21.

Majestát císaře Sigmunda na swobody a práwa králowstwí Českého, stawům Českým po utwrzení kompaktat wydaný.

W Jihlawě, 1436, 20 Jul. (Z několika rkpp. sauwěkých.)

We jméno božie amen. My Sigmund, z božie milosti Římský ciesař wždy rozmnožitel říše, a Uherský, Český, Dalmatský, Charwatský etc. král, wyznáwáme tiemto listem přede wšemi, ktož jej uzřie aneb čtúc slyšeti budú: jakož pán buoh wšemohúcí Jesus Kristus, milowník mieru a pokoje, po mnohých búřech a nesnáziech, kteréž jsú wznikly byly w králowstwí našem Českém a w jiných zemiech okolních, ráčil skrze swé weliké milosrdenstwie spatřiti na lid swój a dáti, aby ty wěci wšechny, které sě dotýčí wiery křesťanské, o ty čtyři artikule, o kteréžto sú sě byli zasadili, s swatým sborem Basilejským a s jich legaty, kteří sú byli k tomu wysláni, s urozenými, statečnými, múdrými a poctiwými posly králowstwie Českého k nám wyslanými, skrze naši pilnost a přičiněnie sjednány jsú a jeho swaté milosti děkujíc w dobrý slawný konec uwedeny; skrze kterúžto jednotu mír a pokoj wznikl jest, jakož spisowé s obú stranú na to daní to dále a šíře swědčie. A jakož také o panowání našem, jakožto dědice prawého a pána přirozeného, řeč byla jest, a páni, Praha město, rytieři, panoše a města jiná swú žádost nám popsanú dali sú, prosiece nás, abychme je w těch žádostech pro lepšie upokojenie a řádu uwedenie země České uslyšeti ráčili: tak my radujíce se najprwé w boze té jednotě toho králowstwie, a majíce také před očima tu příchylnost přirozenú, kterúž sme wždycky od počátka našeho narozenie k té koruně i k Čechóm měli milostiwě, máme a mieti mieníme; chtiece také, aby w budúcích časech žádný wstrk ani neswornost newznikla: jim mocí tohoto lista milostiwú odpowěd dáwáme, a jim ciesařským naším slowem slibujem w mieře dolepsané:

1. Najprwé, jakož králowstwie České w swých spisech a umluwách s swatým sborem Basilejským a s legaty umluwy a spisy má: ty jim mají od nás a našich budúcích držány býti, a zwláště že wšichni smrtedlní zjewní hřiechowé w zemi nemají swobody mieti etc., že my sě k tomu pilně a snažně přičiníme, a proti tomu nikoli nebudeme, aby sě podlé umluw stalo.

2.    It. jestližeby kto Čechy  neb Morawany, neb  ty, kteříž sú sě  w koruně České jich přidrželi aneb přidržie, mimo to, jakož jim jest od swatého   sboru Basilejského swoleno o přijímánie těla a krwe božie pod dwojím zpósobem, aneb  w jiných wěcech utisknúti chtěl, že toho nikoli nedopustíme, nébrž  jich při  tom hájiti a jim radni a pomocní budeme, aby wždy při tom zuostali.

3.    It. radu, kterúž oni woliti budú, tu chceme  přijieti  a wedle nie sprawedliwě činiti; a budemli k té radě koho chtieti přijieti, to s jich radú učiníme.

4.    It. kaplany, kteříž jsú  obyčeje  pod   obojím   zpósobem  požíwali  a požíwají etc.   když bohdá w panowánie naše wejdem, je rádi uzříme na našem dwoře a jmieti budem.

5.    It. jakož jsú  w Čechách, w Morawě i jinde  w těch wálečných   časiech mnozí hradowé, twrze, kláštery, kostely i jiné wěci zbořeny a zkaženy: že žádného člowěka ani obce, buď kteréhožkoliwěk řádu neb stawu, ke wzdělání takowých zbořených hraduow, twrzí,  klášterów,  kostelów  i jiných  wěcí   tisknúti  nebudem  aniž máme, lečby kto z dobré a swobodné wuole co chtěl učiniti.

6.    Též také kdyžby kteří  mnišie   neb  jeptišky   měli  přijati   býti do kterého města neb miesta, to sě má státi s jednostajnú wolí kněze arcibiskupa, té obce neb toho pána, kdežby býti měli.

7.    Také když bohdá do Prahy přijedem, což pak uzříme, ježto muože škole Pražské užitečné a jazyku Českému poctiwé býti, buďto o hlasy neb jiné wěci, že to s kněze arcibiskupowú a s kněžskú i s obecnú radú rádi učiníme.    A zbožie k tomu učení i k špitálóm nadaná chcme sě přičiniti s pilností, aby jim nawrácena byla.

8.    Také že korunu Českú, listy, privilegia a dsky zemské i dworské, swátost i jiné klenoty koruny České, které sme   z Čech wywezli, máme a chcme milostiwě wrátiti; a ty mají  s radú wydanú na jednom miestě položeny býti w Čechách, aby nám i našim budúcim králóm Českým i  tej   zemi bezpečně ležali a zachowáni byli.

9.    Také jim chcme jich  swobody, řády, práwa,  privilegia i listy  milostiwě potwrditi a w nich zachowati.

 10. It. o tom, aby Čechóm w kosteléch a Němcóm wně kázáno bylo etc. když dálibuoh w Čechách budem, s arcibiskupowú a s obecnú radú učiníme, jakž sě ku poctiwému toho jazyka a ku chwále božie najlépe zdáti bude.

