Neautorizováno !

(14.00 hodin)

(pokračuje Grulich)

Uvedený zákon byl za dobu své účinnosti čtyřikrát novelizován, avšak jeho aplikace v praxi ukázala nutnost dalších podstatnějších změn. Jako nevyhovující se jeví především právní úprava povinnosti právnických a podnikajících fyzických osob na úseku požární ochrany a systém státního požárního dozoru.

Návrh zákona proto nově stanoví kategorie požárního nebezpečí a v návaznosti na to povinnosti jednotlivých subjektů na úseku požární bezpečnosti, orgány Státního požárního dozoru, samostatnou a přenesenou působnost obcí na úseku požární ochrany, skutkové podstaty přestupků v této oblasti a ukládání sankcí za porušení předpisů o požární ochraně a péči o členy Sboru dobrovolných hasičů. Návrh současně reaguje na vytvoření krajů.

V souvislosti se zákonem o Záchranném sboru České republiky se ze stávajícího zákona o požární ochraně vypouští ta část, která upravuje pracovněprávní vztahy Hasičského záchranného sboru České republiky a organizací Hasičského záchranného sboru České republiky. Je a bude řešena v předcházejících normách, které už jsme přikázali k projednání v příslušném výboru.

Požární ochrana není součástí komunitárního práva a navrhovaný zákon není v rozporu s právem Evropských společenství.

Realizace navrhovaného zákona bude v praxi znamenat dopad na státní rozpočet asi ve výši 12 mil. Kč. Vzhledem k výši státního rozpočtu a důležitosti požární ochrany uznáte jistě sami, že je to částka relativně zanedbatelná. Děkuji vám za pozornost.

Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji panu ministru Grulichovi. Prosím, aby se slova ujal zpravodaj pro první čtení, pan poslanec Žižka.

Poslanec Jan Žižka: Děkuji. Vážená paní předsedající, dámy a pánové, právní úprava požární ochrany je v současné době zakotvena - jak říkal pan ministr - v zákoně č. 133 již z roku 1985 Sb., o požární ochraně, ve znění pozdějších předpisů. Tento citovaný zákon byl za dobu své účinnosti již čtyřikrát novelizován, ale jeho aplikace ukázala nutnost dalších změn, které obsahuje předložený návrh vládní novely tohoto zákona.

Jako nevyhovující se jeví dosavadní právní úprava povinností právnických a podnikajících fyzických osob na úseku požární ochrany, systém vykonávání státního požárního dozoru, rozsáhlé povinnosti právnických a podnikajících fyzických osob zpracovávat posouzení požárního nebezpečí, apod. Nedostatečná je právní úprava v oblasti samostatné a přenesené působnosti obcí na úseku požární ochrany a málo účinná se ukazuje dosavadní výše sankcí za porušení povinností vyplývajících z tohoto zákona.

Stěžejním důvodem pro urychlené provedení změn jsou však nové vnější skutečnosti, např. reforma veřejné správy, převod civilní ochrany do působnosti Ministerstva vnitra a předpokládané vytvoření Záchranného sboru České republiky.

Já jsem poslouchal pozorně pana poslance Havlíčka a zaujal mě jeho názor na dobrovolné hasiče. Chtěl bych se zmínit, že v navrhované novele vůbec poprvé v historii dobrovolných hasičů je důsledně pamatováno na jejich zabezpečení, na zabezpečení pro statečné lidi, kteří často riskují své zdraví a životy v zájmu svých spoluobčanů.

Chtěl bych zdůraznit, že navrhované řešení založené na pracovněprávním vztahu k obci neřeší platy dobrovolných hasičů, ale především jejich zabezpečení v případě, který bych pojmenoval jako pracovní úraz při zásahu. Tímto řešením se srovnáváme s vyspělými evropskými zeměmi. Podle mého názoru jde o krok správným směrem. Přijetí výše naznačených změn je pro vytvoření funkčního systému vnitřní bezpečnosti České republiky nezbytné.

