36.

Odpowěd daná od krále Jiřího na poselstwí od poslůw Kazimíra krále Polského učiněné.

(W Praze), 1467, 26 Oct. (Z rkp. Lobk.)

Poslowé od krále Polského byli přijeli a zdáli poselstwie; jimžto zasě tato jest odpowěd dána od najjasnějšieho pana Jiřieho krále Českého, na poselstwie najjasn. pana Kazimíra krále Polského, w pondělí před S. Šimonem a Judú, léta božieho MCCCCLXVII^o. 

W tomto poselstwí wašem, které ste od jasného kněze pána wašeho Polského krále, našeho milého bratra, dáli, trojí wěc znamenali sme. A prwnie jest toto, že náš najswětější pan papež legáta swého s jinými dwěma towaryši měl jest u pána wašeho, kterýžto žádal, i pod poslušenstwím s přísností přikazowal, aby pán wáš a bratr náš milý oděnie wezma proti nám a našim wojensky sě pozdwihl; kterémuž legátu s towařišstwem jeho podlé slušnosti dána jest odpowěd, a to zwláště dotčeno jest, že o takowé wěci poselstwie swé k nám učiniti chce. Druhé připomíná se nám, kterak před časem w širokém poselstwí našem a oswědčowání i toho dotčeno jest, mělilibychom ještě co wiece sě proti Swatosti Jeho podati, že rady bratra našeho milého w tom žádáme, a wšecko učiniti chceme, jakož na krále křesťanského slušie a pokawadž sprawedliwě učiniti máme. Třetie, že k takowé již k našie jako otázce bratr náš milý swú prosbu, swú radu i swé žádanie na nás wzkládá, abychom my napřed s najswětějším pánem naším papežem w duši, w spasitedlných wěcech sě shodli, a s králi jinými s křesťanskými se srownali; a té wěci nám užitek, čest i dobré osobě našie i králowstwí předkládajíc. A aby takowé wěci podlé slušnosti a bez překážek jednati sě mohly, zdá se bratru našemu užitečné, abychom s těmi nám zprotiwilými příměřé wzali etc. Jakož pak poselstwie waše, ač w širších a múdrých slowiech, wšak rozumu tom, před námi a raddú naší powědělo sě jest.

Item k najprwnějšiemu kusu, totiž k poselstwí legatowu, kteréž on před bratrem naším milým pósobil jest, my takto prawíme: že legát, leč z rozkázanie najswětějšieho pána našeho, leč o swém wlastniem úmysle, neb kterýmkoli lstiwým nawedením nepřátel našich zprawuje, od takowých búřliwých wěcí proti nám i proti našim, kteréž wiece hanby nežli cti slawné stolici apoštolské, wiece škody než užitku obecnému křesťanstwu přinášejí, owšem onby nechati měl, pro naše rowná, sprawedliwá a křesťanská najpokornějšie podáwanie. Ale rozumiemy, že hněw a nepřiezeň, kteráž proti nám přieliš se swéwolně béře, jest oči jeho zaslepila. Kteréž my pak wěci na tento čas poprawiti nemohúce, pánu bohu wšemohúciemu porúčiemy. Ale že bratr náš najmilejší takowých smrtonosných žádostí k srdci jest nepřipustil, na to pomně, co zlého, co nebezpečenstwie a mnoho zámutkuow z toho by se přihoditi mohlo, a najwiece pomně na bratrstwie, jednotu a záwazky, kteréž mezi námi a korunami wysoké jsú: takowú wěc my s wděčností srdce přijímámy, a bratru našemu welmi děkujem, w tom celém úmysle jsúce w takowých i w wětších wěcech nynie i budúcně, kdyžby se to přihodilo, přátelsky se oplatiti. Ačkoli k tomuto artikuli šířeby psáti slušelo: ale nepochybujíce o wysoké paměti wašie, a široké sprawedliwé našie wýmluwě, i předložení o nátisku našem, kteréž sme pak osobně k wám učinili, že bratra našeho podlé potřebnosti zprawíte.

