31.

Zápis welikého sněmu swatohawelského w Praze, jímžto předešlý (neznámý) sněm Kolinský se potwrzuje, mocní zpráwcowé země České s obau stran se ustanowují etc.

W Praze, 1423, 1 Nov. (Z rkp. privil. města Pražského.)

We jméno božie, amen. My Konrád boží milostí arcibiskup kostela Pražského a papežské stolice legat, Jan starší z Michalowic, Čeněk z Wartenberka jinak z Weselé, Aleš z Dubé seděním na Úšči, Jindřich Berka z Dubé seděním na Húsce, Albrecht z Dubé seděním na Kostomlatech, Smil ze Šternberka seděním na Zaječicích, Aleš ze Šternberka seděním na Týřowě, Jan Puška z Kunstatu seděním na Kostomlatech, Jan z Opočna, Hašek z Walšteina, Puota z Častolowic, Mikuláš z Hasenburka seděním na Budyni, Hynek Krušina z Šwamberka, Hynek z Kolšteina jinak z Walšteina, Fridrich z Kolowrat, Hynek Krušina z Lichtenburka, Jan mladší z Michalowic, Heřman z Lanšteina jinak z Borotína, Hanuš z Koldic seděním na Krupce, Zdeněk Medek z Waldeka seděním na Týnci, Wáclaw, Markwart, Petr a Beneš bratřie ze Zwieřetic, Wok z Walšteina řečený Woksa, Plichta z Žirotína, etc. purkmistři, konšelé a obce měst Pražských, Diwiš z Miletínka, Wilém z Postupic seděním na Hrádku, Bohuněk z Hořowic seděním na Rabšteině, Jan ze Smiřic, Zdeněk z Drščky, Hlas z Kamenice, Duc z Wařin purkrabie na Nečtinách, Petr z Chrastu etc. i jiní páni, rytieři, panoše, města i obce země České, na obecném sněmu města Pražského we jméno božie sebraní, wyznáwáme tiemto listem wšem, ktož jej uzřie nebo čtúce uslyšie: že znamenawše mnohé rozličné weliké nesnáze, búře, záhuby, pálenie, násile, bezprawie i jiné rozličné neřády králowstwí Českému škodliwé i ohyzdné, a w něm zwyklé pro neswornost wuole a rozumu ku prawdám božským w zemi našie z dáwna ohlášeným, žádajíce wší naší pilností, z přirozené našie powinnosti, ty neřády w řád, búře w poklid a swornost uwesti, a tady obecné dobré téhož králowstwie naprawiti a upewniti, učiniwše a swolawše sněm obecný České země wšichni wespolek a za jeden člowěk w městě hlawniem Pražském swrchupsaném, tak že po mnohých sněmiech častokrát námi dřiewe držaných w konečný mír a w upokojenie sworné a w jednotu wšie swornosti, jiežby tato země bohdá newinně zhyzděná a neprawě nařčená, od takowých neřádných powěstí, ohyzd a narčenie najpoctiwějie mohla očištěna a wywedena býti, chtiece uhoditi, a dalších záhub a škodliwostí se nedopúštěti, w takowúto smlúwu a jednotu wnikli sme a wstúpili, i mocí tohoto listu wnikujíce i wstupujíce:

