42.

List přiznawací ku příměří a ke smlauwě Wildšteinské  se strany Poděbradské. (Z orig. arch. Třeboň.)

Na Wildšteině, 1450, 11 Jun.

My Jiřík z Kunstatu a  z Poděbrad, Aleš   ze Šternberka, Zdeněk  ze Šternberka, najwyšší purkrabě Pražský, Jan Zajimač z Kunstatu, Jan z Rúsinowa Čáslawského, Jan z Sútic Kúřimského a Zdeněk z Postupic Chrudimského krajów hajtmané, a Mikuláš z Lipy a na Lipnici, známo činíme tiemto listem zjewně předewšemi lidmi, že sme slíbili, a mocí listu tohoto pod naší ctí a wěrú slibujem, list hlawní na pergameně s dobrými rukojměmi a wisutými pečetmi na smlúwy a na příměřie nynie mezi námi a urozenými pány, panem Oldřichem a Jindřichem z Rožmberka, p. Janem a p. Oldřichem ze Hradce, i s jinými pány, rytieři, panošemi, zemany i městy jednoty jich obapolně učiněné dokonati, podlé připisu slowo od slowa pod pečetmi některých z nás suobú stranu wydaného na nynějšie naše smlúwy i na příměřie, skrze nás suobú stranu umluweného a sepsaného; a ten list právvě a řádně dokonaný a celý, od tohoto ochtábu Těla božieho we třech neděléch pořád zběhlých počítajíc, máme a powinni jsme bez zmatku a beze wšech fortelów w moc p. Jindřicha z Rožmberka aneb purkrabie jeho na hradě Zwiekowě položiti. A dále slibili sme, a moci listu tohoto též pod naší ctí a wěrú slibujem, že to příměřie křesťanské, kteréž jest mezi námi a swrchupsanými pány nám odpornými namluweno, a w přípisiech od nás ubrmanów zapečetěných wypsáno, má do dokonánie a do dánie již psaným stranám listów hlawních, ctně, wěrně a křesťansky, beze wšie lsti držáno i zachowáno býti od nás swrchupsaných i od našich odewšech jednotników, pomocníków, služebníków i lidí poddaných. Pakliby sě co w tom příměřie swrchupsaném od nás neb od kohožkoli jednoty našie stalo dřéwepsaným panuom aneb komu z jich jednoty, neb služebników a lidí poddaných: tehdy jak nám čtyři ubrmané, p. Jindřich z Rožmberka, p. Zdeněk ze Šternberka, p. Wilém mladší z Rizmberka a p. Zdeněk z Postupic rozkáží na tom sjezdu, kterýž w Pelhřimowě o S. Margaretě najprw přištie býti jmá, mámy to i slibujem w skutku oprawiti, nikam sě odtud nerozjíždějíce. Také mámy a powinni jsme zjednati to swými poselstwími ku panu Janowi z Pernšteina, ku p. Smilowi z Bietowa, a ku p. Zdeňkowi Sádeckému, aby každý z nich listem pod swú pečetí do Telče p. Janowi Hradeckému nebo úředníku jeho dal weděti konečně w ten pátek po swětým Wítě, chtieli čili nechtie státi podlé nás we swrchupsaném příměřie a w umluwách. Toho wšeho na zdrženie a potwrzenie pečeti naše wlastnie s naším wědomím i s přiznáním přitištěny jsú dobrowolně k tomuto listu. Jenž dán a psán na Wildšteině, let božích tisíc čtyřista padesátého, we čtwrtek přede S. Wítem, to jest na ochtáb Těla božieho.