39.

Stawowé Čeští obojí strany činí umluwu mezi sebau o sjezd na Žebráce o wánocech n. př., o příměří etc.

Bez datum, r. 1427, asi m. Sept. (Z rkp. kapit. Pražské. 0, 37.)

"Infrascripta obligatio est realiter facta de anno domini MCCCCXXVII in aestate, post recessum Electorum et aliorum principum de campo propter terrorem Taboritarum et Hussitarum."

We jméno božie amen. My Hynek Krušina ze Šwamberka, Jan z Risenberka odjinud ze Skály, Aleš ze Šternberka odjinud z Holic, Hanuš z Kolowrat seděním na Krašowě, Zdeněk z Rožmitála seděním na Zbiroze, Zdeslaw Tluxa z Buřenic purkrabie na Karlštaině, Wilém z Nečtin seděním na Kornberce, Burian z Gutštaina, Zdeněk z Drštky purkrabie na Týně, Jan z Wrtba řečený Štěpanowec, Bušek Calta z Kamennéhory, Jan z Paběnic řečený Hrabiše, Habart ze Hrádku seděním na Lopatě, Lwík z Jiwian purkrabie na Přimdě, Jan z Lestkowa seděním na Waldce, Lwík z Rowného, Iwan z Bubna, Jindřich ze Sedlce purkrabie na Radyni, Bohuslaw z Chlumu, Jan starší i mladší bratřie z Ulic, Wilém z Přiechowic, Wilém z Netunic, Dúc z Wařin, Záwiše z Jimlína, Sezema a Hynek bratřie z Kocowa, Protiwa ze Swejšína, Jindřich ze Šwamberka, Petr a Pawel bratřie Ebrswini, Hrdoň z Dubňan seděním na Krakowci, Oldřich ze Slawic, Habart z Adlar, purkmistr a radda města Nowého Plzně:

Wyznáwáme tiemto listem předewšemi, ktož jej čísti nebo čtúce slyšeti budú, že sme učinili, a mocí tohoto listu činíme, umluwu s slowútnými: Jaroslawem z Bukowiny, s Janem Blehem z Těšnice, s Welkem z Březnice, s Janem z Kralowic, hauptmany, s knězem Prokopem i s jinými staršími wojska Táborského a  Sirotčieho; a s urozenými pány, Meinhartem ze Hradce, Benešem z Kolowrat, Mikulášem z Lantšteina; a s statečnými a slowútnými Chwalem z Machowic a s Přibíkem z Klenowého seděním na Střiebře, Petrem a Janem bratří ze Swejšína seděním na Orlíku, Alšem z Žeberka, Jindřichem Hlawáčem z Dubé, Janem Koldú z Žampachu, Janem Žampachem z Potenšteina, s Benešem z Mokrowús, Janem z Rúpowa, Olfartem z Jawora, Bohuslawem z Wlčieho, Jakubem Kroměšínem z Březowic, Lwíkem ze Slawic řečeným Wšerubec, Františkem z Kotwice, Jaroslawem z Trocnowa, Jiříkem z Waldeka, Sigmundem z Třebolowic, Mikulášem Zásmukem, Petříkem z Luhowa, Janem Sudlicí z Běstwiny, Čeňkem z Šárowa, Jakubem Čeňkem z Malešowa, Buškem ze Smolotyl, hauptmanem na Tachowě; a s opatrnými, múdrými, purkmistrem a konšely i obcemi měst Klatow, Domažlic, Sušice, Piesku, Prachatic, Horaždejowic, takowúto: že na den narozenie syna božieho najprw příštieho máme se sjeti my swrchupsaní páni, panoše, zemené, město Plzeň kraje Plzeňského do Žebráka; a swrchupsaní hauptmané a obce Táborské a Sirotčie, i páni, panoše, města jich strany do Berúna. A tu sě sjedúce, máme swé mistry a kněží a některé ze starších na Žebráce hradu postawiti; a oni swrchupsaní hauptmané obce Táborské, Sirotčie, páni, panoše, města, také swé mistry a kněží tudiež na Žebráce hradě s některými staršími, kteříž sě jim zdáti budu hodní k tomu, mají postawiti; a to když jim dáme žiwý základ za ty, kteréž nám z mistrów, kněží a starších swěřie, a na našem je hradě na Žebráce postawie, do Berúna w jich moc, kteřížby sě jim zdáli, z našich wybrati, wždy dwa za jeden, kromě těch, bez nichžby to slyšenie nemohlo býti. A tu když se sjedu, mají spolu o ty wěci, o kteréž smy rozdielni mezi sebú, bratrsky z písma swatého mluwiti, zdaliby s pomocí pána boha wšemohúcieho mohli sě sami sjednati a mezi námi tyto swáry a krwe proléwanie stawiti. A na čemžby tu spolu jsúce se jednostajně sjednali, to slibujem bezewšie otpory přijieti a to skutečně wésti, a budeli potřebie, i brániti proti každému žiwému člowěku toho tupiti chtějíciemu, s pomocí pána boha wšemohúcieho. Pakliby sě ty osoby s obé strany wydané na čem nemohly sjednati, jehož pane bože rač ostřieci: tehdy my swrchupsaní slibujem to, což nám mistři a kněžie, i jiní, kteříž k tomu budú wydáni, a kteříž budú na swrchupsaném miestě s námi swedeni, dowedli písmem zákona božieho starého neb nowého, přijieti. Pakliby sě komu zdálo z nás, žeby dówod, kterýmžby dowodili, nebyl w prawém rozumu powěděn: tehdy mají nám k tomu dowesti doktory prwotnie cérkwe swaté i jinými doktory swatými, kteříby písmem swým nebyli otporni písmu zákona božieho starého neb nowého. A cožkoliwěk bude o ta záštie, kteráž jsú mezi námi, tiem trojím písmem, zákonem starým anebo nowým anebo doktory prwotnie cérkwe swaté i jinými doktory swatými, kteřížby písmem swým nebyli otporni písmu zákona božieho starého neb nowého, nebo dekretem dowedeno: to wšecko slibujem přijieti s těmi mistry i knězi tu swedenými kteříž budú, i s swými poddanými, a to skutečně wésti; a proti těm, kteřížby to chtěli tupiti, ... chceme pomoci brániti a hájiti s pomocí boží až do těch hrdel; a to pod základem najwyšším cti a wiery našie, a pod ztracením wšech statków i úřadow swých, a pod wyhnáním z země České.

