17.

Wášniwý manifest Pražanůw podobojích do krajůw Českých wyslaný, aby k obraně národu swého proti křižowníkům powstali a pomáhali.

W Praze, r. 1420, b. d. (Z rukopisu 4557 c. k. dworské bibliotéky.)

Hotowý úmysl k waší libosti, s žádostí wšeho dobrého. Opatrní mužie a přietelé wěrně milí! Ačkoli když milost božie s námi dobrotiwějie a laskawějie byla jest a k swé milosti a cti pilnějie táhla jest a wolala, nic sme w našem srdci jiného neměli tak milostiwého a tak hodného, než to, abychme božské wóle pilně poslúchali a wší swú mocí drželi a wedli wieru a zákon řádu křesťanského, a wšemi swými mocmi abychme slúžili pánu našemu Jesu Kristu; a ačkoli k tomu ke wšemu mnohu péčí sme sě starali: a wšak nesčastná zlost starého nepřietele, kteráž wždy se dobrým wěcem protiwí a o to stojí, aby swatý úmysl zkazila a na chybenie naklonila, ta jest papeže a zbor Kostnický proti nám a králowstwí Českému ukrutně zbudila. Kterýžto zbor, ačkoli na naši těžkú křiwdu mnohokrát proti nám pokúšel jest swých zlostí, a aby wěrné wyplel z králowstwie, mnohé lsti kowal jest; a to pro nic pro jiné, než pro tu prawdu boží přijímanie těla a krwe Kristowy pod obojím zpósobem ode wšech wěrných křesťanów, mnohé je nám a těžké učinil bezprawie. Ale již najposléz ta cierkew, ne jakžto mátě, ale jako macecha, a jakžto najukrutnějšie hadice to, co je ze zlořečené powěsti počala, zlořečený plod wylila jest již a urodila, a wešken jed smrtedlný na nás wylila, když je na družebnú neděli u Wratislawi zjewně kříž ukrutný proti wšem wěrným našeho králowstwie krwawými wyzdwihla rukami, a porušenými usty a rty jedowatými prowolala; a to pro nic pro jiné, než pro tu prawdu boží swrchuřečenú, a tož nižádného řádu božieho i lidského nezachowawši, totiž ani napomenuwši nás, ani pohnawši, ani slyšenie žádného dawši, než toliko k samému hanebnému nařčení, pro kteréž najnewinnější Kristus a jeho najčistší swětí měliby potupeni býti, a to pro omluwy lidí zlostných. A na to jest ten zbor s papežem nepřálely naše přirozené Němce okolnie wšudy proti nám k nesprawedliwému boji powolal, a lžiwými je příwětiwě odpustky od muk i od hřiechów wyzwal a zbúřil. Kteříž, by žádné příčiny neměli, a wšak na náš jazyk wždy se slostnie; a jako sú našemu jazyku učinili w Rýnu, w Míšni, w Prusech, a jej wyhnali, takéž nám mienie učiniti a obsesti miesta wyhnanców. O zlosti, o wiece nežli zlosti! i kto je, ježto to znamená, a na ni se nerozhněwá? kto na io hledí a neslzí? A kto je králowstwí wěrný, ježto se proto nezamútí, protože plná lži kněžská neprawost netoliko toto zlaté a najzkřesťanilejšie králowstwie mieni hnisem nakwasiti, ale i nesmrtedlnú prawdu boží, kteráž má samého boha rozmnožitele a hajitele, w nás uhasiti. Proti kteréž prawdě ten kříž pána Ježíše, neoděný, pln trpěliwosti a dobroty božie, kterýž neumie bojów strojiti, ani odenie ani střel, a kterýž my wždycky ctíme a ctíti budeme, ti mužie, od jichž očí wšecka sprawedliwost wypowědiena jest, k odění zbuzují, an sě jako nemilostiwým odpierá a odjímá; a to činie na wšeho králowstwie poraženie a hanbu a wěčné zmazánie. 

A protož přátelé najmilejší a králowstwí Českému najwernejší! wašie opatrnosti wzkazujeme, kteráž wší sprawedliwostí wždycky miluje swój jazyk welebiti, a hotowa jest wšem jeho protiwníkóm se proň zprotiwiti, a wás napomínáme i vzbuzujeme celým srdcem i srdečnú žalostí, kteréž do sie doby nemohli sme již tajiti, a náramně prosíme, aťby se tak weliká zlost naším mlčením nerozmohla a pod časem aby w horšie nezrosila: aby wy jakožto stateční rytieři, rozpomenúce se na udatné otce naše Čechy staré, za swoji wlast milowníky horliwé, i chtěli se proti tomu zlému postawiti, a s námi a s obojí obcí welikého města starého i nowého Pražského, jenž sme se na to mezi sebú sjednali a za jeden člowěk umluwili a na tom zcela ostali, státi a radu i pomocemi se postawiti proti každému člowěku, kterýžby chtěl ten zlořečený kříž w skutce wésti a konati; abychme tak mohli najzkřesťanilejšie králowstwie od také křiwdy a utištěnie našeho jazyku zprostiti a wyswoboditi, a to s pomocí pána boha wšemohúcieho, jehož při wedeme, a s pomocí slawného swatého Wáclawa, dědice našeho. A na toho dokonánie konečné račte dwa neb jich wiece staršie z rady a z obce wašie k nám na c. (sic) den skutečně wyslati; to wědúc, že to wšem wám i nám od našich náměstków, synów, a synów našich synów má k weliké chwále a cti přijíti a k welebnému dobroděčenstwí, a také na weliký prospěch a užitek wšie wlasti našie a králowstwie Českého. Dán etc. (sic).