozornost těch, kdo tu zůstali.

Jen chci říci, že jsem v předchozím hlasování hlasoval pro to, aby tento bod byl přesunut na příští schůzi, proto, že mám dojem, že někdy v rámci toho, že máme na programu schůze 150 nebo až 200 bodů, ztrácíme schopnost rozlišovat, co je důležité a co není důležité.

Myslím, že bychom se nad tím měli zamyslet proto, chceme-li zlepšit obraz Poslanecké sněmovny a jejích členů v očích veřejnosti. Já tento bod považuji za důležitý. Myslím, že by mu měla být věnována pozornost, ale samozřejmě doba a i pozornost už není úměrná významu této věci.

***