4.
Prwní námluwy kompaktat Českých s posly zboru Basilejského, w Praze na sněmu Swatomartinském r. 1433 učiněné, latině a česky.
W Praze, 1433, 30 Nov. a násl. (Z několika starých rkpp.)
Cedule A.
In nomine domini Jesu Christi. Haec, quae infra scripta sunt, per gratiam sancti spiritus concordata sunt inter legatos sacri generalis concilii Basiliensis et generalem congregationem inclyti regni Bohemiae et marchionatus Moraviae in civitate Pragensi:
1. Primo, dicta congregatio nomine dictorum regni et marchionatus, et pro ipso regno et marchionatu, omnibusque ac singulis eoruadem regni et marchionatus, qui sunt de parte ipsorum, recipient et acceptabunt et facient bonam, firmam et perpetuam pacem et ecclesiasticam unitatem, quam profitebuntur et firmabunt debito modo.
2. Quo facto dicti legati auctoritate dicti sacri concilii admittent et recipient dictam pacem et unitatem, et pronuntiabunt pacem generalem universi populi Christiani cum incolis et habitatoribus dictorum regni et marchionatus, tollent omnes sententias censurae et plenariam abolitionem facient. Et mandabunt universis et singulis Christi fidelibus, quod nemo deinceps dictum regnum et marchionatum propter praeterita infamare praesumat, nec ipsa aut eorum incolas invadere vel offendere, sed cum eis Christianam pacem observent, ipsosque tamquam fratres eorum, sanctae videlicet matris ecclesiae filios reverentes et obedientes, habeant et fraterna dilectione contractent.
3. Circa materiam primi articuli, quem ambasiatores dictorum regni et marchionatus obtulerunt sacro concilio sub hac forma: "quod communio divinissimae eucharistiae utilis et salubris sub utraque specie, scilicet panis et vini, universis Christi fidelibus in regno Boemiae et marchionatu Moraviae et locis eis in hac parte adhaerentium constitutis, per sacerdotes libere ministretur", est hoc modo concordatum: quod dictis Bohemis et Moravis suscipientibus ecclesiasticam unitatem et pacem realiter cum effectu, et in omnibus aliis, quam in usu communionis utriusque speciei, fidei et ritui universalis ecclesiae conformibus, ille et illi, qui talem usum habent, communicabunt sub duplici specie cum auctoritate domini nostri Jesu Christi et ecclesiae, verae sponsae ejus;et articulus ille in sacro concilio discutietur ad plenum, quo ad materiam de pracepto, et videbitur, quid circa illum articulum pro veritate katholica sit tenendum et agendum pro utilitate et salute populi Christiani. Et omnibus mature et digeste pertractatis, nihilominus si in desiderio habendi dictam communionem sub duplici specie perseveraverint, hoc eorum ambasiatoribus indicantibus,sacrum concilium sacerdotibus dictorum regni et marchionatus communicandi sub utraque specie populum, eas videlicet personas, quae in annis discretionis constitutae, reverenter et devote postulaverint, facultatem pro eorum militate et salute in domino largietur; hoc semper observato, quod sacerdotes sic communicantibus semper dicant, quod ipsi debent firmiter credere, quod non sub specie panis caro tantum, nec sub specie vini sanguis tantum, sed sub qualibet specie est integer totus Christus.
4.Legati sacri concilii per suas literas auctoritate sacri concilii mandabunt universis et singulis, cujuscunque status aut conditionis existant, ut dictis Bohemis et Moravis,utentibus dicta communione sub duplici specie, nemo audeat improperare,aut eorum famae aut honori detrahere;et hoc idem faciet sacrum concilium, quando concessionem libertationis faciet memoratam.
5. Circa materias trium articulorum sequentium per praefatos legatos sacri concilii dictum est in forma sequenti: quoniam circa doctrinam veritatis katholicae sic sobrie et caute incedendum est, maxime a sacro generali concilio, ut veritas declaretur verbis sic ordinate conceptis, ut nulli sit in futurum offendiculum, ubi possit inpingere et habere occasionem erroris; et ut verbis utamur beati Isidori, ne aliquid per obscuritatem in captionem contineat.
6. Circa materiam de cohibitione et correptione paccatorum, in qua posuistis articulum sub his werbis: "omnia peccata mortalia, et praesertim publica, per eos, quorum interest, rationabiliter et secundum legem dei cohibeantur, corrigantur et eliminentur", ecce werbum "per eos, quorum interest", nimis est generale, et posset esse offendiculum: ex juxta scripturae sententiam non debemus ponere offendiculum ante coecum, et claudendae sunt fossae, ne bos vicini ibi laedatur, omnis (que) talis occasio tollenda est. Dicimus ergo, quod secundum scripturae sacrae sententiam, sanctorumque documenta doctorum, sic katholice est tenendum:quod omnia peccata mortalia, praesertim publica, quantum rationabiliter fieri potest, secundum legem dei et sanctorum patrum instituta sunt cohibenda, corripienda et eliminanda: potestas autem puniendi criminosos non ad privatas personas, sed ad eos tantummodo pertinet, qui jurisdictionem habent in eos fori, distinctione juris et justitiae ordine observatis.
