26.

Odpowěd krále Sigmundowa na stížné artikuly sněmu Českého.

Bez datum r. 1421. (Z kroniky Wawř. z Březowé.)

Sigmund z božie milosti etc. král, po wšecky etc. wám wšem pánóm, rytieřóm, panošem, Pražanóm a obcem králowstwie našeho Českého, dáwáme wěděti: Jakož nám winu dáwáte w mnohých kusiech, a zwláště o upálenie mistra Jana Husi a Jeronyma, také dotýkajíce kacieřstwie, haněnie i odsuzowánie země České; tiem my winni nejsme, nebť jest to námi nesešlo aniž ještě jde, cožby bylo k hanbě koruny našie České; neb swědomo jest, že jsme my přede Wšiem zborem Konstanským za bratra našeho dobré paměti wěrně a statečné odmlúwali, a proto jsme měli protiwenstwie a haněnie tu w Konstancí weliké; aniž jest země kdy Česká odsuzowána, něž  ti, kteřížby kacieřstwa držali a wedli. I také dnes bohdá námi ižádná záhuba ani haněnie té zemi jest, než těmi wěčná; záhuba i hanba té koruny jde, kteříž jsú kláštery a kostely bořili dělané ke cti pánu bohu, tělo boží tu wyjmúc a jiné swátosti ohawně tlačiece, panny, kněze, mnichy a jiné duchownie lidi; rytieře, panoše a jiné dobré křesťany, ženy, muže ukrutně páléce a mordujiece; obrazy sekajiece a města rušie a opúštějie a wypalujie, zemi tak napořád hubiec; a ti neřádi zjewní a nekřesťanští kusowé zbuzujie a zbúřili jsú kniežata okolnie i jiné dolejšie i sic wšecko křesťanstwie proti té zemi, ale ne my; nebby byl skutek welmi nepodobný a porokowánie hodný, bychme my z našie wuole naše dědictwie a králowstwie w takú hanbu z záhubu připrawili; než té záhuby i hanby, kteráž sě ustawně děje, bez našie příčiny, jest nám bohdá wěrně žel. Pak jakož nám winu dáwáte o koruně a o swátosti, to sme wzeli a schowali, ne ke škodě České zemi, ale proto, aby hanebně ty wěci nebyly zbořeny, zkaženy a zrušeny a zatraceny k nenabytie koruny, jakož jest to dobře na jiné swátosti od wás některých i od wašich okázáno. Dsky zemské ty sme s panským powoleniem wzěli, ani jsú je s swými pečetmi zapečetili, když jsú je měli pryč wzieti. A ty wšecky wěci a jiné, kteréž byste wěděli, w čembychom byli winni shledáni, a šliliby ti neřádowé námi, to ať páni a kniežata koruny té České ohledajie, a my to chcem rádi oprawiti podlé kniežecieho a panského naučenie, i odčiniti chcem, a wy též učiňte, což jest neřáduow a záhub wámi přišlo aneb jde, abyšte to tak učinili, jakož kniežata a páni té koruny najdú a rozkážie. Jakož nám píšete, že ste se konečně ustanowili a sjednali, že chcete ty čtyři kusy držeti, kteréž píšete, do lepšie zpráwy písmem swatým: na to tak odpowiedáme, že sme wám toho nikdy neodpierali, než wždy swolowali i podáwali slyšenie a zpráwu lepšie písmem swatým, na ty kusy i na jiné, kteříž jsú proti cierkwi swaté; a nikdy námi to nescházelo, i wždy jsme hotowi wám slyšenie dáti, zpráwu a naučenie lepšie, jedné ať wámi to nescházie a země ta nehyne. Jakož nám píšete, že chcete při swých práwiech a řádiech zuostati, jako waši předci: wězte, žeť jest náš úmysl nikdy nebyl, aniž ještě jest, bychme wás chtěli z řáduow aneb práw a swobod wywoditi neb je kterak rušiti, než každého při jeho řádu ostawiti i swobodě, a my bychme radějše přičinili nežli odčinili a jich ujeli; než opatřte wy, kto wás z wašich práw a swobod wywodí a práwa ruší, myli čili wy sami; a to shledáte, w čiech zápisiech, kteréž máte mezi sebú, i w kútiech kteréž činiete, sami swá práwa rušiec i swobody. Také slyšíme, že ste obrazy zbili w kostele Pražském, a na tom ste ostali, a(by) ten hrad a kostel obořen byl, kterýž jest ke cti a k chwále pánu bohu ustawen a swatým dědicóm; protož pro pána boha, nečiňte toho ani dopúštějte, by to bylo bořeno; že jste již jednu stolici obořili té koruny na Wyšehradě i kostely, k weliké hanbě té koruně, a obořieteli druhú, tehdy wězte, že skrze to dokonce zbúřiete na se wšechno křesťanstwo, i nás také, pro tak nekřesťanské účinky, a těch zlých nařčených skutkuow prwniech dokonce na tu zemi potwrdíte i na se, a se i tu korunu k wětšie hanbě i potupě připrawíte; neb wiete, žeť jest hlawa té koruny, a že tu ležie swatý Wáclaw i jiní dědicowé swatí, i ciesař dobré a swaté paměti otec náš, i s jinými králi a kniežaty té koruny. A probuoh smilujte se sami nad sebú a nad zemí, a nedajte té země wiece hubiti a našich měst a služebníkuow našich dále, a přistupte ještě k sprawedliwosti, jako sme wám dřiewe psali, a stawte ty neřády, ať se wiece nedějí proti pánu bohu a proti wšemu řádu cierkwe swaté a proti nám, a my wám rádi w tom cheme pomocní býti; paklibyste toho neučinili, tehdy potom, ačbychom rádi, nebudem moci tomu co učiniti, než na to přijde, že ta země dokonce musí zahynúti. Datum etc.