11.

M. Jan Kardinal rektor a universita Pražská weřejným zápisem schwalují přijímání swátosti těla a krwe páně pod obojí způsobau.

W Praze, 1417, 10 Mart. (Z orig. arch. Třeboň.)

Wšem wóbec wěrným křesťanem i každému zwláště: Jan Kardinal, mistr sedmera uměnie a w práwiech bakalář, a wešken zboř mistrský slawné obce učenie Pražshého, pozdrawenie a ku poznání prawdy ustawičně se přidržeti, a w milém božiem poslúžení horliwě a žádostiwě usilowati. Poněwadž mnohých wěrných křesťanów, netoliko pánów a šlechticów, ale i jiných stawów lidí častými prosbami jsme pilně napomínáni, abychom jim o welebné swátosti těla a krwe božie našeho wyznánie plnu jistotu učinili, móžli ta swátost pod obým zpósobem ote wšech wěrných křesťanów podlé zákona we čtení od spasitele našeho wydaného, jakožto k spasení užitečná, podobně přijímána býti, a také slušieli kněží jim jie podáwati. Ale že k těm wěcem táhnuti, kteréž swých bližních spasenie rozmáhají, každý welice jest zawázán, a wšak ti k tomu pilnějie a zwláště jsú powinni, jenž k obecné ostraze proto jsú nad jiné powýšeni, aby obecné nehody z nebezpečenstwie wystřiehali, kteréž z netbaliwosti powýšených někomu by se mohly přihoditi: protož my, jakož jsme podlé úřadu mistrského z práwa zawázáni, nic wšetečně anebo neústupně proti swaté obecné apoštolské a Římské cierkwi nejistiec, ani které nowiny uwoditi zamýšlejíc, ale wěrné a swaté oswědčenie předkládajíc, jedné toliko o té wieře, kteráž w nás jest, každému žádajíciemu hotowi jsúc zpráwu dáti, k jich podobným a poctiwým prosbám jsúc přichýleni, aby wěrní křesťané strachy a protiwenstwím nebyli roztrženi, a mezi spasitedlnými wěcmi se newiklali, a abychom my pro stud a bázeň swobodného wyznánie prawdy, ze zrazowánie prawdy twrdě nebyli tresktáni, anebo abychom nebyli ohromeni příslowím mudrcowým, jenž die: "pro swój žiwot nestyď se powědieti prawdy"; a zwláště poněwadž také, jakož prawie že nynější Konstanský zboř ten obyčej přijímáme pod obým zpósobem jistí, že od Krista jest ustawen, a že on jest tak dáwal, a také že w prwnie cierkwi swaté obecně a dlúhý čas jest tak činěno: protož tiem swobodnějie my jim opatrně a s dobrým rozmyslem odpowiedajic, wěrně wyznáwáme: že  spasitel  náš  w člowěčenstwí ještě  smrtedlném na zemi přebýwaje, chtě jíti s tohoto swěta k otci připrawowat nám země slíbené králowstwie, wšecka podobenstwie a figury zákonnie dokonaw, mezi jinými spasitedlnými wěcmi najposléze swého rozkázanie zákon wydáwaje, jakožto swého milosliwého umučenie památné znamenie k prospěchu našie wiery a skutków dobrých pro dosieženie země slíbené králowstwie, aby ustáwajic nezhynuli, tohoto nowého welikonočnieho beránka a duchownie manny wážnú a přediwnú swátost milostiwě jest ustawil, dáwaje ji z swé obdařitedlné štědroty wšem wěrným křesťanóm, netoliko pod jednu zpósobú, ač podlé našie wiery celý Kristus jest pod jednú i druhú zpósobú; a wšak pro celost a plnost nasycenie swé welebné wečeře a rozmnoženie našeho zaslúženie, pod obým zpósobem chleba a wína miestem a časem podobným ji dáwaje ku přijímání, a pod pokutu nejměnie. žiwota a nebeského králowstwie swým zawěrowáním je zawazuje, připudil jest je k dóstojnému požíwání, a přikazujícím slowem swým učedlníkóm řekl jest, aby ji služebně rozdáwali, aby