7. Circa materiam de praedicatione verbi dei, in qua posuistis articulum hoc tenore: "quod verbum dei a sacerdotibus domini et levitis idoneis libere ac fideliter predicetur"; ne ex verbo "libere" sumeretur occasio vagae et dispendiosae libertatis quam nec vos, ut saepe dixistis, intenditis, circumstantionandum est. Dicimus, quod secundum scripturae sacrae sententiam, sanctorumque documenta doctorum, sic katholice est tenendum: quod verbum dei a sacerdotibus domini et levitis ad hoc idoneis, et per superiores, ad quos pertinet, approbatis et missis, libere, non tamen passim, sed ordinate et fideliter praedicetur, salva auctoritate pontificis, qui est praeordinator in cunctis, juxta sanctorum patrum instituta.
8. Circa materiam articuli ultimi, sub bis verbis expressi: "non licet clero tempore legis gratiae super bonis temporalibus seculariter dominari": meminimus, quod dum in sacro concilio super hoc disputatio ageretur publica et solemnis, ille, qui ad disputandum per sacrum concilium exstitit deputatus, duas conclusiones posuit sub hiis verbis: prima, quod clerici non religiosi, seu qui voto se ad hoc non obligaverunt, licite possunt habere et possidere quaecumque bona temporalia , hereditates paternas aut aliorum, si eis relinquantur, et alia bona juste acquisita ex causa donationis vel alterius liciti contractus vel arte licita; secunda, quod ecclesia potest licite habere et possidere bona temporalia, mobilia et immobilia, domos, praedia, villas, oppida, castra, civitates, et in eis habere privatum et civile dominium. Ille siquidem, qui ex vestris ambasiatoribus disputabat, concessit easdem, dicens, illas sensui sui articuli bene intellecto non contradicere, cum ipse articulum suum intellexerit de dominio civili formaliter intellecto. Ex quo et aliis satis posset intelligi, quod verba "seculariter dominari" in praeinserto articulo posita, ad aliquem specialem dominandi modum vel usum videantur referri. Sed quoniam doctrina ecclesiae non est verbis ambiguis pertractanda, sed plane: propterea id, quod secundum legem dei et sanctorum documenta doctorum katholice censendum est duximus exprimendum: videlicet praemissas duas conclusiones esse veras, quodque ecclesiastici viri bona ecclesiae, quorum sunt administratores, debent fideliterb administrare, juxta sanctorum patrum salubria instituta, ipsaque bona ecclesiae ab aliis non debent injuste detineri vel occupari.
9. Dicta vero congregatio declarationem dictorum trium articulorum, quae veritati sacrae scripturae innititur, suscipit et acceptat. Verum quia circa ipsorum trium articulorum materias nonnullis videtur abusus plures et deordinationes aliquas currere: est intentionis ipsius congregationis, quod super reformatione dictorum abusuum et deordinationum intendit in sacro concilio per suos ambasiatores instantiam et sollicitudinem adhibere; et quod si quae etiam singulares personae tales reformationes vellent in sacro concilio promovere modo debito et honesto, quod eis hoc liceat et sit concessa facultas. Praefatis vero legatis sacri concilii hoc placuit, quoniam sacrum concilium ad morum reformationem intendit, et vult praestante domino studium et sollicitudinem adhibere ipsique legati, cum omnem bonam reformationem in ecclesia dei fieri toto desiderio cupiant, ad omnia, quae bonam reformationem ecclesiae concernunt, adjutores et cooperatores esse volunt et pollicentur.
10. Tandem postquam per dei gratiam pro causis fidei cessabit omne bellum et erit pax bona, pro cujus conservatione debet adhiberi omnis diligentia, videtur valde expediens, quod etiam pro causis aliis, non concernentibus fidem, si quas habent cum circumstantibus vicinis, cessent omnes partes ab omni via facti, et de ipsis controversiis per dietas placiti vel alias, in sacro concilio vel extra, concordia amicabili, compositione vel judicio terminetur.
11. Pro firmitate et observantia pacis per dictos legatos sacri concilii dabitur omnis firma et procurabitur bulla concilii et mandata ipsius sacri concilii ad omnes principes et communitates circumstantes, et alia, quae necessaria fuerint et oportuna. Pro parte vero dictorum regni et marchionatus dabuntur literae cum sigillis firmis et munimentis opportunis, proclamabitur pax et servari mandabitur, et omnia alia fient, quae pro observatione dictae pacis et unitatis necessaria fuerint et opportuna.
[W některých rkpp. (též u Cochlaea str. 274) dokládá se ku konci: Concordata et firmata fuerunt praemissa et suprascripta per plures magistros et sacerdotes a generali congregatione regni Boemiae et marchionatus Moraviae deputatos, ipsius congregationis nomine et mandato speciali, inter supra nominatos dominos legatos sacri concilii parte ex una, et dictam generalem congregationem parte ex altera, et per manuum stipulationem parte ex utraque cum verbali promissione super praemissis facta, in civitate Pragensi, in collegio dicto Collegium Caroli, anno domini MCCCCXXXIII, indictione XII, mensis vero Novembris die ultima, pontificatus sanctissimi in Christo patris et domini nostri D. Eugenii divina providentia papae IVti anno tertio, praesentibus ad haec providis et honestis viris etc. (sic). "Hic est finis verorum et primorum compactatorum."]
Cedule B.
In nomine domini nostri Jesu Christi, qui est amator pacis et unitatis populi Christiani: haec, quae sequuntur, concordata sunt super aliquibus difficultatibus exortis in et super capitulis pro pace et unitate nuper oblatis et concordatis.
1. Primo, cum in tertio capitalo, incipienti "Circa materiam primi articuli", inter cetera sit sic scriptum et conclusum : "quod dictis Bohemis et Moravis, suscipientibus ecclesiasticam unitatem et pacem realiter et cum effectu, et in omnibus aliis, quam in usu communionis utriusque speciei, fidei et ritui universalis ecclesiae conformibus", per verbum "fidei" ibi appositum intelligunt et intelligi volunt veritatem primam et omnes alias credendas veritates, secundum quod manifestantur in scripturis sacris et doctrina ecclesiae sane intellectis.
