16.
Páni Čeští a Pražané rozpisují ke wšem Čechům a Morawanům příčiny, pro které král Sigmund Uherský nemá za krále Českého jmín ani přijímán býti.
W Praze, 1420, 20 Apr. (Kopie arch. Třeboň.)
Urozeným, statečným, slowutným, múdrým a opatrným pánóm, rytieřóm, panošem, měšťanóm i wšie obci králewstwie Českého i markrabstwie Morawského, kteříž tento list uzřie neb čtúce uslyšie: my Čeněk z Watemberka, najwyšší purkrabie koruny a králowstwie Českého, Oldřich z Rosemberka i jiní páni, Praha město, rytieři, panoše i jiná města se wšemi, jenž o swobodu zákona božieho stojie a o obecné dobré jazyka českého:
Službu swú wzkazujem, a napomínáme wás: wšech i každého zwláště tú wěrú, kterúž ste koruně a králewstwí Českému powinni: abyšte najjasnějšiemu kniežeti a pánu, p. Sigmundowi Římskému králi wždy rozmnožiteli a Uherskému etc. Králi poddáni nebyli a w něho neslušali, ani poslúchali jakožto krále Českého, ani jeho úředníków. Nebo to dobře wiete, žeť JMt nenie ještě pány Českými za krále wolen, ani k Českému králowstwí korunován: ale králowstwie a jazyku Českého jest weliký a ukrutný nepřietel; jakož tomu móžete rozuměti skrze tyto kusy:
Najprwé, že jest najohawnější potupú wšem křesťanóm nás potupil a zhaněl, a to kacieřstwím a dálibóh bez winy; a zwlástě pro přijímanie welebné svátosti těla a krwe božie, kteréžto přijímanie pánem bohem jest wydáno, w jeho swatém čtění zjewně jest položeno, doktory swatými potwrzeno a cierkwí swatú prwní držáno. K tomu také legatowi swému k weliké potupě a hanbě koruně a jazyku Českému kříž wydati kázal, jakožto na kacieře, proti wšemu řádu a práwu křesťanskému. A clowěka w naději boží dobrého a newinného u Wratislawi w koruně České koňmi usmýkati a upáliti kázal; a nic pro jiné, jediné pro krwe božie přijímáme; a to wše k weliké hanbě jazyku Českému i ku potupě. Horníkóm také přikázal, kteréhožby koli Čecha ku přijímání božie krwe příchylného dosáhli, aby stínali a do šachty metali; jichžto již několikonádcet set Čechów i duchownieho i swětského stawu newinně jest w šachty wmetáno, k hanbě a weliké škodě jazyka Českého. Welebné markrabstwie Bramburské, kteréhožto slawné paměti Karel ciesař pán náš milostiwý s předky našimi s welikými náklady a krwe prolitím jest dobyl, nemaje k tomu ižádného práwa ani moci, preč dal od koruny České. Marky staré křižowníkom Pruským jest zastawil. Biskupstwie Morawské člowěku neřádnému a hánci welikému jazyka Českého, proti práwóm a swobodám zemským, pro listy papežské jest podal, tudy chtě korunu Česku z jejich swobod wywesti. Wratislaw město slawné koruny České welice jest zahubil, lidi w něm stínaje, a jim statky jich k záhubě koruny otjímaje. S knězem Hanušem synem Klemowým, kterýž jest weliký nepřietel, zbúbce, bezprawce i lúpežník koruny České, zapsal se jest. A k znamenité hanbě a potujpě koruně a jazyku Českému mistra Jana Husa slawné paměti před sborem Konstanským za swým gleitem upáliti a bohdá bez winy kázal. Kteréžto wšecky wěci, a mnohé jiné, wedl jest a ještě wede k hanbě a ku potupě a k nenabyté záhubě koruně, králowstwí a jazyku Českému. A které je to srdce Českého jazyku tak twrdé, jemužby sě tak weliké ukrutnosti á nemilosti nesželilo! Protož milí přietelé! z těchto kusów móžte rozuměti a znamenati, žeť JMt jiného nemiení, než České králowstwie a korunu, a zwlástě jazyk Český potupně a ukrutně wypleti a zahladiti. I ufáme wám, jako wěrným Čechóm, že w také núzi té koruně České a tomu králowstwí radni a pomocni budete, jakož ste to dřiewe i wy i waši předkowé, wěrní Čechowé, činili. Paklibyšte wždy mimo toto naše napomenutie k také záhubě Českého jazyka a králowstwie JMti poslušní byli, a w něho slušeli jako w krále Českého: tehdy podlé práw koruny a králowstwie tohoto propadlibyšte čest i hrdla i zbožie waše, wiery swé přirozené jazyku swému Českému i koruně nedržiece. Jehož máme za to, že jste tak s to múdří, wěrní a opatrní, že sě toho nedopustíte: ale což w těch kusiech mieníte, máme za to, že sě w tom jako wěrní Čechowé skutečně ukážete, na dokázanie té wiery a lásky k jazyku a králowstwí českému. Také wám wěděti dáwáme, žeť my o nic jiného nestojíme, než najprwé o přijímanie těla a krwe božie pod oběma zpósoboma wšemu lidu obecnému; druhé, o kázanie řádné a swobodné slowa božieho; třetie, aby kněžie nám tak příkladně žiwi byli, jakožto jest pan Kristus přikázal a jeho apoštolé, a po nich swatí otcowé uštawili; a čtwrté, o obecné dobré králowstwie a jazyka našeho Českého, a o ocištěnie zlé a křiwé powěsti králowstwie a jazyka Českého. A jestližeby co při těch kusiech neřádného bylo, toho my nechceme ani mieníme držeti ani brániti neústupně: ale w tom we wšem chcem rady a zpráwy a naučenie z písma swatého poslušní býti. Psán na hradě Pražském, léta božieho tisícieho čtyřslého a dwadcátého, tu sobotu před S. Jiřím.