Item k druhému kusu. Pak kdežto bratr náš prosí, radí i swé dobré zdánie prawí, abychom se s Otcem swatým shodli, a s stolicí slawnú apoštolskú w jednotu přišli, tudiež i s králi křesťanskými w tom sě srownali pro čest a pro mnohý užitek etc. K. tomuto my takto prawime, že w prawé jednotě církwe swaté matky našie a přeslawné stolice apoštolské stáli sme, stojíme, a státi bohdá  mieníme, jakož na krále křesťanského slušie. O tom také šířeby psáti slušelo,  ale naše křesťanská řeč a prawá, kteráž ste od nás slyšeli, wieme že wám dobře w paměti bude. Owšem buohdá pewný ten úmysl majíce, té se jednoty pro nižádný nátisk nespúštěti, jako prawý a dobrý buohdá křesťan. Ale že náš najblahoslawenější otec skrze křiwá obžalowánie a lstiwá znášenie, owšem té   wěci skutku prawdy newěda, nemilost swú na nás jest obrátil, a již powěst zlá a křiwá, kteráž k ušima Swatosti přicházela, bojíme se, že i w srdci zkořenila sě, tak již, že nehlediece na žádné naše křesťanské a sprawedliwé podáwanie, nemilostiwě usiluje nás i naše poddané zkaziti, jakož wám šíře swědomo jest; a ačkoli takowými příkrými wěcmi Jeho Swatost již od dáwné chwíle s námi wókol šla jest, tak že ledwa křehkost tělesná strpěti muož: wšak wždy z tiché obyklosti a z ctnostné paměti hleděli sme tu přísnost pokoru naší zlomiti, jenž pohřiechu až do sie chwíle nic jest platno nebylo; alebrž znamenitě sme poznali, že pokora naše, kterúž sme wždycky obykli stolici apoštolské zachowáwati, wšie ukrutnosti cestu ukázala jest. I slušnéť jest wěděti bratru našemu, že až do sie chwíle usilowali sme, jakož najpilnějie sme mohli, newinu naši zprawiti: wšak marná jest práce naše byla před Swatostí Jeho, neb owšem wždycky oslyšeni sme se wšemi přátely našimi. Již široce rozuměti muož bratr náš i každý, že námi nic nescházie wšecko učiniti, což sprawedliwě učiniti máme. A poněwadž bratr náš milý nás prosí, nám radí i zdá mu se býti užitečné takowé srownánie, kteréž od nás do sie chwíle nemohlo jest přijato býti: my také prosíme, i rádi jednánie přieti chceme, aby pilnost swú před najswětějším pánem naším učinil, zdaby Swatost Jeho wšecku nemilost odlože, i ráčil nám dáti newiny našie milostiwé zprawenie na miestě podobném, tu kdebychme osobú naší bezelstně státi mohli. Ne abychom w která hádanie wjíti měli, ale aby Welebnost Swatosti jeho poznala skutek prawdy, prawéli či křiwé wěci na Jeho Swatost znášejí. Pakli bratr náš milý jinými dobrotiwými prostředky w tu wěc wkročiti ráčí, i toho my wděčni budem, a rádi pracowati dopustíme; a skrze bratra našeho milého radějšie přijieti i učiniti, nežli skrze koho jiného. A jestli pak žeby takowá dobrota se naleznúti nechtěla, ale opět žádáme, aby miesto súdné slušné zpósobeno bylo wedle křesťanského běhu, řádu a obyčeje, podlé appellacie našie, tu a na těch miestech, ježlobychom my opět ubezpečeni jsúce podlé potřebnosti té osobně se postawiti mohli bezelstně.

Item k posledniemu kusu. Což sě nám zprotiwilých dotýče, takto prawíme: Ačkoli jest wěc přeweliká a přetěžká nám učiniti, wšak my zwláštní bratrskú milostí hnuti jsúce, a najčistším srdcem wieru bratru našemu přiložiwše, o tom konečně nepochybujíc, že on čest, užitek náš a koruny našie úplně a w celosti miluje, jemu pánu wašemu a bratru našemu milému králi Polskému ke cti a k bratrstwí, té prosby a rady a dobrého zdánie oslyšeti nemohúce, a chtiece aby sprawedliwá rownost naše wšudy poznána byla, ačkoliwěk my a koruna naše wysoce oswobozeni jsme žádnému wen z koruny našie k súdu nestáti ani sě podáwati; wšak takto bez ujmy těch swobod a obdarowání toto učiniti chceme, a mocné pánu wašemu a bratru našemu milému tu wěc w ruce dáti umienili sme i owšem dáwáme, tak aby on náš bratr milý té wěci mocen byl smluwiti dobrotú, nebo práwem rozdělili, w přímiřie křesťanské od tohoto S. Martina najprw příštieho, až do druhého nowého léta wstúpiti chceme. Wšak tak, aby bratr náš milý w tom času a hned nemeškaje pracowal a jednal dobrotiwě; totižto ode dne S. Martina najprw příštieho w plném roce konečně. Anebo ti naši zprotiwilí w tom času s námi slušně uhodie, tehdyby bratru našemu milému práce ubylo; pakliby se ta dobrota najíti nemohla aneb nechtěla, tehdy aby bratr náš milý konečné do času již jmenowaného nám práwo řekl, a práwem nás o to rozdělil, bez zbawenie, z čehož jim od nás wina dána bude, a zase též, aby wždy bylo poznáno, že my we wšie najwyššie rownosti nalézti sě dáme.

Mužie urození! wieme úplně, že múdrost waše i pamět tak dostatečná jest, tyto i wiece wěcí podlé potřebnosti spamatowati, i před pánem waším, neboli na miestě kdežby toho třeba bylo, podlé potřebnosti powědieti, tak jakož od nás šíře a dostatečnějie slyšeli ste, nežli tuto sepsáno jest. Ale že častokrát sě jest přiházelo, že wókolstojící posluchači naše řeči jinač a w jiném rozumu přijímali, a w jiném rozumu jináč jinde prawili, ti kteříž nám dobře nepřáli: a pro takowú wěc pamět tohoto našeho rowného podánie učiniti sme rozkázali.