R. Sněm Pražský o sw. Jiří r. 1452.

56.

Smlauwa a zápis, kterak jest wolen za zpráwci králowstwí Českého pan Jiří z Poděbrad, a k němu dwanácte přidaných k radě. (Z rkp. Sternb. p. 235-44, též z rkp. Lobkowsk. l. 377-78.)

W Praze, 1452, 27 Apr.

We jméno Otce i Syna i Ducha swatého. Amen. My Jiřík z Kunstatu a z Poděbrad, Aleš ze Šternberka, najwyšší komorník desk zemských, Zdeněk ze Šternberka, najwyšší purkrabie Pražský, Jindřich z Lipé, najwyšší maršálek králowstwie Českého, Zbyněk Zajiec z Hazmburka, Hašek z Waldšteina a z Welíše, Hynek Krušina z Lichtemburka, Hanuš z Koldic, Zdeněk z Rožmitála, Jindřich ze Stráže, Jindřich Berka z Dubé a z Lipého, Jindřich z Michalowic, Jan Zajimač z Kunstatu, Jan ze Šwamberka, Jan a Oldřich bratřie z Hazmburka a z Kosti, Hynek z Náchoda a z Čerwené hory, Jenec z Janowic a z Petršpurka, Burian z Gutšteina, Jaroslaw Plichta z Žirotína, Jan Blankštein z Wartmberka, Dětřich z Janowic a ze Chlumce, Wenc z Donína a z Graffšteina, Fridrich  z Donína, Albrecht  z Kolowrat a z Krakowce, Jindřich a Beneš bratřie z Kolowrat a z Libšteina, Albrecht Berka z Dubé a z Tolšteina, Jindřich z Kolowrat a z Žehrowic, Boreš z Oseka, Jan z Rúsinowa hauptman kraje Čáslawského, Wilém z Wartenberka a ze Zwieřetic, Wilém z Ilburka, Jan ze Smiřic, Ješek z Koldic, Mikuláš Trčka z Lipy, Beneš z Kolowrat a z Ročowa, Jan ze Sútic hauptman kraje Kúřimského, Zdeněk z Postupic hauptman kraje Chrudimského, Ješek z Boskowic a ze Swojanowa, Jan z Náchoda a z Abrspachu, Bohunek z Klinšteina , Jindřich Berka z Dubé a z Kostelce, Soběslaw z Miletínka, Lwík z Rožmitála, Jan z Bergowa, Jakub ze Wresowic hauptman kraje Žateckého, Ješek z Dubé a ze Žlebuow, Beneš z Wartmberka a z Zákupie, Jan Malowec z Pacowa, Wáclaw Zmrzlík ze Swejšína a z Orlíka, Štěpanowec z Wrtba a z Waldeka, Čeněk z Klinšteina, Jan Calta z Kamennie hory a z Rabšteina, Mikuláš Berka z Dubé a z Lemberka, Mikuláš z Jenšteina a z Niestějky, Heine Dax seděním na Hamršteině, Mikuláš z Lobkowic a z Hasenšteina, Diwiš z Košmberka, Jan z Mochowa, Arnošt z Černčic, Jan Pardus z Wratkowa a z Richmburka, Sigmund Bolochowec z Pušperka a z Říčan, Jan z Rabšteina, Beneš Mokrowúský z Hustiřan, purkmistři a raddy i obce Starého, Nowého a Menšieho měst Pražských, Wáclaw starší i mladší z Petrowic, Jan ze Wřesowic a z Chomútowa, Purkart Kamarét z Žirownice, Mates z Záhořie, Matěj z Dubce, Zbyněk ze Soběšína, Waněk z Wrabie, Jan z Čečelic a z Tečeněwsi, Waněk ze Sulewic, Purkart z Kopidlna a z Kněžic, Jan Baštský z Lerojid a ze Chwatěrub, Jan ze Sulewic, Zdeněk Lúčenský z Kopidlna, Aleš z Weležic a z Brocna, Bořiwoj z Lochowic a z Okoře, Bušek ze Sulewic a z Košťálowa, Jan ze Stezowa seděním w Hostýni, Předbor z Řepnic a ze Mniška, Jan z Kunwaldu a z Dražic, Častolor z Hořowic, a Ctibor ze Swojkowa a z Kačice; též také města, jakožto Hora, Hradec nad Labem, Litoměřice, Zatec, Lúny, Slaný, Čáslaw, Kúřím, Nimburk, Klatowy, Brod Český, Piesek, Wodňany, Sušice a Ústie nad Labem, s obcemi našimi; a tak wšichni wuobec páni, rytieři, zemané i jiní lidé obecní králowstwie Českého, nynie w Starém Městě Pražském na sněmu sebraní:

Wyznáwáme tiemto listem obecně wšady a předewšemi, kdež a před nimiž čten neboli čtúc slyšán bude: že ačkoli častokrát a mnohými obyčeji pokúšieno se jest o zriezenie pokoje a jednoty i swornosti králowslwie wýš jmenowaného a koruny té České, již od chwilí pohřiechu nemalých osiřalé a welice zašlé, a wždy to pro hřiechy snad naše, neb jakžkoli z dopuštenie božieho, miesta konečného jest nedošlo; wšak proto milosti a pomoci božské ufajíc, z lítosti přirozené, jakžto werní též koruny údowé a synowé, w pracech a nákladech i pečliwostech našich neustáwajic, snažné wždy usilowali sme a usilujem, aby náš upřiemný buohdá úmysl k chwále a užitku obecného dobrého i wšech nás k miestu a k konci sčastně byl přiweden prospěšnému; wědúce, že pán buoh častokrát chwilí a časem lidu swému podlé jich žádosti toho popřiewá, čehož sě lid nejedná wtipem   swým  a rozumem nedomýšlé. Tak že zdaru jebo swaté milosti wšichni společně a z jednostajné wšech nás wuole, lak páni, rytieři, zemané, jakžto i města, wyzdwihli sine a wolili, i mocí tohoto zápisu a té wuole společné wyzdwihujem sobě a wolíme za zpráwci mocného a praného w témž králowstwí Českém urozeného pána, pana Jiříka z Kunstátu a z Poděbrad; přidáwajíce k němu urozené, statečné, slowútné a opatrné lidi a pány, pana Alše ze Šternberka, pana Zdeňka ze Šternberka, pana Zbyňka Zajiece z Hazmburka, pana Jindřicha z Michalowic, pana Jana ze Smiřic, pana Mikuláše Trčku z Lipy, pana Jana ze Sútic, pana Zdeňka Kostku z Postupic, pana Jakuba z Wřesowic; a z mest Waňka z Kněžmostu, řečeného Walečowský, a Bartoše Ptáčka ze Slaného. Moc témuž panu Jiříkowi zpráwci i s těmi k němu wolenými a přidanými tu a takowú dáwajíc, aby pan zpráwce s nimi a oni se panem zpráwci wšecko králowslwie řiedili a zprawowali podlé práw, řáduow a swobod starodáwních koruny České, a podlé swěřenie jim olewsie obce téhož králowstwie swěřehého, jakž se jim najlépe a najužitečnějie bude zdáti: úřady a sudy aby osazowali, práwa každému dopomáhali, chudému i bohatému prawdu a sprawedlnost bez přijímanie osob činili, útiskuow a bezprawí, lúpežuow silničných, wálek swéwolných neb jakýchžkoli útokuow neřádných žádnému zdwhati a činiti wiec nedopúštěli, kacieřstwa zjewná, bludy, falše, lúpeže, pálenie a jiné wšecky neřády stawowali, a tak zemi krotili a lidi obywatele téhož králowstwie se wšemi k témuž králowstwí příslušnými w pokoj a jednotu i swornost, což najdále mohu a moci budu, wedli; abychom těmi a takowými počátky w pokoj a rád wniknúce, tiem snáze a spieše krále i arcibiskupa, a tak hlawu swětskú i duchowní s boží pomocí mohli mieli. Ale že těmi kompaktáty a smlúwami mezi swatým zborem Basilejským pod mocí Eugenia slawné paměti papeže a mezi králowstwím Českým i markrabstwim Morawským učiněnými, kteréžto skrze lapaly a posly znamenité od téhož zboru Basilejského s plnu mocí a poručenstwím, psanú i psaným, pod wisutú bullú zboru již pověděného, na to a k tomu zwláštně do těchto zemí wyslané, jsú smluweny, konány, sepsány i zapečetěny zřetedlně, toto králowstwie samo w sobě i také s zeměmi okolnými z mnohých těžkých wálek i nesnází w poklid a mír, jakž pánu bohu libo, jest uwedeno, kterýchžto kompaktát nedržením, tak jakž pohřiechu od některých nedržeti sě počínají, strach, nebyloliby záhe k tomu přihleděno, by těžšie wálky a škodnějšie nezdwihly se nežli dřiewe: protož z té společné a jednostajné wuole, takowých se příhod wystřiehajic, my wšichni swrchupsaní poručili sme to mocně a porúčieme, a moc plnťi dali sme i dáwáme panu zpráwcowi a těm panóm k němu přidaným, aby táž kompaktáta před se wezmúc, w čemžbykoli a kýmkoli nebyla držána a zachowáwána, přikázali držeti a zachowáwati, a neposlušné k držení a zachowáwaní týchž kompaktát obyčeji kterýmiž sě jim najlépe zdá nebo zdáli bude, připrawowati; a w tom žádný z nás takowého neb takowých, jenžby kompaktát podlé jich rozkázanie držeti nechtěl a nechtěli, slibujem a mámy newymlúwati ani zastáwati obyčejem žádným, ale k rozkázáni pana zpráwce a jemu přidaných, statky našimi i žiwoty wěrně radni i pomocni býti. Též také smlúwy s Ciesařowú Milostí učiněné a zjednané, zápisowé od JMilosti wyšlí, i také jiní listowé, jakožto list mierný umluwy Pelhřimowské, neboli jiné, chceme i tak swolujem, aby držáni byli a zachowáni. Wšecky pak úřady, platy, zbožie, summy klášterské a městské, i jiné každé puožitky a práwa, k ruce a komoře králowské příslušné a příslušná, kromě otúmrtí a sum zadržalých, tak jsme swolili a swolujem, a moc i wuoli dali sme a dáwáme, aby pan zpráwce s jinými pány k němu přidanými k sobě obrátili, na to zemi řiedili a pokojili, a tiem, cožby obecného dobrého bylo, jednali. Jichžto my wšichni slibujem a máme i chcem wěrně a upřiemně býti poslušní, a proti neposlušným statky i žiwoty buďto doma jsúc nebo i polem, jakžby pan zpráwce s těmi k sobě přidanými wzkázal a jim zdálo se, radni býti i pomocni bez odporu wšelikého. Také kdyžby pan zpráwce k sobě pány, kteříž jemu přidáni jsú, pro kterúkoli potřebu obeslal, a wšichni by pro některé snad příčiny byli nemohli: pan zpráwce s těmi, kteříž při něm budu, cožkoli učinie aneb komu rozkáží, to má pewno býti a mocno tak w cele a prawě, jakoby při tom byli wšichni. Než bylaliby toho potřeba obecná takowá, žeby slušalo a hodné bylo wšem těm, jenž ku panu zpráwcowi jsú přidáni, býti, a přihodil sě očkoli jaký rozdiel mezi nimi: tehdy cožby sé w takowém běhu wětší straně se panem zpráwcí zdálo, k tomu aby jednoslajně bylo swoleno odewšech. Toto také přiměňujem., jestližeby ktokoli jaký rozum jinačejší o kterých­koli wěcech, jichž w tomto listu a zápisu jest dotčeno, w sobě chtěl bráti, w tom což p. zpráwce s těmi pány k němu přidanými rozkáží a který rozum wydadie, tak aby každým bylo přijato i rozumieno , a jinak tiem nikoli nehýbáno. Rtožby koli také pánem zpráwcí buď o při a potřebu jakúžkoli, neb o winu a žalobu jsa obeslán, před nim a před pány k němu přidanými státi a jich nálezu i sudu a rozkázaní obwyknúti snad nechtěl, neb tak oprawiti a učiniti i toho podniknuti, jakž a cožby jemu týmž panem zpráwcí a jinými pány k němu přidanými bylo kázáno : ten a takowý každý má k tomu býti připrawen obyčejem, kterýmž se najpodobnějie p. zpráwcowi a jemu přidaným bude zdáli. A zdálliby se také i pan zpráwce, neb který z panuow k němu přidaných komu co powinen: má také též jako jiný a po týchž pániech každému práw býti.