2. Item cum dicitur de ritibus universalis ecclesiae, intelligunt et intelligi volunt non de ritibus specialibus, de quibus in diversis provinciis diversa servantur, sed de ritibus, qui communiter et generaliter circa divina servantur; et quod postquam nomine regni et marchionatus in universitate hoc suscipietur, si aliqui in divinis celebrandis non statim suscipiant ritus, qui generaliter observantur, propterea non fiat impedimentum pacis nec unitatis, nec dici possit, tales non esse de regno vel marchionatu; sed accedant ad sacrum concilium Basiliense omnes, si voluerint, aut aliqui nomine omnium talium, et ibi habebunt facultatem proponendi et allegandi honesto et ordinato modo, quodcunque eis fuerit visum.
3. Item dixerunt dicti legati sacri concilii, quod judex ille, qui nominatus et expressatus fuit in concordatis in Egra, fuit, est et erit judex in omnibus credendis et agendis in ecclesia sancta dei; et secundum illum sacrum concilium procedere intendit in omnibus, spiritus sancti gratia assistente.
4. Item quod ambasiatores dicti regni et marchionatus ad sacrum concilium deo propitio feliciter dirigendi, et omnes, qui de eodem regno vel marchionatu dictum sacrum concilium adire voluerint, secure poterunt et libere, ordinato et honesto modo proponere, quicquid difficultatis occurrat circa materias fidei,sacramentorum vel rituum ecclesiae, vel etiam pro reformatione ecclesiae in capite et in membris et spiritu sancto dirigente fiet, secundum quod juste et rationabiliter ad dei gloriam et ecclesiastici status debitam honestatem fuerit faciendum.
Cedule C.
In nomine domini Amen. Haec sunt responsa data per revdum in Christo patrem D. Philibertum episcopum Constantiensem provinciae Rothomagensis, ac vener.et egrogios viros Johannem de Polomar, decretorum doctorem, archidiaconum, Barchinonensem Heinricum Tokke, in theologia magistrum, canonicum Magdeburgensem et Martinum Bernerii, baccalarium formatum in sacra pagina, decanum Turonensem, legatos sacri concilii generalis, ad quaesita puncta seu dubia, per nonnullos venerabiles magistros et sacerdotes regni Bohemiae eis mota.
1. Primo dixerunt, quod non est intentionis sacri concilii, permittere communionem sub duplici specie permissione tolerantiae, vel sicut Judaeis permissus fuit libellus repudii; quia cum sacrum conciliimi viscera maternae caritatis exhibere dictis Bohemis et Moravis intendat, non est intentionis concilii permittere tali permissione, quae peccatum non excludat, sed taliter elargiri, quod auctoritate domini nostri Jesu Christi et ecclesiae, verae sponsae suae, sit licita, et digne sumentibus utilis et salubris.
2. Item cum circa materiam de punitione peccatorum fuisset per dictos magistros et sacerdotes dictum, quod ex scripturis sacris habetur, quod interdum deus excitat corda privatarum personarum ad correptionem et punitionem peccatorum, et sic videretur licere inferioribus corrigere suos superiores et punire: responderunt, ostendentes textum sancti Augustini (in decretis XXIII, q. fi.): "Qui percutit malos in eo, quod mali sunt, et habet causam interfectionis, minister dei est; qui vero sine publica administratione maleficum, furem, sacrilegum, adulterum, perjurum, vel quemlibet criminosum interfecerit aut trucidaverit, vel membris debilitaverit, velut homicida judicabitur, et tanto acrius, quanto non sibi a deo concessam potestatem abusive usurpare non timuit; et certe molestius susciperet ista civitas, si aliquis privatus attentaret punire unum criminosum et erigeret furcam in platea et ibi eum suspenderet, quam si unus homo interficeret unum hominem in rixa vel per insidias". Et alios textus beati Ambrosii et Hieronymi eidem concordes etiam allegaverunt.
3.Dixerunt denuo, quod nemo dubitat, quod lex dei sancte et debite posita est, et in ea legitur simpliciter: Non furtum facies; et tamen mandato dei filii Israel asportaverunt bona Aegyptiorum, quae receperant commodata. Item in eadem lege scribitur simpliciter: Non occides; ex quo beatus Augustinus primo de Civitate Dei probat, quod nemini licet occidere se ipsum; et cum facit instantiam de Sampsone, respondet et dicit haec verba: "cum autem Deus jubet, seque jubere sine ullis Ambagibus intimat, quis obedientiam in crimine vocet? quis obsequium pietatis accuset?" Sic in proposito verba beati Augustini habeatis pro responso: "sed videat quisque, si deus jubet et se jubere sine ambagibus intimat, et probet spiritus, si ex deo sunt". Sed de talibus non est lex danda, nec est multum agitandum: nam per hoc facile insurgeret occasio faciendi seditiones et inferioribus insurgendi contra superiores ; et quando aliquis furatus esset, vel aliquem interfecisset, diceret, quod spiritu dei victus est ; sed certe, nisi de hoc bene constaret, puniretur.