11. It. o ty zápisy, kteréž sme komu učinili aneb zapsali, na čemž koliwěk jest, chcme, aby ti lidé, kteříž naše zápisy mají, swé listy i pečeti přinesli před tu radu, kteráž wolena bude, jakož swrchupsáno stojí, a je w času námi a tú radu položeném a ohlášeném položili; a což tú radú poznáno bude, ježto sě podobně a sprawedliwě státi a moc jmieti jmá, aby sě tak stalo; a ktožby toho neučinil, aby sě tiem sám odsúdil, tak aby ten zápis žádné moci neměl.

12. It. chcme, aby w Čechách žádný cizozemec na úřadě nebyl, nežli Čech, a w okolních zemiech, králowstwí Českému příslušejících, aby bylo držáno, jako sú otec náš slawné paměti i jiní králowé Čeští to ustanowili, podlé listuow a privilegií na to daných.

13. It. o ty zápisy a o ty trhy etc. kteří sú sě koli stali podlé sprawedlnosti, buďto na dědická zbožie, neboli na wěnné zástawy, neb na poručenstwie, neb jinak mezi přátely, neb mezi obecniemi lidmi, buďto ot pánuow, zeman neb jiných obecných lidí: těch nechcme rušiti, než aby ti zápisowé moc měli; lečby prwé jinak zawázáno bylo, ježtoby to řádně změněno býti nemohlo.

14.   It. o komornie platy etc. chcme a powolujem, aby  ti až   do podobného a jmenowitého času ponecháni byli, až do lepšieho nahlédnutie a zjednánie.

15.   It. spolków s sirotky w Čechách a w Morawě dále dáwati nechcem, než aby najbližší přátelé po erbu těmi sirotky wládli.    Pakliby ten  přietel nad těmi sirotky a na zboží jich práwě nečinil anebo sě k tomu nehodil : ale po něm najbližší přietel téhož erbu, aby jimi  a jich  zbožím  wládl;  kromě  lečby  kto   dskami nebo listem zápisným poručníkem byl.

16.   Také my nechcem žádných sirotków wdáwati, ani k prosbě, ani sic, bez přátelské a poručníków dobré wóle.

17.   It. cožbykoliwěk neřádného a nesprawedliwého obtieženie bylo při dskách a při súdiech, chcme aby napraweno bylo.

18.   It. chcme také pro zemské dobré a obecnie, aby groš dobrý w Čechách dělán   byl,  jakož jest   byl   dělán   za   krále Wáclawa druhého; a Horu chcme rádi opatřiti podlé rady, aby zasě zwelebena byla.

19.   It. zdaby páni, rytierští lidé i města, o swých práwiech, rádiech a swobodách nynie co zapomanuli a napsati obmeškali, to jim chcem rádi milostiwě naplniti.

20.   It. co sě jest stalo w těchto záštiech o tu při proti nám, to má wšecko minúti, a toho jim w budúcích časech nechcem ničím zlým zpomínati.

21.   It. o wyjetí našem z země České,  jakož žádají, abychom  země neporúčeli cizozemci, také aby někteří wydáni byli,  ačby nás  pán  buoh  neuchowal, aby s těmi zámky, kteréž mají a s tiem zbožím w jich ruce slíbili, aby komoře králowské nebylo odtrženo: to chcem s radú, kteráž wydána bude, rádi učiniti.

22.   Pak   o ty odúmrti, jakož   sú žádali etc.   žádáme   ot nich, a tak sě nám podobné zdá i jim ufáme, že poněwadž jim jich práwa a řádów potwrditi i při nich zachowati jmáme a chcme, že nás jakožto wěrní naši také nechají  při našich i našich předków starých práwiech a řádiech.    Wšak jim k wóli přiwolujem, což takowých odúmrtí na nás spadne, kteréž od sebe dáme, že ty w těch swobodách a práwiech dáti chcme, jakož sú byly a na nás spadly.

23.    It. o swátost Řískú, aby nawrácena byla etc. k tomu bohdá dobré cesty wydáme, ohledajíce listy, kteříž na to jsú, aby se podlé těch sprawedlnost stala.

24.    It. summy králowské,  kteréž  sú  až do sie  chwíle zadržány  w městech králowstwie Českého etc. ty jim wšechny swobodně a milostiwě propustíme, a z těch kwitujem mocí tohoto listu.

25.    It. chcem také, cožby listow a zápisów bylo židowských,   což sě lichwy dotýká  zadržané, aby ta lichwa i s škodami  na  těch  listech  pominula;   než jistina ta již bez dalších lichew  aby jim na   těch  listech  splněna byla, a to  s milostí od židuow učiněním o tu jistinu, a s podobným prodlením plněnie.

A ty wšecky swrchupsané kusy slibujem pánóm, Praze, rytieřóm, panošem i městóm králowstwie Českého a markrabslwie Morawského, ciesařským naším slowem, pewně a beze wšeho porušenie zdržeti, ani jim skrze nás aneb radu naši, ani kterými úředníky, ani kterýmž koliwěk obyčejem mají rušeny býti, beze wšie zlé lsti. A toho na swědomie náš ciesařský majestát kázali sme přiwesiti k tomuto listu. Jenž jest dán a psán w Jihlawě, léta od narozenie syna božieho tisícieho čtyřstého třidcátého šestého, w ten pátek před swatú Marií Magdalenú, let králowstwí našich Uherského w padesátém, Římského w šestmezcietmém, Českého w šestnáctém a ciesařstwie we čtwrtém létě.