7.
Hlawní zápis, kterým se šestnácte pánůw Českých wespolek w jednotu k hájení swobod zemských proti králi Jiřímu na pět let zawazují.
Na Zelené hoře, 1465, 28 Nov. (Z rkp. Talmb.)
We jméno swaté a nerozdílné trojice, amen. Jakož wšickni a jeden každý zwláště dobří lidé mají se starati o obecné dobré w té wlasti neboli w zemi, w kteréž přebýwají, a na to pamatowati, což jest skrze milého pána boha, skrze císaře Římské, krále a knížata Česká přišlo ke cti i k wyswobození a swobodám pánuom, rytířstwu i obci, skrze týchž pánuow i rytířstwa předkuow našich a skrze jich snažné služby i weliké náklady a krwe proléwaní, w kteréžto koruně páni a rytířstwo wyswobozeni jsú nad jiná králowstwí a jiné země okolní, jakož sme to od swých předkuow často slýchali, i mnohé weliké wyswobození sami widěli. Kterýchžto swobod předkowé naši požíwali sú, i my také od dáwných časuow welice z nich jsúc wywedeni, z kterýchž to wěcí žalost majíc a pomníc na to, kterak jest weliká wěc, tak dobré a znamenitě weliké swobody opustiti a z chwalitebné chwály a cti, w tak nechwalitebné neswobody dáti se uwesti, i swým budúcím to potomně ostawiti, znajíce na jiných králowstwí a knížetstwí, kdež sú kteří podmanění w swých službách nebo w dání a pomoci jich chudí lidé, žeby rádi byli z toho wyswobozeni, aby swobodni byli, o to hrdel i statkuow nelitowaliby, by mohli k takowým swobodám, jako my je máme od Římských cisařuow a králuow Českých JMtí panuo našich milostiwých a po swých předcích, jakož za to máme, že není jednoho rytířského muže, by o nich široce neslýchal, jakož také za to máme, že jsú ještě pamětníci, když král Wáclaw Český JMt slawné paměti za řádu a pokoje dobýwal Hasnšteina a Štědré pro některé příčiny: tehdy od J. král. Mti žádní páni, ani rytířstwo nebyli k tomu nuceni ani napomínáni, aby táhli na pole a těch zámkuow pomohli dobýwati, než J. král. Mti komorú dobýwáni, a kteréž pány i rytířstwo k tomu J. král. Mt ráčil jmieti, těm JKMt musil žold dáwati; a jest wěc wědomá, že jest to tak, i sami sme to od mnohých slýchali, kteří při tom byli, když těch zámkuow dobýwali. I hleďmež na to milí Čechowé, což sú nám naši předci odumřeli, a což my chcem swým zanedbáním potomným swým ostawiti. Neb se již po hříchu tak děje, když král Český JKMt rozkáže do pole do druhé země táhnúti a mnoho a častokráte nám píše, abychom hotowi byli, a zemanuom wšem, kteří u nás jsú, wzhuru kázali i těm, kteřížto k zámkuom našim přisedí, ježto u nás nejsú, také s našimi dwořany a lidmi poddanými, a když nás druhé obešle J. král. Mt, abychom i hned k určenému místu táhli. A o to se Král. Mt neradí s námi. Za to máme, že jest tak w prawdě, že okolní knížata Jich Mt, kteréž many pod sebú mají, ježto JMti mají z práwa slúžiti k poli, k wojnám i jinak, že ti již lepší swobody mají, než my již nyní. Neb jich páni knížata žádného pole newyzdwihnú, než s jich radú; a když wedle swých pánuo táhnú, tehdy musejí jim dáti z práwa a dáwají jísti a píti a obrok koňuom a za plné škody jim stojí; ale když my s swým pánem a králem JMti táhnem, tehdy nám J. král. Mt žádných potřeb nedáwá, ani za žádné škody stojí, a my majíce tak weliké swobody, že swému pánu a králi JMti nejsme tím powinni, ani zawázáni takowými službami, než toliko potud, pokudž naše swobody ukazují, a jiná krásná i mnohá wyswobození, kteráž jsú wždycky byla w panské moci za jiných králuow Českých Jich Mti, pánuo našich milostiwých, i jiné wšecky klénoty zemské, a kterýžto pán Český w swé moci jměl, ten musil přísahu učiniti pánuom a rytířstwu i wší zemi, aby jim s tím wěrně a práwě učinil. Ale již král Český J. Jt, pán náš milosliwý, nyní ty wšecky wěci sám w swé moci má, proti wšem swobodám, práwu i wyswobození našemu, proti kterýmžto wyswobozením a práwuom našim nám mnohé a weliké wěci se ději. Neb jsú také zápisowé, kterak král Český J. Jt kterakú minci má bíti, a kterak páni Čeští jednoho swého přísežného mají k tomu přidati, aby mince sprawedliwým zrnem opatřena byla, a tak wšickni obywatelé tohoto slawného králowslwí