4.Dixerunt denuo, quod aliqui sunt casus, in quibus laici habent potestatem in clericos. Fuit reponsum, quod certi sunt casus in jure, in quibus laici habent potestatem super clericos,et etiam aliquando super cardinales; nam si mortuo papa cardinales non vellent intrare conclave ad electionem papae faciendam, rex, princeps, vel alius dominus seu potestas secularis potest eos compellere; sed in illis casibus jam illa non est privata persona, sed auctoritate juris utitur jurisdictione. Similiter est intelligendum de aliis casibus in jure expressatis.
5.Dixerunt ulterius, quod nullum jus fori habet justitiam, nisi jus poli illud approbaverit. Fuit responsum, quod nullum jus fori habet justitiam, si sit contra legem dei, et quod lex dei est regula omnium legum. Sed exigitur magna peritia in applicando regulam ad regulatum; nam interdum alicui videtur, quod sit tortuositas in regulamento, et non est, sed est defectus in applicando, quia non applicatur debito modo regula ad regulatum.
6.Circa articulum de praedicatione verbi dei fuit motum, quod interdum aliquis praelatus ex sua invidia vel malitia sine causa rationali bonum et idoneum praedicatorem bene et katholice praedicantem inhibet praedicare. Fuit responsum,quod satis intellexerunt,quod abusio praelatorum inordinate agentium magnam occasionem praestitit his turbationibus, et quod in eorum partibus nunquam audiverunt tales querelas, sed praelati favent bonis praedicatoribus et eos ad praedicandum excitant precibus, favoribus et honoribus.In talibus autem casibus jam sunt a jure prodita remedia: quando aliquis prohibetur uti jure suo, habet remedium appellandi; et si bene confidit, quod appellatio sit justa, utatur jure suo, omni violentia brachii utriusque, spiritualis videlicet et secularis, semota; nam exitus causae declarabit, si ipse habebat justam causam apellandi; tunc declarabitur, superiorem male prohibuisse, et nappellantem juste fecisse, et superior injuste prohibens debet corripi. Si autem juste fuerit prohibitus, et ipse sua temeritate superioris justum mandatum sprevit, dignum est, quod ipse digna animadversione puniatur.
7. Circa quartum articulum fuit motum, an liceat praelatis ecclesiasticis actus secularis dominii in propria persona exercere? Fuit responsum, quod si per verbum actus secularis dominii, intelligantur actus, quos unus secularis dominus possit agere seu exercere: tunc dicendum est, quod aliquos tales actus potest licite praelatus propria in persona exercere, sicut sunt vendere, inpignorare, infeudare, modis et formis a jure ordinatis. Aliqui sunt, quos non licet in propria persona exercere, sed debet habere iconomum, vicedominum vel procuratorem, qui haec exerceat, de quibus actibus in jure cavetur, in rubrica "ne clerici vel monachi secularibus negotiis se immisceant", et aliis juribus.
8. Etiam fuit motum: an illa potestas coactiva, quae debet exercitari per iconomum etc. sit apud praelatum ecclesiae? Dictus Johannes de Polemar respondit, quod haec quaestio praesupponit aliam, de qua sunt diversae opiniones inter doctores: apud quem sit dominium rerum ecclesiae? et alterius: an actiones sint in persona tutoris vel procuratoris? vel licet non sint in eorum persona, tamen per constitutionem actoris vel procuratoris exercitium ipsarum demandent ipsi actori vel procuratori? et alias intricationes, de quibus non est opus ad praesens agere. Sed cum multum instaretur dicere opinionem suam, dixit, quod si otium haberet et liberet solatiari in disputando, daret optionem arguendi; sed magis esset opinio sua, quod dominium rerum ecclesiae est apud Christum, et praelati et alii ecclesiastici sunt canonici administratores ad instar tutorum, sed ampliorem habent potestatem seu administrationem, quam tutores ; et constituendo iconomum seu vicedominum etc., eorum constitutione debite facta, iconomus seu vicedominus habet illam potestatem coactivam seu exercitium jurisdictionis.
9. Item circa quartum articulum prodeclaratione primae conclusionis est concordatum, quod verba "juste acquisita", in ipsa posita, omnia in eadem contenta determinant. Item circa secundam conclusionem, cum sacri canones et doctores sancti sic loquantur: bona ecclesiae, res ecclesiae, facultates ecclesiae, et inter doctores variae sint opiniones, apud quem sit ipsarum rerum dominium, (prout nota. gloss. et doctores in capitulo Expedit XII. q. I) ad nullam illaram opinionum intendunt coartare, sed nec aliquam illarum opinionum excludere; sed sit unicuique facultas, illam, quae sibi melior videbitur, probabiliter sustinere. Dixerunt praeterea dicti Bohemi, quod ipsi tenent, quod clerici aut viri ecclesiastici rerum temporalium ecclesiae sunt administratores et non domini, ad modum loquendi scripturae, doctorum sanctorum et canonum.
10. Item Bohemi dicunt, quod in omnibus emergentiis stare volunt dictamini judicis ex unanimi consensu in Egra compactati.
Cedule A.
We jméno pána našeho Jezu Krista. Tyto wěci, kteréž w dole psány jsú, skrze milost ducha swatého smluweny jsú mezi posly swatého zboru Basilejského a obecním sněmem welebného králowstwie Českého a markrabstwie Morawského, léta od narozenie syna božieho tisícieho čtyrstého třidcátého třetieho, w městě Pražském:
1. Najprwé řečený sněm jménem řečených králowstwie a markrabstwie, a za to králowstwie a markrabstwie, a za wšecky a za každého z nich téhož králowstwie a markrabstwie, kteříž jsú s jich strany, přijmú a oblíbie i učinie dobrý, pewný a wěčný pokoj a kostelnú jednotu, kterúžto wyznají i utwrdie slušným obyčejem.