tak smrt boží, dokadž Kristus nepřijde, ustawně byla zwěstowána; jakož to jest w mnohých miestech swatého čtenie zjewně a na wěčnú pamět popsáno, a ote wšech jednak swatých doktorów, a zwláště starých, w tom se tak sjednáwajícich, že nižádného strachu nenie z otpornosti, oznámeno jest a přetwrdými duowody jest utwrzeno. A protož ač jsú kteří wěrní křesťané, ježto se chtie učiti w prawých a užitečných wěcech, a w spasitedlných wěcech chtějíli prospěti, a w počestných rozkoš mieti, a žádajíli také kteří obžiwujícieho lékarstwie pro wypuzenie nemocné křehkosti lidské, a ač žádají horliwým srdcem pamatowati božieho wtělenie, na swětě přebýwanie a jeho spasitedlného umučenie, a s ním s chutí žádajíli trpěti, anebo nechtieli kteří konečně odděleni býti od božského žiwota a králowstwie nebeského: zajisté těch wšech skrze milosrdenstwie Jesu Krista welice prosíme, aby k této obžiwujície swátosti dwojie zpósoby a jedné wiery přepilně chtiwě a žádostiwě mimo wšecko jiné k tomu samému dobrému přijímaní a požíwání snažně se utiekali; w kterémžto dobrém wšecka duchownie sytost a wšecka zwláštnost milosti a wiery rozmnoženie se wšiem tiem, w čemž se duše blahoslawně kochá, a což nesmrtedlnost dáwaje powyšuje, z wysokosti rady múdrosti božské přediwně jsú zawřeny, a člowěčiemu rozumu nedomyslně jsú sebrány. A aby k utiekání a přijímaní častějie se ze wšech moci, jakž najstatečnějie mohu, což jest na nich, wždycky připrawowali, zkúšeli a zpósobowali, a tú blahoslawenú a spasitedlnú prací ne tak těžkú jakožto rozkošnú, ani tak užitečnú jakož šťastnú, pilně a úsilně w tom dobrém nawykajíc se rozmáhali, aby tak tiem spasitedlným manny nebeské pokrmem a opojitedlným z skály, jenž jest Kristus, tekúcím nápojem jsúc nasyceni, božského žiwota, země slíbené mohliby sčastně sobě zaslúžiti a dojíti. Ale ač ot našich předków nebo od těch, ježto s námi ještě w tomto času jsú, netoliko od nemocných ale i od zdrawých, z jich hlúposti anebo z sprostnosti toto Kristowo ustawenie nebylo zachowáno, neboli z nuznosti, nemoci, anebo z jiné příhody nikoli opatrné a podobně nemohloby zachowáno býti, to jim móž pro jich hlúpost a sprostnost od pána boha milosrdně odpuštěno býti. Jestli pak že tomuto přeswatému Kristowu ustaweni a našemu wěrnému wyznání kterékoliwěk lidské by se protiwilo ustawenie, kteréž ještě nikdiež wswatém písmě nenie nalezeno, aniž kdy potom, jakož doufáme, přijde, anebo kteréžkoliwěk moci od tohoto dobrého odtrhujície strašliwá hróza, né bychom pak i my potom, jehož bože nedaj, anebo by angel s nebe ot již řečené jisté prawdy kterým učením aneb zjewnú neb tajnú lstí chtěli koho od toho odwesti, poněwadžby to jiné bylo naučenie, nežli jest nám náš přikazatel Jesus Kristus wydal a ustawil, činil a učil, jenž jest tuto přeswatú obět učil a rozmnožil: tehda lidského nálezu a naučenie toho jakožto neprawého a prawdě čtenie swatého owšem odporného nikoli nemá poslúcháno býti; ale té prawdy od Krista wydané každý radějie se má přidržeti, kteráž wšecka jiných přikázanie přesahá, a kteréž také každý otporný obyčej neb nálezek lidský má ustúpiti a pominuti. Dán w Praze, léta od narozenie božieho tisícieho čtyřstého a sedmnáctého, den desátý měsiece března, w plném swolání mistrském, pod pečetí učenie obecného.