Najprwé: umluw sněmu w Kolíně námi společně před tiemto sněmem Pražským učiněného potwrzujíce, slyšenie řádné, poctiwé, swobodné a bezpečné bezewšeho utištěnie, na ty kusy prawd božiech, těm kteříž sú sě o ně z nás zasadili a toho slyšenie z dáwna žádali, pod jistými gleity wedle zápisuow gleitowních mezi námi učiněných, kteříž jim od nás pánów druhé strtmy mají zjednáni býti, před sě abychom wedli a jeho neopúštěli; tak aby to slyšenie řádné a poctiwé, bezpečné a neutištěné, w Brně městě markrabstwie Morawského na Nowé léto nynie najprwé přištie anebo o středopostí tehdy příštieho, z těch dwú rokú jmenowaných na jednom, má držáno i přijato i jednáno býti, měsiec napřed těch dwú roków jmenowaných, anebo mezi těmi dwěma rokoma na určený den nám čtyři neděle napřed wěděti dadúc, listy gleitownie swrchupsané w táž slowa neb wtýž rozum, jakož jest wydáno na rathauze města Pražského welikého, položiece, pány, Praženy, rytieře, panoše, města, mistry a kněze k tomu slyšení s jinými osobami jich, wydané w Kolíně na Labi, w moc a obranu naši wěrnú my Jan starší z Michalo wic, Čeněk z Wartenberka, Aleš z Šternberka, Mikuláš z Hasenburka seděním na Kosti, Fridrich z Kolowrat, s jinými pány k nám příchylnými, máme a slibujeme přijeti a je swými žiwoty do Brna města swrchupsaného, i zasě na též miesto do Kolína nad Labem dokonaj sě to slyšenie anebo nedokonaj w Brně uložené, kdyžbykoli toho na nás požádali, wěrně prowoditi wedle listów gleitownícL Na kterémžto slyšení ty prawdy swaté mezi námi ohlášené aby mohly býti swobodně wyznány a písmem swatým stálejším dolíčeny a dokázány, páni obojie strany, k těm prawdám swatým příchylní i jim odporní, přijmúce sobě z měst, rytieřow i panoší, každá strana zwláště kohož ráčí, a to toliko z našich zemí České a Morawské, máme a mají býti a přiseděti, a dówodów stálejšieho písma swatého kteráž strana powede, máme a mají pochwáliti jednostajně podlé swého řádu, a na tom má přestati, a s obú stranú máme k tomu přistúpiti, to držeti, twrditi a wedle pochwálenie hájiti i brániti, A kdyžby to slyšenie tak prowedeno bylo, jakož swrchupsáno stojí, tehdy o jiné swětské wěci ktožbykoliwěk z České i Morawské zemí které osobě z nás anebo my komu z druhé strany winu kterú dali, toho pány, rytieři i z měst z našie strany i z druhé strany k tomu přijatými společně mají mocni býti, jakož swrchupsáno stojí, a na nich s obú stranú má přestati. A jestližeby kterých wěcí tu w Brně nedokonali: tehdy tíž páni, rytieři, panoše i z měst obú dwú stranú mají moc rok na jiné miesto, kamžby sě jím zapodobné zdálo, odložiti, smluwiece sě jednostajně.

Item: že jsme společně wywolili sobě a wywolujem mocí této našie umluwy, urozené pány strany jedné: Jana staršieho z Michalowic, Čeňka z Wartenberka, Oldřicha z Rosenberka, Alše ze Šternberka, Hynka řečeného Hlawáč z Lipého, Fridricha z Kolowrat; a strany druhé: Haška z Walšteiaa, Heřmana z Borotína, Hynka z Kolšteina, Hynka Krušinu z Lichtenburka, Diwiše Bořka z Miletínka a Jana ze Smiřic, za mocné zpráwce a hauptmany země této wšie České; jim plnú moc a práwo dáwajíce, tu zemi i nás wšech zprawowati, zřiediti a wšecky wěci jednati, cožby bylo k upokojení a w řád uwedení nám této zemi potřebnéhp a užitečného. Kterýchžto zpráwcí i háuptmanów máme i slibujem poslušni býti, a k nim wěrné zřenie mieti, cožby se upokojenie této země a dobrého obecnieho dotýkalo; a zwláště w tom, kdyžbychom s obú stranu od nich společně, anebo ode dwú, neboli od wiece z nich, ku pomoci a k obraně země našie, ktožbykoliwěk ji hubiti, neřády wésti a w ní búřiti chtěl, byli, obesláni, našimi náklady wlastními wěrně a statečně sami osobně se wší swú mocí pomáhati máme a na ty zhúbce wzhóru býti, kamžby nám od zpráwcí a hauptmanów swrchupsaných bylo přikázáno. A tiem každý znáš jest zawázán a powinen; léčby která hodná příčina w tom překážela, kterážby od těch zpráwcí anebo od jednoho z nich přijata byla: ale wždy moc naše, kteráž móž od náš jmiena býti, aby wyslána a wyprawena byla podlé každého z nás jměnie, a wedíe těch zpráwcí i hauptmanów rozkázanie a uloženie.

