Neautorizováno !

(14.10 hodin)

(pokračuje Frank)

Na straně druhé však bude umožněno orgánům státního požárního dozoru provést kontrolu dodržování předpisů o požární ochraně u kteréhokoli subjektu tím, že taxativně navrhuje vymezit povinnosti, které je povinen dotčený subjekt plnit, což se opírá o kategorizaci subjektů dle požární nebezpečnosti jím provozované činnosti.

Myslím, že v praxi se nebude třeba obávat toho, že otevření přístupu výkonu státního požárního dozoru pro širší okruh subjektů s sebou přinese nějakou nadměrnou kontrolní činnost.

Potud - a i některé další vylepšující záležitosti řečené panem ministrem i zpravodajem - bych návrh zákona hodnotil velice dobře. Za krok zpět však považuji vypuštění v části druhé oddílu třetího, to je § 39 až 42, který se týká preventivních požárních kontrol, které podle § 29 bodu 2 a) zákona prováděla obec kontrolními skupinami, kam byli zpravidla zařazováni členové občanských sdružení působících na úseku požární ochrany. Ano, já tím mám na mysli také zde už zmíněné dobrovolné hasiče.

Myslím, že to je záležitost, která dle mého názoru vyvolává zejména u Sdružení hasičů Čech, Moravy a Slezska jistou nespokojenost, ale i jisté obavy o osud této organizace. V návrhu zákona právem postrádají dostatek prostoru a zejména podpory, i když v § 29 v návrhu zákona jsou obsaženy povinnosti obce ve vztahu k potřebám jednotek dobrovolných hasičů obcí, které jsou ve většině případů zřízeny z členů Sdružení hasičů, a počítá se i se spoluprací při organizování preventivně výchovné činnosti a při plnění dalších úkolů požární ochrany obce.

Je také pravdou, že do jisté míry na tuto skutečnost reaguje i § 74. Přesto si myslím, že vypouštěný § 75 je škodou.

Vážené kolegyně, vážení kolegové, jsem přesvědčen, že bude nutno hledat, jak problematiku dobrovolných hasičů v návrhu zákona propracovat a posoudit, zda i nadále neponechat některé dosud platné instituty v platnosti, možná i v omezeném rozsahu. Pokud stavíme reformu veřejné správy a začínáme obcí, myslím si, že také od obcí bychom měli začít stavět i požární ochranu.

Na druhé straně se nemohu nezmínit o zkušenostech a možná i statistikách, které ukazují, že právě po roce 1990 obce málo využívaly instituty dané jim zákonem. Ona se skutečně omezila činnost preventistů požární ochrany obcí, kontrolních skupin, ale především i opatření, která obce ukládají k odstranění zjištěných nedostatků. Málo byl použit moment např. vyloučení věci z užívání a návrhy okresním úřadům na vydávání rozhodnutí o zákazu činnosti, vedoucí např. až k zastavení provozu.

Je pouze otázka, a přiznám se, že jsem ji zatím nezkoumal do hloubky podstaty, kterou si kladu, zda jde skutečně o nezájem dobrovolných hasičů, zda jde o nezájem obcí, nebo zda chybí něco zcela jiného. Já jsem přesvědčen, že to jsou problémy s finančními prostředky, které obcím na hasiče chybějí, a to přesto, že stát platí 99 % nákladů na požární ochranu obecně, ale k obcím se dostává minimální část.

Vážené kolegyně, vážení kolegové, návrh novely o požární ochraně má více třecích ploch. Přesto se domnívám, že bychom měli umět vyhovět oprávněným požadavkům dobrovolných hasičů a udělat zákon dobrý. Čas na to je. Je to myšlenka, která mě vede k návrhu, abych předložil Poslanecké sněmovně návrh na vrácení novely zákona o požární ochraně vládě k dopracování.

Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Slovo má pan poslanec Karel Černý. Připraví se pan poslanec Petr Koháček.

