38.

Artikulowé prohlášení w Praze pro zachowání swornosti a pokoje.

Bez datum, r. 1427, konec m. Apr. (Z rkp. kapituly Pražské. D, 51.)

 "Anno domini MCCCCXXVII tempore Jakubkonis articuli, quando magistr fuerunt banniti de Praga."

Poněwadž každá obec jednotú a sworností roste a mocnie, a dwojením a róznicí w sobě mdlé a hyne: protož my purkmistři, konšelé, hauptmané a starší, spatřiwše dřiewní róznici a někaké roztrženie w našem městě, jenž z neswornosti kněžské zwláště pocházelo pro některaké jisté příčiny: i usadili jsme na to lidi hodné duchownie i swětské, aby oni bedliwé rady snažnú opatrností obyčej hodný nalezli, jímžby ty příčiny, swády a róznice odlúčeny byly, netoliko nynie, ale i w budúciech časiech, a tak byly w swornost a jednotu chwalnú uwedeny, a tady i lid města našeho snáze byl sjednán s božskú pomocí; a jim  se zdá tento  obyčej hodný a podobný:

Najprwé, aby wšichni kněžie, kteříž jsú s námi a chtie ostati, aneb kteříž nejsú a chtěliby s námi přebýwati, tyto wěci dole psané i z nich každý wěrně a docela zachowáwali w skutku: Prwá: úředníka, kteréhož jsú nad sě wywolili kněžie města našeho, wěrně a stále aby poslušní byli we wšech wěcech počestných a spasitedlných, kteréž mohú shledány býti z rady neb přikázanie pána našeho Ježíše Krista, a k němu sě na wšaký týden na určené miesto i hodinu jím uložené, kdyžby toho potřebie bylo, wšickni scházeli, jeho spasitedlná napomínáme i přikázanie slyšeli, jimižby swuoj úřad kněžský i lid poručený tiem statečnějie zprawowali.

Druhé, aby ižádný kněz w hospodě swětské nebydlil, ani strawy měl, než při některém faráři wedle rozkázanie swého wyššieho, aby jakož kněžie stawem od swětských jsú odděleni, též i bydlem odlúčeni byli, lečby wyšší k tomu přiwolil pro hodné příčiny.

Třetie, aby ty čtyry spasitedlné prawdy, o něž sě toto město s mnohými obcemi chwalně zasadily, usty i skutky wěrně, statečně a stále wedli, šířili i welebili, wedle wlastnosti úřadu swého.

Čtwrté, aby obyčeje kostelnic, kteréž jsú w těchto časiech z jistých příčin opustili s jednostajným potazem i wolí wší obce naší i mnohých jiných obcí k zákonu božiemu příchylných, ani slowem, ani skutkem newyzdwihali, leč s jednostajným swolením wšech kněží a wšie obce tohoto města.

Pátá, aby ižádný nepřijímal, ani držal, ani welebil wyznánie nowého wiery, ač tak slušie ji nazwati, o welebné swátosti těla a krwe božie, o niež byla róznice mezi duchowními i swětskými této obci škodná; neb jest od počátka křesťanstwie neslýchané, nowě wymyšlené a tak zlé domněné; jest také nesnadné i nerozumné, a tak neužitečné, nébrž škodné lidu křesťanskému; než při té, w té i na té wieře aby zuostal a tu welebil, kterúž jest nám pán Kristus ostawil a jeho wěrní učedlníci a swatí učitelé prwé cierkwe swaté, že w swátosti oltářnie widomé, kterúžto sám Kristus, jeho učedlníci i jiní swětí w prawdě chlebem nazýwají, jest diwným před smysla i rozumu našeho očima skrytým obyčejem prawé tělo pána našeho Ježíše Krista, kteréžto přijato jest z panny Marie, umřelo na kříži, z mrtwých zkříšeno, a sedí na prawici boha otce wšemohúcieho. A mimo to wyznánie prawé, dostatečné a spasitedlné, nemá býti ižádný puzen ani tištěn, ani mocí ani práwem k jinému kakžkoli širšiemu neb wyššiemu neb wtipnějšiemu od prwních starých swatých neobyčejnému wyznáwání  o té spasitedlné  a  welebné   swátosti, aby nepřestúpil mezí, kteréž jsú uložili otcowé naši swatí. Protož, ktožby sě tomu protiwil, tenby sě pánu bohu protiwil i wšem swatým, i nám tudiež jich slúhám, ačkoli nehodným.

