8.
Králowá Alžběta napomjná stawy České, aby při wolenj krále ničeho s knjžetem Baworským před se nebrali, cožby bylo proti gegjmu i syna gegjho dědickému práwu ku koruně České.
W Haimburce, 27 Aug. 1440.
Elizabeth z božie milostie králowá Uherská etc. dědička křálowstwie českého a kněžna Rakúská etc.
Urození, stateční, slowútní, opatrní a wěrní zwláště milí! Srozuměwše ondy, ano sněm zemský w Praze sebraný, i ti kteří sú tu byli, o krále budúcieho té země jednajíce, před se wzali sú ujce našeho kněze Albrechta Baworského: i hned sme posly swé do Čech poslali jmenowité, kterébychme i prwé rádi byli tam poslali, bychme od Uhruow nebyli hindrowáni; jakož pak tíž poslowé tudiež wás těch příčin dobře zprawiti mohli. Potom také slyšiece, ano to wolenie sie již zjewuje, opět sme po Hanuškowi služebníku našem do Čech wám psali, oznamujíce naši i syna našeho milého sprawedliwost, a prosiece, abychme od nie mimo práwa starodáwná té země odtištěni nebyli. Pak již nás došlo jest, kterak ani to poselstwie naše, ani písmo w tom wás ani jinými nehnulo, než že to wolenie již ohlášeno jest, a že ste na to k jmenowanému ujci našemu wysláni do Kúby, abyste jej za pána přijeli a snad i do Čech uwedli, jakož slyšíme. Kteréžto wěci těžké a nám i wšem jiným dosti jsú diwné ; poněwadž my i syn náš i děti naše před pánem bohem máme práwo swětlé a nepochybené dědické po pradědiech, dědiech, otci i jiných předciech našich, také po starodáwních práwiech a zlatých bullách, kterýmiž země Česká wysazena jest; tak že se wolenie žádné sprawedliwé státi nemóž, dokudž které plemeno rodu králowského zuostáwá, a zwláště také proti starým zápisóm České a Rakúské země, od wašich předków slawně utwrzeným. Protož wás napomínáme, což najsnažněji móžem, žádáme i prosíme s pilností, abyšte těch wěcí odpadli, a s ujcem naším, kterémuž sme i prwé i nyriie o to psali, jej tuze napomínajíce, nic nekonali, ježtoby proti práwu našemu dědičnému a k nesnázi a roztržení té země přijíti mohlo; než abyšte k nám a k synu našemu, jakožto prawým dědicóm té země hleděli. A my bohdá s waší radú a pomocí, též i našeho milého bratra krále Římského, s kterýmž sme již úplně smluweni za jeden člowěk, i s jiných našich přátel přičiněním cesty dáme, ježto ta země v pokoji a řádu bude moci zuostati. A wěříme wám úplně, že majíce boha a sprawedliwost před očima, swú čest a té země dobré w tom opatříte. Neb s pomocí boží a jmenowaného bratra našeho krále Římského, i w Uhřiech naše i syna našeho wěci w dobrém položení jsú, ježto my bohdá při té zemi zuostanem. Paklibyšte toho neučinili, a wždy knieže cize před sie chtěli wzieti proti práwu našemu, jenž wám toho wždy newěříme: jižbychom musili rady a pomoci krále Řhímského i wšech králuow křesťanských, korferštuow i jiných přátel našich požiti, abychme tak nesprawedliwě nebyli odtištěni našeho dědictwie, ježtoby to býti nemohlo bez weliké škody, nesnáze a roztrženie země České. Neb wiete, že kniežata, města i wšecka Slezie, Lužická země i Šest měst i jiné země okolnie, též i mnozí w Morawě, nám a našim dětem slíbili a přisáhli jsú, bohdá při nás stále ostanú. Měloliby pak skrze to co zlého se té zemi státi, jižbyste widěli, žeby to ne naší ale waší winú bylo. A wěříme, že w tom učiníte, jakož wám přislušie, spomínajíc dobroděnie předków našich, a že sú wždy Čechowé při předcích našich nepohnutedlné i s prolitím swé krwe zuostali, a za to welikú chwálu odewšech jměli sú, s rozšířením jasným toho králowstwie. Protož ty wěci wážiec, učiňte jakož wám úplně wěříme a doufáme. To wám wšem milostiwě chcem spomínati. Dán w Hamburce, w sobotu po s. Bartoloměji.
Urozeným, statečným, slowútným a opatrným, Oldř. z Rosenberka, Menh. z Hradce, Hynkowi z Pirkšteina, Alšowi ze Šternberka, Janowi z Risemberka, Zbyňkowi Zajieci z Hasenburka, i jiným pánóm, rytieřóm a panošem, Praženóm a městuom a jich posluom k roku nynějšiemu do Kúby wyslaným, wěrným našim a zwláště milým.