20.
Zápis welikého sněmu Pelhřimowského.
W Pelhřimowe, 12 Jun. 1446.
We jméno swaté a nerozdielné trojice amen. My Oldřich z Rožemberka, Menhart z Hradce, Aleš ze Šternberka, Jiřík z Kunstatu a z Poděbrad, Hašek z Walštyna, Jan z Hradce a z Telče, Zdeněk ze Šternberka a z Konopiště, Jindřich z Michalowic, Jindřich ze Stráže, Jan Zajimač z Kunstatu, Jan Hertwik z Rúsinowa, Jan ze Smiřic, Mikuláš Trčka z Lipy, Přibík z Klenowého, Jan ze Sútic, Bohuše mladý z Postupic, Jan mladší z Rabštyna, Arnošt z Leskowce, Pawel purkmistr, Materna, Matěj od zlaté štiky, Valentin Kába konšelé přísežní, Antoniš od oslów, Jan od tří studnic, Janek Střiebrný a Beneš Cukmanský obecní od Starého a Nowého měst Pražských; i jiní páni, rytieři, zemané a města králowstwie Českého, nynie w Pelhřimowě na sněmu o dobré obecnie wšie koruny České sebraní:
Wyznáwáme tiemto listem obecně předewšemi, ktož jej čísti, neboli čtúc slyšeti budú: že znamenajíce rozličná a těžká, i zemi našie welmi škodná rozdělenie, a wystřiehajíce sie, což na nás jest, toho, by skrze ty dwojice obecné dobré sie nedlilo, a zlé netbánim snad lidským tak w duchowních jako we swětských den ode dne wiec nerostlo: a tak žádajíc napřed řádu božského zřiezenie, země České w jednotu uwedenie, i také pro upokojenie téhož králowstwie, wydawše jisté znamenité dobré lidi ze wšeho sněmu swrchudotčeného, w počtu tiem skrownějším, k srownání wěcí zemi potřebných i také nám wšem užitečných, wšickni společně a jednostajně swolili sme i konečně ustanowili sie bez pohnutie na kusiech a artikulech dolepsaných, z nichž jest prwní tento:
1. O krále Ladislawa jest úmysl a wuole naše, že na sněmu obecniem wšeho králowstwie najprwé přištiem chcem i mámy přátely naše a jiné dobré lidi k tomu wésti a táhnuti, abychom ku Králowě Milosti, králi Římskému, poselstwie řádné ode wšie země společně učinili, by nám w roce od téhož sněmu obecného pořád čtúc, za krále a za pána našeho jej wydati ráčil: tak aby netoliko jménem a w hlasu, ale již i w skutku naším pánem jako ote wšech jednostajně přijatým a korunowaným byl a králem. Napřed posluom na to wywoleným poručice, aby zemi w tom i nás wšech před Králowú Milostí ohradili, že odpowěd JMti tak dlúho nenie dána: neb jest to šlo z jistých a hodných příčin. Ale aby žádnému snad sie nezdálo, bychom některak jako s nepodobnými toho zpuosoby žádali: tak sme sie wšickni swolili jednostajně, že země pod jistými spráwcemi a pod slušnými řády, kteréž sobě zespolka zpósobíme, má býti zřiezena, tak jakož wuoli pinii Králowy Mti krále Římského máme, že nám k tomu jest swolila i radila, wzkázawši, abychom dwa, tři, čtyři, neb kolik by sie nám zdálo, jménowaw až do dwanácti, spráwcí sobě zjednali, že wuoli k tomu JMt dáwá, a že i ráčí k dobrému a poctiwému země našie i nás wšech raden a pomocen býti. I swolili sme sie wšichni společně a jednostajně, že wšichni páni, rytieři, zemane, i každý, jenž úroky a platy na zemi jakéžkoli má, když k tomu čas bude swolen a uložen, a máme i chcem jeden úrok se wšech zboží swých dáti, i s městy o též w sněmu obecniem mluwiti, aby také pomohli k wyplacení zástaw králowstwie, což to sebránie najdále stačiti muože: aby JMt měl čím králowstwie wyplatiti, i také nač žiw býti. Pod kterýmiž to spráwcemi a w tom řádu, jakož již dotčeno, námi