34.

Pan Ctibor téhož biskupa, pokrewného swého, ještě tužší domluwau stíhá.

W Přerowě, 1467, 11 Jul. (Z rkp. Lobk.)

Duostojný etc. Odemne Stibora etc. Psaní twé, kteréž na list muoj odpisuješ, přečet, w něm sem srozuměl, žeť ne wšecko odemne příjemno jest, jakož sem i prwé toho dotekl, že se snad z něčeho hněwati budeš. Již se w skutku nalézá. Neb mne w nedostatečných smysléch nesmyslného nazýwáš, a na jiného než na se chowati toho welíš, a s twým statkem, ale ne se ctí wáleti welíš. Jáť s twú ctí newálém ani wáleti chci, jedné ty sám s ní newálej. W tomť já se znám, žeť w rozumech malý jsem a w učení nedospělý: ale diwné mi to, že ty, (jenž) w učení a w múdrostech chceš dospělý slúti, tak ostře kážeš hlúpost mú. Ježto mi se zdá, žeby pod někakým přikrytím měl mi kázeň dáti, abych tak na jawo swé hlúposti do sebe newěděl, než něčeho múdřejšieho do sebe se domněl. Ale poněwadž mne sobě tak nesmyslného béreš, chci to k sobě přijieti příslowie, že "blázen a dietě najspieš prawdu powie." Snad sem něco prawdy napsal, a tiem sem za nemúdrého položen; neb lidé najspieš se o prawdu hněwají i jiných dotýkají. Kus ten kterýž píšeš, že což činíš, žes k tomu přinucen welikým bezprawím; a druhý, by tebe poslúcháno bylo, a ne Rokycana a někoho k tomu, žeby nikdy wlast naše w swé krwi se nekochala: ta oba kusy podobna jsta k sobě, protož na oba se krátce odpowěd dáwá: By biskupa Wratislawského a biskupa Olomúckého, pana Zdeňka ze Šternberka a jiných k tomu nebylo pomocníkuow wašich a nešlechetných měst pozdwihnutie, nikdyby w zemi našie tak slawného pokoje zrušenie a takowých búřek nebylo, ani krwe lidské tolik prolito. Neb wieš kněže, že miesto twé podlé najmilostiwějšieho krále pána našeho wždycky jest bylo, ale ne Rokycana, a na tě podánie najprwé wšech rad a žádostí Králowy Milosti. Wy i já i jiní sme slýchali, že Jeho Milosti napomínanie i prosba k tomu byla jest, abyšte při Jeho Jasnosti stále stáli, radili i pomáhali k pokoji i k řádu, k jednotě slawného králowstwie Českého a koruny té; a tak šíře řeči byly sú, ježto je pamatowati muožeš. Protož toho ukrátím. I tu sám rozuměti muožeš, jestli tu swáwuole, kdež se žádá rady, pomoci, k řádu a k pokoji. A což skrze J. Milost napraweno by býti mělo k dobrému, w tom hotowý jsa dal se wždy najíti, i we wšech nelibých příhodách J. Milost tě za prwnieho ubrmana jest wydáwala. I zdá mi se, že z těch kusuow bezpotřebně sobě ku pomoci béřete, w neposluchání wašem křiwě pána mého i swého dotýkáte: neb sami ste rozuměli, i já což dnes rozuměti mohu, že Králowa Milost, pán náš i wáš, najmenšieho uposlúchalby, ktoby Jeho Milosti k dobrému a k rozšíření té koruny radil. Ale bojím se, by se w lýčka uwázati dal, pro dobré od wás w horšie by mu to obráceno bylo. Také píšeš, že diel bezprawím (jsi) k tomu přinucen, pro sbožie swé. Co twého jest zkaženo, okolo Černé hory, nic newiem: a newiem, co jiného máš k tomu, než pleš. Než biskupstwie Olomúcké jest krále Českého pána mého: a ty jsa kaplan jeho, proč jej křiwe winíš, jeda a pije jeho, jako kaplan a man přísežný, proč se protiwiti smieš? Ale w prawdě jest to, že což ste wy učinili, to na jiné cpáte, a wýmluwu najdete k swým schytralým šibalstwóm. I líbilo sě wám nepokoj mieti: ten máte, neb oň stojíte. Neb w listu swém nikdiež mierně k pokoji nedotýčeš, než wždy k wálce, a k dobytí zase statkuow wašich a zbawenie nás našich jednati mieníš. Jakýž koláč napečete, takýž sniete! Wiec pokládáš powinnost swú welikú, kterúž si pánu bohu napřed a papeži přísahami wysokými zawázán, že podlé wuole papežské mieti musíš. Chwálim to, což by sě podlé wuole božie měl, neb buoh dobrému chce; a newiem co chwáliti o papeži, neb jeho dobrých skutkuow newidím, ani o nich slyším: než wiec z jeho listuow slyším lstiwých hanění, kleteb a k wálce a k krwe proléwanie ponúkánie, nežli čeho dobrého. I poslúchášli ho w tom zlém, neumiem toho chwáliti. Neb on znamenie kříže swatého, kterýmž sme my wykúpeni k pokoji wěčnému, k morduom požíwati welí; a kohož z Čechuow a Morawčícuow zabijí, rozhřiešenie dáwá a hřiechów prázdny činí, jako dietě po krstu očištěné. I zdá mi se podlé boha, žeby to poslušenstwie zwrci měl. Neb wieš, že žádný swatý za dobrého jest neumučen, než každý jest zlým nazwán. Hodnějie bylo w tom neposlušnu býti, nežli w tom, žes se protiwil jeho nadánie, když školy w nowoti slawěli sú pro chudé žáky k chwále boha; a wiec we zlém chceš poslušen býti, nežli w dobrém. O hada starého srdce! O křiwá a falešná wýmluwo, že smieš se tiem lidem wymlúwati a to široce rozsiewati, co před bohem i lidmi pewné nenie, jedno schytralost řečí, křiwé při k ozdobě. Zahyň to s tebú, ta prawda na twú hlawu, neumiemť jie chwáliti, jakož píšeš, neb twá pře prawá nenie. Než prawáť jest, kterúžť sem psal a píši: snadnáť jest psáti i mluwiti, neb se w skutku nalézti muož. Též i o mistru Rokycanu rozumiem, že od wás jest zlým nazwán, že na swém kázaní wysoce se welí bohu modliti a prositi za mier a pokoj, a boha poslúchati wiec, nežli stwořenie jeho, jenž sobě moc božskú připisuje. Daleko jeho neřád, kterýž ty píšeš býti, jest podobnější k swatým následowanie, nežli wáš řád, kterýž wy wedete, swatokupčiec etc. A by též činil a k témuž ponúkal, snadby od wás dobrým nazwán byl. Také zahyň to od pána mého i twého, tak jasné krwe kniežecie i wždy ctného krále, takowé poslušenstwie, kteréž ty wedeš, toho papeže, by tak slawný král skrze jeho rozwazky ne mocné ale falešné dosti nečinil, a taký proléwač krwe lidské měl býti: a jsú řeči ty od tebe wymyšlené lži, by J. Jasnost králowská kterým slibóm swým a přísahám dosti nečinil. Aniž ten člowěk jest, by to směl řieci a dowoditi w prawdě: pakli ty kterého wieš, powěz jej nám, uslyšit odpowěd miestnú ode mne i od jiných; a sám uptaje se lépe, potom prawdu piš o pániech swých. Ne protoť píši, chtě se s tebú swářiti a w nelibost wjíti: ale proto, aby se poznal, cos, žes kněz z řádu pánuow Boskowských, a duostojenstwím a zbožím welikým od JM^ti jsi obdařen; i želejie mi jest toho skutka do tebe, žes mi w přiezni, wiec než od jiného; a na čems při zawěsil, aby to seznal, že na lži mylné a na posměchu lidském a na falešných, křiwých troštech. Protož se nehněwaj, žeť chwáliti nemohu twého bláznowstwie, kteréž wedeš k urozenie swému: ochraňuje, omlúwaje i ctě lidi zlé i s nimi kwase. Ktož sě s smolú obierá, rád se zčerní, i jí zmaže, až potom i smrdí. Waruj se té smoly a smradu, a smyj za času, ač muožeš. Neb wšecka twá wymyšlená schytralá omluwa nespomuož. Aniž toho ohně w luoně wašem schowati muožete, který ste zažhli, by wás nespálil a na jew okázán nebyl; aniž barwa waše tak misterná jest, by to zmazala, co ste zašpinili; co ste na ložiech šeptali, w uliciech wolají. 

