23.
Námluwa mezi císařem Sigmundem, jakožto králem Českým, a mezi Táborskými, skrze p. Oldřicha z Rosenberka a Přibíka z Klenowé učiněná.
W Třeboni, 1436, 16 Oct. (Orig. arch. Třeboň.)
Léta od narozenie syna božieho tisícieho čtyřstého třidcátého šestého, den S. Hawla, w Třeboni stala se umluwa urozeným pánem, panem Oldřichem z Rožmberka a p. Přibíkem z Klenowé, mezi najnepřemoženějším kniežetem a pánem, p. Sigmundem z božie milosti Římským ciesařem wždy rozmnožitelem říše a Uherským, Českým etc. králem s jedné, a s poctiwým knězem Bedřichem ze Strážnice a s opatrnými purkmistrem, konšely i se wší obcí hory Tábor s strany druhé:
Najprwé: aby kněz Bedřich od zákona božieho mocí nebyl tištěn i s tú obci swrchupsanú; a jestližeby sě komu zdálo, žeby co i s tú obcí proti písmu neb zákonu božiemu držel, a písmem swatým ukázáno bylo, to mají oprawiti.
Item Ciesařowa Milost má to město Tábor od dědiców wyswoboditi, s městem Ústím i s těmi dědinami i s tiem příslušenstwím, což k tomu městu příslušie, kteréž k Ústí příslušelo jest od staradáwna.
Item umluweno jest, aby konšelé tomu městu nebyli sázeni od Ciesařowy Mt, ani od jeho úředníkuow, ale aby sami sobě sadili, a to za šest let; a po šesti létech aby Cies. Mt neb jeho budúcí král Český, sadili konšely. Ale práw těch, jakož obyčej mají podkomořie bráti při sázení konšelów, aby nebrali.
Item umluweno jest, aby na wojny na nižádné nebyli tištěni od Cies. Mtí, ani od jeho budúcích; ale jestližeby zemi toho potřebie bylo, a jiná města táhla, tehdy aby JMti pomohli podlé moženie swého. A znamenitě toto wymluweno jest, aby za dwě létě žádných wojen nečinili, lečby proti cizozemcóm, anebo wší zemi potřebie bylo. Také wězni wšichni w Čechách, w Morawě, w Rakúsiech s obú stranu aby propuštěni byli.
Item také toto jest umluweno, aby JMt práwa řádná a slušná jim dal, a pečeti té, kterúž mají, potwrdil. Pakliby co nad to ráčil přičiniti k té pečeti, kteréž obecně požíwají, aby to ráčil učiniti jakžto městu swému.
Item dále umluweno jest, aby s Tábora JMti i jeho budúcím pět kop na S. Jiří a pět kop na S. Hawla úroka dáwali, a na S. Jiří najprw přiští aby počeli dáwati.
Item trhowé a jarmarci, w kterýchž jsú w těchto měrách zastiženi, a kterýchž jsú w Ústí požíwali, při těch aby byli zóstaweni; a knihy kteréž mají městské, ježto jsú sě stali rozsudkowé těchto časów i zápisowé, při těch aby byli ostaweni, a ti aby jim potwrzeni byli.
Item umluweno jest, že Cies. Mt z swé milosti přidal jest jim Lúňowské zbožie, s dwory, rybníky, s lesy i se wším příslušenstwím, což k tomu probostwí Lúňowskému příslušie, aby tiem lépe JMti mohli slúžiti; a na tom zboží má jim zapsati puoltřetieho tisíce kop grošuow. A kdyžby JMti neb jeho budúci král Český chtěl wyplatiti, tehdy jim má dáti rok napřed wěděti, tak aby mohli swrchky a požitky, kteřižby byli, sebrati na rybníciech a na obilí.
Item umluweno jest, že ta obec swrchupsaná má JMti wěrnost a poslušenstwie slíbiti. Pakliby sě to JMtí nezdálo, ale mají sě JMti zapsati zápisem hodným a póctiwým.
Item jest umluweno, kterážby koliwěk zbožie drželi dědická, neb kterážkoliwěk, buďto holdowne neb dobytá w Čechách, wMorawě neb wRakúsiech, ta wšecka mají pustiti, kromě úrokuow swatohawelských nynějších, ty mají sobě wybrati. A také zbožie, kterýchž jich služebníci požiwají, ta zbožie při těch služebniciech mají zóstati.
Item také jest umluweno, aby ta obec mocí na žádného nesahala swéwolně: ale jestližeby k tomu měli kterú winu, aby toho řádem a práwem hleděli, jakžto jiná města země této. A Cies. Mt také nemá jich dáti žádnému mocí tisknuti, ale proti tomu, ktožby je chtěl tisknúti mimo tyto umluwy, má jim JMt jakžto jich pán pomočen býti a jich brániti.
A tyto umluwy wšecky swrchupsané Cies. Mt má swým majestátem ujistiti a utwrditi, ač jich s obú stranu wóle bude. Tomu na swědomie my Oldřich z Rosenberka, Přibík z Klenowého, umluwce wěcí swrchupsaných, kněz Bedřich ze Strážnice, purkmistr a konšelé hory Tábor, swé sme pečeti přitiskli k tomuto listu. Jenž jest dán, jakož nahoře psáno.