11.
Jan z Rosenberka i Zdeněk ze Šternberka žádají na biskupu Olomuckém Tasowi z Boskowic, aby se přiznal k tomu, co jim byl oznámil o řečech, kteréž na dwoře králowském w Čechách o nich šly.
We Strakonicích, 1465, 31 Dec. (Z rkp. Rosenb.)
Najduostojnějšiemu w bože otci a knězi, knězi Tasowi biskupu Olomuckému, přieteli našemu milému.
Najduostojnějši w boze otče kněze kněze milý! Službu naši napřed wkazujem WMti. Rač WMt wěděti, že když nynie před Králem JMti na tomto obecniem sněmu potřeby zemské a naše od kněze biskupa Wratislawského a od nás i přátel našich králi JMti, pánóm i rytieřstwu a wší zemi široce sú ohlášeny, kterakbychom od swého pána a krále držáni a zachowáni měli býti wedle našich starodáwných práw a swobod, w tom jest také položeno, kterak král JMt WMti jest spis ukázal, kterýž se nás a našich přátel některých wysoce dotýče, ježto wýše býti nemóže, duše i cti; kteréžto wěci WMti od krále JMti ukázány jsú, a WMt panu z Rozenberka a mně na Zelené Hoře, jako pán a přietel náš, jest nám ty wěci powěděl s někaké cedulky; a zwlášté, žebych já Zdeněk ze Šternberka, když sem u najjasnějšieho pána Ciesaře Římského w Nowém Městě byl, že bych já tu se p. Hanušem Rorbocharem jednal, aby král JMt otráwen aneb zamordowán byl; a že sme sobě Ciesaře JMti Syna za pána wzali, a že já Zdeněk ze Šternberka mám u JMti gubernatorem w Čechách býti, a že mi Ciesař JMt má na každý rok x tisíc zlatých wydáwati; a kněz biskup Wratislawský a pán z Rosenberka že mají hajtmané we wšech Slezských zemiech býti, a že jim na každý rok XV tisíc zlatých má wydáwati; a páni Zajieci že mají hajtmané w Lužnické zemi býti, a že jim na každý rok má wydáwati VI tisíc zlatých, a p. Hanuš Rorbochar že má markrabí w Morawě býti, a mnoho jiných wěcí, ježto se naší cti dotýčí. A když sú ty wěci a potřeba naše newinná ohlášena, tu král JMt přede wším sněmem tak prawil: že jest JMt nikdy o nás WMti takowých wěcí neukazowal ani nás jmenowal; a potom ihned p. Jičinský někaký list ukázal před králem i předewším sněmem od WMti, kterýž on prawil že jemu píšete, žeby nám WMt tak daleko těch wěcí neprawil. A i hned tu král tuhú řeč učinil: hleďtež, nuž widíte že tak nenie. Wie to WMt dobře, že ste nám ty wěci prawili jako přietel náš, a že sme my sobě takowých wěcí newymyslili, kterúž hanbu král JMt wede na Wás i na nás, jakož o tom sněmu před našimi služebníky weliká řeč o WMti i o nás byla, žeby toho král WMti nikdy neukazowal, a žeby to wěci byly smyšlené. Ježto my WMti plně wěříme jako pánu a přieteli swému, že nám toho dáte swědomie listem swým wedle té potřebnosti našie: neb sme my swú newinu ohlásili najjasn. Ciesaři Římskému, králuom i kniežatóm, jako ti nejsúce takowými zlými a nešlechetnými wěcmi winni. Neb král ten list od p. Jičinského i hned schowal jest; a takowé wěci mohlyby nám i wám k weliké škodě býti a k budúcí hanbě; jehož ufáme pánu bohu wšemohúciemu, že my pro žádného nechceme w takowých hanbách zuostati. Neb WMt wiete, že ste nám po služebníku a úředníku mém Wrabském též wzkázali, ježto sú také při tom jiní dobří lidé byli; a od WMti nemáme jiné naděje než tu, že se na tom práwě mieti budete, a že nám toho WMt jinak nepromění a swědomí to po tomto poslu pošle. Datum Strakonicz, fer. IIIa ipso die S. Silvestri, anno MCCCCLXVto.
Jan z Rosenberka
a Zdeněk ze Šternberka, najwyššie
purkrabie Pražský.