Psals na konci, ač mi bez písma píšeš, že darmo swého nedáš. I nediwím se, že mi z písma nepíšeš, nebo podlé písma nečiníš, ani žiw jsi. Protož rozumiem že se jím stydíš, a o něm nerád slyšíš. Bez zákona žiwi jste, bez zákona zhynete. A newiem, jakby mi z písma psal, leč formu máš, že listy na formu tepeš. A což já se panem Dobešem w těch mierách s towaryšem swým počínati budu, že ty za tiem bohu slúžiti chceš. Ufám bohu, shledámli se s ním kde, že s ním též počínati budu, že s ním též jednati budu, jako u Packowa s lidmi biskupa Niského; a žeť pán wšemohúcí týž diw ukáže pro waši křiwdu, jako jest tu ukázal. A weř mi kneze biskupe, žeť na to hotowých chowati nemiením, bych waše platili a u wás kupowati chtěl; a ufám bohu, že twým a o twém bez kupowánie žiw budu za dlúhé časy. A nebudeli mi se zdáti zážiwno z rosola, ale udělám s kořením, žeť wám bohdá peprno býti musí. A na konci píšeš kněze biskupe, ktož J. Mil. král. k té wálce radil, odpusť mu buoh, že ty tú krwí winen nejsi. Zdá mi se, žes se zle umyl s Pilátem spolu, a žeť sú se skrze to ruce osypaly, žeť příškwrna zuostala, anebs zle ubruscem setřel. Jáť za to pána boha prosím, aby těm wšem čert hlawu strhl, kteří jsú křiwí přísežníci a křiwí slibce nad pány swými, aby dobří a wěrní zuostanúc, w pokoji přebýwati mohli. Dán w Přerowě, w sobotu po S. Prokopě.