Parlament Ceske republiky
Poslanecka snemovna

Faksimile nekterych historickych dokumentu o vzniku ceske statnosti

	Tzv. Zlata bula sicilska. Listina rimskeho cisare a sicilskeho krale Fridricha II., ktery v Basileji dne 26. zari 1212 stvrzuje Premyslu I. a jeho nastupcum kralovsky titul a stanovi prava a povinnosti ceskych panovniku.
	Dne 7. dubna 1348 v Praze potvrzuje Karel IV. jako kral rimsky vsechna privilegia udelena ceskym kralum rimskymi krali a cisari.
	V Praze dne 31. 7. 1619 schvaluji Stavove zemi Ceske koruny, shromazdeni na Generalnim snemu, Ustavu ceskeho statu, ktery se stava konfederaci Cech, Moravy, Slezska, Horni a Dolni Luzice.
	Desky zemske Kralovstvi ceskeho, uredni knihy vedene zemskym soudem ceskym. Nejstarsi pochazi z pol. 13. stol., posledni byla napsana v pol. 19. stoleti.

Parlamentni budovy

Historie jedne z nejstarsich parlamentnich budov v Evrope, Poslanecke snemovny Ceske republiky, se zacala psat na samem konci 17. a na zacatku 18. stoleti. Kolem roku 1720 totiz vyrostl na pozemku s uz tehdy bohatymi dejinami hrabeci palac vyznamneho slechtickeho rodu Thunu, palac, v nemz se psaly dejiny. Prave tento palac se o 80 let pozdeji stal sidlem snemu ceskych stavu, po dvou stech letech od jeho dokonceni se v roce 1918 v historicke snemovni sini sesli zastupci lidu, aby sesadili habsbursko-lotrinsky rod z ceskeho trunu a kratce po porazce Rakouska-Uherska v 1. svetove valce vyhlasili samostatny stat - Ceskoslovenskou republiku. Po federalizaci tohoto statu v roce 1968 je budova byvaleho zemskeho snemu odevzdana zakonodarne Ceske narodni rade, aby se po rozdeleni spolecneho statu Cechu a Slovaku od roku 1993 stala sidlem jedne ze dvou komor svrchovaneho Parlamentu Ceske republiky - Poslanecke snemovny.

Dnesni Snemovni ulice patrila uz v dobe romanske k jedne ze dvou hlavnich cest, kudy putovali hoste a kupci od vltavskych brodu na Prazsky hrad, a svuj vyznam si ponechala v dobe goticke a renesancni, i kdyz se pres ni prehnalo nekolik valecnych i zivelnych bouri, znamenajicich casto jeji uplne zpustoseni. Puvodni stredoveke domy pripominaji jeste dnes zbytky mohutnych sklepu s gotickymi portaly a mohutne silne zdi v prizemi budovy. Z renesance, kdy si v teto prazske ctvrti zacina budovat sva sidla v blizkosti panovnicke rezidence ceska slechta, pochazeji klenby v prizemi stredni casti dnesniho palace Poslanecke snemovny.

Svuj stavebni vrchol proziva Snemovni ulice v dobe barokni, kdy Thunove postupne skoupili vsechny okolni zastavene pozemky a na miste starych zborenych domu vybudovali palac v dnesni podobe. Do ulice ho oteviraji dva portaly, hlasici se do doby vrcholneho baroka a pripominajici tvorbu Santiniho, avsak skutecneho architekta Thunovskeho palace se dosud vinou nedostatku historickych pramenu nepodarilo zjistit.

Palac byl v roce 1779 upraven na divadlo, do ktereho s oblibou chodil cisar Josef II., syn Marie Terezie. Pry mu dokonce daval prednost pred ostatnimi. V lete roku 1794 divadlo vyhorelo. I proto roku 1801 byl palac Thunu prodan stavum Kralovstvi ceskeho, kteri se rozhodli v nem zridit snemovnu, kancelare a stavovsky archiv. Zemsky vybor prikoupil v teto dobe dalsi cast pozemku, cimz jeste doplnil stavebni plochu, a zacal s rekonstrukci a vyzdobou. Na pruceli budovy byl do stredu klasicistniho forntonu umisten ovalny znak se svatovaclavskou korunou. O znak se opiraji dva sikmo dolu postavene rohy hojnosti, napravo od nej sedi Apollon, chranici dusevni bohatstvi, a nalevo Athena, ochrankyne bohatstvi materialniho. Jsou to symboly tvurci mohutnosti ceske zeme a sidlo jejiho snemu ji melo pripominat.

Po padu Bachova absolutizmu v roce 1861 bylo nutno najit nove reprezentacni prostory pro znovu obnoveny zemsky snem, predtim v revolucnim roce 1848 zruseny. Zvlastni komise navstivila Vladislavsky sal na Prazskem hrade, ale ten novym pozadavkum nevyhovoval. Pro prestavbu se jako vhodnejsi ukazala dosavadni snemovni budova. Byla prodlouzena a rozsirena zasedaci sin, v niz byla cervene polstarovana mista pro 241 osob, kazde se stolkem a zasuvkou. Na strane proti vstupu vznikla na peti sloupech galerie pro 130 - 150 osob.

V roce 1895 pri modernizaci technickeho zarizeni a zavedeni elektrickeho osvetleni pribyly do snemovny velke zavesne lustry v novorenesancnim stylu.

