16.
M. Prokopa Plzeňského weřejné napomenutí k Čechům, aby námluwy se zborem Basilejským učiněné přijali a dokonali.
Bez datum (r. 1435, m. Dec.) (Z půwodního rkp. w Třeboni, A. 16, l. 198 sl.)
"Magistri Procopii de Plzna manus propria, qui fuit plebanus S. Henrici in Nova civitate Pragensi".
Urozeným, statečným a wěrným bratřím w Čechách a w Morawě, wšem, ježto o božie krwe přijímáme wěrně stojie, N. wáš wěrný bratr a té božie prawdy wěrný slúha: žádost mudré opatrnosti na wše strany, i upamatowánie ku počátku této božie i našie pře, i k jejiemu konci.
1. Milá bratřie! Pomniem, že země naše Česká dřéwe stála jest w stawu sprawedliwém, w tom, že jest byla poddána pod wysší moc králowskú a panskú; jinakby naši předkowé zemřeli w nesprawedlnosti. Ale že nám poddánu býti wyšším mocem jest sprawedliwé, o tom píše sw. Pawel kŘímenóm we XII kapitole: "Wšeliká duše poddána buď wyšším mocem ; neboť nenie moc, než ot boha, ale které wěci jsú ot boha, řádnéť jsú; protož ktož se moci protiwí, řádu božiemu se protiwí; ale kteří sě tak protiwie, ti sobě zatracenie dobýwají". A potom die: "Protož z núze a z práwa poddáni buďte, netoliko pro hněw boží, ale proswědomie, nebo proto i poplatky dáwáte" etc. Též die sw. Petr, (I Petr. kap. 2): "poddáni buďte wšelikému stwoření pro boha, buďto králi, jako wyššiemu, neb wéwodám, jako ot něho poslaným, neb jest to wuole božie": a potom die: "Wšecky ctěte, bratrstwo milujte, boha se bojte, krále ctěte, sluhy poddáni buďte pánóm we wší bázni, netoliko dobrým a sprawedliwým, ale také i zlým; nebo to jest milost, by pak kto trpěl bezprawně pro božie swědomie, nebo i tak Kristus trpěl jest za nás, nám ostawiw příklad, abychom následowali jeho šlapějí" etc. A na ten příklad také pán Kristus byl jest poddán wyšším mocem, tak že jest úrok dal ciesaři, jako psáno jest Mat. XVII: i Josef se pannu Marií dali sú úrok w Betlémě w tu chwíli, kdy sě Kristus narodil, přiznáwajíce sě pod moc ciesařowu.
2. Pomniem také, že sme sě zasadili proti těm mocem, když sú nás tiskly ot prawdy krwe božie, a w tom jest mnoho bratří zahynulo, bohdá na prawdě a sprawedliwosti; a by nás ty moci nebyly tiskly ot té prawdy, a daly nám byly w ní swobodu, bylibychom nikdy sě nezdwihali proti těm mocem, ale bylibychom jim jako naši předkowé poddáni.
3. Pomniem také, že sme to hlásili na wešken swět i rozpisowali, žádajíce w té prawdě i w jiných, zpráwy a slyšenie, a žebychom rádi pokoj se wším swětem měli, a žebychom chtěli rádi poddáni býti pod těmi wyššiemi mocmi i duchowními i swětskými, kdyby nám w těch prawdách swobodu daly; a proč pole sme drželi neb bojowali ? řiekali sme, že to z núze činíme, o prawdy sě zasazujíce a ottisknúti sě ot nich nedadúce.
4. Pomniem také, že sme již slyšenie měli i ohlásenie těch prawd před lidem ze wšeho křesťanstwa, a že sú již nám těch čtyř artikulów ote wšeho křesťanstwa pochwálili w prawých rozumiech, a jako za získané dali nám w tom zasazení o ty prawdy.
