2.
Jan Kaplicer, sekretář páně z Rosenberka, pánowi swému zpráwy dáwá o jednání swém s některými pány a o nowinách na dwoře králowském w Praze.
W Praze, 1464, 27 Apr. (Orig. arch. Třeb.)
Urozenému pánu, panu Janowi z Rosenberka, pánu mému milostiwému.
Urozený pane, pane milostiwý! Modlitbu swú napřed wzkazuji WMti. Rač wěděti, že Kněze Mt toho welmi wděčen, že mě WMt se panem Pawlem sem wyprawil; a na tomť jest, že na Rúdnici se panem Zdeňkem pojedem ku ohledání těch wěcí. I nezdálo mi se, bych wšemi wěcmi dlil do našeho domów nawrácení, zwláště pak ponewadž tam jeti musíme. Jakož WMt poručil, abychom pilnost měli, zdalibychom Kněze Mt do kraje wyprawiti mohli: w tétoť mieře z toho nic nebude, pro příčiny znamenité, kteréž WMt když bohdá přijedu uslyší. Z kterýchžto příčin i tato jedna jest, že JMt úmysl má, domów zase jeda, jeti na zámky páně Zajiecowy. A ponewadž sú nynie králi zlatí přineseni, zdaliby w tom co prospěti mohl, aby pan Zajiec swého dluhu dobuda, tu pójčku učinil WMti. Psalť jest sem pan Zajiec WMti, ten sem list otewřel z rozkázanie kněze biskupa, a teď jej WMti posielám, Jáť tomu tuším, zatočieliť se páni Zajieci brzo za nynějšie chuti, žeť jim král diel dá toho dluhu. Nebť jest pan Hanuš Rorbochar se panem kancléřem cestú přijel, a tak slyším, že králi samému krom jiných přinesl xxm zlatých. Pak o Budějowských, toť jest zjednáno, a teď WMti list králów k nim i také přiepis toho listu posielám; coť sú nechtěli WMti k wóli učiniti, jižť to wždy učiniti musejí. Od pana Jindřicha Kolowrata Vc zlatých přijal sem, a tiť zde ležie zapečetěni u hospodáře. Byloliby jich tak brzo potřebie WMti, dřéwe našeho domów wrácenie, rač poslati; ktož přijede s listem WMti, tomuť dáni budú. Pakliby tak pilně jich potřebie nebylo, ale přinesemť je s sebú, newezmeli jich w té mieře WMt. Pan Beneš Wajtmüllner také sem přijel, a s ním sem mluwil o těch pět set zlatých bez XXti zlat. Takť on prawí, jestli WMti k wóli, že je chce dáti hrabi Reckému a měloliby co dodáno býti, aby to WMt ráčila opatřiti. Pakliby se toho nezdálo WMti, a ráčil mieti aby zde dáni byli, to jemu račte dáti wěděti kdy a kde, i toť chce rád učiniti.
Nowiny rač wěděti, že pan Hanuš Rorbocher s těmi posly, kteréž KMt u ciesaře jměl, sem přijew, nad tu odpowěď, kterúž sú poslowé měli, dál najprw ozdobnými slowy wděčnost welikú, pokládaje Ciesařowa wyswobozenie z rukú nepřátel etc. králi i pánóm děkuje z té příčiny, a na to se poddáwá podlé námluwy w Korneuburce a w Encensdorfě učiněné, cožby mohl a uměl ke cti a k dobrému tohoto králowstwí i králi učiniti, že to chce rád učiniti, žiwota swého i statku nelituje; a že o to, což jest mezi papežem s jedné a králem i korunú s strany druhé, poselstwie i psanie učinil, činí a činiti chce; nébrž budeli toho potřebie, i sám osobně ku papežowě Swatosti jeti chce a přičiniti se, aby ta wěc k dobrému konci byla přiwedena. A ačkoli mnoho jiných řečí bylo, wšak na tom zawřieno, že biskup jeden jenž jest legatem, jménem Lawantinenský, již do Říma wyprawen o to, aby wždy sem k nám do Čech legat s plnú mocí wyprawen byl k srownání těch wěcí, kteréž sú mezi papežem a králem. Buoh milý wie, načť přijde. Pak o bratřiech, kteříž ležie w Rakúsiech a w Štyrště, tuším že zlatí přinešení tomu cestu najdú, k kterému konci ta wěc má přijíti. Nepochybujiť, že tomu již král cestu nalezne: ale zlatýmť jest býti. Již dnes také kněz biskup s knězem Mikulášem miesto a konec má. Kněz Mikuláš má zámku a zbožie knězi biskupowi sstúpiti, snad IIIIC hřiwen platu bez jiných požitkuow, a kněz biskup jemu na wánoce dáti má XVIC zlatých. It. mezi knězem Henrichem testem waším a knězem Mikulášem také o tu při konec miestný, tak že kněz Mikuláš knězi Henrichowi má dáti na masopust XIIII tisíce zlatých. Jiných pak wěcí WMt zprawen bude až dálibuoh přijedem. Datum Pragae, fer. VIa ante Vitalis, anno etc. LXIIIIto.
Kněz Jan Kaplicar, farář Miličinský.