18.

Páni Pražští odpowěd dáwají na psaní předešlé. (Z kopie arch. Třeboň.)

W Praze, 1448, 15 Jul.

Službuť swú wzkazujem. Waše Milosti, urození, stateční, slowútní a opatrní páni a přietelé milí! Jakož WM^t nám psala, wděčnost ukazujíc wyslánie našeho k sněmu nynie w nowě u Hory bylému etc. Toť sme páni a přietelé milí, rádi učinili, a jakož wždycky, též i nynie chlělibychom, což na nás jest, obecnému dobrému wždy rádi slúžiti, sebe w tom nelitujíc, což najdále muožem. Dále pak o jistých mistřiech, farářích a knězích našich dotýčete, rozličnými kusy je winiece. Rozumieme z listu wašeho, že wás tajno již nenie zjednánie naše a ustanowenie s kněžími našimi, ponewadž je chwálíte, a jiné dobré lidi tiem obweseleny prawiece, máte naději též jako i my, žeby to nám i wšemu králowstwí mohlo k lepšiemu přijíti etc. Od počátku prawd božských zjewenie stáli sme w nich, pánu bohu děkujíc, i stojíme wždy upřiemně, i státi a trwati, pomoci jeho swaté milosti úfajíce, bez pohnutie mienime, doniž nám w tomto swětě žiwnosti ráčí přieti; silnú bohdá wieru majíce, že nám z toho najlepšie dobré přijde, to jest milost božie, hřiechuow odpuštěnie i spasenie wěčné. Aniž také ještě widíme, byť i mistři i kněžie ti, o nichžto swrchu zmienka jest, nebo jiní, z toho našeho pojednánie a srownánie co wynikli. A wšak přes to, po listu wašeho ohledaní, wšech zawolali sme před sě, a list wáš jim čísti kázali, i sami k nim mluwili dobře příkře, aby z kompaktát a z našeho sjednánie swrchupsaného nikoli newynikali, že toho pro nic trpěti nechceme ižádnému. Tu opět swolili sě též ke wšemu jako dřiewe, prawiece, že pod obojí zpósobú tělo a krew boží jakož dřiew dáwali, též i nynie dáwají a dáwati chtie, a že o žádném rozhřešowání ani swození od prawdy newedie nic, i pod pokuty se zamlúwajíc, byloliby to na ně ukázáno; pakliby shledáni byli w čem, ježtoby neměli učiniti, prawie., žeby wše oprawiti chtěli řádně. Kapitola také prawie, že w swých řádiech starodáwních, w kteréžto zasě i Cies. M^tí slavné paměti jsú uwedeni, w těch trwají, wniweč jiného sě, což na ně neslušie, nepletúce; a že ižádného jsú od přijímanie pod obojí zpósobú neotwodili nikdy, ani psaním nebo kterým jiným obyčejem na přiekazu swěcení žákowstwa kdy byli sú; prawiece, žeby chtěli i utrpěti, ačby okázáno bylo na ně to duowodně. Protož WM^ti, páni a přietelé milí! i wšie země nenie tajno, žeť w našich městech od počátka, pánu bohu děkujíc, prawdy božie s prwními w zemi prostranstwie wždy a swobodu měly sú a mají; a od těch tak náš jest úmysl, že nás úfáme pánu bohu ani kněžie, ani žádný jiný neotwede do smrti. Prawilliťby wám kto jinak, ufáme WM^ti, že wěřiti nebudete. Neb poněwadžť jest nám a této zemi u welikých nesnáziech pán buoh  toho   dowesti  tak  ráčil pomoci, že  o tom kusu zwláště o přijímaní těla a krwe božie pod obojí zpósobú podlé jiných wěcí již i kompaktáta zmoci papežowy a koncilium máme, jimižto jsme w řád a w jednotu s jinými křesťany, i w pokoj s zeměmi okolními uwedeni: nad to sě již s boži pomocí toho nespustíme, péče na odpor služný, ani na která hostinská naučenie nemajíce. Kněžie také naše chcem k zachowání kompaktát držeti, a chtělliťby nám to w našich městech kto rušiti, trpienoť mu nebude, a shledalťby takowý každý, žeťby prospěchu w tom newzal, ale žeťby wiece w lom svvého zlého nalezl než dobrého.    Datum feria II, ipsa die divisionis Apostolorum.

(Mezi listiny předešlau a následující padá datum ztečení Wyšehradu a wzetí Prahy, i jetí pana Menharta ze Hradce mocí brannau, skrze pana Jiřího z Poděbrad a jednotníky jeho, dne 3 Sept. 1448, o němž obšírné wyprawowání wiz we Časopisu Českého Museum na r.  1827, swazku III, str. 53-58.)