5. Pomniem také na to, že nám sě již podáwá swoboda w těch prawdách i w Čechách i w Morawě, i ot koncilium a stawu duchownieho, i ot ciesaře a stawu swětského, mocí wšeho křesťanstwa, jediné chcemeli w tom dále na budúcie časy jednotu a pokoj mieti se wším křesťanstwem w jiných řádiech kostelních, podlé písma swatého a swatých doktoruow; a že nemá nám w swobodě těch prawd ot nižádného na wěky překážieno býti, a to tak má nám potwrženo býti, jakúž sami twrz rozumnú o to budem sobě wymysliti uměti ; a tobychom byli rádi přijali před léty patnácti, by nám toho bylo podáwáno.
6. Pomniem také, že sě nám podáwá, že budemli chtieti a uměti dowesti o boží krwi, že jest ustawena wšem lidem pod božím přikázáním, že má to rozdáwánie božie krwe přikázáno býti po wšem křesťanstwu. Paklibychom toha nechtěli dowesti, tehdy netoliko nám w tom nemá překážieno býti, ale již také wšem w Čechách i w Morawě swoboda sě dáwá, aby ktožkoli chce, boží krew přijímal beze wšie překážky.
7. Pomniem také na swój slib a úmluwu, kterú sme učinili na jednotu a pokoj se wším křesťanstwem, skrze naše mistry a kněžie, s posly ot koncilium poslanými, kterú sme potwrdili ruky podáwánim a jasným hlasitým slibowáním ote wšech obcí, zeman i měst, z Čech i z Morawy, a na to potwrzenie zpiewali sme, boha chwáléce. Jinak kto nám potom bude wěřiti, aneb s námi oč rokowati, nedržalilibychom toho, což na rokowání umluwíme a slíbíme? A neobraťme sě na ty, ježto nás ot toho slibu jednoty a pokoje roztrhují, hyzdiece ty, kteříž swé wieře a slibu chtiec dosti učiniti, držie tu jednotu slíbenu, a od toho slibu s nimi nechtie pro swú čest otstúpiti, nechtiece sě dáti o swú wieru a čest zawesti; ani se na ty neobraťme, ježtoť nás hrozie podtržením o ty prawdy; neb těmi rozličnými zámysly rádiby tu jednotu slíbenu a pokoj rozrušili, bojiece sě swého poníženie a swého wladařstwie umensenie. Wšak toho podtrženie o ty prawdy, ačby kto mienil, móžem sě wystřieci wýmluwami a zápisy opatrnými, kteréž na nás podáwají.
Protož lidem dobrého swědomie a bohabojným a neswéwolným zdá sě, že již nemáme příčiny, pročbychom sě dále proti těm mocem posazowali, aneb wálky wedli, na záhubu i lidí i statkuow, a o wšem duší našie České země. Poněwadž nám již mají ty prawdy swobodně w zemi jíti, o něž sme dáwno stáli, zasadili i wáleli, a již sme je prowedli i ohlásili na slyšení, i za prawé sme je obdržali a získali, a swobody sme sobě w nich totahli (sic), tak že nižádná moc ani swětská ani duchownie nemá nám w nich na wěky překážeti. A již sme o to úmluwu a slib na zdržánie učinili; i nepoostáwá nám již podobná příčina, pročbychom té jednoty a pokoje, slíbených ot nás, nedržali a nedokonali, lečbychom zamysliti sobě chtěli o tyto dwa kusy ještě boje a wálky wésti: prwní, abychom swobodni jako říše byli a pod nižádného pána neslušeli; anebo druhé, abychom ta zbožie, kteráž sme osáhli a podrobili aneb obholdowali, abychom je sobě osobili a jich z rukú newypúštěli. Ale to jistě máme wěděti, že z toho najprwé dalibychom o sobě řeč po swětě, že sme o prawdy a zákon boží šě nezasadili a bojowali; a druhé, že již wálku bychom wedli jedné o swú wuoli a swé powýšenie a pýchu, nechtiece pána nad sebú mieti; aneb třetie, žebychom již chtěli wáleti o zbožie cizie a o lakomstwie; a čtwrté, učinilibychom to proti našim předkóm a proti starému