23.
Tas z Boskowic, biskup Olomucký, stěžuje sobě do jednoty panské na ta příkoří, která pro wěrné swé při králi setrwání snášeti musí.
Na Wýškowě, 1466, 27 Oct. (Z rkp. Lobkowsk.)
Urozeným pánuom, p. Zdeňkowi ze Šternberka, najwyššiemu purkrabí Pražskému, p. Janowi Zajiecowi, najwyššiemu sudiemu dworu králowského w Čechách, p. Oldřichowi Zajiecowi, bratřím z Hasenburka, a p. Wilémowi z Ilburka, bratruom a přáteluom našim milým.
Pozdrawenie a modlitba naše, urození páni, bratří a přátelé naši milí! To wieme a o tom nepochybujem, že jest wás dojíti mohlo, kterak před časem některým nám dodána jest bulle Otce našeho najswětějšieho, w kteréž Jeho Swatost nám welikú přísností přikazuje, abychom pána našeho milostiwého Králowy Milosti wšemi obyčeji prázdni byli; předkládaje, že naše obcowánie s JMtí zlý lidem příklad dáwá, a škodliwé a Jeho Swatosti netrpěliwé jest. Když sme JMt a to k tomuto minulému sjezdu obeslali, a rady JMti w tom i rozkázanie žádali, prosiec aby nás té jiezdy k tomuto sjezdu nynie minulému zbawiti ráčil: měl se jest k nám JMt milostiwě. Tu ten ktož jest od nás byl poslán, M. Jakub kancléř náš, shledal jest se s tebú, p. Jane, přieteli milý; s kterýmžs mluwil sám od sebe i jiných přátel našich, abychom wěc tu znamenitú a po wšem téměř křestianstwí hlasitú, kteráž jest mezi Králowú Milostí a wámi, wedlé jiných k zjednánie na se wzali; a k tomu že jest to žádost a prosba twá i wšech jiných, abychom toho jinak nikoli nečinili. Pán náš Králowa Milost, maje dosti jiných, k wuoli snad wašie, k témuž swolil, i tak po témž našem poslu wzkázal. Wiete wy to wšickni, dokudž sme my sobě wolni byli a listy takowými nesúzeni, že sme obecnie dobré pána swého, i wšech obywatelí koruny našie, wlasti i jazyku našeho s dobru myslí, w tom nic nelitujíc jednali: ale k tomuto račte sami raditi, poněwadž nás také wěci potýkají, kady my muožem w tu wěc wjíti, aneb tu jednati, majíce pána swého wšemi běhy prázdni býti? Wie pán buoh a swědomie naše úmysl náš we wšech těch wěcech, kteréž sme po wše časy s JMtí jakožto pánem swým jednali, bez poskwrny že jest wždycky byl, a ke wšemu slušnému a dobrému wedl a té koruně poctiwému. Také teď kterýsi den lístek od Jeho Swatosti nám dodán, kterémuž breve řiekají; w tom nám JSt wšelijaká jednánie kostela našeho což se statku tělesného dotýče zapowiedá; jakobychom již nějaký zhúbce a marný útratce toho zbožie a wládařstwie byli. Muožete opět rozuměti, zwláště wědúc potřebu naši a toho kostela, při kterémž powahy rozličné powstáwaji a jedno druhým se musí hraditi, druhdy přibyti, druhdy ubyti, a časem prostě pánu bohu a štěstí sě poručiti. Bychom my pak pro každú potřebu, kteréž nás rozličné potýkají, k Otci swatému měli státi, nežby sě nám posel zase wrátil, a rozwáženo bylo, zisk-li či ztrátu ta wěc na sobě má, žebychom snad obojieho neseznali. Kudy my opět, w takowé newuoli jsúce, muožem kterú práci podstúpiti, kteráž útratu nese, strach tento před očima majíc, a wědúc, coby z toho pojíti mohlo, a jaké nástrahy a osidle se nám připrawují? jakož i toho breve wám přípis posieláme. A protož milí páni bratřie a dobří přátelé, ráčíteli w čem našie práce požiti, račtež o to státi před Otcem Swatým, ať jsme k swobodě dřewnie nawráceni. Za to my s pilností prosíme; neb k JSti wyprawiti mieníme, a proti řečem, kterýmiž sme osočeni, newinu swú JSwti ohlásiti. A wám wěříme, že w tom naši swědci budete psaním swým, žeť sme křesťanského zlého bohdá nic nejednali, a wšem wuobec, pokudž sme najdále rozuměli, při JMti jakožto pánu našem milostiwém dobře činili. Toho JMt i wy swědomi máte býti. Také kostel náš jest na oce, ochudililiť sme jej, či co jiného. Týmž my wám modlitbami našimi a přátelskú dobrú wuoli, dáli nám pán buoh žiwu býti, wěrně oplatiti se mieníme. Dán na Wýškowě, w pondělí u vigilii Swatých Šimona a Judy apoštoluow božích, annorum domini etc. Sexagesimo Sexto.
Tas z božie milosti biskup Olomucký.