Tento pak řád a zpuosob tuto wypsaný má siali a trwati w králowstwí Českém bez proměny a wšelikého pohnutie za plné dwě létě, od sw. Ducha po dání tohoto listu najprwé příštieho pořád čtúce. A ktožkoli na tomto sněmu a při těchto smlúwách i swolowání osobně nenie, a tak přiznati sě hned k wěcem tuto wypsaným a swoleným nemuože: tak zuostáwáme wšichni jednostajně, i prodlenie toho takowé klademe, aby každý do hodu Matky božie na nebewzetie najprwé příštieho konečně listem swým otewřeným, s přidáním pečeti swé, sě přiznal, a ten takowý list w Praze w Starém městě k ruce páně zpráwcowě položil na rathúze. Neučinilliby toho kto, a chtěl nebo chtěli tomu kterak býti otporen a otporni, proti takowému a takowým chceme i máme sě mieti tak, jako proti rušitelóm obecného dobrého. Jehož wěříme každému, jemuž dobré milo jest, že proti tomu nik oli nebude, načemž tuto ku pokoji a jednotě i k obecnému dobrému wšeho králowstwie jest zuostáno. A by pak i pečeti které z těch, jenž tuto zejména psáni jsú, k tomuto listu kterýmkoli obyčejem nedošly: protož wšecky wěci w něm zapsané w swé moci a pewnosti bez umenšenie a wady wšeliké mají tak zuostati, aby jich rušiti neboli proti nim odpierati neslušalo ižádnému.  

Na potwrzenie a pewnost i zdrženie wšech wěcí swrchupsaných, my páni, rytieři a zemané pečeti naše wlastnie a přirozené, a města pečeti měst našich, wědomě a dobrowolně dali sme přiwěsiti k tomuto listu. Jenž jest dán w Praze, léta od narozenie syna božieho tisícieho čtyřistého padesátého druhého, ten čtwrtek po sw. Jiří.