a sprawedliwému wysazení našie země, kteráž jest wysazena pod mocí wyšší panskú a kniežecí. A tak páté chopilibychom sě meče cizieho, nechtiece pod pána slušeti, proti pánu Kristu a proti písmu swrchupsanému swatému. A šesté, slibu swého bychom nedržali, a té umluwy, kterúž sme s posly z koncilium učinili, nezachowali. A sedmé, přede wším swětem w rozličných klamiech shledáni bychom byli. A osmé, nowú wálku mezi sebú sami w zemi bychom začali, a sami bychom se spolu hubili a konečně zkazili, jeden na druhého sahaje a druh pod druhého slušeti nechtě. A dewáté, wšeho swěta bychom proti sobě popudili, jemuž bychom již neodolali, pro zlú swú při. A desáté, wšem neřádóm a bluduom i wšem hřiechóm zjewným w zemi bychom miesto dali, kdyby hlawy swětské a duchownie nebylo, ježtoby ty hřiechy a neřády kazili, anižby kteří řádowé a práwa w zemi miesto měli. Jedenácté, po wšem swětě budem rozneseni jako bludní a neústupní neb kacieři. Dwanácté, nižádný ot nás z země nebude moci swobodně a bezpečně do jiných zemí nahlédnuti aneb hlawy wyskytnúti. Třinácté, wšecky potřeby ot jiných zemí staweny budú se wšemi cestami i silnicemi, a takby země byla súžena. Čtrnácté, že mluwiece o zwelebení našich prawd a artikuluow, i budem sami proti nim činiti, a na úraz a na ohyzdu je po wšem swětě wydáme, kdyžtoby prawili, řkúce: hleďte coť jest z těch artikuluow zlého wyšlo! A patnácté najhoršie, ktožby w těch wálkách umřel bez pokánie a w těchto hřiešiech a neřádiech, bez pochyby šelby na zatracenie wěčné; a pakliby sě ta nowá wálka opět božím přepuštěním za chwíli podařila, jehož o tom ani naděje ani čáky nenie, ale wždyť jí někdy konci jest býti; a prwé nežli wšecko křesťanstwo přewáléme, prwé wšichni zahyneme. A zpomeňme, kde jsú a co mají zisku naši již zbití wšichni najwětší rekowé a wálečníci.
A pak podlé swěta mluwiece, prorozumějme již sobě, že již jako za získané máme proti wšemu tak mluwiec swětu, a že tak welikú čest máme před swětem, ano nám to wše domuow a w ruku jde, oč sme stáli; a co sú bojem nemohli proti nám mieti, již nám pokojně a z dobroty k naší wóli swolují. Protož milá bratřie! i ku pánu bohu patriece, i k tomu swětu, pro newymluwné naše i naší země dobré i k tělu i k duši, a pro wýstrahu nenabyté škody a přemnoho zlého, smilujme sě sami nad sebú a nad chudými w naší zemi, a nezamietajme také cti a chwály i před bohem i před lidmi, a to co sě nám rowného a sprawedliwého k naší žádosti podáwá, nepohrzejme, a nedajme sobě již w tom wiece plésti a zmatkuow činiti těm lidem duchowním neb swětským, neswatým, nedoučeným a nestálým, o nichž wiece zlého wieme než dobrého, ale pro moc, kterú sú sobě wyzdwihli, musíme jim druhdy přehowěti. Jimžto powýšenie jich a cizie čest neb zbožie wiece sě líbí, nežli obecná jednota swatá a pokoj; neboť takowí jiné na smrt nasazují, a jie se sami warují; aťby na nás potom pán buoh nepřipustil, žebychom rádi rownému, anoby nás snad minulo pro naši pýchu; a wyšším swým řádným mocem nechtiece poddáni býti, podlé písma swatého, aby snad proto nás pán buoh wiece neponížil a neumenšil, nežli jest nás kdy pozdwihl, a pod ty aby nás nepoddal, nad které jest nás we čas powýšil; a po weliké naší chwále a cti sčestí, aby nás nepotkala tiem wětšie hanba a nečest i nesčestie, snad i zde i na onom swětě, jehož milý pán buoh rač ostřieci, Amen.