41.
Artikulowé kněží Pražských o zachowáwaní řádůw církewních etc.
Bez datum r. 1428 neb 1429. (Z rkp. arch. Třeboň.)
Mistrowé a kněžie Pražští a kněžie Nowoměstští toto spolu jednostajně drží, wyznáwají w skutku, zachowati chtie a proti každému, ktožby tomu odporen byl, s boží pomocí wedle swého řádu a powolánie brániti chtie a hájiti mienie, a kněžím, jenžby těchto řáduow w dole položených newedli, w swých kosteléch ani kázati ani slúžiti dopustiti nechtie.
Najprwé držíme a wěříme a k témuž wšecky křesťany napomínáme, aby wěřili a držali, že Kristus jest prawý buoh a prawý člowěk w swátosti widomé těla božieho, swým wlastním přirozením a podstatú jeho přirozeného bytu, tú kterúž jest wzal z panny Marie, a kterúž sedí w nebi na prawici otce; jemuž w té; swátosti poctiwost modlením, klaněním, klekáním, swětla pálením a jiných poctiwostí okazowáním, má se dieti.
It. wěříme a držíme, že sedmera swátost jest kostelnie, tociž: křest, biřmowánie, pokánie, swátost těla a krwe božie, knězstwo, manželstwo, olej swatý, jenž z wiery křesťanské jsú potřebná a spasitedlná duší lékarstwie a odewšech křesťanuow mají držána a welebena býti.
It. držíme, že swátost krstu obyčejem cierkwe swaté s kmotry, s modlitbami i s řečmi obyčejnými, s křizmem a olejem poswěceným s trojím pohřieženiem neboli wlitím wody swěcené, a s jinými řády obyčejnými má wedena býti, a to když podobně časem a miestem mohú ty wěci zachowány býti.
It. držíme k lékařstwí dušem, jenž w hřiechy padaly jsú a padají, a káti se chtějí: zpowědi ústné knězi řádnému a zpósobilému mají činěny býti, a lékařstwie spasitedlná, jako postowé, almužny a modlitby a jiní dobří skutkowé za hřiechy kajícím wzkládáni mají býti.
It. wěříme a držíme, že swátost poslednie oleje kladenie na nemocné, jenž žádají wedle řádu a obyčeje cierkwe swaté, má býti wedena a kladena; a my napomínáme wšecky, i potom chceme napomínati, aby, když w nemoc těžkú upadnú, té swátosti neopomietali, aniž kterak tupili; neb tupitelé té a jiných swátostí měliby trestkáni býti wedle obyčeje uloženie a řádu kostelnieho.
It. wěříme a držíme, že desatero božie přikázanie a jiní kusowé zákona božieho mají odewšech křesťanuow pod zatracením zachowáni býti w rozumu prawém ducha swatého a w rozumu swatých, kteříž se s duchem swatým sjednáwají, zwláště hlediece k matce a mistryni wšech nás cierkwi swaté prwnie duchem swatým zprawowané, k jejím skutkóm a zachowáním.
It. držáno má býti a zachowáno, že w zahubení winných lidí nemá zákon starý we wšech swých wěcech súdných přiwázen a nasledowán býti, aniž zahubenie člowěka od koho w swé při wlastnie aneb z swé pomsty má wedeno býti, aniž na koho má zahubenie jíti, jedno, ktoby jinak nikoli nemohl naprawen býti, aniž kdy jinak, jedné kdyžby náramná núze a potřeba toho byla, a zákon nowý toho dopúštěl, a skrze moci zřiezené potwrzowal to, wšak ještě aby z welikého slitowánie a s powahami šestnácti kusów lásky, kteréž klade sw. Pawel k Korintóm, bylo zachowáno, a zpráwa ona zákona přirozeného: což sobě nechceš rozomně, to jinému nečiň.
It. wěřeno má býti a držáno, že wěci cizie od kterakkoli sprawedliwých během obecným netoliko nemají lakomě brány býti, ale aniž mají žádány býti, aniž škodliwě dotýkány, a lid křesťanský na swých statciech útisku nemá trpěti, wedle naučenie swatého Pawla: zlé wěci nemají činěny býti, aby dobré wyšly.
It. wěříme a z písma shledáwajíce držíme, že swětí w nebesích křesťanóm zde wěrným swými prosbami a laskawými pomocmi wedle jich zpósoby spomáhají, jichž křesťané mohú hodně žádati i prositi za pomoc i přímluwu, přitom wšak poctiwosti, kteráž na samého boha slušie, na ně newznášejíce, ale tú měrú, jakož sluší k swatým sě mieti, k nim se majíce; a cožkoli neřádného by bylo zřízenie k swatým a nad mieru žádanie, to zamietajíce.
It. držíme a z mnohých písem shledáwajice i swatým, jenž se w písmiech zákona božieho základem (sic) wěříme, že dušem z těla wyšlým miesta očistce po tomto žiwotě jest zpósobeno, jenž doplna zde jsú dosti za hřiechy nečinily, a potom tam sě čistiece spaseny budu, a že wěrní křesťané zde w tomto žiwotě pro swazek lásky a ducha mohú a mají posty a modlitbami, almužnami a swatými skutky milostiwě spomáhati, přitom wšak opowrhúce a hyzdiece wšecko lakomstwie, zisky kněžské neřádné a wšeliké swatokupectwie, kteréž někdy kněžie lakomí a swatokupečtí né i podnes jednáchu a ještě jednají.
It. držíme a zachowati wěrně mienime, že řád a obyčej na mši a nespořiech i při jiné službě boží w znameních a rúše obyčejném jest řádný a podobný, jakož na mši jest humerál, alba, štola, mappula, pás a ornát obyčejem cierkwe swaté zjednaný, kterýžto řád bez znamenité núze a příčiny hodné a weliké na mši i při jiných službách božích od swatých ku poctiwosti a k chwále boží zjednaných a zpósobilých od kněží Kristowých nemá opuštěn býti, ale w skutku držán a zachowán.
It. na nás kněží že toto slušie, aby což se jest jednú líbilo, a zwláště řádného a dobrého, aby sě i potom líbilo; jestliže slyšenie řádné jest jistě bezpečné, neúkladné a wedle opatrnosti lidské, což najdéle mohú ohraditi při swatú i osoby k tomu wydané, nás bude moci potkati, my mieníme k němu swoliti, jedno proto, abychom, což sme častokrát žádali, toho, přijdeli k nám, nepomietali a sebe w posměch i pohoršenie nedali; druhé, že obecnie roztržky w wieře a jiné wěci těžké w duchowenstwí spletené obecnými sněmy křesťanskými konec jsú braly, zdaliby tudiež i našim nesnázem milý pán buoh konec učiniti ráčil.
It. při těchto kusích neb artikulech nynie popsaných božské wěci za božské, lidské za lidské wěci jmieny buďte; jestliže při těch wěcech, kde jsú lidské w těchto artikulech, událoby sě nám potom smyslu lepšieho dojíti nežli nynie máme, toho nechcem opowrci, ale přijieti pro spasenie našeho lidu nám poddaného, tak wšak, aby prwé nic nezměňowali, jediné aby najdřiew wuobec wšem, mistróm tociž a kněžím obojieho města Pražského a těm, kteříž jsú při smlúwě byli a w té umluwě jich se přídržie, jim powěděli a na ně wznesli, a skrze ty což bude zespolka uloženo, aby držali.