24. 

Zápis welikého sněmu Čáslawského, proti králi Sigmundowi etc.

W Čáslawi, 1421, 7 Jun. (Z rkp. knížat Lobkowských.)

My purkmistři, konšelé i obce Welikého a Nowého měst Pražských; Konrad, boží milostí arcibiskup kostela Pražského a papežské stolice legat; Oldřich z Rožmberka, Čeněk z Wartemberka, odjinud z Weselé, Jindřich Berka z Dubé, seděním na Húsce, Oldřich ze Hradce, Hynek Krušina z Lichtemburka, Aleš Škopek z Dubé, odjinud z Dražic, Jan z Ralska, Mikeš z Žampachu, Jindřich z Wartetnberka, Viktorin a Jindřich z Kunstatu, Heřman a Jan z Lancštejna, odjinud z Borotína, Jan z Lichtemburka, řečený Krušina, Jindřich Lacenbok z Chlumu, Wáclaw ze Zwieřetic, Arnošt z Richemburka, Jan z Chlumu, seděním na Pihli, Waněk z Jencšteina, Mikuláš Šlechta z Waldšteina, Mikuláš z Mochowa, Zdeněk Medek z Týnce, Jan Žižka z Trocnowa, Zbyněk z Buchowa, Chwal z Machowic, Jan Roháč z Dubé, zpráwce lidu a měst Táborských, Petr ze Šwojšína, mincmeister na Horách, Janek ze Smilkowa, Mikuláš z Barchowa, Oneš z Měkowic, Milota z Chřenowic, Jindřich z Boharyně, Jan Košík z Lomnice, Markwart z Soběšína, Wlachen ze Slatiny, Prokop z Talmberka, Jan Kyjata z Zásady, Zdeněk z Lipky, Markwart z Chwalonic, Jan z Markwartic, Diwóček z Kladrub, Jan z Rúdnice, Dobran z Kochowic, Zdeněk z Lewína, Mikšík z Ulibic, Uzík z Bašnic, Jan Lemberk, Straník z Kopidlna, Jan Ohnieštko ze Smidar, Jan Biskupec z Třebowětic, Pawlík z Hoříněwsi, Procek z Třebnúšewsi, s jinými pány, rytieři, panošemi, městy i obcemi, k zákonu božiemu a k nám příchylnými: wyznáwáme tiemto listem obecně wšem, ktož jej uzřie nebo čtúce uslyšie: že znamenawše mnohé, rozličné a weliké nesnáze, búře, záhuby, pálenie, násile i jiné rozličné neřády w králowstwí našem Českém wzniklé pro neswornost wuole, rozumu a žádosti ku prawdám swětle písmem swatým ohlášeným, žádajíce wší naší pilností, jakožto dlužni jsme, ty neřády w řád, a ty búře w klid a we swornost uwesti, a tady obecné dobré téhož králowstwie naprawiti a upewniti, učiniwše a swolawše sněm obecný České země, wšichni wespolek za jeden člowěk na tom sněmu se ustanowiwše, w takúto smlúwu a w jednotu wnikli sme a wstúpili, i mocí tohoto listu wnikujem a wstupujem:

Najprwé, abychom těchto prawd božských dolepsaných swornú myslí a wší naší snažností hájili a bránili proti každému člowěku, jenžby nám na nich anebo na které z nich kterýmžkoliwěk obyčejem překážeti a škoditi mienil, a od nich nás mocí tisknuti chtěl; a je sami osobně s swými poddanými držeti a skutečně wésti (máme), lečbychom lépe písmem swatým zpraweni byli, kterémužby písmu mistři Pražští a kněžie odolati písmem swatým nikoli nemohli. Kterýchžto prawd rozum těmito slowy takto položen jest a oznámen:

Najprwé: aby slowo božie po králowstwí Českém swobodně bez překazy od křesťanských kněžie bylo zwěstowano a kázáno.

Druhé: aby welebná swátost těla a krwe pána našeho Jesu Krista pod oběma spósoboma chleba a wína wšem werným křésťanóm starým i mladým swobodně byla rozdáwána, podlé jeho ustanowenie a přikázánie.