Zemsky vybor Kralovstvi ceskeho ziskal v letech 1902 - 1903 pro svuj zemsky urad nove prostory a domy, predevsim cely prilehly blok v Tomasske ulici, pocinaje palacem Auersperskym, a dale i prilehly blok na Malostranskem namesti - palac Sternberskych a palac Smirickych. Roku 1903 bylo zrizeno klenute premosteni uzke Thunovske ulicky s krytou chodbou, ktera spojila snemovnu se zadnim traktem Sternberskeho palace.

Se vznikem samostatneho Ceskoslovenska se po roce 1918 meni charakter i funkce prazskych malostranskych palacu. Mnohe z nich zacinaji slouzit institucim noveho statu, pripadne zahranicnim diplomatickym uradum. Budova byvaleho zemskeho snemu Kralovstvi ceskeho byla ve dvacatych letech urcena pro senat Narodniho shromazdeni Ceskoslovenske republiky, zatimco pro jeho poslaneckou snemovnu bylo upraveno Rudolfinum.

Kvuli rozsirenym potrebam noveho zastupitelskeho sboru byly ve tricatych letech provadeny na stare snemovni budove cetne opravy, adaptace a pristavby. V roce 1933 byla na jih od portalu do Snemovni ulice osazena pametni zulova deska k 15. vyroci vzniku samostatneho Ceskoslovenska. Jejimi autory jsou L. Saloun a F. Foit, deska je vyrazne stylizovana v duchu opozdeneho kubismu, zvlaste pokud jde o velky statni znak.

Nejpodstatnejsi prestavby se uskutecnily v letech 1935 - 1940, kdy byl palac preveden do dnesni podoby, k vyuziti pro senat uz vsak nedoslo.

V padesatych a sedesatych letech se v budove stridaly instituce ruzneho vyznamu i poslani, napriklad ministerstvo zdravotnictvi ci ministerstvo narodni obrany. Od prvniho dne roku 1969 zacala ve Snemovni ulici pracovat Ceska narodni rada, jeden ze tri parlamentu nove federalizovaneho Ceskoslovenska, zakonodarny organ Ceske republiky. Pochopitelne ze caste stridani uzivatelu objektu neprospivalo. Nektere prostory postradaly ucelneho vyuziti, chatralo technicke zarizeni, proto byla v letech 1985 - 1989 uskutecnena celkova rekonstrukce historicke budovy, ktera svym rozsahem patri k nejvetsim upravam pamatkove chranenych objektu v Praze.

Po dokonceni rekonstrukcnich praci ve vsech prilehlych palacich, ktere se v roce 1992 zakonem o sidle ceskeho parlamentu znovu vratily k ucelu, k nemuz mely byt puvodne upraveny uz zacatkem stoleti, ziskava Ceska republika pro svuj zakonodarny sbor dustojny stanek, schopny uspokojit nejmodernejsi potreby parlamentu zeme s rozvinutou demokracii, pri zachovani historicke malebnosti a ucelnosti budovy, ovencene staletimi.

Politicky system Ceske republiky

Politicky system Ceske republiky je zalozen na svobodnem a dobrovolnem vzniku a volne soutezi politickych stran respektujicich zakladni demokraticke principy a odmitajicich nasili jako prostredek k prosazovani svych zajmu. Politicka rozhodnuti vychazeji z vule vetsiny vyjadrene svobodnym hlasovanim. Rozhodovani vetsiny dba ochrany mensin. Ratifikovane a vyhlasene mezinarodni smlouvy o lidskych pravech a zakladnich svobodach, jimiz je Ceska republika vazana, jsou bezprostredne zavazne a maji prednost pred zakonem.

Zakonodarna moc v Ceske republice nalezi Parlamentu. Ten je tvoren dvema komorami, a to Poslaneckou snemovnou a Senatem. Poslanecka snemovna ma 200 poslancu, kteri jsou voleni na dobu ctyr let. Senat ma 81 senatoru, kteri jsou voleni na dobu sesti let. Kazde dva roky se voli tretina senatoru. Volby do Parlamentu se konaji tajnym hlasovanim na zaklade vseobecneho, rovneho a primeho volebniho prava, do Poslanecke snemovny podle zasad pomerneho zastoupeni, do Senatu podle zasad vetsinoveho systemu. Pravo volit ma kazdy obcan Ceske republiky, ktery dosahl veku 18 let. Do Poslanecke snemovny muze byt zvolen kazdy obcan Ceske republiky, ktery dosahl veku 21 let, do funkce v Senatu je nutny vek nejmene 40 let. Nikdo nemuze byt soucasne clenem obou komor Parlamentu. S funkci poslance nebo senatora je neslucitelny vykon uradu prezidenta republiky a funkce soudce. Zasedani komor jsou stala.

Poslanecka snemovna voli a odvolava predsedu a mistopredsedy Poslanecke snemovny, stejne tak Senat voli a odvolava predsedu a mistopredsedy Senatu. Poslanec nebo senator, ktery je clenem vlady, nemuze byt predsedou ci mistopredsedou Poslanecke snemovny nebo Senatu ani clenem parlamentnich vyboru nebo komisi.

Komory jsou zpusobile se usnaset za pritomnosti alespon jedne tretiny svych clenu. K prijeti usneseni komory je treba souhlasu nadpolovicni vetsiny pritomnych poslancu nebo senatoru. K prijeti ustavniho zakona je treba souhlasu tripetinove vetsiny vsech poslancu a tripetinove vetsiny pritomnych senatoru. Navrh zakona muze podat poslanec, skupina poslancu, Senat, vlada nebo zastupitelstvo vyssiho uzemniho samospravneho celku. Navrhy se podavaji Poslanecke snemovne. Mezinarodni smlouvy, vyzadujici souhlas Parlamentu, schvaluje Parlament obdobne jako navrhy zakonu.