34.

Král Albrecht usazuje Oldřicha z Rosenberka i Menharta ze Hradce za swé heitmany w Čechách.

W Prešpurce, 1439, 10 Mai. (Kop. arch. Třeboň.)

My Albrecht, z božie milosti Římský král rozmnožitel Říše, a Uherský, Český, Dalmatský, Chorwatský etc. král, a wéwoda Rakúský: wzkazujem urozeným, statečným, slowútným a opatrným pánóm, rytieřóm, panošem, zemanóm, městóm, manuom i jiným wšem duchowním i swětským, našim a králowstwie našeho Českého poddaným a wěrným milým, milosť naši králowskú a wše dobré.

Urození, stateční, slowútní a opatrní, wěrní naši milí! Nemohúce pro naše pilné wěci, které sme nynie před se wzali, wás tak opatrowati, jakobychom rádi chtěli, stojíme se wší pilností a snažností o to, kterakby to králowstwie naše České mohlo w našem nebytí zprawowáno býti, a w sladkosti pokoje až do příjezdu našeho do země státi: ne obmylně ani neopatrně, ale s dobrým rozmyslem a radú wěrných našich milých učinili sme, činíme, a mocí naší králowskú w Čechách, z jistého našeho wědomie, usazujem za hajtmany naše a wšeho králowstwie našeho Českého, urozené Oldřicha z Rosenberka a Menharta z Hradce etc. wěrné naše milé. Neboť se nám zdálo užitečnějie i poctiwějie wám za zpráwce a za hajtmany dáti pány té země, nežli cizozemce. Protož wám wšem swrchupsaným wóbec i každému zwláště přikazujem, žádáme i prosíme, abyste již jmenowaných Oldřicha a Menharta od nás wám za hajtmany mocí listu tohoto posazených byli poslušní, jakožto nás samých, k nim se w potřebách wašich utiekali, i jim také pomocní a radni byli k obecnému dobrému; a také kdyžby z wás kohožkoli nebo wšecky naším jménem z úřadu swého pro naše poctiwé a této země obecné dobré jeden z nich neboli oba obeslal nebo obeslali, abyste k nim přijeli a radili, jakožto nám i sami sobě učiniti powinni jste, i byloliby potřebie proti nepřátelóm i zhúbcem země wojensky wzhóru byli, i to tak jakž rozkáží učinili, odpory ani wymlúwánie neboli dlenie žádného nečiniec, pod naší milostí, donižť wám jiného nerozkážem. Neb jestližeby kto z kteraké zpurnosti, neboli ze zlé wuole swé, jehož se nám nezdá, týchž Oldřicha a Menharta hajtmanów našich nedbal snad neboli nechtěl poslušen býti: ten a takowý učinilby napřed proti nám a proti práwóm zemským, a také bychom znamenali, žeby ten nestál o obecné dobré, než o záhubu té země, a toho bychom za dobré takowému mieti nemohli. Tomu wšemu, což swrchupsáno stojí, pro lepší jistotu a swědomie kázali sme náš králowský majestát k tomuto listu přiwesiti. Jenž jest dán w Prešpurce, léta od narozenie syna božieho tisícieho čtyřstého třidcátého dewátého, w neděli po S. Stanislawu, králowstwí našich léta druhého.