(16.10 hodin)
Chápu, že když vládu nechválí nikdo jiný, tak se po těch zádech musíte poplácat sami, ale stejně bych byla ráda, aby to zde zaznělo, protože opravdu to tak není. Vláda v mnoha věcech selhala a nadále selhává. Některé věci ještě napravit jdou, některé už jsme ale prošvihli. Mnohé z toho vám ani nechci vyčítat, ta situace je nová, určitě složitá a chyby se dají očekávat. Proto bych ale očekávala možná jistou míru pokory, kterou bohužel nevidím.
To, co vyčítám v první řadě, je chaos. Dodnes nevíme, kolik lidí tu vlastně máme. Nevíme, kde se pohybují, nevíme, kolik lidí se vrací, nevíme, kolik lidí tu v tuto chvíli plánuje zůstat déle, neznáme ani profesní profil těchto lidí. To jsou ale jen ty základní údaje a většinu z nich jsme měli získat už při první registraci. Teď to vláda chce dohánět, ale to už samozřejmě půjde velice těžko. Tam jste skutečně zaspali. A já bych zde chtěla panu premiérovi, případně panu vicepremiérovi Rakušanovi, pokud bude mít lepší informace, položit úplně základní otázku: Kolik je v České republice v tuto chvíli uprchlíků? Dlouhodobě se pracovalo s číslem 340 000. Ještě začátkem května pan vicepremiér Rakušan tvrdil, že lidé přicházejí, ale i odcházejí a situace je stabilní. V neděli, tuto neděli, co byla, jsme se v Otázkách Václava Moravce ale najednou dozvěděli, že už 140 000 lidí odešlo a v tuto chvíli se u nás nachází 200 000 ukrajinských uprchlíků. Když pominu, že jsme ale nezaznamenávali v posledních dnech žádné zprávy o nějakém hromadném opouštění České republiky, tak včera na jednání sociálního výboru od lidí z Ministerstva vnitra bylo řečeno, že to tak není, a naopak je zde těch lidí o 10 000 více, tedy 350 000. Jak to tedy je? Ten rozdíl je přece naprosto zásadní a jedná se přitom o zcela základní údaj, ve kterém bych čekala, že budete mít přehled. Jak se chcete o ty lidi postarat, jak je chcete integrovat, jak je chcete umístit na pracovním trhu, když ani nevíte, o kolika lidech to ve skutečnosti je?
O další nezvládnuté situaci víme všichni. Týká se romských uprchlíků na hlavním nádraží. Několik stovek lidí, převážně matek s dětmi, v naprosto žalostných podmínkách žilo mnoho dnů a až poté, co jsme na problém začali společně s médii upozorňovat a primátor Hřib, vlastně pirátský primátor Hřib, začal přes média dávat vládě ultimáta, tak se začalo alespoň něco dít. Spíše to obnažilo celý problém, a jiný problém, a sice že vláda neumí ty lidi relokovat v rámci republiky. Chybí motivace jak pro ty lidi, tak do dnešního dne i intenzivní komunikace s kraji v této otázce.
A tím se dostávám k dalšímu problému a možná i klíči k tomu, proč se kupí chyba za chybou, a to je neustálá absence jakéhokoliv plánu, jak se vypořádat s konkrétními situacemi. Chybí strategie. Sněmovna při minulém prodloužení nouzového stavu přijala usnesení, že pan vicepremiér a ministr Rakušan musí strategii představit. On sám ale namísto strategie představil jen jakási východiska. Po našem tlaku představil minulý týden další dokument, ale ten se také nedá nazvat strategií, ani s přimhouřením obou očí. Naše volání po strategii není jen bezúčelným pruzením vlády - omlouvám se, musím to tak říci, protože přesně tak k tomu vláda přistupuje. Chceme, aby vláda byla na ty situace připravena, aby věděla, jak bude postupovat. Pokud bude potřeba část uprchlíků relokovat, aby věděla, jak vlastně s tímto problémem naložit, a pokud bude nastávat problém s nedostatkem míst ve školách a školkách, problém s pediatry, tak jak ho řešit. Jak řešit problém s přetížením kapacit v Praze, aby koaliční primátor nemusel dávat vládě ultimáta a podobně.