Třetie: že mnozí kneží a mnišie swětským řádem panují nad welikým zbožím tělesným proti Kristowu přikázaní a na překážu swému kněžskému úřadu a kweliké škodě stawu swětského, aby takowým kněžím to neřádné panowánie odjato a staweno bylo, a aby podlé čtenie nám příkladně žiwi byli k stawu Kristowu a apoštolskému.

Čtwrté: aby wšichni hřiechowé zjewní smrtedlní, a jiní neřádowé zákonu božiemu odporní, řádem a rozumně od těch, jenž úřad k tomu mají, w každém stawu byli stawowáni a kázáni, a zlá a křiwá powěst o této zemi České aby očištěna byla, tak aby sě obecné dobré králowstwie a jazyku Českému dálo.

Páté: abychom krále Sigmunda Uherského, jímž sme a jeho pomocníky najwiece zawedeni, i wšecko králowstwie České jeho bezprawím a ukrutenstwím škodlivosti došlo přeweliké, za krále ani za pána dědičného koruny České, jiež sě jest tú nehodností sám znehodnil, nikoli nepřijímali ani jměli, dokudž nás a jeho žiwosti najdále stáwati bude; léčby pán buoh ráčil, a wuole i hlas najprwé byli k tomu slawného města Pražského, pánuow Českých, obce Táborské, rytieřuow, panoší, měst i jiných obcí Českých, kteříž a kteréž sú již přistúpili a ještě přistúpie ku prawdám artikuluow swrchupsaných: neb jest ten král zjewný tupitel těch prawd swatých častopsaných, písmem swatým jasně dolíčených, a wrah cti i osob jazyku Českého. Pakliby kteří páni a zemané, města nebo obce kterékoli, od jiných sě pánuow nebo zemanuow wytrhnúce ku prawdám božím příchylných, tomu králi nákladní a pomocní byli, buďto radú nebo skutkem, bez swolenie obce Pražské, pánuow, zemanuow i obcí jiných swrchupsaných, a to na ně dowedeno bylo dobrým swědomím, a jsúce napomenuti posly nebo listy jistými, toho hned skutečně neodpadli: tehdy aby ten nebo ti w pokutu dolepsanú upadli.

Šesté, sme sě společně a jednostajně swolili, a wywolili z sebe mužuow múdrých, stálých a wěrných dwaceti: Oldřicha z Rožmberka, Čeňka z Wartemberka odjinud z Weselé, Oldřicha ze Hradce, Hynka Krušinu z Lichtemburka a Jindřicha Berku z Dubé z pánuow; Jana z Kněžewsi, Lideře z Radkowic, Pawlika, Jana Charwváta z pánuow Pražských a obce; Jana Žižku z Trocnowa, Zbyňka z Buchowa, Janka ze Smilkowa, Mikuláše z Barchowa, Milotu ze Chřenowic, Onše z Měkowic, Jindřicha z Boharyně, Francu z Rosentála, Wacka z Žatče, Matěje Pražáka ze Hradce na Labi, Petra Hostic z Kúřímě, k zpráwě, k zřiezení a k wšelikaké zpósobě koruny a králowstwie Českého. Kterýmžto úředníkóm, zpráwcím a wladařóm wšem wespolek dali sme, a mocí tohoto listu dáwáme, plnú moc a práwo k zřiezení, ku poklidu a k wšelikému země České upokojení i ukrocení wšech potržek a nesworností, i neřáduow wšelikakých k stawowání mezi obcemi i osobami w králowstwie Českém wzniklých anebo wznikujících. Slibujíce dobrú naší wěrú, bezewšie zlé lsti, cožbykoli napředpsaní wladaři a zpráwce společně a jednostajně, anebo k čemužby sě s obú stranú wětší diel obapolně swolili a přistúpili, sjednali a wyřkli,  anebo nám wšem komu z nás co přikázali, to my wšecko wěrně bez meškánie přijíti učiniti, splniti a poslušni býti máme; a zwláště w tom, kdyžbychme wšichni anebo někteří z nás od těch úředníkuow anebo zpráwcí napomenuti byli ku pomoci a obraně země aneb jiné krajině: tehdy slibujem osobně; se wší swú pomocí wzhóru býti, a tu, kdež nám rozkáží, sě postaviti a jich rozkázanie naplniti. A tiem každý z nás jest povinen, lečby která hodná příčina w tom překazila, kterážby od těch wladařuow přijata byla. Ale wždy moc naše, kteráž muož od nás jmiena býti, aby wyslána a wyprawena byla. Také jest znamenitě swoleno, že ačby kto nechtěl k této umluwě a k artikuluom spasitedlným swrchupsaným přistúpití, ten nebo ti k tomu mají připuzeni býti, a jej nebo je za naše nepřátely mieti, podlé nálezu swrchupsaných wladařuow. Dále jest společně swoleno, že neuchowalliby buoh kterého w tom času z těchto wladařuow, aneb žeby některý z nich obci sě nelíbil, tehda táž obec, z kterejž jest ten wladař, bude moci na jeho miesto jiného hodného tak mowitého woliti a postawiti. Také ti úředníci swrchupsaní mají w swých nesnazšiech wěcech, kterýchžby sami rozděliti podlé zákona božieho nemohli neb neuměli, dwú duchowní, totiž mistra Jana Přibrama a kněze Jana kazatele mezi sě powolati, a jich dobrú a řádnú zpráwu slyšeti, a každému řád a sprawedlnost učiniti. Dále také znamenitě jest toto přičiněno, aby ti jistí wladaři a zpráwce moc swrchupsanú od nás jim společně danú toliko do sw. Wáclawa nynie najprw příštieho měli a nic dále; lečbychom w tom času krále pánem bohem došli, tehdy každý staw swrchupsaný při swých řádiech a swobodách má ostati; tak aby čtyřie artikulowé spasitedlní swrchupsaní w tom byli od každého stawu zachowáni, lečby na to znowa wšech nás zwláštnie a jednostajné swolenie ustanoweno bylo od pánuow a obcí swrchupsaných.

