20. 

Pražané žalují wšem wůbec Čechům na ukrutnost od krále Sigmunda proti Čechům prokázanau.

W Praze, 1420, 5 Nov. (Z kroniky Wawř. z Březowé.)

Žádost wšeho dobrého wám, přietelé milí! Žalujemť wám na Sigmunda, Uherského, ač hodné jest řieci, krále: kterýžto zapomněw se nad urozením swým, příklad dobroty a milostiwosti swých wšech předków ot sebe zapudiw, i oddal se jest na ukrutnost neslýchánu; jižto této koruně králowstwie Českého ukazuje pálením, panen i paní ohawným násilém, lidí i dietek mordowáním, i wšelikakú jinú bezprawností. A to konečně a lstiwě pod hájením kostela Římského ukládaje, kříž krwawý, w řádu křesťanském nikdy nezaložený, sobě ot papeže bezpráwně na nás wydaný ku pomoci bera, kudyžby jazyk Český ot něho najohawnější potupú a kacieřstwím po wšem swětu newinně zhaněný zhladiti mohl, a cizozemce w této zemi zwelebiti, a miesta Čechuow wyhnaných jimi osaditi. Jakož jest to znamenitě den Wšech Swatých před Wyšehradem ukázal, pány, rytieře a panoše jazyka Českého, jim zrádcí nadáwaw, i napřed je šikowal, a jich retowati nechtě aneb nesměje a moha, wiece než do pěti set najčelnějších o hrdla jest připrawil. Jichžto zawedenie s prawú wěrú litujíce želéme, jakožto Čechuow nám přirozených, a k umdlení našeho jazyka Českého, jeho nawedením poražených. Němcuow a Uhruow, našeho jazyka najukrutnějších nepřátel, lituje, a je mimo Čechy předkládaje, wždy k tomu konci jednaje, aby Čechowé sami se s obú stranú zmordujíce umdleni byli, a tudy snáze jím s pomocí Němców a Uhruow umdleni shlazeni byli. Jakož jest to nad hlas z ust prokletých toho krále slýcháno, když jest řekl, žeby za to Uherskú zemi dáti chtěl, by w České zemi Čecha nebylo ižádného. 

Protož milí přietelé! wásť ještě z lásky a slitowánie napomínáme, abyste se sami nad sebú slitujíc a nad jazykem swým přirozeným, kterýžť ten ukrutník w hanebném nařčení ostawiti miení a shladiti: i k tomu se wedle nás přičinili, jemu dále jeho ukrutnosti k wašemu welikému pohanění a k shlazení konečnému nepomáhajíce. Aťby zákon boží we wšech prawdách spasitedlných a písmem swatým duowodných swobodu měl bez utlačowánie, o kteréž ten král s swými pomocníky se zasazuje, nás ot spasenie našeho chtě otraziti a k swé wieře kacieřské w Konstancii ohlášené přiwesti a k zatracení připrawiti, ižádné zpráwy ani kterého slyšenie častokrát na něm žádaného nám dáti nechtěl. A jestližebyšte wždy jemu nákladní býti chtěli, jeho očitá ukrutenstwie a záhubu widúce přielišnú a bezpráwnú této země: tehdybychom za to měli, žebyšte i wy o shlazenie jazyka stáli Českého. I musilibychom se proti wám tak opatřiti s pomocí boží, jako proti božím a jazyka našeho zjewným nepřátelóm. Dán w úterý po Wšech Swatých.