Item také znamenitě jest swoleno i uloženo, jestližeby kto nechtěl k této umluwě našie proti zhúbciem žerně této přístúpiti a neřádów pomoci stawowati, ten anebo ti má anebo mají k tomu připuzeni býti, a jej nebo je za naše nepřátely mieti, a podlé rozkázanie zpráwcí swrchupsaných k tomu je připrawiti. Také jestližeby která zbožie na těch, kteřížby s námi w těchto umluwách býti nechtěli a na zhúbce zemské pomáhati odpierali, anebo na kterých jiných našich nepřieteléch dobyta byla, ta na obecné dobré májí obrácena býti, podlé rozkázanie zpráwcí a hauptmanów swrchupsaných.

Dále jest také swoleno a ustanoweno, jestližeby neuchowal pánbuob koho z těch: zpráwcí nebo hauptmanów dřiewe jmenovaných, anebo žeby některý z nich swé sě obci nelíbil: tehdy ta obec, z kteréž jest zpráwce nebo hauptman wolen, móže a bude moci na jeho miesto jiného téhož řádu postawiti.

Item jest znamenitě wymieněno, aby wšecka zbožie pánów, rytieřów, panoší a měst, wynímajíce měšťany wyšlé, wlastnie a dědičná, w těch wálkách s obú stranu dobytá á objatá, w těhto umluwách we dwú nedělí od dánie tohoto listu úmluwného bez dalšieho pomčenie byla postúpena a k wěrné ruce člowěka hodného té strany, o něhožby sě smluwili, anebo pod wyručením hodným a  podóbným těch zámków wedle zápisuow mezi stranami o ty zámky a zbožie učinených.  Pakliby který ústrk mezi nimi byl, to mají mezi nimi hauptmané a zpráwce ohledati, a na jich wyrčení s obú stranú mají přestati, a twrzí i zámków wypálených i zbořených s obú stranú w těch umluwách neoprawujíce, a zdělaných po wyjití těch umluw i w tom času a nastupowání nerušiece. Paklibychom w příměří mezi námi uloženém u konečnú smlúwu newstúpili a konečně sě neumluwili: tehdy na Dušky po Wšech Swatých před wyjitím příměřie ti zámkowé i ta jistá zbožie wlastnie a dědičná zasě těm, ktožby kterých w této mieře před těmito našimi umluwami w držení byl anebo byli, mají s obu stranu tak, jakož swrchupsáno stojí, bez odpornosti wšelikteraké a bezelsti zasě postúpena býti, wedle wyručenie a slibów i zápisów mezi námi dále učiněných.

Item jest znamenitě wymieněno a s obú stranú swoleno, jestližeby kteří ústrkowé mezi námi anebo mezi kterými z nás wznikli o která zbožie kněžská anebo králowstwie, o to na zpráwciech mají jednostajně přestati; a na čemžby těmi jednostajně anebo wětší stranu zuostaweni byli, tomu obwyknúti mají bezewšie odpornosti.

Item jestližeby kto z nás sě na která zbožie anebo zápisy, kněžská, mnichowská anebo králowstwie dědičně nebo dožiwotně táhl kterými listy majestátowými krále Wáclawa slawné paměti anebo listy arcibiskupa, biskupów, anebo jiných prelátów, konventów, kapitol, klášterów a kostelów w zemi našie za času krále Wáclawa paměti slawné swrchupsaného řádně wyšlými a obdrženými, toho tiež zpráwce swrchupsaní mají mocni býti; a kteréžby listy při moci zóstawili aneb nezóstawili, proti tomu ižádný odpierati nemá. 