byli opatřeni, neb sme to prwé od krále J. Jti slýchali, že nemuož wetší škoda zemská býti, než když w kterém králowstwí neb knížetstwí zlá a lehká mince jest; jakožto před nedáwným časem stalo se, když páni Rakúští a rytířstwo králi Českému JMti, pánu našemu milostiwému, túžili sú na císaře Římského JMt pána jich milostiwého pro lehkú minci; jakož pak král Český JJt pán náš milosliwý pro tu příčinu je w swú obranu přijal byl, ale ty wěci jsú J. cís. Mti brzo opraweny. Jakož my také JKJti prosili sme, aby mince oprawena a dělána byla, jakožto za JKMtí předkuow, i připomínajíc to JKJti, když jest najlehčejší mince šla za J. král. Mti předkuow, že jest nikda lehčejší nešla, než za JMti zpráwy, když jest zpráwcí byl za krále Ladislawa JMti slawné paměti pána našeho milostiwého, tu chwíli byl zlatý Uherský po dwú a po polúkopí groší. I zdálo se nám, že jsme tím obtíženi proti prwní minci JKJti předkuow: ale již jsme po hřiechu i nad to obtíženi, že zlatý Uherský jest po třech a po padesáti groších túto mincí, kteráž se dělá nyní za našeho pána a krále Českého nynějšího JJti pána našeho milostiwého; kterúžto minci w žádných okolních zemích od nás nechtí bráti, a wšichni páni, rytířstwo i obec máme jí nenabytú škodu pro její lehkost, neb což sme dříwe kúpili za peníz, to již nyní musíme dáti dwa, co za groš to dwa, co za kopu to dwě, a tak každý z nás pro tu lehkú minci jest škoden swého polowice platu. A o tu minci s JKMti sme častokrát mluwili, aby ji J. král. Mt ráčil oprawiti; toho se nestalo až do sí chwíle. Za krále Ladislawa JMti slawné paměti pána našeho milostiwého, páni, rytířstwo a wšecka obec dobrowolně swolili se, aby dali JKMti po úroku, aby JKMt mohla swé duochody králowské wyplatiti a mezi námi tím lépe pobyti a Českému jazyku se naučiti. Tu potom wšickni páni, rytířstwo i obec prosili sú krále Ladislawa JMti pána našeho milostiwého slawné paměti, aby JKMt ráčil dáti k tomu swé powolení, aby bylo dskami i listy utwrzeno podlé najwyšši potřebnosti, aby nikdá JKMt ani budúcí žádný král Český nežádal úrokuow ani daní na páních a na rytířstwu; a k tomu jest král Ladislaw slawné paměti swolil a JKMt rozkázal panu zpráwci, tomuto králi, JMti pánu našemu milostiwému, aby to tak dskami kázal zapsati a zápisem podlé potřebnosti najwyšší, pod JKMti majestátem utwrditi, aby to tak zachowáno bylo w budúcích časech; a o tu wěc wšichni páni a rytířstwo JMti prosili ty chwíle pana zpráwci, aby to tak opatřil wedle JMtiK rozkázaní a wedle potřebnosti a našich swobod. Potom když sme krále Jiřího JMt za pána wzali, tehdy dwakrát na nás žádal, abychom JKMti dali po puol úroku, kteréž sme dali přes wýše psané zpuosoby a wěci a přes swá práwa i swobody, neb jest králowská žádost na poly rozkázaní; a tak bychom skrze ty wěci swých swobod nezachowali, a nikdy z dáwání pomoci a wojen newyšli, ani naši chudí lidé. Také JKMt proti našim swobodám odúmrtní swrchky beře, jakožto listy na peníze, zlato, stříbro, peníze, koně, nábytky a jiné wěci, nemaje JKJt k jinému práwa než k dědinám. A když JKMt o které weliké a znamenité wěci zemské w radě nás má, brání nám JKMt potazu, ježto králowé Čeští JMti předci našim předkuom nikdá toho nehájili, pro obecné dobré potazy bráti; a o kteréžkoliwěk wěci zemské k JKMti se mluwí, nic jiného w tom nenajdem než nelibost a tajný hněw od JKMti. Ale my jsúc tím milému pánu bohu powinni, wšem pánuom a rytířstwu, sami sobe i wší obci dlužní, takowých a znamenitě welikých swobod nepúštěti a o ně s JKMti mluwiti, aby nám i wší zemi opraweny byly, abychom w týchž swobodách ostali, jakož sme w nich wysoce wyswobozeni od Římských císařuow a králuo Českých, JchMtí pánuow našich milostiwých, a též jich požíwali, jakož sú jich naši předci požíwali, též hledíc obecného dobrého zemského, jakož sú předci naši hleděli, neb takowých wojen, kteréž JKMt činí, nejsme JMti powinni pomáhati wedlé práw a swého wyswobození, i jiné mnohé wěci, kteréž se tuto newypisují, ježto se nám dějí proti práwuom, řáduom a swobodám zemským.
