40.

Zápis na příměří mezi pány strany králowské w Čechách a mezi Domažlickými etc. uzawřené.

Bez místa, 1428, 25 Nov. (Orig. arch. Domažlic.)

My Fridrich a Hanuš bratřie z Kolowrat, seděním na Libštýně a na Krašowě, Burian a Jan bratřie z Gutštýna, seděním na Bielé, Wilém z Nečtin seděním na Komberce, Bušek Calta z Kamennéhory, seděním na Rabštýně, Jan Štěpanowec z Wrtba, Iwan z Nečtin, seděním na Bubně, Ctibor z Wolštýna, seděním w Hostúni, Jan z Frumštýna, Pawel Ebrswin seděním na Nekměři, wyznáwáme tiemto listem wšem obecně, ktož jej uzřie nebo čtúce uslyšie: že sme wstúpili a mocí listu tohoto wstupujem w prawé a křesťanské příměřie s urozenými panošemi s Janem z Bezdědic, řečeným Řitka, hauptmanem na Domažlicích, a s Olfartem z Jawora, hauptmanem na Wilštýně, i s jich se wšemi služebníky i poddanými, ot dánie listu tohoto až do sw. Jiřie nynie najprwé příštieho, a ten den celý až do západu slunce swým během přirozeným; a w to swrchupsané příměřie přijímáme k sobě swé wšecky služebníky a poddané. Kteréžto příměřie slibujeme napřed sami za sě i za swé služebníky a poddané wěrně pode ctí a pod wěrú křesťansky zdržeti a zachowati, a k tomu pod základem třmi tisíci kop grošuow dobrých střiebrných rázu Pražského; paklibychom co proti tomu příměří učinili aneb naši služebníci, jehož pane bože nedaj: tehdy to jmáme oprawiti pod swrchupsaným základem, jakž urozený panoše (Zdeněk) z Drštky, purkrabie na Týně Horšowském, a Jan z Bezdědic, hauptman na Domažlicích, řkú a káží. A to jmáme a slibujeme učiniti we čtyřech neděléch od wýpowědi swrchupsaných oprawcí. Paklibychom toho wšeho neučinili, cožby nám od swrchupsaných oprawcí bylo rozkázáno: tehdy sme swrchupsaný základ tři tisíce kop grošuow propadli našim wěřícím swrchupsaným; kterýžto základ swrchupsaný jmáme a slibujem we čtyřech neděléch od seznánie swrchupsaných oprawcí pořád čtúce w městě w Domažlících swrchupsaným našim weřícím plniti bez odpory všelikteraky, kdežby nám ukázáno bylo u ctného hospodáře našimi wěřícími aneboli swrchupsanými oprawcemi, tak jakož základnie práwo w České zemi běží. Pakliby nám naši wěřicí wýšepsaní pro naše neplněnie přimlúwali anebo láli: tehdy jsme my proti nim křiwi a oni proti nám prawi. A ktožby jeli ku plnění našim weřícím do swrchupsaného města do Domažlic, jmají bezpečně gleitowáni býti s těmi se wšemi, ktožby s nimi jeli, aby mohli bezpečně přijeti a zase odjeti na swá obydla. Zjewně jest wymluweno, kdyžby swetého (sic) Jiřie minulo, že proto wždy jmáme w příměří a foredu křesťanském státi pod swrchupsaným základem, doněwadžbychom našim weřícím neboli oni nám nedali šest neděl napřed wěděti pořád počítajíc, my jim do Domažlic a oni nám na Bielú, listy swými anebo rytieřským člowěkem. A také jest wymluweno, že w tom příměří nejmáme z holduow a z toho drženie, kteréž sme prwé drželi, wystúpiti, a toho dále na ty lidi nejmáme přičiniti, ani jich k kterým robotám tisknúti. A to wšecko, což swrchupsáno stojí, slibujem pode ctí a pod wěrú a křesťansky zdržeti. A pro lepšie swědomie i jistost sme swé wlastnie pečeti přitiskli k tomuto listu s naší dobrú wólí i s přiznáním. Jenž jest dán léta po narození syna božieho tisícieho čtyřstého a osmmezcietmého, ten čtwrtek den sw. Kateřiny panny dóstojné etc.