Také jest společně swoleno, aby byl uložen společní sněm wšech kněží starších po králowstwí Českém, kteříž lid zákonem božím zprawují, a tu aby knězem arcibiskupem, mistry a kněžími byl wešken řád kostelní ustanowen, neřádóm a wýtržkám wšelikakým ku poražení a zkažení. Pod kterýžto řád kostelní wšeckno kněžstwo i žákowstwo i w králowstwí českém jednostajně a sworně má podniknúti a podstúpiti; a jestližeby sě který kněz wytrhl a z řádu wystúpil, chtě jinak wésti neb kázati, ten ode pánuow a obcí nikoli pro swé wýtržky nemá trpěn býti, než ihned má odeslán býti k úředníkóm arcibiskupowým.    

Také toto jest znamenitě přidáno a ustanoweno i swoleno, že wšichni páni, rytieři, panoše i obce, kteříž w tomto listě nejsú jmenowáni a popsáni, a kteříž ku prawdám božím a k nám chtieti budú přistupowati, ti wšichni we wšechny kusy w tomto listu hlawniem podniknúti mají a podstúpiti, listy swými s pečetmi wisutými ku potwrzení sě ku pokutám w tomto listu uloženým zawázati, tak jakoby jich jména křestná w tomto listu úplně byla sepsána  a jmenowána. Slibujíce wšechny kusy w umluwě swrchupsané položené i každý z nich wésti, držeti a skutečně zachowati úplně a docela, pod ztracením cti a wiery našich, kteréž se tiemto listem bezewšeho na nás wyznánie odsuzujem, a aby žbožie i statkowé naši na obecné dobré připadli, jakoby w zemských dskách byli zapsáni, a pod wečným wypowěděním z králowstwie Českého, jestližebychom na čem, jehož bože nedaj, který kus přestúpili swrchupsaný, a toho oprawiti wedle nálezu wladařuow napředpsaných nechtěli, a to na nás očitě hodným a řádným nálezem aneb swědomím bylo dolíčeno a swětle dokázáno. A tomu wšemu na potwrzenie a lepšie jistotu pečeti sme naše wlastnie s naším dobrým wědomím k tomuto listu přiwěsili. Jenž jest dán w Čáslawi, na obecném sněmu, léta od narozenie syna božieho tisícieho čtyřista w jedenmezcietmém létě, tu sobotu post Marcelli.