Neautorizováno !

(17.10 hodin)

(pokračuje Motejl)

Mám tím na mysli především veřejně prospěšné práce. V podstatě se jedná i o narovnání. Konečně jsou zde opatření, která spočívají v různých formách podmíněného zastavení trestního stíhání, a tyto jsou poměrně stále málo využívány. I když vládou předložená novela nepředpokládá žádnou korekci těchto ustanovení, je jednou z příčin, proč tyto instituty nejsou dostatečně využívány, i poměrně slabé nebo nedostatečné zajištění jejich realizace po materiální, ale i administrativní stránce, když především jde o to, aby tato opatření, tyto odklony byly nikoli pouze formálně deklarovány, ale skutečným opatřením, které by mělo být součástí trestní politiky.

Poslanecká sněmovna se na této 22. schůzi bude zabývat v prvním čtení zákonem o probační a mediační službě, který by měl zase trochu radikálnějším způsobem vstoupit do okruhu hodnocení a uvažování o možnostech a frekvenci těchto trestů a těchto opatření, když dosavadní aplikace narážela na na jedné straně poměrně byrokratický přístup nekvalifikovaných pracovníků - tím nemám na mysli soudce, ale mám tím na mysli často nedostatečně připravené úředníky soudní správy, kteří mimo své jiné povinnosti byli pověřováni i simulováním nebo plněním úkolů, které by měli probační úředníci, případně i ti mediační úředníci, tak jak je to v zákoně uvedeno, plnit. To jsou opatření, o kterých mohu předpokládat, že by měla změnit v okamžiku, kdy začnou fungovat, tzn. v okamžiku, kdy nejen budou takto koncipované zákony schváleny a nabudou účinnosti, ale i v okamžiku, kdy se stanou skutečně realizovatelnou praxí, která by měla zásadně začít působit na snížení počtu osob v České republice uvězněných.

Tím považuji za zodpovězenou i vaši otázku ohledně alternativních trestů, byť tady možná předběhnu podobně laděnou specifickou interpelační otázku pana poslance Severy, a už dnes vás mohu informovat o tom, že i za stávajících legislativních poměrů se jeví pomalu progrese ukládání těchto trestů jako nadějná nebo úspěšná. Obecně prospěšné práce byly zavedeny v roce 1996 a v prvním roce byl tento trest uložen v 725 případech, zatímco v roce 1999 počet odsouzených k obecně prospěšným pracím stoupl na 3278, nicméně i nadále je to pouhých necelých 5 % z celkového počtu odsouzených v tom kterém roce.

Pokud jde o podmíněné zastavení trestního stíhání a narovnání, tam je vývoj ještě pomalejší a frekvence těchto opatření je ještě menší. V loňském roce, pokud jde o narovnání a podmíněné zastavení trestního stíhání, bylo tímto způsobem vyřízeno pouze něco přes 3 % věcí, které napadly na soudech, kde přicházelo v úvahu jinak řešení odsuzujícím rozsudkem.

Jak už jsem řekl, když jsem se dostal k cifrám, nepodmíněný trest odnětí svobody je stále poměrně velice výraznou sankcí u nás aplikovanou a v poslední době z těch dlouhodobě 23 % rozsudků, které vyznívají na nepodmíněný trest odnětí svobody, stoupl dokonce podíl nepodmíněného trestu odnětí svobody až na 27 % z celkového množství odsuzujících rozsudků. Samozřejmě že z tohoto vývoje nemohu obviňovat pouze, jak jsem v úvodu zmínil, orgány činné v trestním řízení a celé to společenské prostředí z nějakého snad vědomého nebo spontánního selhávání. Odhadovat nebo hodnotit, jakými prostředky je třeba působit v konkrétní společenské situaci, nelze bez zhodnocení, jaká je struktura kriminality, zda a v jakém směru je skutečně třeba zvýrazněnou represí, ať už v oblasti individuální prevence, nebo v oblasti generelní prevence, na aktuální společenskou situaci působit. Je totiž jistě skutečností - a tady by spíš mohl vypovídat rozbor práce policie - že se poměrně zvyšuje počet objasněných závažných nebo závažnějších trestných činů a že při poměrně narůstající brutalitě chování a při stále nevyřešeném problému recidivy nebo poměrně vysokého počtu recidiv je ukládání nepodmíněných trestů do značné míry stimulováno skutečně objektivně existujícími negativními jevy v celé naší společnosti.

Pokud jde o nedostatečnou přípravu týkající se výkladu zákona o trestu odnětí svobody a interpretace této situace jako zdroje nebo příčiny nepokojů, které v českých věznicích v týdnu od 10. do 15. ledna vznikly, předpokládám, že tento údaj, který je konečně z naší domácí kuchyně, neboť i já jsem analyzoval bezprostředně po zahájení nepokojů situaci nebo příčinu jako jednu z možných příčin, za vysvětlení té situace, tak jak se vyvíjela. Předpokládám, že toto moje hodnocení nebylo rozhodně mylné. Týkalo se to, a z toho jsem také vycházel, pouze některých věznic. Skutečností totiž zůstává, že při zhruba stejných velice, skutečně velice těžkých podmínkách ve všech českých věznicích se nepokoje dotkly pouze necelé poloviny těchto věznic a zase na nich participovali v té polovině věznic někde všichni vězňové, někdy skupinky řádu 5 - 10 % vězněných osob. Tam byla jakási individualizace, která neměla kořeny v konkrétních poměrech, nebo jen v konkrétních poměrech, které jsou skutečně velice špatné ve všech vězních. Zde rozhodně nelze hledat nějaký výrazný rozdíl.

***