Item jest také s obú stranu swoleno, že wězňowé s obú stranu mají rok mieti, a bezewšého upomínánie i šacowánie w pokoji státi do wyjití příměřie mezi námi s obú stranú uloženého. Pakliby któ swým wězňóm swěřiti nechtěl, ten je na hodné rukojmě dáti má do času swrchupsaného wedle rozkázanie dwú hauptmanú s obú stranú w tom kraji přísedících.   

Item jestližeby kto z nás w těch umluwách anebo pro tu umluwu kde jat byl, o toho zproštěnie společně a wěrně waší i naší pilností státi máme, kdybychom je z té wazby wyswoboditi a zprostiti mohli.

Item jestližeby w těch umluwách našich který hrad, twrz  nebo město komu z nás nebo z našich ztečen, aneb kterakkoliwěk úkladně dobyt anebo obehnán byl: tehdy ihned  bez meškánie wšichni společně zhóru býti  máme, sobě  stále a wěrně pomáhati proti takowým úkladóm, jeden druhého nečakaje, kdyžby to nás došlo a o to byli obesláni. A zwláště byloliby které potřebie městu Pražskému hlawniemmu proti kterým jich ukladačóm, a jimi byli obesláni a požádáni, tehdy wšeho nechajíce jim ku pomoci se wší naší mocí hotowi býti máme bezewšeho prodléwanie i omluw wšelikterakých, aby to město hlawnie w celosti a wswé moci bylo zachowáno a při swém řádu zuostaweno.

Item aby tato země pro rozličnost mincí před chwilí zniklých dále zahubena a zklamána nebyla, swolili sme a mocí tohoto listu zápisného swolujem společně jednostajně, chtiece, aby pro obecné dobré a zase oprawenie i zwelebenie této země České, groš a peniez jednostajný Horský rázu Pražského, dobrý střiebrný a za sprawedliwý shledaný, s řádnú přísadu diela nynějšieho, i kterýž před časy za slawné paměti krále Wáclawa i po jeho smrti sprawedliwý a střiebrný dělán jest a obecně brán. A aby od každého za wšelikterakú kúpi bez odpornosti po wšech trziech a obchodech byl brán jednostajně: my wšichni páni, rytieři, panoše i města napřed je sami od swých poddaných za úroky i za jiné poplatky berúce, k témuž je braní peněz tak připrawiti slibujem i po trziech hlasem biřicowým prowolati kážemy; takowý na to řád ustanowiece, aby po wšech městech a trziech někteří přísežní, na penězích a na groších sprawedliwých sě znajíce, wydáni byli pro lidi sprostné, ačby sě kto neznal, ale aby dojda k přísežným k tomu wydaným, a podlé jich rozeznánie a kázanie takowý groš a peniez bral bezewšie odpornosti; a ktožby toho učiniti nechtěl, aby k tomu byl připrawen pod některú hodnú pokutu, w každém městě i městečku na to uloženú. A jestližeby kto bez řádné přísady měděné groše anebo penieze mezi dobré wmiesil bezelsti, takowému ti penězi mají přestřiháni býti ohledači a úředníky na to sazenými; pakli to z úmysla které penieze měděné nebo olowěné nebo které jiné, ježby w sobě žádné přísady neměli, wměšowalby mezi dobré, a to naň hodným dówodem shledáno : nad takowým aby pomstěno bylo hodnú pomstú, jakožto na pokladače záleží. A jestližeby kto kde jinde w kterémkoliwěk miestě mimo Horu od staradáwna wysazenú groše nebo penieze kowal nebo dělal na škodu a na záhubu této země: proti takowému slibujeme wší naší mocí společně sě postawiti, k jeho hrdlu i statku hlediece, jakožto k falešníku peněz a škódci země této a obecného dobrého.