2. A to když sě stane, řečení poslowé řečeného zboru oblíbie a přijmú řečený pokoj i jednotu, a ohlásie pokoj obecný wšeho lidu křesťanského s obywateli a přebywači řečených králowstwie a markrabstwie, zdwihnú wšecky súdy, klatby a plné stawenie učinie; a přikáží wšem křesťanóm a každému, aby ižádný potom řečeného králowstwie a markrabstwie pro minulé wěci nesměl haněti, aniž na ně neb na jich obywatele nesahal neboli jim škodil, ale jim aby křesťanský pokoj zachowali a je jakožto bratří swú, swaté totiž matky cierkwe syny poctiwost zachowáwajície a poslušné, měli a bratrským milowáním s nimi nakládali.
3. Při položení prwnieho artikule, kteréhož jsú poslowé řečených králowstwie a markrabstwie podali swatému zboru w této zpósobě: aby přijímánie přebožské swátosti těla a krwe bože užitečné a spasitedlné pod obojí zpósobú, totiž chleba a wína, wšem křesťanóm w králowstwie Českém a markrabstwí Morawském, a na miestech jich ktož sě w té straně přidržie bydlejícím, skrze kněžie swobodně bylo podáwáno, takto jest smluweno: že řečeným Čechóm a Morawanóm, přijímajícím kostelní jednotu a pokoj práwě a w skutku, a we wšech wěcech jiných krom obyčeje přijímánie pod dwojí zpósobú, u wieře a obyčeji obecné cierkwe sjednaným, ten a ti, kteříž takowý obyčej mají, přijímati budú pod obojí zpósobú mocí pána našeho Jesu Krista a cierkwe prawé choti jeho; a ten artikul w swatém zboru bude rozjímán doplna, jelikožto o přikázanie, a bude nahlédnuto, co při tom artikulu za prawdu křesťanskú má držáno býti a učiněno ku požitku a spasení lidu křesťanského. A když wšecky wěci wážně a s rozmyslem rozjímány budú, přes to ač w žádosti jměnie toho přijímánie pod dwojí zpósobú setrwají, to jich poslowé když okáží, swatý zbor kněží řečených králowstwie a markrabstwie, aby podáwali lidu pod obojí zpósobú, těm totiž osobám, kteréž w létech rozomných jsúce, poctiwě a nábožně žádalyby, moc k jich požitku a spasení w hospodinu dá; a to wždy aby zachowáno bylo, aby kněžie tak přijímajícím wždycky prawili, že oni mají pewně wěřiti, že pod zpósobú chleba ne tělo toliko, ani pod zpósobú wína krew toliko, ale pod každú zpósobú jest celý a plný Kristus.
4. Legatowé swatého sboru listy swými mocí swatého zboru přikáží wšem a každému kteréhožkoli stawu neb řádu byliby, aby řečeným Čechóm Morawanóm, požíwajícím řečeného přijímánie pod dwojí zpósobú, ižádný nesměl porokowati, neb jich slowútnosti nebo cti utrhati; a totéž učiní swatý zbor, když pójčenie swobody učinie napřed jmenowané.
5. Při položení tří artikulów potomních od napřed řečených legátów swatého zboru powědieno jest w zpósobě nížepsané: že při naučení prawdy křesťanské tak střiezliwě a opatrně má uházieno býti, najwiece od swatého obecného zboru, aby prawda byla wylíčena slowy tak řádně zpósobenými, aby nižádnému w budúcie časy nebyla urážka, kdeby sě mohl uraziti a mieti příčinu bludu; a abychom slow užíwali swatého Isidora, aby nic zatměním ku polapení nedržala.
6. Při položení o stawowání a tresktání hřiechów, w němžto položili ste artikul těmito slowy: wšickni hřiechowé smrtedlní a zwláště zjewní skrze ty, na kteréžto slušie, rozomně a wedle zákona božieho buďte stawowáni, tresktáni a wypleni. Ai slowo, na kteréžto slušie, příliš jest široké a mohlaby býti urážka, a wedle rozuma písma swatého nemáme klásti urážky před slepým, a zahraženy mají býti jámy, aby wuol blížnieho tu sě neurazil, a wšecka takowá příčina má býti odjata. Protož prawíme, že wedle rozomu písma swatého a swatých doktorów naučenie, takto křesťansky má býti držáno že wšickni hřiechowé smrtedlní, a zwláště zjewní,jakož rozomně muož býti, wedle zákona božieho a swatých otców ustawenie mají býti stawowáni, tresktáni i wypleni ale moc mstěnie nad hřiešníky ne obecným osobám, ale na ty toliko příslušie, kteříž mají moc práwa nad nimi duchowní nad duchowními, swětští nad swětskými, práwa a sprawedlnosti řádu s zachowáním.
7. Při položení o kázaní slowa božieho, kdež ste položili artikul takto držící: "aby slowo božie od kneží božích a jahnów hodných swobodně a wěrně bylo kázáno", aby ze slowa swobodně nebyla wzata příčina rozpustilé a škodné swobody, kteréž ani wy, jakož ste častokrát řiekali, nemieníte,ohraženo buď. Dieme, že wedle rozumu zákona božieho, a swatých doktorów naučenie, takto křesťansky má držáno býti: že slowo božie od kněží božích a jahnów k tomu hodných a skrze wyšších, k nimžto příslušie, zkušených a poslaných, swobodně, a wšak ne wšudy, ale zřiezeně a wěrně buď kázáno, bez úrazu moci biskupowy, kterýž jest ředitel prwní we wšech wěcech, wedle swatých otców ustawenie.