Vládní návrhy jsou v souladu s ústavním pořádkem České republiky, nejsou v rozporu s právem Evropského společenství a též plně respektují mezinárodní smlouvy. O finančních nárocích se zmiňoval pan ministr.

S ohledem na výše uvedené doporučuji návrhy postoupit do druhého čtení a navrhuji je přidělit opět výboru pro obranu a bezpečnost jako výboru garančnímu. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji panu poslanci Žižkovi a otevírám obecnou rozpravu, do které je jako první přihlášek pan poslanec Václav Frank. Připraví se pan poslanec Karel Černý.

Poslanec Václav Frank: Paní předsedající, pane ministře, kolegyně a kolegové, já si velmi dobře vzpomínám na první novelu zákona o požární ochraně, kterou Poslanecká sněmovna projednávala v roce 1994. S politováním musím konstatovat, že na řadu možných úskalí bylo upozorňováno již tenkrát. Doba platnosti novely zákona nakonec sama ukázala, že vznikla celá řada potíží a problémů v samotné aplikaci zákona, které se projevily především v nevyhovujícím stanovení povinností na úseku požární ochrany pro široký okruh povinných subjektů, i když byl záměr zákona zcela opačný. To, jak bylo pojato taxativní vymezení činností a objektů se zvýšeným požárním nebezpečím dle přílohy zákona, způsobilo zátěž především drobným podnikatelským subjektům stanovením nadbytečných povinností.

Naproti tomu skupinu právnických a fyzických osob, které nejsou povinnou osobou ve smyslu § 6 zákona a na něž se také vztahují povinnosti zakotvené v § 6 písm. a) zákona, není možno podrobit výkonu státního požárního dozoru. Jinými slovy, posouzení požárního nebezpečí se zúžilo na zadání zakázek odborně způsobilým osobám v externím působení v rámci okruhu povinných osob, což přineslo především velmi rozdílnou a mnohde i nižší znalost problematiky posuzovaných objektů a činností, hlavně pak z hlediska posouzení organizačního a technického zabezpečení. V praxi se to projevilo tak, že místní znalosti orgánů Státního požárního dozoru, které až do roku 1995 prováděly u těchto objektů kontrolní činnost, byly mnohdy širší, což způsobilo, že i s odstupem několika let nejsou některá posouzení činnosti a objektů se zvýšeným požárním nebezpečím orgány Státního požárního dozoru doposud schválena.

Zákon tedy v podstatě postavil mezi povinný subjekt a orgán Státního požárního dozoru třetí osobu, což svým způsobem zabránilo pružnějšímu řešení problémů u povinných subjektů. Na příkladech lze uvést, a potvrdila to i dosavadní praxe, že u povinných subjektů ve smyslu již citovaného § 6 zákona došlo k rozdělení do dvou skupin.

Ta první skupina předložila posouzení požárního nebezpečí, čímž v podstatě splnila svou zákonnou povinnost, a přesto u části objektů této skupiny kvalita předloženého posouzení požárního nebezpečí neodpovídala požadovanému rozsahu a v mnoha případech ani skutečnosti. Jsou známy i takové věci, že zpracovatelé posouzení požárního nebezpečí negarantují v mnoha případech i konečné schválení jimi zpracovaného dokumentu. Je to s podivem, ale je to tak.

Druhá skupina povinných subjektů nepředložila posouzení požárního nebezpečí, tedy nesplnila zákonnou povinnost a její vymáhání je podle zákona o požární ochraně dodnes problematické. Výsledkem tedy pak je, že tato skupina - ač je největší - není v podstatě zahrnuta do plánu kontrolní činnosti Státního požárního dozoru vůbec.

Novela, která je nám předkládána, výrazně zužuje okruh povinných subjektů pro plnění rozsáhlých povinností, včetně zpracování posouzení požárního nebezpečí, a svým způsobem zužuje i činnost odborně způsobilých osob, s ohledem na výše uvedené skutečnosti snad oprávněně.

***