Abych ale nebyla jen negativní, tak přece jen někdo zaslouží za zvládání uprchlické krize velké poděkování. Jsou to lidé, naši občané, kteří pomáhali a pomáhají, jak mohou. Znovu se ukázalo, jak solidární a nápomocní umíme být, jak kdykoliv si to situace opravdu vyžaduje, umíme nezištně pomoci. Já už jsem to několikrát řekla, ale velmi ráda to zopakuji. Lidem patří velké díky.
A druhé pozitivum vidím v tom, že tentokrát je vládní žádost o prodloužení nouzového stavu na 30 dnů. Ne že by to byla sama o sobě dobrá zpráva, ale je to určitý posun. Posun v tom, že už nepřicházíte s návrhem, který je i podle většiny významných ústavních právníků protiústavní. Vám to sice nevadilo, protože jak jsme se dozvěděli od paní předsedkyně Markéty Adamové Pekarové, proč absolvovat tak vysilující a zbytečnou debatu na půdě této ctěné Poslanecké sněmovny, což dohromady s jejím dalším výrokem, že opozice by měla sedět v koutě a šoupat nohama, vypovídá o vaší představě parlamentní demokracie.
Prodloužení nouzového stavu o 58 dnů bylo každopádně nepochopitelně dlouhé, a jak jistě víte, my jsme vám nabízeli podporu pro prodloužení o 30 dnů. Pokud teď ale říkáte, že toto je poslední žádost, protože do konce června připravíte taková legislativní opatření, aby nouzový stav už dále nebyl třeba, tak já se logicky musím zeptat: Co jste dělali doteď? Proč jste takovou změnu už nepředložili? Ptám se zejména proto, že určitě nejen já mám v paměti vaše vyjádření - pane vicepremiére a ministře Rakušane - že nouzový stav je přiznání selhání vlády. Pamatuji si také předvolební plakáty koalice SPOLU, na kterých stálo: už ani den nouzového stavu! Tak víte, kolik takových dnů bude? Pokud projde vaše žádost, bude jich 119. Ale já vám to nevyčítám. Mohla bych vás tady obvinit z pokrytectví, ale já jsem si jista, že to lidé sami vidí a jistě si to vyhodnotí. Jediné, co vám mohu vyčíst, je, že jste ty legislativní úpravy nepřipravovali od samého začátku, když pro vás byl nouzový stav sprosté slovo.
Já samozřejmě mluvím s hejtmany, našimi hejtmany, a znám důvody, proč oni ten nouzový stav potřebují. A musím říct, že pokud někdo odvádí při této krizi skutečně dobrou práci, tak jsou to právě kraje a hejtmani. A to je i hlavním důvodem, proč my jako klub hnutí ANO většinově pravděpodobně prodloužení nouzového stavu podpoříme, i když s největší pravděpodobností, my se ještě poradíme, až vyslechneme všechny argumenty a odpovědi na naše otázky, pravděpodobně ne v té lhůtě, o kterou žádáte. Ne snad proto, že by nás vláda o té potřebě přesvědčila, zatím rozhodně ne, ale přesvědčili nás hejtmani a kompetentní lidé, kteří tu krizi skutečně řídí. Náš klub, přestože jsme v opozici, se nebude chovat stejně, jako se chovaly vaše strany v době, kdy jste byli v opozici a hejtmani stejně tak volali po prodloužení nouzového stavu během covidu. My skutečně nebudeme politikařit a hazardovat s osudy lidí. Nezlobte se, ale musím to připomenout. Covid byl tenkrát na vrcholu, kapacity nemocnic byly na hranici, někde dokonce i za hranicí a pacienti se museli převážet. Žádali jsme vás o prodloužení nouzového stavu. Ministr s vámi jednal, vysvětloval situaci, prezentoval data. Žádali vás i vaši hejtmani, ale vy jste se rozhodli pro politiku a nouzový stav neprodloužili. My teď žádná data nedostáváme, nikdo s námi ani nejednal. Přesto v této otázce politikařit odmítáme. Děkuji vám. (Potlesk poslanců hnutí ANO 2011.) ***