8. Při položení artikulu poslednieho, těmito slowy propowěděného: "neslušie kněžstwu času zákona milosti nad zbožím časným swětsky panowati": pamatujem, že když w swatém zboru o tom bylo hádánie zjewně a slawně, ten kterýž k hádání od swatého zboru byl jest wydán, dwě řeči zawierajicie položil jest těmito slowy : prwnie, že kněžie ne zákonníci neb ti, kteříž sú se k tomu slibem nezawázali, slušně mohú mieti i držeti kterákoli zbožie časná, dědictwie otcowské aneb jiných, budúli jim ostawena, a jiná zbožie sprawedliwě dobytá, z příčiny dánie neb jiného slušného kúpenie neb slušným řemeslem dosežené ; druhá řeč, že kostel muož slušně mieti i držeti zbožie časná mowitá i nemowitá, domy, poplužie, wesnice, městečka, hrady a města, a na nich mieti zwláštnie a swětské panowánie. Ten zajisté, kterýž z wašich poslów hádal se jest, pójčil jest těch řečí, prawě, že ty řeči smyslu jeho artikulu dobře srozoměnému neodpierají; neb on artikulu swému rozoměl jest o panowání swětském během swětským swětsky wzatém. Z toho a jiných dosti móž rozomieno býti, že slowa ta "swětsky panowati" w předloženém artikulu položená, k některakému zwláštniemu obyčeji panowánie neb požíwánie obracují sě. Ale že naučenie cierkwe nemá býti kladeno slowy mylnými, ale prostě: protož to, což wedle zákona božieho a swatých doktorów naučenie má křesťansky držáno býti, uložili sme wyřéci: totiž napřed položené dwě řeči zawierajicie že jsú prawé, a že duchowní lidé zbožím kostelním, kteréhož jsú wládaři, mají wěrně wládnúti wedle swatých otców spasitedlných ustanowenie, a ta zbožie kostelnie od jiných nesprawedliwě nemají býti držána aneb osobena.
9. A již řečený sněm napřed powěděných tří artikulów wyjádřenie, kteréž na prawdě písma swatého zakládá se, přijímá a oblibuje. Ale že při položení těch tří artikulów některým zdá sě mnohá zlá požíwánie a neřády někteří ani běžie: jest úmysl toho sněmu, že pro naprawenie již řečených zlých požíwánie a neřádów, mienie w swatém zboru po swých poslech snažnost a pečliwost přičiniti; a jestližeby které zwláštnie osoby o ta oprawenie chtěli w swatém zboru státi obyčejem řádným a poctiwým, aby jim to slušalo, a buď jim swoboda pójčena. A již řečeným legatóm swatého zboru to se jest líbilo, neb swatý zbor k naprawenie mrawuow miení a chce s pomocí boží pilnost a snažnost přičiniti; a ti legatowé, poněwadž wšeho dobrého naprawenie w cierkwi božie aby sě stalo celú žádostí žádají, ke wšem wěcem, kteréž k dobrému naprawení přislusejí, spomocníci spolupracujície chtějí býti a slibují.
10. (Chybí.)
11. Pro potwrzenie a zachowánie pokoje od řečených legatów swatého zboru bude dáno utwrzenie a bude jednána bulla zboru a přikázanie téhož swatého zboru ke wšem kniežatóm a obcem okolním i jiné wěci, kteréž budú potřebné a hodné. A s strany již řečených králowstwie a markrabstwie budú dáni listowé s pečetmi utwrzenými a ohradami potřebnými, bude prowolán pokoj, a aby byl zachowán bude přikázáno, a wšecky jiné wěci stanú se, kteréž k zachowánie pokoje řečeného a jednoty budu potřebné a hodné.
Cedule B.
We jméno pána našeho Ježiše Krista, jenž jest milowník pokoje a jednoty lidu křesťanského: tyto wěci, kteréž sě píší dolejie, smluweny jsú pro některé nesnáze wzniklé w kapitulách o jednotu a pokoj před sím podaných a smluwených.
1. Najprwé, když w třetie kapitule, jenž sě počíná "Při položení prwnieho artikulu" mezi jinými wěcmi jest napsáno takto a zawřieno: "že řečeným Čechóm a Morawanóm, přijímajícím kostelní jednotu a pokoj práwě a w skutku, a we wšech wěcech jiných, krom w obyčeji přijímánie obé zpósoby, u wieře a obyčeji s obecnú cierkwí sjednaným", skrze slowo "wiery" tu přiložené rozumějí a rozuměti chtějí prawdu prwní a wšecky prawdy jiné, kteréž wěřeny mají býti, jakož oznamují sě w písmiech swatých a naučení cierkwe zdrawě srozomělých.
2. Také když sě die o obyčejích obecné cierkwe, rozomějí a rozomieno aby bylo chtějí, ne o zwláštniech obyčejích, z nichžto w rozličných krajinách rozličné wěci sě zachowáwají, ale o obyčejích, kteříž obecně a wšady při službě božie zachowáwaji sě. A když jménem králowstwie a markrabstwie w obci to bude přijato, jestliže někteří při službě božie ne inhed přijmú obyčejów kostelních, kteříž sě obecně zachowáwají, proto nebuď přiekaza pokoji a jednotě, aniž bude moci řečeno býti, by takowí nebyli z králowstwie neb z markrabstwie, ale přijdú do swatého zboru Basilejského wšickni, ač kteří budú chtieti,aneb někteří jménem wšech takowých, tu budú moc mieti předkládati i dowoditi poctiwým a řádným obyčejem, cožkoli bude sě jim dobře zdáti.
