35.

Příměří mezi panem Janem z Rosenberka a jednotau panskau.

Na Krumlowě, 1467, 9 Oct. (Z orig.)

Já Jan z Rosenberka wyznáwám tiemto listem obecně přede wšemi, ktož jej uzřie nebo čtúce uslyšie, že sem wstúpil a mocí listu tohoto wstupuji w prawé a křesťanské příměřie s urozenými pány, p. Zdeňkem ze Šternberka a p. Jindřichem ze Hradce i wšemi jejich služebníky a lidmi poddanými, duchowními i swětskými, skrze najduostojnejšieho w boze otce a pána, p. Wawřince biskupa Ferrařského a legata Otce swatého učiněné od dání listu toho až do Hromnic nynie najprwé příštích, i ten den na Hromnice celý až do západu slunce během swým přirozeným. A pakliby sě w té mieře přihodilo co bezelsti a co uškozeno bylo již psaným p. Zdeňkowi a p. Jindřichowi neb z jejich kterému: tehdy toho mají oprawce býti mezi námi čtyřie z našich obojich služebníkuow, s mé strany dwa, a s jich strany dwa. A cožkoli ti čtyřie rozkáží, tak oprawiti konečně we čtyřech neděléch po tom účinku a škodě. A to wše co sě tuto píše, mám a slibuji od sebe i ode wšech swých služebníkuow i lidí poddaných pode ctí a wěrú, zdržeti ctně wěrně a křesťansky bez přerušenie welikého. A toho na zdrženie a pewnú jistotu pečet swú wlastní kázal sem k tomuto listu přiwěsiti. A pro dalšie swědomie prosil sem slowútných panoší Oldřicha Rúbika z Hlawatec, purkrabí na Maidštaině, Jarohněwa z Úsušie, Runaše z Machowic purkrabi na Welešíně, a Wlaška z Miloňowic, že sú swé pečeti wedle mé a mne na swědomie swrchupsaným wěcem přiwěsili k tomuto listu. Jenž jest psán a dán na Krumlowě, léta od narozenie Syna Božieho tisícieho čtyrstého šedesátého sedmého w pátek na den S. Dionysii.

(Sigilla V. appensa laesa aut attrita.)