Item jest umluweno a swoleno, ktožbykoliwěk na nás wšecky, anebo na některého z nás, ježto w této smluwě zápisu s námi jest anebo potom bude, bezprawím nebo mocí kterakkoliwěk sahal: tehda my wšichni se wší naší mocí inhed, jeden druhého nečakaje, máme a slibujem našimi žiwoty a s našimi lidmi k obeslání hauptmanów dwú anebo wiec na takowé bezprawce sáhnuti a wzhóru býti bez meškánie.

Item také pro uwarowánie budúcie drahoty a zpuštěnie země našie chcme, aby wšecky silnice od staradáwna obyčejné z jiných zemí i w našie byly odewřeny a swobodny, tak aby kupci a obchodníci bez překazy wšelikteraké swé kúpě mohli jednati a wésti. Pakliby kto na swobodných silnicech lúpil a překážel, na takowého máme sobě pomoci a sáhnuti tak, jakož na zjewného lúpežnika a škódci této země záleží.

Také toto jest znamenitě přidáno, ustaweno i swoleno, že wšichni páni, rytieři, panoše i obce země České, kteříž w tomto listu nejsú jmenowáni a popsáni, a kteříž po této našie smlúwě k těmto našim umluwám a ku příměří a knám budu chtieti přistupowati, ti wšichni we wšecky kusy w tomto listu hlawniem uložené a sepsané mají podniknuti a podstúpiti, listy swými s pečetmi wisutými ku potwrzení a ku pokutám sě w tomto listu uloženým zawázati, tak aby ti, ktož jsú w zemi we třech neděléch, a ktož jsú z země we třech měsieciech odedne prowolánie těchto umluw w Praze i po krajinách učiněného a ohlášeného počítajíc, konečně učiniti a přistúpiti mají. A těm my wšecko w tomto zápisu sepsané držeti máme, jakoby jména jich křestná w tomto listu byla úplně popsána a pečeti jich přiwešeny byly.

Item také jest znamenitě wymieněno, jestližeby páni, rytieři, panoše, města a obce markrabstwie Morawského s obú stranu mezi sebú listy umluwnie w táž slowa učiníce k nám přistúpiti chtěli : tehdy my jim a oni nám máme sobě s obú stranu radni i pomocní býti. Slibujíce naší dobru wěrú bezewšie zlé lsti společně a jednostajně wšichny kusy w této umluwě položené a sepsané i každý z nich wěrně wésti a držeti i skutečně zachowati úplně a docela. Paklibychom na čem přestúpili anebo nedrželi, anebo kto z nás přestúpil a nedržal, (jehož pane bože nedaj), a toho wedle nálezu zpráwcí a hauptmanuow swrchupsaných anebo wětšie strany obapolně oprawiti nechtěli anebo nechtěl, a to naň anebo na ně očitě hodným a řádným swědomím bylo dolíčeno a swětle dokázáno: tehdy každý z těch přestupujících a nedržících čest, wieru a práwo řádu swého bezewšeho naň wyznánie jest ztratil a propadl, a zboží takowých i statkowé jich jim odjati mají býti a na obecné dobré připadnuti, jakoby w zemských dskách bylo zapsáno, a k tomu z země České wěčně mají nebo má wypowěděni býti bezewšeho prodléwánie. A k tomu my, ktožbychom umluwu tuto swrchupsanú drželi, na takowé na nedržície máme a slibujem sobě wěrně a společně pomáhati a je k tomu připrawiti, kterýmižkoli obyčeji budeme moci. A tyto wšecky umluwy swrchupsané mezi námi učiněné mají mezi námi též trwati do Swatého Martina w rok, jakožto i příměřie, a nic déle. Anno domini M°CCCC°XXIII°, in die Omnium Sanctorum.