A dále také umluwu sme učinili: chtělliby kto neb kteří swrchupsaných hauptmanów a obcí Táborských a Sirotčích, i pánów a měst jich strany, w též umluwy s námi wstúpiti, že máme jej neb je přijieti bezewšie otpory, a to takto: aby nám list na sě učinil, zapisuje se nám k tomu, jakož jsú swrchupsaní hauptmané, obce Táborské, Sirotčie, i páni, panoše, města jich strany nám sě zapsali; a když nám ten list dá nebo dadie s wisutými pečetmi: tehdy je slibujem w též umluwy přijieti, a jemu také týž list, kterýž sme swrchupsaným hauptmanóm, obciem Táborským i Sirotčiem, i pánóm, panošem, městóm z jich strany učinili, také na sě w táž slowa učiniti s pečetmi wisutými.

Dále také hlediece k tomu dobrému, kteréž w naději božie (w) sněmu má sě státi, přímeřie sme mezi sebú učinili až do sw. Jiřie nynie najprw příštieho; kteréžto přímeřie s swými se wšemi služebníky slibujem sobě křesťansky zdržeti, pod základy swrchupsanými, toho přídáwajíc: jestližeby sě kteří z toho wytrhli a je přerušili, aby odčinili podlé sprawedlnosti, a podlé nálezu těchto oprawcí: urozených pánów, pana Hanuše z Kolowrat, seděním na Krašowě, a pana Beneše z Kolowrat, seděním na Ročowě, od nás s obú stranú wydaných. A jestližeby kto buďto s hradu, s města neb s twrze wedle nálezu a oprawcí neodčinil druhé straně: ten aby čest a wieru ztratil neb propadl, a k tomu aby zbawen byl wšech swých statków mowitých i nemowitých i wšech swých úřadów, a z země wyhnán byl; a obě dwě straně, kdežby takowého přewěděly nebo jeho stawily, a jeho k odčinění, cožby bylo naň seznáno, přiwedli pod týmiž pokutami jakožto toho přímeřie státi [Zde w starém přepisu něco patrně chybí.], tehda pán toho služebníka má to druhé straně listem swým dáti wěděti na najbližší jich posádku týden napřed; a w tom týdni nemá druhé straně škoditi, ani od nich na sě péči mieti. Také kněžie s obú stranú aby měli bezpečenstwie od obú stranú jeti neb jíti z posádky na posádku; a zwláště ti, kteřížby jeli k tomu sněmu, nebo o to pracowali.

Také sme swolili obě straně, aby silnice byly swobodny, a ižádný na nich nepřekážel. Pakliby kto překážel a s tiem popaden (byl), nad tiem mají pomstiti wedle zákona božieho a winy jeho.

Toto ještě přidáwáme: byliliby kteří kteréhožkoliwěk stawu, rytieřského, kněžského neb robotného w této zemi České, jehož pane bože rač ostřieci, ježtoby sě wolně wytrhnúc, nechtěli přijieti buďto  té  wýpowědi,  kterážby  sě stala od mistrów a od kněží, kteřížto mají swedeni býti jednostajně, anebo těch dówodow, kteřížby byli jim dowedeni obyčejem swrchupsaným, anebo někto z nich přijieti nechtěl: proto ti, kteříž sú strany jeho neb jich, nemají swé wiery křesťanské a cti a jiných základów swrchupsaných ztratiti. Ale (ktoby) těm, kteříž to což swrchupsáno stojí přijmú, sobě pomoci na takowého swéwolníka nechtěl: takowýby také pro to nepomoženie podlé swé moci, swú wierú křesťanskú a čest a jiné základy swrchupsané ztratil. A ta pomoc aby šla podlé každého řádu a stawu.

Kteréžto wšecky wěci swrchupsané my swrchupsaní každý z nás slibujem ctně pod základy swrchupsanými zdržeti s pomocí boží bezewšeho přerušenie. A tomu na swědomie a pro zdrženie swrchupsaných wěcí, pečeti naše wlastnie s naší dobrú wolí i s přiznáním k tomuto listu sme přiwěsili. Datum etc. Anno domini M°CCCC°XXVII.