24.

Wýpowěd císaře Sigmunda we při mezi stawem panským a rytířským w Čechách, o sedání na saudu zemském.

W Praze, 1437, 26 Januar. (Kopie arch. Třeboň.)

My Sigmund z boží milosti Římský ciesař wždy rozmnožitel říše a Uherský, Český etc. král, wyznáwáme tiemto listem obecně předewšemi, ktož jej uzří neb čtúce slyšeti budú: tak jakož mezi urozenými pány králowstwie našeho Českého s jedné, a statečnými a slowútnými rytieři a panošemi, zemany téhož králowstwie našeho s strany druhé, byla jest puotka a nesnázka o to, že zemané chtěliby práwo mieti k súizení země a k sedění na súdiech zemských tak jakožto i páni; o kterúžto nesnázku a puotku mocně sú na nás, jakožto na krále Českého a pána swého přišli, a slíbili  s obú stranú  w tom  naše wyrčenie, jakožbychom  o to mezi nimi wyřkli, držeti a na tom dosti mieti i tak w skutku naplniti. A my slyšewše jich pře s obú stranú, i dsky zemské w tu chwíli jakž sme mohli ohledawše, chtěli sme konečnú wýpowěd naši učiniti: ale že wěc nemalá jest a wěčná, a že sme přisáhli každého při jich práwiech, rádiech a swobodách zuostawiti, nechtiece také nižádné straně krátko učiniti, a widúce také zemi přewelmi zašlú, a toho zwláštnie a weliké potřebí jest, aby sud sprawedliwý šel chudému i bohatému, a tiem aby nikoli dleno nebylo: protož s dobrým rozmyslem a s radu naší duchowních i swětských, ne jakožto za konečnú wýpowěd, ale w této míře pro lepšie této země zašlé, a bez pohoršenie strany obojie práw, řádów i swobod jejich, takto wypowiedáme, a tak chcme mieti suobú stranu neporušitedlně zachowáno: aby najprw komorník a sudí byli z pánów, kteréž jim k tomu hodné wydáme, a zemský písař aby z zeman byl, kteréhož také wydáme hodného; a pak jiných pánów k súdu wybraných aby bylo dwanácte, a zeman osm, kteřížby se nám k tomu hodni zdáli. A tak chcem, aby tiem obyčejem a skrze ty k tomu wybrané aby bylo tak súzeno dwě létě pořád čtúce po dání lista tohoto najprw příštie každé suché dni ; a pakliby kteří beze lsti z pánów neb z zeman těch wydaných na těch súdiech w těch dwú letú které suché dni býti nemohli, ale ti kteřížby býti mohli, mají súditi; pakliby ti wšichni nebyli, ale úředníci Pražští aby súdili podlé ustanowenie otce našeho dobré paměti ciesaře Karla, jakož se we dskách nalézá. A my w této míře, jakž najdále a najlépe moci a uměti budem, chcme se lépe rozmysliti a tázati; a když dáme čtyři neděle napřed wěděti obojí straně w tú dwú letú, aby před námi stáli a byli: a my tu chcme mocně a konečně wypowědieti bohdá wedle sprawedlnosti, nemieníc dálibuoh žádnému krátko učiniti. A w tom času obě straně aby sobě radný a pomocný byly tuto zemi w řád a pokoj uwesti A toho na swědomí kázali sme obojí straně takowý list dáti pod naším ciesařským majestátem. Dán w Praze, anno domini M°CCCC° třidcátého sedmého, w tu sobotu po S. Pawlu na wieru obrácení, let králowstwí našich Uherského etc. w padesátém, Římského w XXVII, Českého w XVII, a ciesařstwie we čtwrtém létě.