3. Také řekli sú řečení legatowé sw. zboru, že súdce ten, kterýž jest jmenován i wymieněn w smlúwách we Chbě byl jest a bude súdce we wšech wěcech, kteréž mají býti weřeny i činěny w cierkwi swaté božie; a wedle toho súdce swatý zbor miení jíti we wšech wěcech, ducha swatého milosti přistojící.
4. Také poslowé řečeného králowstwie a markrabstwie do swatého zboru z boží milosti sčastně kteříž budú wysláni, a wšickni ktož z téhož králowstwie neb markrabstwie do řečeného swatého zboru budú chtieti přijíti, budú moci poctiwým a řádným obyčejem wyprawiti, cožbykoli nesnází se nahodilo při wěcech wiery, swátostí neb obyčejów kostelních, neb také o naprawení cierkwe na hlawě i na údech a ducha swatého zprawowáním stane sě jakož sprawedliwě a rozomně k chwále božie a duchownieho stawu hodnú poctiwostí bude a má býti učiněno.
Cedule C.
We jméno božie Amen. Tyto odpowědi dány jsú skrze duostojného w Kristu otce kněze Filiberta, biskupa Konstanského krajiny Rotomagenské, a poctiwé i wýborné muže Jana z Polomar, duchowních práw doktora, arcipřišta Barchinonského, Jindřicha Tokke, mistra w písmě swatém, kanowníka Magdeburského, a Martina Berneřowa, bakaláře w swatém písmě, děkana Turonského, posly swatého zboru Basilejského obecného, k otázaným kusóm nebo pochybujícím wěcem, skrze některé poctiwé mistry a kněžie králowstwie Českého jím hnutým.
1. Najprwé řekli jsú, že nenie úmysl swatého zboru, dopustiti přijímáme pod dwojí zpósobú dopuštěním strpenie, anebo jakož židóm dopuštěn jest listek zapuzenie; neb ponewadž swatý zbor střewa materské lásky okázati řečeným Čechóm a Morawanóm miení, nenie úmyslu zboru, dopustiti takým dopuštěním, kteréž hřiechu neodlúčiloby, ale tak wydati, aby mocí pána našeho Ježíše Krista a cierkwe, prawé choti jeho, bylo slušné, a hodně přijímajícím užitečné a spasitedlné.
2. Také když při položení o pomstě hřiechuow bylo jest skrze řečené mistry a kněží řečeno, že w písmě swatém shledáwá se, ano buoh druhdy wzbuzuje srdce, obecných totiž osob, k trestání a pomstě hřiechów; a tak sě zdá, žeby slušalo nižším trestati swé wyšší i kárati: odpowěděli sú, okazujíc sw. Augustina: Kto zabíjí zlé, protože zlí sú, a má příčinu zabitie, služebník božie jest; ale kto bez ohlášeného wladařstwie zločiny, zloděje, swatokrádce, cizoložníka a křiwého přísežníka neb kteréhokoli hřiešníka zabil by, neb zahubil, nebo na údech ochromil, jakožto wražedlník súzen bude, a tiem přísněji, čím wiece sobě od boha mocí bezpráwně nepójčenú nebál se jest osobiti; a zajisté žeby tieže přijalo to město, kdyžby kto z obecných lidí pokusil sě mstíti nad jedniem hřiešníkem a wyzdwihlby šibenici na rynku, a tu žeby jeho oběsil, nežli by jeden člowěk zabil člowěka w swádě neb úkladem. A jiná písma swatého Ambrože a Jeronýma k témuž sworná také sě přiwedly.
3. Řekli sú opět, že žádný nepochybuje, že zákon boží swatě a řádně položen jest a w něm se čte prostě: Neučiníš krádeže; a wšak rozkázáním božím synové Israhelští pobrali jsú zbožie Egyptských, které jsú wzali puojčené. Opět w témž zákoně píše sě prostě: Nezabiješ; z toho Augustin w prwních knihách o městě božím dokazuje, že žádnému neslušie zabiti samého sebe; a když činí odporu o Samsonowi, odpowiedá a die tato slowa: "ale když buoh přikazuje, a že jest on přikázal, bez pochybowánie okazuje, kto poslušenstwie za hřiech nazuowe? kto službu poctiwosti winiti bude?" Takéž tato slowa sw. Augustina mějte za odpowěd: "ale wiz každý, jestliže buoh přikazuje, a že on jest přikázal, bez wšelikého sě pochybowánie to okazuje; a zkus duchów, jsúliť z boha". Ale o takých wěcech zákon nemá býti dán, aniž slušie mnoho pospiechati: neb skrze to snadně powstáwalyby příčiny k činěnie búře a powstánie nižších proti wyšším; a kdyžby kto ukradl nebo zabil někoho, řeklby, že duchem božím hnut jest; ale jistě, leč o tom dobře zjewno by bylo, byloby nad ním mštěno.
4. Řekli sú opět, že některé jsú příhody, w nichžto swětští mají moc nad kněžími. Bylo jest odpowědieno, že jisté jsú příhody w práwiech, w nichžto swětští mají moc nad kněžími, někdy i nad kardinály; neb kdyžby umřel papež, kardinálowé nechtěliliby wjíti do zawřeného miesta k wolení papeže, král, knieže neb jiný pán, neboli moc swětská, móž kardinály připuditi; ale w takowých příhodách již ten nenie obecná osoba, ale práwem požíwá práwa moci. Též má rozomieno býti o jiných příhodách w práwiech popsaných.