zespolka učiněném, má země w panowání krále Ladislawa státi a trwati, až do let JMti. A jestližeby ti spráwcie, tak jakož swrchu píše sie, usazení a od země wydaní, a země čemu snad nemohli dosti učiniti, cheme sie k Králowě Milosti utéci, jakžto k králi Římskému a hlawě říše swaté, jejiežto my také jeden úd jsme, i také jakožto k strýci krále Ladislawa a poručníku, wěřiece JMti i žádajíce, že nám ráčí toho raden i pomocen býti, w čem bychom potřebowali JMti. Pakliby snad Králowa Milost neráčila aneb zanetbala toho zlého sobě wážiti, kteréž této zemi jde, i nadleh wiecež a wiecež jíti by mohlo, že krále tak dlůho nemáme, a tak neráčil nám krále Ladislawa za krále a za pána našeho wydati, zpuosoby naše wida k tomu tak poctiwé a hodné, jakož sie swrchu píše : tehdy lítost nad králowstwím tak zanetbaným i nad sebú majíce, a dalších sie záhub země i takowých nejednot wiec dopustiti nechtějíce, musili bychom, i chcem konečně sami sie i to králowstwie tak opatřiti, abychom bez pána nebyli a bez krále.
2. Pak žádajíce wzdy napřed cti a chwály božské rozšířenie, a kniezstwa králowstwie našeho w jednotu uwedenie, wedle kompaktát a listu mírného i smluw mezi námi společně časy předešlé smluwených a sepsaných, ustanowiwše sie též jakož swrchu psáno jest, zuostali smy konečně a z jedné nás wšech wuole tak a na tom, aby mistr Jan z Rokycan k arcibiskupstwí wolený Pražskému byl s našimi wšech pilnostmi a pracemi skutečně poswěcen a potwrzen. A pro snadšie a také tiem spěšnějšie té wěci k konci dowedenie, tak sme swolili i swolujem, aby na sněmu obecném najprwé příštiem, odtud sie nerozjieždějíc, zespolka poslowé k tomu hodní zjednáni byli a wybráni, kteřížto tu práci a to poselstwie ku papeži nebo jinam, kdežby tomu najspěšnější konec státi sie mohl, mají na sie wzieti. A ztrawa jim tudiež zjednána buď, i jiné potřeby k tomu příslušné. A tu také jisté osoby mají býti wydány, kteréž to poselstwie jménem wšie země k miestu a k konci skutečnému mají wésti. A kterým by sie koli jim obyčejem to zdálo, s radů zemskú múdrých lidí jednati, čiež by koli také pečeti k tomu potřebowali a žádali, neb kto by w to poselstwie byli jménowáni, tak swolili sme sie i swolujem, aby tomu žádný nikoli neotpieral; a otpieralliby kto, my proto státi w tom máme, a toho sobě wěrně a práwě beze lsti radni a pomocní býti s bohem a se ctí, aby k konci bylo přiwedeno skutečnému.
3. A protož my wšichni swrchu psaní, a celý sněm tudiež w Pelhřimowě sebraný, swolili sme sie, a máme i slibujem, společně a nerozdielně při kusiech a artikulech swrchu psaných zuostati, i jiné přátely naše a dobré lidi k témuž wésti; toto zwláště přidáwajíce: jestli žeby kto jiný z sněmu obecnieho prwé příštieho a nad to naše swolenie lepšieho co, a zemi užitečnějšieho, neb k jednotě a swornosti králowstwie bližšieho wydal a powěděl, a to rozumem wywedl: že rad lepšie miesto má dáno býti. Pakliby snad kto swéwolně čemu nechtěl swoliti, a rady lepšie newydal ani rozumu, proto my již wždy w tom tak staneme, i státi společně slibujem a máme.
Na pamět a zdrženie toho, my wšichni swrchu psaní pečeti naše wlastnie listu tomuto sme přitiskli. Jenž jest dán na sněmu wýše praweném w Pelhřimowě, léta po narozenie syna božieho po tisíci po čtyřech stech čtyřidcátého šestého, tu neděli na hod s. Trojice.