Šestá, ať ižádný netupí ani hanie úřadu užitečně a řádně w tomto městě ustaweného k trestání zjewných hřiechuow, ani kterým obyčejem stojí o jeho složenie až do lepšieho řádu a zjednáme; nebby takowý proti swému spasení stál, aby zlosti swobodú rostly a ctnosti wšecky pohynuly.

Sedmá, ižádný nemá hyzditi ani tajně ani zjewně, žeby kněz pro lidu obecného náboženstwie a spasenie četl neb zpiewal na mši epištolu i čtenie w našem přirozeném jazyku Českém, aneb co jiného lidu užitečného wedle opatrnosti a zjednánie zpráwce kněžského a jeho rady, aby jednota i w službě boží od kněží byla zachowána.

Osmá, že pro neopatrné a bezumé kaceřowánie některých osob mnohé swády i róznice tomuto městu škodné wznikly jsú: protož aby též wěci w našem městě newznikly a škody horšie neuwedly, chcme a přikazujeme, jestližeby komu sě zdálo líčiti a wésti na někoho kacieřstwie neb na písmo neb řeči jeho: ten dřiewe než to komu ohlásí, má najprwé před zpráwci kněží města našeho a rádcemi jeho to oznámiti, wydáwaje sě k duowodu; a jakýž jemu obyčej bude od nich wydán, tiem weď to i dowoď a jinak nic, pod pokutami dole psanými.

Dewátá, že někteří wšeteční, usilujíce pro swuoj zisk usprawedlniti nadánie kněžské během swětským od swětského stawu proti božiemu ustanowení, prawiti se nestydie, že kteřížkoli swětští drží zbožie od knězstwa prwé držaná, pro hřiechy jich neústupné jim odjatá, jsú swatokrádci, kterýmkoli obyčejem je držie, (k hanbě weliké této obce, i wšech jiných obcí k zákonu božiemu přiechylných, na potupu také swaté paměti mistra Jana Husi, kterýžto kázal i psal, i swatým písmem jasně dowodil, že zbožie od swětských kněží nadaná mohú býti odjata pro jich obyčejné a nawyklé prohřešenie, a že to nadánie jest proti božiemu ustanowení; a čtwrtá prawda, o niž jsme sě zasadili, swědčí, že kněžie nemají panowánie mieti swětského, než majíce pokrmy a oděw, na tom dosti mieti, neb jakož die apoštol, kteříž chtie bohatí býti w tomto swětě, upadají w osidla ďáblowa etc.) Ačkoli ktož lakomě aneb jinak neřádně k swému a pro swuoj zisk je držie, nemají w tom wymlúwáni býti.

Desátá, že někteří soběwolní a tajní prawd božských nepřietelé kázali jsú a skrytě mnohé nawodili ku plnému poslušenstwí papežowu, chtiec tady papežské straně sě slíbiti, prawdy božské, o něž jsme sě zasadili, poraziti; nebby to z toho poslušenstwie ihned wyšlo, poňadž on papež zapowěděl lidu obecnému kalich boží přijímati, brání i těch prawd ohlašowati, brání také zbožie a panstwie kněží odjímati, tehdybychom jeho w tom poslúchali, a nebrání zjewným ženkám hřiešným po městech býti křesťanských: protož ta pomlúwánie tajná i zjewná zapowiedáme pod pokutami dolepsanými.

Jedenáctá, že někteří utrhají obci této i kněži, že jsú přepustili některé kláštery i kostely zbořiti. Toť utrhánie tajné i zjewné zapowiedáme pod pokutami dolepsanými; neb jest to přepuštěno, ne tak aby šlo na potupu boží nebo jeho swatých aneb které swátosti kostelnic, ale pro wýstrahu wětšieho zlého w této obci w ta doby příštieho z nedopuštěnie toho. A ktožbykoli k tomuto nálezu neb ustawení, každému dielu jeho, nechtěl přiwoliti ani jeho zachowati: ten jestli w městě, nemá w městě trpěn býti; pakli kromě města, nemá býti přijat do něho, leč slíbí je wěrně a stále zachowati, a jemu sě slowem ani skutkem neprotiwiti.

Dwanácté, aby wšickni kněžie města našeho sworně a jednostajně wyznáwali zjewně na kázaní před lidmi, když toho potřebie bude, wieru obecnú křesťanskú o sedmeré swátosti kostelnic i o jiných kusiech křesťanských, w nichžto druzí pochybují neb nedokonale wěřie.