Jestli pak žeby pro takowé zemské wěci a znamenité potřeby co protiwného a zlého nás neb koho z nás aneb z našich potkalo, neb pro jiné kterékoli wěci, bože rač ostřieci: tehdy sme sobě winni a dlužní wedle sebe státi, do swého najwětšího přemožení, a sobě pomáhati; slibujíc pod najwyšším základem cti a wíry ztracení, a jestližeby milý buoh na které aneb na kterého dopustil wězení, nebo o hrdlo připrawení: tehdy my wšickni slibujem a každý zwlášť pod najwyšším základem wýš psaným cti a wíry, tomu a těm nepřítelem se učiniti a býti skutečně každý wedle swého možení, konečně w témž dni, a jakýmižkoli nesnázemi a záhubami wálku wedúc a těch nikterakž žádným wymyšleným obyčejem neopúštějíc, ažby jemu s boží pomocí z toho wězení wen pomohli, a jej tak swobodna a prázdna učinili jako prvé; a neuchowalliby milý pán buoh, žeby kterého muže o hrdlo připrawili, tehdy jiní wšickni i každý zwláště w témdni swrchupsaném mají se nepřátely jich učiniti, a jakýmiž najwětšími záhubami toho mstíti wšelikterak a najméň do roka žádný žádného stáni nečiniti; a doniž tento zápis trwá, žádný jeden bez druhého žádného stání ani příměří nečiniti, ani žádných wýmluw, ani omluw proti tomu nemieniti žádným wymyšleným obyčejem. Než w těch wěcech sobě wěrně a prawě pomáhati i stále, a swé zwláštnosti žádné nehleděti, ani zwláště swého co sobě jednati, než wšecky wěci ze spolka. A jestližeby kteří dobří lidé w králowstwí a koruně České swými jednotami nebo přiznáwajicími listy dáti wědúc náš již psaný dobrý úmysl pro obecné dobré a w témž wedlé nás státi, páni budú jmíti moc je přijíti, kohožby se jim zdálo. A králi JMti, pánu našemu milostiwému, cožbychom z práwa učiniti měli, to chcem rádi učiniti, JKMti prosíc, aby nás k jinému neráčil tisknúti. A jestližeby kdo z našich jednotníkuow chtěl swéwolnú wálku počíti, nemá toho učiniti bez našeho a jiných jednotnikuow wědomí; a také jestližeby která ruoznice byla mezi některými našimi jednotníky, nemají proto s sebú zacházeti, ani wáleti: ale mocně mají toho přestati na dwú z našich jednotníkuow, kteříž mají jim sprawedliwý konec a místo učiniti konečně we čtyřech nedělích pořád čtúce. Toto jest také wymieněno, jestližeby na pana Buriana z Gutšteina saženo bylo na hrad Rabštein, neb na zboží k němu příslušná, kteráž drží w poručenstwí po panu Caltowi, pro zdržení práwa, toho jemu nejsme powinni pomáhati. A tento zápis této naší jednoty má mezi námi wěrně a práwě trwati i moc jmíti w těch we wšech wěcech, jakož se swrchu píše, od datum listu tohoto za plných pět let pořád zběhlých. A těchto wšech wěcí pán buoh wšemohúcí rač nám pomocník býti a k dobrému konci přiwesti. A my wšickni, kdož sme w této jednotě a zápisu, Jošt z boží milosti biskup Wratislawský, Jan z Rožmberka, Zdeněk z Šternberka, najwyšši purkrabí Pražský, Jan Zajíc z Hazmburka, najwyšši sudí dworu králowa w Čechách, Oldřich z Hazmburka, Bohuslaw z Šwamberka, Wilém z Ilburka , Henrich starší z Plawna, Děpolt z Rizmberka, Jaroslaw ze Šternberka, Jan ze Šternberka, Jindřich ze Hradce, Burian z Gutšteina, Henrich mladší z Plawna, Linhart z Gutšteina a na Klenowé a Dobrohost z Romšperka: slibujem swú dobrú čest a wíru křesťanskú, sobě wěrně a práwě pomáhati, a tyto wšecky wěci a kusy i každý zwláště swrchupsané ctně, wěrně, řádně a práwě w celosti i bez proměny zachowati, zdržeti a w skutku naplniti, jako dobří lidé, pod swé cti a wíry stracením. Paklibychom kterého kusu w skutku nenaplnili, čehož pane bože nedaj: tehdá ti a ten wyznáwají sami na se tímto listem, že swú čest a wíru ztratili a k ní žádným wymyšleným obyčejem swětským i duchowním práwem nemají a nemá nawrácen býti. A těch wšech wěcí swrchupsaných na potwrzení a zdržení i zachowáni pečeti naše wlastní sme dali a kázali s dobrým wědomím i plným přiznáním přiwěsiti k tomuto listu dobrowolně. Jenž jest dán a psán na Zelené Hoře, léta od narození syna božího MCCCCLXV, ten čtwrtek před sw. Ondřejem apoštolem božím.