Poslanec Karel Černý: Vážená paní předsedající, páni ministři, vážené kolegyně, vážení kolegové, málokdo zapomene na hrůzy vodního živlu ničícího lidská obydlí a v řadě případů i lidské životy, ale na druhé straně také na práci stovek obětavých dobrovolníků. Nejen povodně v letech 1997 a 1998 prokázaly nezastupitelnou úlohu jednotek požární ochrany, v níž nemalý díl patří jednotkám Sboru dobrovolných hasičů. A dokazují to i v těchto hodinách v boji s vodním živlem ve východních Čechách a na Moravě.

V této chvíli také nemohu nevzpomenout činu dobrovolného hasiče Vlastimila Hrbka z obce Strážek v okrese Žďár nad Sázavou, který před měsícem s nasazením vlastního života skočil mezi kry rozvodněné říčky Bobrůvky, aby zachránil sedmiletého chlapce, a plně podporuji návrh na jeho vyznamenání podaný panem kolegou Kasalem.

Účast na požární ochraně kterékoli ze čtyř druhů jednotek požární ochrany vyjmenovaných ustanovením § 65 zákona č. 133/1985 Sb., o požární ochraně, ve znění pozdějších zákonů, je v zásadě nezastupitelná vzhledem ke specifice postavení věcných, osobních a místních možností a k předpokladu každé z nich. A to zvláště v přímých zásazích proti požáru, živelním pohromám a jiným mimořádným událostem. Praxe také bezezbytku potvrzuje správnost a reálnost této koncepce, když funkce profesionálního Hasičského záchranného sboru České republiky je doplňována či doprovázena a v mnohých případech i suplována ostatními složkami, zvláště dojde-li k hromadným událostem druhu obecného nebezpečí.

V navrhované novele zákona o požární ochraně je třeba odstranit nerovnosti, možná až diskriminace ve významné části sociálně právního zajištění osob působících v jednotlivých složkách požární ochrany. Například dosavadní ustanovení § 57 zákona, které vyjadřuje správné a potřebné pravidlo poskytovat příslušníkům profesionálního Hasičského záchranného sboru České republiky za náročných situací, za ztížených podmínek při zásahu nebo v souvislosti s ním takřka samozřejmé náležitosti, jako je bezplatné stravování a vhodné ubytování, s tím, že další subjekty, právnické osoby a podnikající fyzické osoby, jsou zavázány při tom poskytovat pomoc.

Protože § 57 se vztahuje jen na příslušníky Hasičského záchranného sboru ČR, je tím krajně nevyvážený a nedostačující, jmenovitě v tom smyslu, že tyto náležitosti nelze poskytovat ostatním hasičům, případně dalším osobám vně Hasičského záchranného sboru, přičemž při účasti na zásahu plní stejné nebo obdobné povinnosti a jsou vystaveni stejným strádáním jako příslušníci Hasičského záchranného sboru ČR. I když je současná praxe většinou taková, že v případech účasti dobrovolných hasičů a dalších osob na zásahu nejsou v zabezpečování stravy a ubytování činěny podstatné rozdíly, bylo by totálně nesmyslné na těchto osobách působících v situaci často krajního rizika zdraví a života, bez nároku na jakoukoli odměnu, požadovat úhradu za stravu a ubytování. Přinejmenším je tedy třeba dát alespoň v tomto ohledu do souladu reálné, faktické a morální poměry i se zákonem a přispět tak vytváření souladu elementárních právních a etických norem.

Dámy a pánové, vždy jsem si vážil lidí, kteří jsou ve svém volném čase ochotni a připraveni pomáhat chránit životy a majetek druhých. V dnešní době, kdy se spíše každý stará jen sám o sebe a v žebříčku hodnot se peníze dostávají na přední místa, je tato dobrovolná činnost o to cennější. Vím, že jsou pryč doby, kdy téměř v každém domku na vsi byl hasič a hasičina se dědila z pokolení na pokolení, ale také vím, že v mnoha obcích jsou dnes dobrovolní hasiči jediným spolkem, který funguje. Jezdím hodně po svém okrese a navštěvuji starosty obcí a měst a diskutuji s nimi o problémech, které obce trápí. Z jejich vyjádření vyplývá, že na dobráky je spoleh a vždy jsou ochotni obci pomoci.

***