9.
Páni jednotníci omlauwají se u Pražan a stawu městského, že pro swé u krále křiwé osočení na sněmy do Prahy wíce jezditi nesmějí.
Na Zelené hoře, 1465, 30 Nov. (Z rkp. Talmbersk.)
Múdrým a opatrným purkmistruom a raddám měst Pražských, i jiným raddám z jiných měst, přáteluom milým!
Pozdrawení, přízeň a službu naši wzkazujem, opatrní súsedé a přátelé milí! Došla nás weliká a najwětší wěc od našeho přítele kněze biskupa Olomúckého JMti i od jiných našich přátel; kterýžto kněz biskup JMt mluwil před panem Janem z Rožemberka a před panem Zdeňkem ze Šternberka etc. žebychom králi JMti neměli psáti "Pán náš milostiwý", ale mělibychom psáti, že "Pán náš nemilostiwý"; a žeby JMt knězi biskupowi ukázal nějaký spis, kterýž se dotýče naší duše, naši cti, našeho hrdla - a statek jest najmenší. Ukázaw jej, tu že jest JKMt jistil, že jest jistě tak, že když sem já Zdeněk ze Šternberka byl nynie w Rakúsích u najjasnějšího pána Ciesaře Římského w Nowém Městě, a s JMtí o swú sprawedlnost smlúwal, že sem já jednal se panem Hanušem Robocharem, bychom J. král. Mt otráwili, neb zpuosobili, aby JMt zamordowán byl; a že sme sobě Ciesařowa syna za pána wzali, a že pan Zdeněk ze Šternberka má u JMtí zde w Čechách zpráwcí býti, a že jemu wýdáwáno bude deset tisíc zlatých na každý rok; a kněz biskup Wratislawský JMt a pan Jan z Rožemberka že mají od JMti Ciesařowa Syna we wšech zemích Slezských wlásti a hajtmané býti, a že jim na každý rok má patnácte tisíc zlatých wydáno býti; a p. Jan Zajiec a p. Oldřich bratr jeho že w Lužické zemi mají hajtmané býti, a že jim na každý rok má šest tisíc zlatých wýdáwáno býti; a pan Hanuš Robochar že markrabě w Morawě má býti. Ty weliké wěci i mnoho jiných wěci kněz biskup JMt nám z nějaké cedule prawil, dále toho dotýkaje, kterak jest mnoho jiného, ježto se nás také dotýče, že wýše býti nemuože. To tak JMt za naši welikú a plnu službu nám oplacuje. W kterýchžto wěcech my ani předci naši ufáme bohu skutkem, radů ani pomyšlením winni nebyli. Kteréžto weliké wěci a neslýchané a přieliš nešlechetné a křiwé JMt král i jiným, komuž se JMti zdálo, ukazowal jest; ježto sme tím široce ohlášeni w této zemi bezewší winy. Neb bychom takowými wěcmi winni byli, čehož pane bože ostřez, nechtělibychom na tomto swětě žiwi býti, sami sobě i swým přáteluom k hanbě. Ale král JMt wzal k nám zlú wuoli pro naše sprawedliwá JMti napomenutí a pro wšecku zemi, pro dobré obecnie zemské, pro práwa, swobody, a pro prawú sprawedlnost. I nelituje JMt naší cti bohdá bez winy. A kdyžby J. král. Mt takowých welikých nešlechetností o nás neukazuje, a tak nás JMt na naší cti nemaže, byl obeslal a dal nám to JMt weděti: jestližebychom se z toho řádně newywedli jako newinní, dosti jest JMt času měl o nás takowé nešlechetnosti ukazowati a rozsélati. Neb milí páni a přátelé, ufámeť milému pánu bohu, že se nám před jeho swatú milostí weliká křiwda děje i předewšemi dobrými lidmi; a wšecko křesťanstwo má bohdá naši newinu shledati, a tak což budem najdál moci, oznámíme. Neb se pan Zdeněk ze Šternberka toho táhne najprwé na Ciesaře Římského JMt, na JMti raddu, kniežata duchowní i swětská, i na wšecky hrabata, pány, rytieře, JMti dwořany, když pan Zdeněk tam u JMti byl w Nowém Měste, že jest tu pana Hanuše Robochara newiděl, aniž jest zase do Nowého Města přijel, až jest on preč ujel. Téhož se táhne na knieže Mišeňské mladé, kterýž má králowu dceru; téhož se táhne na wšecky pány Rakúské, kteříž tam byli, zejména biskupa Pasowského, probošta Wídeňského a hrabi Sigmunda z Chawuk, bratra jeho, pana Štumbergara, pana Lichtensteinara, pana Puttendorfara, pana Erkharcaura, pana Erdrzdorfara, pana Ozwalda Eicingara, pana Sigmunda Eicingara, pana Tiece, pana Sewsengara a jiných mnoho, ježto od dáwních časuo tak mnoho jich u Ciesaře na Nowém Městě nebylo, že pan Zdeněk tam pana Hanuše Robochara nikdiež newiděl, ani za jeho přítomnosti zase přijel, až jest on pan Zdeněk odjel. A buoh to wí, že jest pana Robochara newiděl, jakž w Čechách byl, když králi zlaté urukowal; a jest tomu bez mála dwě létě. I znamenaj waše milost, by takowá weliká wěc a nešlechetná měla býti a Ciesař nám takowé peníze dáwati, jakož sú sobě smyslili, a my také JMti Syna za pána měli wzíti: o těch o wšech wěcech muselby J. cies. Mt wěděti: a buoh wí, že ani Ciesařowa Milost, ani pan Hanuš Robochar s panem Zdeňkem jak jsú žiwi o to nemluwili, ani on s nimi.
Protož milí súsedé a přátelé, již tomu teď široce muožete rozuměti, že nám jest nebezpečná wěc k sněmuom jezditi a při našem pánu býwati. Nad takowé weliké wěci naší duši a cti nemuož nic škodnějšieho býti. Neb mohlyby nám tak wnáhle ty smyšlené wěci ukázány býti, žebychom snad k wýwoduom nebyli dopušteni. Ale wšemohúcí pán buoh z swé swaté milosti ráčil nám dáti, že sme to od swých přátel zwěděli, a wíme se již wystříhati. A teď swú newinu jako přáteluom swým ohlašujem, též také pánuom a rytieřstwu, aby wšichni naši newinu znali a zwěděli. I wěřímeť wám, jako přáteluom milým, že wám takowé weliké a neduowodné křiwé wěci líto bude. Dán na Zelené Hoře, w sobotu den swatého Ondřeje, léta božieho MCCCCLXV.
Jošt z boží milosti biskup Wratislawský,
Jan z Rožemberka,
Zdeněk z Šternberka, najwyšší purkrabie Pražský etc.
Jan z Hazemburka a z Kosti, najwyšší sudí dworu králowského w Čechách.
Oldřich z Hazemburka a z Kosti
i jiní páni přátelé naši etc.
Proti tomu Králowa Milost jest odepřel, řka: Diwná jest wěc, že takowé smyšlené wěci píší; neb jest toho žádný, ani biskup od nás neslyšal, bychme my tak mluwili; aniž ta cedule toho ukazuje. A toho se táhnem na seznání biskupowo. Tu pan Jičínský od biskupa s listem seznal, že co jest biskup prawil, že není tak, jakož tuto píší. (Rkp. Talmb.)