15.

Wolitelé, od sněmu s plnau mocí wydaní, wolí M. Jana z Rokycan za arcibiskupa Pražského a Martina (Lupáče) z Chrudimě i Waňka z Mýta za podbiskupi.

V Praze, 1435, 21 Oct. (Z rkpp. a z kompaktát r. 1513.)

My Menhart z Hradce, Hynce Ptáček z Pirkšteina, seděním na Ratajích, Diwiš Bořek z Miletínka, purkrabie hradu Pražského, Hawel z Dřewenice, Jan Welwar měštěnín starého města Pražského, Pawel měštěnín nowého města Pražského, Ambrož měštěnín od Hory Kutny, mistr Wáclaw z Sušice, kněz Pawel farář od S. Jiljí, kněz Wáclaw farář od S.Mikuláše, kněz Mikuláš Řehowec z Betléma z starého města Pražského, kněz Janek farář od S. Štěpána z nowého města Pražského, kněz Wít farář od Hory Kutny, kněz Oldřich farář z Čáslawě, kněz Bartoš farář z Lun, a kněz Ondřej farář z Sušice, wolenci mocní, wydaní od pánuow a od měst Pražských, rytieřuow, panoší, zeman, ode wšech měst i ode wšeho sněmu nynie na S. Matúše apoštola božieho w Praze uloženého a sebraného, k wolení arcibiskupa Pražského a dwú biskupú suffraganú:

Wyznáwáme wšichni jednostajně, že sme wolili arcibiskupa, poctiwého mistra Jana z Rokycan, a biskupy, poctiwé kněze Martina z Chrudimě a kněze Waňka z Mýta; kteréž wešken sněm, ačkoli z hodných příčin nejsú ohlášeni ještě, přijal jest i s námi za prawé arcibiskupa i biskupy tak, jakožby již byli ohlášeni, a jeho slíbili poslušní býti se wšemi poddanými swými swětskými i duchowními we wšech wěcech, jakož sluší na arcibiskupa; a ktožby w jeho poslušenstwí nestál, aby žádného u sebe, pod sebú a na swých panstwích netrpěli. Také sme swolením wšeho sněmu my wolenci swrchupsaní jednostajně swolili, abychom po wrácení posluow od Ciesařowy Milosti w městě Pražském je ohlásili; paklibychom při tom wšichni nebyli, ale kteříž tu budú z nás, těm dáwáme plnú moc, jakobychom přitom wšickni byli osobně. Pakliby kterého swrchupsaných arcibiskupa neb biskupuow buoh neuchowal, žeby umřel, nežliby ohlášeni byli: tehdy my wolenci swrchupsaní swolenim wšeho sněmu máme plnú moc jiného miesto umrlého woliti. Také jest slíbil wešken sněm k žádnému jinému arcibiskupowi neswolowati, ani k suffraganuom, dokudž jsú tito žiwi. Pakliby kterého z nás wolencuow swrchupsaných buoh neuchowal, žeby umřel: tehdy my poostalí máme moc k sobě jiného woliti téhož řádu. Tomu wšemu na swědomie swé sme pečeti přitiskli. Stalo se w Praze na welikém sněmu, w pátek na den swatých jedenácte tisíc panen, léta etc. MCCCCXXXV.