5.Také řekli sú opět, žeby nižádné práwo súdné nemělo sprawedlnosti, jediné lečby práwo nebeské toho potwrdilo. Bylo jest odpowědieno, že nižádné práwo súdné nemá sprawedlnosti, jestližeby bylo proti zákonu božiemu; a že zákon božie jest prawidlo wšech práw. Ale potřebie jest weliké dospělosti w přikládání prawidla k tomu, co má býti wyměřeno; neb někdy někomu zdá sě, by byla křiwolakost na tom, což sě měří, ano nenie, ale jest nedostatek w přeměřowání, neb nepřiloží sě podobně prawidlo k tomu, co má býti wyměřeno.
6. Při položení o kázaní slowa božieho bylo jest hnuto, že druhdy některý prelát z swé záwisti neb zlosti bez příčiny rozomné dobrému a hodnému kazateli dobře a křesťansky jenž káže, zapowiedá kázati. Bylo jest odpowědieno, že jsú dosti srozoměli, že zlé požiwánie prelatów neřádně jednajících welikú příčinu dalo jest těmto búřkám, a že w jich krajinách nikdy jsú neslyšeli takých žalob, ale prelátowé přejí dobrým kazatelóm a je k kázaní zbuzují prosbami, přiezněmi i poctiwostmi. Ale w takých příhodách již sú práwem wydaná lékařstwie: když sě komu brání požíwati práwa swého, má lékařstwie, aby sě odwolal k wyššiemu; a jestliže dobře doufá, žeby odwolánie bylo sprawedliwé, požíwaj práwa swého, wšeliké násile obojie ruky,duchownie totiž i swětské, odhrnúce, neb konec pře okáže, jestliže on měl jest sprawedliwú příčinu k odwolání; tehda bude okázáno, že wyšší zle jest zapowiedal, a ten ktož sě odwolal, sprawedliwě učinil; a wyšší, nesprawedliwě zapowiedaje, má tresktán býti. Pakli sprawedliwě bylo jemu zapowědieno, a on wšetečností swú wysšieho přikázáním sprawedliwým pohrdal jest, hodné jest aby on snažnú pilností tresktán byl.
7. Při čtwrtém artikulu bylo jest hnuto, slušieli pralátóm duchowním skutky swětského panowánie w osobě wlastnie wésti. Bylo jest odpowědieno: jestliže skrze to slowo skutkowé swětského panowánie rozumějí se skutkowé, kteréž jeden swětský pán muož činiti neb wésti: tehda má řečeno býti, že některé takowé skutky muož slušně prelát w osobě wlastnie wésti, jako sú: prodati, zastawiti, w náprawu neb purkrecht dáti, obyčeji a zpósobami od práwa zřiezenými. Někteří jsú, kterýchž neslušie w osobě wlastnie wésti, ale má mieti wladaře purkrabí neb úředníka, kterýby ty skutky wedl, o kterýchžto skutciech w práwě sě zapowiedá, aby kněžie nebo mnišie w swětské sě běhy nepletli a w jiných práviech.
8. Bylo jest také hnuto, zdali ta moc přinucujície, která má wedena býti od wladaře, u preláta jest duchownieho? Řečený Jan z Polomar odpowěděl jest, že ta otázka předkládá jinú, o niež jsú rozliční dómyslowé mezi doktory: u kohoby bylo panowánie zboží kostelních? a druhé, zdali skutkowé sú w osobě obránce neb úředníka? neb ačby nebyli w jich osobě, wšak skrze ustawenie zpráwce neboli úředníka wedenie těch skutkuow uložiliby tomu zpráwci neb úředníku; a jiná spletenie, o kterýchž nenie potřebie nynie rozjímati. Ale když pilně stáli, aby powěděl swuoj domysl, řekl jest: bych prázdnost měl, a by bylo se kratochwíliti w hádání, dalby wolenie k odpierání; ale wiece žeby byl duomysl jeho, že panowánie zboží kostelních jest u Krista, a prelátowé a jiní duchowní jsú řádní úředníci ku podobenstwí obránci, ale wětšie mají moc neboli úřad, než obránce; a ustanowujíce wladaře neb purkrabie etc. jich ustanowením řádně učiněným wladař neb purkrabie má tu moc připuzující neb požíwánie práwa moci.
9. Také při čtwrtém artikulu, pro wylíčenie prwnie řeči zawierajicie, jest smluweno, že slowa ta sprawedliwě dobytého w té řeči položená wšecka slowa w též řeči položená uskrowňují, jinak naprawují. Také při druhé řeči zawierajicie, poněwadž swatá práwa duchownie a swatí doktorowé tak mluwie: žbožie kostelnie, wěci kostelnie, statkowé kostelnie; a mezi doktory rozliční jsú dómyslowé, u kohoby bylo těch zboží panowánie, (jakož ukazuje glossa a doktorowé w kapitule Expedit, XII quaestione, užitečno jest,) k nižádnému z těch dómyslów nemienie nižádného tisknúti, aniž také kterého z těch dómyslów zawrci, ale buď každému swoboda, ten kterýž sě jemu bude zdáti lepší, duowodně držeti. Řekli jsú také tíž Čechowé, že oni dřžie, že kněžie anebo muži duchowní zbožie časných kostelních jsú wladaři a ne páni, obyčejem mluwenie písma, swatých doktorów a práw duchowních.
10. Také Čechowé prawie, že we wšech wzniklostech státi chtějí ke rčení súdce z jednostajného swolenie we Chbě společně smluweného.