32.

Niklas z Polenska žaluje stawům Českým na Fridricha markrabí Brandenburského, že s přízní některých pánůw Českých w zemi Lužickau mocně se uwázal. (Z orig. arch. Třeb.)

We Wratislawi, 1449, 29 Jul.

Najpoctiwějším a poctiwým w Kristu otcuom, urozeným, statečným, slowútným, múdrým a opatrným, biskupuom, prelátuom, pánóm, rytieřuom, panošem i wšem městóm králowstwie Českého, kteříž nynie w Jihlawě na sněmu jsú: já Niklas z Polen, rytieř a hajtman země Lužické, službu swú poddanú a dobrowolnú se wší hodnú a slusnú poctiwostí wzkazuji: dáwaje na wědomie a žaluje W^m M^m na oswiecené knieže a pána, p. Fridricha markrabie Bramburského a purkrabi Normberského , že se jest uwázal a zmocnil wšetečně a kwaltně w ten kraj Lužický, nemaje k tomu nižádného práwa, a mě od slawných pamětí ciesaře Sigmunda a krále Albrechta hajtmana prawého nad tú zemí ustanoweného odtud odstrčil jest, a město Libina tak řečené, to jest přinutil, že sú se jemu musiti i jeho erbuom holdowati, proti řádu a obyčeji, ježto toho pamětnikuow nenie, by kto na ně kdy mocí sahal, a netoliko by s nich holdy bral, ale že sú jemu musili i jeho erbuom přisahati a slibowati člowečenstwie, tak aby jemu i jeho erbuow poslušní byli a krále Ladislawa i té koruny České konečně se odřekli, aby nikdy k Jeho Wel^ti ani k té koruně nižádného zřenie neměli. Potom náš milostiwý wšech pán, p. Fridrich Římský etc. král, jako jeden najbližší a najpřirozenější poručník našeho přirozeného a najbližšieho krále a pána p. Ladislawa, pána toho kraje Lužického, k té zemi psal jest, napomínaje pány, zemany i města z prawého poddánie a zapsánie, kteréž sú slawné paměti ciesařowi Sigmundowi a králi Albrechtowi učinili, aby podlé majestátu a swobod, kteréž zřejmě okazují, na žádné knieže buďto na duchownie neb swětské, se neobracowali, ani se koho jiného přidrželi. To jest nic platno nebylo; přes to přese wšecko ten markrabě již jmenowaný drží ty lidi i tu krajinu Lužickú swéwolně a kwaltně, jako jeden hledaje pána našeho přirozeného i té koruny České škody i hanby. To wšecko WM^tem na to markrabě již jmenowané túžím, jako hajtman a wladař od wás a od mého milostiwého pána p. krále Ladislawa w té zemi ustawený, že ten markrabě nad waším i nad mým pánem a králem, i na té koruně České učinil jest a nepřestáwá činiti, bez wšie winy i bez práwa. A prwé mně hajtman, jakož WM^ti tajno nenie, když sem psal i ústně žalowal, tři hrady w té zemi odjal, a tak proti listuom i pečetem swým, kteréž já od něho mám, jest učinil, kterýmžto hraduom jména jsú Teypc, Chotěbuz a Peycen. Protož WM^ti prosím, abyste mi radni a pomocni ráčili býti, abych já k tomu wladařstwí té země mohl zase přijíti a ji tu přiwesti, kdež s práwem příslušeti má. A tomu markrabí račte psáti, aby on wám i mému přirozenému pánu, králi Ladislawowi, té země postúpil. A jestližeby týž markrabě měl s waším i s mým pánem aneb semnú co činiti podlé práwa, hotow jsem jako jeden hajtman před WM^tmi a před tú korunú Českú státi a se w tom dáti ohledati a od W^ch M^tí rady užiti. Dále také žaluji WM^tem na p. Fridricha z Donína, žeť jest byl přijel do kraje Lužického, a zjewné poselstwie zjednal, a znesl jest na pány, rytieře, zemany i na jiné obywatele té země, od pánuow Českých i od té koruny, bez kredencie i bez listuow, prawě, aby se ta země markrabě Fridricha přidržela, a žeby ta koruna Česká i wšichni obywatelé země České nic newěděli o králi Ladislawowi, a to poselstwie žeby jemu poručeno bylo a rozkázáno od p. Jiříka z Poděbrad a od p. Alše ze Šternberka tak jednati ode wšie země České k zemi Lužické. Milostiwí milí páni! jáť neweřím takowých wěcí na WM^ti, ani na p. Jiříka, ani na p. Alše, nébrž odmlúwal sem toho až do wašich osob, že WM^t takowého poselstwie nekázala jednati, ale že ten Doninský jezdě obchodí se lžiwými nowinami; neb se to wašich ctí dotýče, a také to podobné nenie, by WM^t krále a pána swého přirozeného zapřela. Také WM^ti wěděti dáwám, že častopsaný markrabě Legnici té koruně České odtrhnúti chtěl a sobě přiwesti: toho jest náš najmilostiwější pán etc. Římský král skrze swé Welebnosti poselstwie zbránil. I wdyť milostiwí milí páni! W^ch M^tí prosím a wěřím, že WM^t radna a pomocna bude wašemu a mému pánu, králi Ladislawowi, proti tomu markrabí i proti těm pánóm, zemanóm i městóm té země Lužické, aby se oni přidrželi toho, cožby jich poctiwého a řádného bylo, jakož s práwem dlužní jsú a učiniti mají, to markrabě lstiwé opustiece. Na to od W^ch M^tí odpowědi milostiwé a pomocné žádám po témž poslu. Dat. Wratislawiae, fer. III ante vincula S. Petri, anno etc. XLIX.